Listopad 2010

Orvi´inerenové

17. listopadu 2010 v 9:18 | Akylasia |  Tvorové

Jemnost, něžnost, roztomilost se snoubí v maličkém klubíčku, které vás okouzlí. To jsou oni.

Vzhled:
Víceméně by se tento tvoreček dal popsat, jako roztomilý fenek. Má typicky liščí tvar těla s nepřirozeně dlouhýma ouškama, roztomilým čumáčkem a očičkama jako dva jasné korálky. Má dlouhý ocásek, pořádně ochlupený chvost. Tělo je pokryté dlouhou srstí jemnou jako hedvábí. Pod ní se však nachází ještě jemnější podsada z nepropustné srsti. Nepropustí tedy vodu na kůži, bohužel nepropustí ani krev od těla, což může být velmi nebezpečné. Za lopatkami se jim nachází nepatrné bouličky. Jejich význam bude řečen ve schopnostech.
Co se barev týká, mají rozmanitou škálu. Nachází se však především v barvách krycích, tedy v barvách, které se nachází nejčastěji v jejich okolí. Podle toho také můžeme vcelku lehce odhadnout, v jakém prostředí v poslední době žily. Pokud se cítí v cizím prostředí v nebezpečí, jsou schopni se přebarvit a zamaskovat. Aby se tak ale stalo, musí mít dostatek energie, tedy živin. Mohou mít i odlesky kovů, pokud žijí poblíž jejich ložisek (zlato, stříbro, bronz)
Samičky se od samečků příliš neliší. Jedná se především o velikost. Sameček bývá ve velikosti v kohoutku v rozmezí od 50 do 100 cm. Samičky se pohybují v rozmezí o 20 cm méně. Jsou však i vyjímky, kdy jsou samičky vyšší.
Co se mláďat týká, dokud nejsou schopni lovu, jsou zbarveni v šedavém kožíšku a mají, oproti rodičům, maličká ouška. Asi jako mládě kotěte.
Životní prostředí:
Tato roztomilá klubíčka jsou schopna žít v jakémkoliv prostředí. V chladném je chrání hustá srst, v mokrém podsada, v suchém je chrání taktéž podsada zabraňující zbytečnému odpařování tekutin. Nevadí jim ani rapidní změny teplot. Nejčastěji je však můžeme nalézt v prostředí, ve kterém žijí lišky, tedy polární oblasti a mírná pásma. Jejich původní životní prostředí není známo.
Strava:
Podle tesáků se dá usuzovat, že jsou to masožravci. Podle jejich stravovacích zvyků je však jasné, že jsou to všežravci a živý se vším, na co zrovna při lovu či hledání narazí. Nerozpakují se pochutnat si na červech, na kopřivách, ani na mršině, když je nejhůře. Jejich žaludek je velmi schopný pozřít i jedovaté houby a byliny a eliminovat jed, který se pak neškodně vyloučí se stolicí. Co se pitného režimu týká, záleží na prostředí a teplotě, kde žijí. Jejich tělo udělá cokoliv pro to, aby byl režim co nejpravidelnější. Právě proto jsou schopni bez vody vydržet velmi dlouhou dobu. Ale i u nich to může mít problémy, proto raději udržují pravidelný pitný režim. Přednost dávají čisté přírodní vodě.
Mláďata a rodinné vztahy:
Jsou to velmi charakterní tvorečkové. Každý je jiný, stejně jako u lidí. Netvoří smečky, jako vlci, ale žijí samostatně. Když se ale zamilují, je to navždy. Jako lidé mají složitý proces, při kterém se seznamují a přátelí se, než si konečně uvědomí svoji vzájemnou lásku. Když si to uvědomí, složí ocas do složité proplétající se spirály, čímž si řeknou, že jsou věčným párem. Pro druhého partnera od té doby neexistuje nikdo jiný, o kterého by se tak staral, jako o svůj milovaný protějšek.
Když samička otěhotní, sameček se o ni pečlivě stará. Nosí ji mech a listí, aby si mohla vystlat doupátko a spolu s tím i potravu. Jelikož si hledají doupátka v okolí vodního zdroje, o vodu se sameček nestará.
Samička je březí 5 měsíců. Ve vrhu se pak nachází 3-8 mláďat. Ta se narodí slepá a bez srsti. Matka od nich odchází pouze kvůli doplnění tekutin, či k úlevě. Sameček neustále nosí potravu, aby jeho milovaná měla dostatek kvalitního mlíčka pro mláďata. Od narození mladých nespí v doupětí, ale stráží před jeho vchodem v ochranném zbarvení.
Mláďata začnou vidět po dvou týdnech. Tehdy začínají objevovat své okolí pod pečlivým dozorem rodičů. Aby si matka odpočinula od mláďat a rozhýbala se, chodí častěji na lov. Sameček se o mláďata pečlivě stará a dává na ně pozor. Zároveň se je již snaží něco naučit.
Po měsíci již mají mláďata uši ve správné velikosti k hlavě a jsou tak krásnými miniaturami svých rodičů. Tehdy už je rodiče začínají brát na lov v blízkém okolí. Jelikož mají zatahovatelné drápy a první, co mláďata učí je šplh, bez jehož umu je na lov neberou, mají jistotu přežití. Alespoň vyšší, než jiní tvorové stejných velikostí.
Mláďata žijí pod rodičovským dozorem několik let. Poté je pouze na nich, zda odejdou nebo s nimi zůstanou. Bývá však zdvořilostí rodiče navštěvovat. Stává se však, že rodiče putují, takže se příliš často nestýkají. Když se ale setkají, je to spoustu radosti.
Schopnosti:
Mají vynikající hlasivky. V jejich repertoáru je takový množství zvuků, že pochopit jejich řeč je velmi složité. Navíc, ač jakožto rozdílné lišky nebo fenkové patří mezi psovité šelmy, umí příst. Dokáží vyluzovat zvuky pod hranicí slyšitelnosti, ale i vysoko nad ní. Samozřejmě se intenzita pohybuje i mezi nimi.
Bouličky za lopatkami (viz. Vzhled) mají své odůvodnění, neb se v nich ukrývají křídla. Princip tohoto úkrytu naprosto není znám. V době nejvyššího strachu, kdy mají dostatek času, se tyto bouličky "otevřou" a vytáhnou z nich křídla. Asi stejně jako když motýl vylézá z kokonu. Křídla nejsou pernatá ani kožnatá, ale srstnatá. Srst je velmi jemná a poznat se dá pouze na dotek.
Jejich sliny mají léčivé účinky. Okamžitě se projeví pouze zástava krvácení. Další léčivé složky se projevují až časem. Přesto léčbu rány urychlují. Nedokáží si však poradit s chemickými jedy či magickými útoky.
Na rozdíl od psovitých šelem jim podobným mají zatahovatelné drápky, které hojně užívají ke šplhu do korun stromů či k otvírání plodů, v nejhorším při obraně. Toto se však nevztahuje na drápky na zadních tlapkách.
Nemoci a co je může ohrozit:
Jsou to jemná a zranitelná stvořeníčka. Spoustu ran zachytí neobvykle hustá podesta, takže rány pěstí nebo kopance nemají takový účinek, jak by se mohlo zdát. Stejně tak i lehké škrábance nemohou získat, proto se mohou prodírat jakýmkoliv podrostem. Jsou odolní před přírodními jedy, ať už jednotlivými nebo míchanými.
Zranit je však může pevně vedená rána nebo magický útok, před čímž nejsou chráněni. Útok zbraní se zmírní, takže na oko vážné zranění jim tolik neublíží. Přesto zranitelní jsou.
Ohrožením pro ně nejsou tvorové v okolí žijící. Umí se bránit a jsou to vynalézavý tvorečci, takže umí nastražit i primitivní pastičky. Tvorové v okolí ví, že jim tihle drobečci neublíží ani nijak nenaruší teritorium. Ohrozit je můžou pouze lovci, jdoucí po jejich kožíšcích.
Chování k lidem a k jiným rasám:
Jsou to milý a společenští tvorečci. Rasy v jejich okolí jim nevadí, respektují je a jejich teritorium se snaží nenarušovat. Mnohdy si však najdou doupě v jejich teritoriu. Ostatním však nevadí, protože o potravu je nepřipraví. Spíše naopak, pokud se jim povede ulovit příliš velkou kořist, vábivým zvukem ostatní přivolá a rozdělí se.
Co se lidí týká, jsou bázlivější, právě kvůli chamtivým lovcům, kteří je loví. Když však poznají, že jim nikdo neublíží, nebo naopak pomáhá, jsou k nim vlídní, mazlivý a přátelští. Dokud si však nezískáte jejich důvěru, budou se bát a utíkat. Tím spíše, pokud jsou to jedinci s touto důvěrou příliš narušenou.
Chování k nim:
Jsou k lidem bázlivý. Nejlepší je na jiných zvířatech ukázat náklonnost a dobrosrdečnost. Poté jsou zvědavý a nejistí. Když jim pomůžete, získáte si jejich důvěru mnohem rychleji. Jsou to hravý drobečci, kteří si velmi rádi užívají svobody a přírody. Milují hrátky, milují vodu, milují společnost. Nesnáší smrt, nebezpečí, bolest. Ještě více ji nesnáší, když ji vytvoří. Snažte se tedy vyvarovat situacím, kdy by na vás musely zaútočit nebo vám jinak, ač třeba nechtěně, ublížit. Většinou jdou i nepřítele ještě uzdravovat. Jsou důvěřivý, rychle si zvykají. Vyhovte jim v tomto všem a budete mít přítele, s nímž nikdy nebudete smutní.
Můj názor:
Jsou prostě úžasní! Co říct víc? Jsou tak roztomilý a miloučcí, heboučcí a mazlivý. Prostě úžasní. Takovou osobnost najdete jen u důvěřivého psa. Když získáte důvěru k nim, užijete si ale mnohem více. Jejich repertoár, jejich srst, jejich něžnost, korálkové pohledy, prostě vše. Je to prostě kouzelné!

Lorenský démon

7. listopadu 2010 v 12:29 | Akylasia |  Démoni a jiné příšerky

Hrozivý, strašlivý, ve své nenávisti nelítostní.


Vzhled:
Tito démoni mají vzhled povětšinou od "svého zvířete". To je spojené s rituálem po narození (viz. Mláďata a rodinné uspořádání). Většinou jsou to tedy lidé smíšené se zvířety, proto jsou vzhledy různorodé, stejně tak i velikosti. Pro představu uvedeme pár příkladů, přesněji vlka, kočku a ptáka:
Vlčí: Stavbou těla připomíná povětšinou člověka, s mírně delšíma rukama. Nohy připomínají spíše vlkodlaka, dlouhé stehno, dlouhé lýtko a dlouhé chodidlo, přičemž kráčí po delších prstech, dlouhé drápy. Jsou opatřeni ocasem a delším čumákem s ušima skrytýma v husté hřívě vlasů.
Kočičí: Stavbou těla spíše člověk, s nohama členěnýma jako kočka. Mají elegantní chůzy, tělo pokryté jemnou, krátkou, srstí s různorodou kresbou, dlouhé drápy. Tvář j mírně "zdeformovaná" kočičím čumákem a roztomilýma ušima.
Ptačí: Lidská stavba těla, orlí nos, ostré oči (povětšinou stejné, jako jejich ptačí druh), ostré zašpičatělé drápy. Tělo občas pokryté peřím, ruce opatřené delšími perutěmi, stejně tak rostou perutě z oblasti kříže.
Životní prostředí:
Pokud zrovna nejsou na lovu, zdržují se v jakýchkoliv hlubokých lesích, jeskyních, vykotlaných stromech, opuštěných domech a jiných místech, kde je nemohou zahlédnout lidé. Jinak si své prostřdí vybírají podle svého zvířecího druhu.
Strava:
Jsou to výhradní masožravci, jejich metabolismus není schopen pozřít nic jiného (ani byliny). Stejně tak i tekutiny mohou požít výhradně jen čerstvou krev. Největší specialitou jsou pro ně lidé, jsou však schopni přežít i na zvířatech. Přítomnost těchto démonů poznáte povětšinou podle do čista ohlodaných kostí, v jejichž hrudním koši zůstaly veškeré vnitřnosti. Ty totiž nemají rádi a sežerou je pouze tehdy, kdy mají opravdu veliký hlad. V době hladu, kdy není žádné zvíře či člověk po ruce, sahájí i ke kanibalismu. Silnější přežije...
Mláďata a rodinné uspořádání:
Démoni se sdružují ve skupinách, podle svého zvířecího druhu. Většinou je vede nejostřílenější jedinec, kterého nedokáže nikdo porazit. Ten má výhradní právo na jakékoliv jídlo. Až když je najeden, můžou se najíst ostatní. Pokud je kořist malá, jsou většinou o hladu, nebo se mezi sebou poperou a sežerou nejslabšího jedince.
Páření má dovolenou pouze vůdčí jedinec, který víceméně znásilňuje ženy svého rodu, ale i lidské ženy, kdy se mu zachce. Lidské ženy tedy pro ně nejsou potravou, dokud neporodí potomka. POkud se však vůdci líbí, je její život ušetřen, dokud je v jeho přízni a dokud je plodná.
Mladí se rodí živý, jako normální děti. Po narození se dítě odnese na jaksi pomyslný oltář. Zde je zabito zvíře rodu a jeho krev nalijí dítěti do úst. Poté dítěti rozříznou bříško a do něj vloží srdce zvířete. Poté ohněm ránu spálí. Po tomto procesu se dítě zabalí do teplé dečky a ponechá se na oltáři. Krmí se pouze krví ze zabitých zvířat rodu. Pokud dítě přežije přesně měsíc "cizí předmět v těle", stává se z něj démon a ono mrtvé srdce se rozpadá. Pokud dítě nepřežije je sežráno.
Děti mají tvrdou výchovu a již od chvíle, kdy začne chodit, je bráno na lov. Mají přednostní právo jíst po boku vůdce, pokud mu však seberou něco jeho, je tvrdě potrestáno ranou bičem.
Děti žijí celý svůj život v této tlupě. Mají zákaz tlupu opustit a pokud se o to jen pokusí, jsou zaživa sežráni.
Schopnosti:
Přirozeně ovládají plamen, aby mohli praktikovat svůj rituál po narození. Plamen však ovládají jen pro tyto účely. Avšak, když se rozběsní, samovznítí se. Když se uklidní, mají po těle ošklivé popáleniny, které však nejpozději do měsíce mizí.
Další schopností je přežívání až neuvěřitelných podmínek. Jsou nehluční, umí se pohybovat po celém svém prostředí a využívat každé drobnosti, která se jim dostane do cesty. Jsou hbití a rychlí.
Víceméně se mezi jejich schopnosti dá zařadit i Berserk, tedy nízké sebeovládání, kdy když se přestanou ovládat, rozzuří se, vylítnou proti čemukoliv, nehledě na zranění či na koho útočí. Většinou právě v tomto stavu zapálí plamenem sami sebe.
Nemoci a co je může ohrozit:
Díky své žravosti pouze syrového masa a povětšinou lidí, mohou od lidí chytit jakoukoliv nemoc, kterou trpí (pokud se nejdná o rakovinu orgánů, které nežerou). Je to však jedinný případ, kdy mohou onemocnět. Na životě je může ohrozit změna stravy, tedy tepelně zpracované maso, byliny, apod... Mimo jiné i útoky magickými zbraněmi.
Chování k lidem a jiným rasám:
Kdokoliv, koho potkají, je pro ně potravou. Stávají se z nich neúprosní lovci, ať mají hlad či ne. Je jim jedno, jestli proti nim stojí jednorožec či jiný démon nebo stejný démon jiného druhu. Narušil jejich území a stává se tím jejich kořiští. Neustanou, dokud vás neuloví a nesežerou (aspoň část)
Chování k nim:
Výrazné doporučení se k nim nepřibližovat. Nikdy je nemůžete ovládnout nebo se s nimi spřátelit (pokud nenarazíte na přeživšího jedince, kterému se povedlo utéct, pokud je ale hladový, pravděpodobně vás napadne).
Můj názor:
Neznám žádného, který by se kdy hodlal spřátelit. Jejich závislost na syrovém mase vždy zvítězí, i kdyby měli přátele. Je to krutá a divoká rasa.