Leden 2011

Artagorův korgean

18. ledna 2011 v 21:08 | Akylasia |  Vlci

Ve své samotě kráčejí, pomocnou ruku všem dávají, s elegancí a úsměvem, zaráží svým nekonečným umem.


Vzhled:
Tito tvorové mají elegantní postavu a krok "jednorožců". Hlava má elegantní vlčí vzhled s typicky protáhlejším čumákem a trojúhelníkovýma ušima. Hlavě dominují jasné a velmi inteligentní oči. Hlava je nasazená na útlý, avšak mohutně působící krk, jenž elegantně navazuje na štíhlé tělo. V hrdém postoji toto tělo udržují čtyři elegantní nohy, které jsou zakončeny mohutnými tlapami. Dlouhý elegantní ocas drží povětšinou hrdě nošený ve vzpřímené poloze, mírně zdvižen vzhůru.
Co s barev týká, pohybuje se v rozmezí od černé, přes hnědou, rezavou, šedou a bílou. Většinou působí podivně, neboť každý jedinec má v srsti obsažené veškeré výše zmíněné barvy. Kresba na těle je pokaždé jiná, přesto je vždy složená do fantastických, elegantních tvarů. Nikdy nepůsobí přehnaně či zmatečně. Vše dotváří dominantní barva očí. Nejčastěji se pohybuje v barvě jantarové a hnědé. Občas se hnědá přelévá do hnědočerné. Netypická, vzácná, barva je v tomto případě sytě zelená barva tmavého smaragdu, která se objevuje pouze v jednom případu z milionu.

Životní prostředí:
Tyto vlky je možné spatřit téměř v jakémkoliv smíšeném lese. Nejčastěji se však pohybují v hustých tmavších lesích, kde se mohou správně skrýt. Nejsou to teritoriální tvorové, jako jsou jejich nejbližší příbuzní - vlci. Jsou to spíše samotáři, kráčející po lese nazdařbůh sem a tam. Nedrží se žádných cest, žádných instinktů, žádných vodních toků. Pouze temnějších, hustších míst, kde se mohou skrývat před ostatními. Zarytě se vyhýbají vlčím populacím.

Strava:
Co se stravy týká, drží se standartu svých příbuzných, vlků. Jsou to tedy ze ¾ masožravci. Z ¼ jsou to však býložravci, když se použije špatný výraz. Jejich žaludek je schopen v nejhorších situacích, kdy nejsou schopni lovit či nemají štěstí, pozřít i lesní plody či bylinky. Jejich čich je správně navede, aby omylem nesežrali jedovaté rostliny. Nestává se však příliš často, že by nedokázali ulovit svou kořist. Jejich kořistí je však pouze "obyčejná zvěř". Je to typická vysoká, zajíci, divočáci, apod. Vyhýbají se tzv. "myslícím bytostem", nejen za lovu.

Mláďata:
Tito "vlci", jak už je výše řečeno, jsou spíše samotáři. Partnery nevyhledávají a pokud se do nich někdo zamiluje, brzy jej to přejde. Nejsou to tvorové, co by se někde usadili a žili šťastný život po boku svého partnera a neustále někam utíkají a potulují se. Občas se však stane, že se potkají dva tvorové stejného nutkání a padnou si do noty natolik, že spojí své životy a ze svých cest se vrací na jedno místo. Nestává se to však často.
Když se takto setkají, trvá vcelku dlouho, než se opravdu do sebe zamilují a začnou spolu žít. Když se tak stane, jsou opatrní a skrývají svá tajemství. Když je však začnou odhalovat, je to dobré znamení do budoucího života.
Co se společné rodiny týká, nebývají příliš sdílní. Nikdy se jich tedy na přímo neptejte, zda touží po potomkovi či společném životě. Nikdy vám neřeknou ANO ani NE. Sami totiž netuší, zda by rodinu rádi. Znamená to pro ně držet se více doma, protože je to i jejich budoucnost. To se jim však příliš nezamlouvá. Na druhou stranu spolu s láskou zároveň touží po rodině. Sami proto neznají odpověď a velmi je to trápí.
Když už se konečně stane, že se narodí potomek, převládá u něj automaticky tato rasa, ať je třebas potomkem několika ras. Proto se také automaticky narodí ve výše zmíněné podobě, tedy ve vlčí. Až v rozmezí druhého až pátého měsíce se může učit brát na sebe i podobu dalších ras. Zprvu je to pro něj však vcelku bolestivé, proto představitel této rasy nejraději čeká až do prvního roku života, kdy to není příliš náročné a bolestivé. Tím spíše pod dozorem a pomocí jeho samotného.
Od chvíle, kdy na sebe dokáže brát i další podoby, stává se potomek žákem svých rodičů a učí se dohromady schopnosti obou ras.
Potomci své rodiče opouštějí v době, kdy znají většinu svých schopností a obejdou se bez rodičovského dozoru. Ve výjimečných případech se stává, že potomek zůstává u rodičů. Stává se to nejčastěji právě díky rozdílnosti rodičů. Je to však zároveň i znát na potomkovi, neboť podvědomě pociťuje větší cit k rodiči od druhé rasy.

Schopnosti:
Prvotní schopností tohoto druhu je přirozená vnímavost veškeré magie, která se kolem nich točí. Nevnímají ji pouze jako proud energie. Dokáží z ní vnímat, jaké podstaty kouzlo je, jak působí, jakým principem fungují. Díky tomu dokáží při prvním pohledu jakoukoliv magickou techniku zkopírovat. K tomu, aby dokázali použít přesnou podstatu, stačí jim aby na ně byl proveden jeden útok, čímž do sebe nasají část jeho podstaty, na jejíž bázi dokáží poté sami pracovat. Díky tomu pro ně vlastně neexistuje útok, který by nedokázali zkopírovat. Ovšem, trestem za toto používání je pro ně jakýsi druh sebe-poškozování. Tato schopnost se neprojevuje pouze u útoků, ale i u léčení, řešení kleteb, apod. Proto se nedokáží příliš dlouho bránit nebo nedokáží obecně řešit dlouhodobé problémy, protože následně sami končí v katastrofálním stavu.
Víceméně je tato schopnost jejich jedinou. Další schopnosti, které znají, se předávají z rodičů na děti a je tedy záležitostí rodičů, co své potomky naučí.

Nemoci a co je může ohrozit:
Jsou náchylní, jako každý obyčejný vlk. Mohou být zraněni, mohou být nemocní, ale mohou být i otráveni. Nemají žádné speciální obrany.
Přesto se nedají jen tak zranit, díky jejich zrychlenému metabolismu a zrychlených reakcí. Zranit se proto příliš nedají, protože jsou mistry v uhýbání. Otrávit se sami nedají, protože je na to upozorní jejich čich a jedům se vyhnou. Nemocím se však vyhnout tolik nedokáží.
Jejich zrychlený metabolismus však dokáže urychlit léčení. Může být však i jejich zkázou, pokud jsou zraněni a krvácí, neboť tehdy mohou velmi rychle vykrvácet.

Chování k lidem a jiným rasám:
Jak již bylo jednou řečeno, jsou to spíše samotáři a vyhýbají se komukoliv, s kým by museli komunikovat nebo se s nimi dostali do jiného křížku. Jejich život probíhá v osamělém putování. Občas se najdou jedinci, kteří toto "pravidlo" porušují a putují světem, aby pomáhali jiným. Přesto jsou pořád samotáři, kteří se nikde nezdržují déle, než je nutné. Díky tomu, co se naučili za dobu svého putování, nemají strach z lidí ani jiných ras, neboť se dokáží bránit. Raději však nastaví život, než aby byli spoutáni. Proto jich je také jen několik.

Chování k nim:
Pokud se chcete spřátelit, nedolézejte za nimi. Nesnažte se je najít, ani pronásledovat. Nabídněte jim přátelství, bez okolků, hned. Nabídněte jim místo, kam se mohou vrátit, kde se mohou skrýt nebo se vyléčit. Pokud jim zachráníte život, opět jim nabídněte to samé. A čekejte. Trpělivě čekejte. Oni sami se rozhodnou, jak moc vám mohou důvěřovat. A buď se vrátí a budou se vracet dál, nebo jen přijdou říct, že jejich údělem je putování a on/ona se nechtějí vracet do minulosti. Tedy ani na stejná místa.

Můj názor:
Jsou obdivuhodný. Jen se zamyslete sami nad článkem, jenž jste právě dočetli. Jak na vás působí. Samotářští a přesto pomáhají. Bytost, která kráčí světem, o samotě a přesto bez zlosti a nenávisti. Zbytečně nezabíjejí, drží se svých tajemných cest. Nikoho netrápí... Jen škoda, že ani nikoho nemilují...