Reinonský upír

8. března 2012 v 18:23 | Aiendall |  Démoni a jiné příšerky
Půvabní a elegantní, lovci démonů a některých druhů upírů. No čekali byste to od starobylé upírské rasy?


Vzhled:
Na první pohled vypadají jako normální lidé. Vždy mají tmavé vlasy, téměř vždy rovné. Jen vzácně se vyskytují lehce zvlněné vlasy. I jejich oči jsou normální. Mohou mít prakticky všechny barvy co se vyskytují u lidí. Ale nejběžnější jsou černé.
Bývají střední až vysoké postavy, vždycky štíhlí a nesmírně elegatní. Elegance vyzařuje z každého jejich pohybu. Normální člověk si vedle nich přijde vždycky trochu neohrabaný. Jsou to skuteční aristokrati.
Vidět jich více spolu, lidem by asi připadali jak kdyby byli všichni příbuzní, právě kvůli vždy světlé pleti a temným rovným vlasům. Přesto jsou i oni každý jiný, tak jako je tomu u lidí.


Původ rasy:
Je to velice stará rasa. Jejich kořeny mizí v šeru dávnověku. Nikdy jich nebylo mnoho, ale nikdy nai nebyli na pokraji vyhubení. jejich původ je údajně odvozen od nejstaršího druhu upírů vůbec, jsou jendou z ras co vznikla jejich křížením s jinými rasami. Dnes už nikdo neví s jakými. Ale po svých prvotních předcích si uchovali přirozenou krásu a eleganci.


Životní prostředí:
Dovedou žít všude tam, kde dovede žít jakákoliv rasa co by přežila i na Zemi. Tedy asi tka, že potřebují k životu trochu podobné prostředí. Nevadí jim ovšem ani značné rozdíly teplot, vzduch co by pro člověk už nebyl dýchatelný a podobně. přesto žijí obvkyle výlučně na světech, kde žije i nějaká lidská rasa a mají k tomu velmi pádný důvod.


Strava:
Jejich stravovací návyky nejsou na upíry právě typické.
Ano, i oni potřebují k životu krev. A to krev výhradně lidskou. nemohou použít krev jiných ras. Ale nejsou ani plně závislí na krvi. Dokáží se bez ní obejít i velmi dlouho. Nahradit ji mohou kvalitním červeným vínem. Ale pozor, opravdu kvalitním. Obyčené nebo horší jakosti nejsou schopni strávit. Víno je nikdy neopije, vůči účinkům alkoholu jsou imunní.

Všeobecně se dá říci, že za běžných okolností si vystačí s jedním a jeden a půl litrem lidské krve na rok. To opravdu není mnoho. K tomu přibližně jednou týdně asi tak litr vína.
Mohou však vydržet až několik let zcela bez potravy. Potom to ovšem musí dohnat a dobu úměrně tomu kolik zameškali musí jíst častěji a nebo dočasně přejít pouze na krev.
Stejně tak jsou nuceni přejít dočasně plně na krve v případě, že si ji museli odepřít velmi dlouho. Nejzažší mez jak dlouho jsou schopni přežít zcela bez krve je okolo 90ti let. Je to sice individuální, ale jen málokterý z nich by dokázal přežít déle. A i tak musí pít apsoň víno.
Zcela bez potravy přežijí asi osm let.

Tak jako u mnoha jiných tvorů, v případě že musí zvládnout nadměrnou zátěž, i oni musejí jíst víc a častěji. Týká se to nejčastěji hlavně jejich válečníků.
Jako zdroj své potravy si vybírají buď zvlášť odporné zločince (vrahy, násilníky, mučitele dětí...) a nebo lidi kteří se někde toulají o samotě. Někdy, mají -li mezi lidmi přátele kteří znají jejich původ, vybírají i dobrovolníky z jejich řad. Ano, i to se stává. Tito upíři se totiž u krmení plně ovládají a dovedou určit, kolik krve člověku vzali.
Jsou na to velmi opatrní. Nikdy si nevezmou víc, než kolik je lidské tělo schopno nahradit. Člověk na oplátku získá asi dvouměsíční imunitu vůči všem infekčním nemocím, od rýmy přes chřipku až po například aids. Opakovaným kousnutím je někdy dokonce možné člověka vyléčit a to i z vážných nemocí. Samozřejmě, nemoc nesmí být už v příliš pokročilém stádiu. Jen někdy udělají při svém jídle výjimku a zabijí. Právě v případě, že jde o zločince. Těm se také ukáží a klidně je i předtím poněkud postraší.

Pokud loví na potravu osamělého neznámého člověka, postupují opatrně. Dotyčný se obvykle ani nedozví, že k něčemu došlo. Upír oběť svojí mocí uspí a probudí ji, až když je po všem. Může navíc nechat zmizet stopu po kousnutí. Celé to netrvá déle než půl hodiny. Člověk se probere a jen se diví, jak se octl na zemi. Nic ho nebolí, nejsou žádné stopy.



Rodina a rodinné vztahy:
Znáte takové ty filmy, kdy se člověk po kousnutí promění na upíra? Tak na ně v tomto případě velmi rychle zapomeňte. Je to nesmysl u většiny upírských ras (Pravda, ne u všech a možná se tu též v budoucnu objeví nějaká taková v článcích.).
Tito konkértní upířy normálně rodí děti, tak jako je tomu u lidí. Dokonce i doba těhotenství je stejně dlouhá.
Upírky ovšem netrpí na ranní nevolnosti a podobně. V té době by také neměly tolik nahrazovat krev vínem. Není to pro ně v tomto případě moc zdravé.

Dítě pak vychovává matka. Stará se o něj, učí je zvyklosti rasy i zvyklosti prostředí v kterém žijí. Otec se obvykle u rodiny mnoho nezdržuje, i když o svých potomcích ví. Přebírá však často výchovu v pozdějších letech, když už dojde na výcvik na budoucí povolání.
Mladí upíři dorůstají do plné velikosti asi ve stejné době jako lidé, ale plně dospělí jsou až asi v šedesáti letech. Dříve ani nejsou schopni mít vlastní potomky.
Většinou však na děti dojde až mnohem, mnohem déle.

Partneří si bývají vzájemně věrní a to i tehdy, pokud je okolnosti oddělí od sebe. Vznikne mezi nimi jistá vazba, díky které o sobě neustále vědí. Pravda, ne podrobně, ale vědí.
Upír vždycky ví, z jaké rodiny pochází. Ale rodinné vazby nejsou příliš silné. Žádná příslušnost k rodu či klanu není u jejich rasy důležitá.

Mladým dospělým upírům je ponechána svoboda. Je plně na nich, zda zůstanou tam kde se narodili a nebo odejdou. Většinou však odejdou. Také proto, že je jen málo upířích vesnic. jednotliví upíři většinou žijí někde mezi jinými rasami a je pro ně výhodnější nepobývat společně.. Často dokonce nežijí ani mezi lidmi, ale vždy tak, aby se mohli poměrně brzo dostat do oblasti, kde se lidé objevují. Je jasné proč.

Potomky mohou mít pouze se svojí rasou a nebo některými jinými upírskými rasami. Případně s míšenci. Je známo několik případů, kdy došlo k početí s člověkem. Ale je to nesmírně vzácné a obvykle je upírem v tomto případě matka. Ne každé takové dítě ovšem přežije, často totiž mají problémy s potravou. Proto se takovým svazkům obvykle spíše vyhýbají, nebo volí aspoň mezi těmi, kteří mají v žilách i něco upíří krve. Jaká rasa v nich převažuje, to už není obvykle tak moc důležité.
Vztahům s jinými rasami se nebrání, dokonce ani vztahům s lidmi ne. Nemívají však v tomto případě děti. Vědí, že z jejich strany je ten vztah poměrně brzy odsouzený ke konci. Lidé žijí oproti nim velice krátce. Lidé žijí pár desítek let, většina ras. Oni mohou žít desetitisíce let aniž by stárli, to je samozřejmě trochu nepoměr.


Schopnosti:
Reinonští jsou převážně bojovníci a od toho se odvíjí i jejich schopnosti.
Vynikají velkou fyzickou silou, rychlostí a obratností. To je ostatně u upírů dost běžné. Člověk se s nimi po této stránce nemůže vůbec měřit. Navíc je to na nich i vidět, na tom jak se pohybují. Lehce, plynule, bez zaváhání. I jejich chůze připomínáspíš tanec. Pohled je na ně opravdu krásný.
Navíc, ti z nich kteří jsou školeni v boji, ovládají něco na způsob bojových umění. V kombinaci s jejich fyzickými dispozicemi je to opravdu velmi účinné.
Potřebují tuto sílu a obratnost. Jejich soupeři totiž obvykle bývají nebezpeční démoni a agresivní druhy upírů. Takoví ti co rozsévají bezohledně zkázu.
Mnoho lidí bylo takhle zachráněno před jistou smrtí. Když se ve městských ulicích objevil démon a některý z reinonských upírů se mu postavit do cesty. Souboje bývají dost tvrdé, démoni bývají často fyzicky silnější. Ale zase pomalejší a méně schopní ovládat vlastní tělo.
sledovat takový souboj je opravdu úchvatná podívaná. Samozřejmě nebezpečná, oba soupeři někdy nemají čas si hlídat okolí a tudíž ani to, jestli omylem netrefí někoho jiného.
Nepomůže v takové chvíli ani jejich vynikající sluch, zrak, čich a skvělé reflexy.

K jejich přirozeným schopnostem patří také vynikající schopnost regenerace. Zranění se jim hojí prakticky okamžitě. A také mají výrazné hypnotické shcopnosti. Dokážou zhypnotizovat jakéhokoliv člověka a také mnoho jiných ras. Přej jejich mocí nejsou plně bezpeční dokonce ani draci a jednorožci, druhy vůči hypnóze obvykle velmi odolné. Využívají tuto schopnost hlavně k uspání lidí v případě, že potřebují krev a nebo někdy k léčení psychycikých problémů u různých ras.

Samozřejmě mohou také ovládat magii. Velmi zřetelně ji umí vnímat, vycítit její přitomnost.Dokáží pomocí magie i stopovat. Ať už jednotlivé tvory a nebo vyhledat stopy po provedených kouzel. Velmi dobře odolávají magickým útokům. Útoky průměrné síly jim vůbec neublíží, ani se jim neobtěžují vyhýbat.
Jakou magii ovládají se liší jednotlivec od jednotlivce. Prostě se naučí to, co se vyskytuje v oblasti kde vyrůstali. Mohou se samozřejmě učit i později jinde jiné druhy.
Jsou méně schopní v plošné obraně a vynikající v útoku a bojové magii všeobecně. Zvláštní paradox je ovšem to, že mnozí z nich umějí velmi dobře léčit. Snad to má souvislost i s tím, jak zvláštní moc mají jejich sliny. Ty totiž dokáží zničit jakékoliv známé bakterie a viry.


Nemoci a co je může ohrozit:
Není toho mnoho co by jim mohlo opravdu ublížit. neublíží jim žádný známý jed, jejich imunitní systém všechno vstřebá. Hlouposti jako stříbro, sluneční svit, svěcená voda a podobně, na to také zapomeňte. Tomu by se jedině vysmáli.

Nejčastěji umírají v boji, v souboji s nebezpečným soupeřem. Jak už to tak bývá u všech ras které chrání před nějakým nebezpečím.
Dalším nebezpečím jsou, jako u téměř každé rasy, lidé. Netolerantní přístup lidí, kdy pronásledují slepě kždého, včetně jich.

Může se zdát být téměř nemožné, že by je lidé mohli zničit. Ale uvědomte si, že oni se lidi snaží chránit, ne zabíjet a když je upír sám a lidí stovky, je to problém. Jejich regenerační schopnsot je sice úžasná, ale ne neomezená. Když jim setnete hlavu a udržíte ji několik hodin od těla, zemřou i oni. Těch několik hodin je na to kupodivu nutných. Nějakou dobu jsou schopni přežít i takové zranění, sroste to. Samozřejmostí je, že k tomu potřebují něčí pomoc. Sami si hlavu ke krku zpět nedají. Spousta lidí právě kvůli tomuto tvrdí, že jsou to démonická temná stvoření. Ani nevědí jak moc se mýlí.

Jejich největší nebezpečí je ale někde jinde. Je to prostě vyhladovění a nejbepečnější je pro mladé upíry. Obzvláště pokud přišli brzy o rodinu a museli se postarat sami. Takoví totiž často netuší, že se nemohou obejít bez krve zcela a pokouší se o to. Někdy se tak ale stane i u starších. Prostě jim to nedojde, pokud se rychle změní okolnosti, jsou na ně kladeny extrémní nároky a oni ani nemají čas si zajistit adekvátní množství potravy.
Následky něčeho takového jsou vždycky zlé. Obvykle takový upír zemře. Někdy se ale stane, že z toho zešílí. Toho se děsí všichni zkušenější upíři jejich rasy. Stává se z nich totiž potom vraždící monstrum, nesmírně nebezpečné a většinou se musí spojit několik dalších upírů, aby šíleného zastavili. Navíc, duševní nemoc je nezvratná. Nikdy se takto postiženého dosud nepodařilo vyléčit a tak je nutno jej zabít. Je to smutný konec jednoho z ochránců lidské rasy. Znamením, že je jeich stav opravdu velmi vážný, je výrazné zhoršení a nebo dokonce úplný výpadek regeneračních schopností.


Chování k ostatním rasám:
Většinou dokáží s klidem žít vedle jakékoliv rasy. Vzájeměn si nepřekáží. Potrava upírů je natolik specifická, že pro ostatní druhy nejsou konkurencí. Zvláštní vztah mají pouze k nebezpečným rasám upírů a démonů které pronásledují a pak pochopitelně k lidem.


Chování k nim:
Ač to někomu přijde postavené na hlavu, žádný člověk se jich nemusí obávat. Spíš naopak. Lidé a tito upíři by ve skutečnosti mohli žít v symbióze, prospěšné oběma. Bohužel se to neděje a je to z viny lidí. Lidé se jich bojí, jejich nutnosti se živit krví. Navíc jim závidí jejich eleganci, sílu, dlouhověkost. Vůbec si neuvědomují, že by se s jejich pomocí mohli zbavit bezpočtu nebezpečných nemocí a také to, že je upíří už celé věky chrání před mnoha nebezpečnými rasami.
Je obrovská škoda, že se lidé takto chovají. Že je považují za nebezpečí, konkurenci, za zlo. Nejsou ani jedním. Konkurovat lidem nemohou. Už jen proto, že kdyby lidi vytlačili z msít kde žijí, připravili by sami sebe o zdroj potravy a to si nemohou dovolit. Nemluvě o tom, že mají děti jen málokdy.
Potkáte-li se s někým z nich, zkuste překonat to, že jde o upíra. Když to dokážete, můžete tím mnoho získat. Přítele který, si umí poradit s mnoha problémy, je inteligentní a učenlivý, často i moudrý. Už to je samo o sobě hodně. Pokud se vám ho navíc povede přesvědčit, aby si z vás občas udělal svačinu, získáte mnohem pevnější zdraví a to má také velkou hodnotu. Počítejte ovšem s tím, že se tomu často vyhýbají. Jsou až příliš zvyklí vídat u lidí v tomto směru obavy.


Můj názor:
Nádherná a neobvyklá rasa. Tiší strážci, které často pronásledují i ti, kteří jsou jimi chráněni. Přesto nikdy nezanevřeli na svět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama