Renerienský vlk

22. prosince 2010 v 9:08 | Akylasia |  Vlci

Nesoucí hrozbu vlčích spárů, eleganci kroku a nádheru jiskřivých očí.


Vzhled:
Stavbou těla jsou totožní s klasickým vlkem, pouze jsou útlejší a elegantnější, s douhýma, úzkýma nohama. Mají jiskrný pohled zlatavé barvy, ojediněle černé či modré. Srst mají většinou bílou, i když se objevuje i ojedinělá černá. V srsti pak mají zvláštní znaky v barvě svých očí, které se objevují pouze při blízkosti či použití magie. Mají dlouhý ocas, jehož špice je taktéž zakončena barevnou srstí (jako liška) v barvě očí, stejnou barvu má i jejich jiskřivá krev. Jejich srst je neuvěřitelně jemná, že by i hedvábí mohlo závidět.

Životní prostředí:
Hledají prostředí, kde nejsou lidé či rasy jim podobní. Hledají klid a místa, kde se mohou skrývat, kde je dostatek potravy a vody. Ve větší oblibě mají lesy, kde si mohou vyhrabat nory a dolíky, nepohrdnou však ani skalisky, kde se uchylují do jeskyní. Především však hledají místa, kde se neobjevuje magie , přesněji řečeno magie silnější, než je typická pro přirozený běh jejich okolí, neboť na ni pak reagují znaky na těle, které lehce září a tím jim znemožňují lov a skrývání.

Strava:
Jsou to převážně masožravci, proto typicky loví zajíce, bažanty, holuby, vysokou, aj... Mimo masa je pro ně však důležité zachovovat si zdraví, takže polykají drobné kamínky a vybírají si rostliny, které podle magie rozpoznají za léčivé. Mimo jiné musí mít pravidelný pitný režim.

Mláďata a rodinné uspořádání:
Pokud nežijí jako tuláci, soustřeďují se do smeček různých velikostí. Smečku pak, stejně jako u lidí, vede vůdčí alfa pár. Ten je většinou nejsilnějí a nejinteligentnější, aby se mohl postarat o celou smečku. hierarchie ve smečce je pak totožná s vlkem, podle postavení jsou pouštěni k jídlu, vodě, norám s vlčaty, lovu i páření, apod... Páření ve smečce není nijak omezeno, pouze alfa páru se nikdo nesmí dotknout ani se je pokusit svést. Pokud je samec vyzván k boji, přikročí k němu. Vítěz se stává alfa samcem a poražený klesá na nejspodnější příčku hierarchie. O vlčata se pak stará celá smečka, přičemž se nijak nerozlišují vlčata alfa páru či jiného.
Vlčice může být březí celkem čtyřikrát do roka, v létě, na jaře, na podzim i v zimě. Březí je půl roku, přičemž následně může vhrnout od pěti až do patnácti vlčat. Počet nad deset je však nebezpečný nejen pro samotná vlčata, ale i pro vlčici. Vlčata se rodí holá a slepá. Do dvou měsíců jim naroste srst a rozlepí se oči, do té doby je s nimi neustále matka.
Od dvou měsíců se vlčata dobírají ven. Je jim dovoleno motat se po celém prostranství jejich velkého "pelechu", kde je pečlivě hlídají všichni členi smečky. Pokud jsou na lovu, je určen jedinec, který je hlídá a stará se o ně.
Vlčata od narození sají mateřské mléko. Od dvou let přecházejí na maso. Ve věku tří let jsou již brány sebou na lov. Od pěti let mají možnost opustit smečku, nikdo je k tomu však nenutí.

Schopnosti:
Vycítení magie, díky jejich znakům. Tyto znaky mohou vyvolat sami, když jsou v ohrožení či chtějí někomu pomoci. Jejich přirozeností je využívaní okolí, tedy třeba sklonění stromu, přivolání včel, apod... JE to jejich jediná schopnost, ovšem je natolik univerzální, že jim naprosto postačí. Po jejím užití však bývají různě unavení, dle náročnosti a jejich síle.

Nemoci a co je může ohrozit:
Onemocnět mohou, pokud nemají dostatek pohybu, stravy, vody, kamínků a bylin. KDyž jsou ve volné přírodě a v ideálním prostředí, nejsou nikdy nemocní, pokud se nejedná o nějakou kletbu, tu se však snaží eliminovat jejich magie. Ohrozit je tedy mohou pouze lovci, démoni, či ti, jež touží po krvi a vraždách. Nemají příliš silnou regeneraci a podléhají černé magii a vážným zraněním.

Chování k lidem a jiným rasám:
Jiné rasy, pokud již dříve bydleli v prostředí, kam dorazili či se usadili v okolí a nijak je neohrožují, jsou pro ně jen sousedy, které nechávají být. Pokud je dostatek potravy a nezasahují do jejich území. Pokud ano, tak je většinou vyhánějí. Lidi vyhánějí okamžitě, protože na ně ze 3/4 případů setkání zaútočili a redukovali počty v jejich smečkách. Když však projevíte, že jste nepřišli útočit či jen procházíte, nechají vás. Jsou to pouze hlídači svého území a smečky.

Chování k nim:
Pokud se k nim chcete přiblížit, přijďte beze zbraně a sami. Pohybujte se nejprve na okraji území, nebo dokažte vlkům, že pro ně nejste hrozbou. Buďte upřímní, pohybujte se volně, snažte se vyvarovat prudkým pohybům. Nejvíce si je získáte záchranou jedince či ochranou území, ale prokouknou, pokud je tento čin naplánován. Buďte prostě upřímní.

Můj názor:
Jsou nádherní, jsou elegantní, inteligentní a milý. Znát je, být jejich přítel, moci mezi nimi trávit čas = to nejlepší, co můžete zažít. Tím spíše, když se můžete probírat jejich neuvěřitelně hebkou srstí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 optimumipsum optimumipsum | 5. srpna 2012 v 21:17 | Reagovat

no hodil by se obrázek a bylo by to dokonalé :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama