Tirfe'enský dormien

13. září 2010 v 12:51 | Akylasia |  Tvorové

Kde se nevlídné prostranství stýká se smrti, kde žije jen krutost a nepřátelství. Kde si smrt mne ruce v nadšení. Tam by je nikdo nečekal. A přesto tam jsou.


Vzhled:
Jsou to na první pohled drobná tvorečkové. Když se stočí do klubíčka, vejdou se do dlaně. Mají spíše podlouhlé tělo opatřené kratšími nožičkami, takže působí roztomile neobratně, jako malá koťata. Mají ocas 3x delší, než je jejich tělo a nosí jej většinou jako hada zkrouceného ve smyčkách za sebou. Ocas je zakončen neuvěřitelně chundelatou chocholkou, která je snad větší, jak oni. Uprostřed jemné chocholky je chrupavčitý ocas s neuvěřitelnou pohyblivostí. Mezi obratli jsou schované jakési jehličky, které dokáží během setiny sekundy vytasit. Jsou jedovaté. Tělo samotné je porostlé hustou, dlouhou srstí, která z nich dělá protáhlejší klubíčka. Hlavička připomíná spíše jezevce s o něco málo delšíma ušima. Mají drobná černá očka. Chybně si tak lidé myslí, že ve dne nevidí. Od očí se jim až po ocas táhne pruh delší srsti odlišné barvy, která v sobě taktéž skrývá zatahovatelné ostny. Stejně tak mohou použít i dlouhé drápy.
Co se barevnosti týká, bývá přizpůsobena jejich prostředí. Nejčastěji jsou to kombinace černá, šedá a bílá; hnědá a odstíny hnědé; zelená, hnědá a jedna z nich v odstínu; rudá, oranžová a žlutá; hnědá, rudá a žlutá; rudá, oranžová a černá; dva odstíny modré a bílá; černá, bílá a stříbrná (která je vzácná). Barevnost se rozlišuje především v kresbě, která je dosti podobná jezevcům, přičemž místo, kde má jezevec černou bývá stejně barevné, jako hřeben a chocholka.

Životní prostředí:
Tito drobečci jsou schopni žít v jakémkoli prostředí. Jsou těžko zahlédnutelní, proto o nich málokdo ví. Jsou schopni žít jak v lesích a planinách, tak i v oblasti jezer (jako vydra) i v oblasti sopek a míst s často se vyskytujícími požáry. Nevybírají si nějaké speciální prostředí. Pro svou drobnost a hluboké nory, které si staví, je lidé či jiní dravci tolik nezahlédnou, aby pro ně tito tvorové byli jakoukoliv hrozbou. Jsou to všežravci schopni pozřít i zdánlivě nemožné, proto je nijak jejich prostředí neomezuje.

Strava:
Na stravu jsou prakticky nenároční. Jejich agresivní žaludeční šťávy jsou schopni rozleptat cokoliv, co se do žaludku dostane, ať je to rostlinného původu nebo jsou to třeba i kameny. Jejich žaludek je natolik agresivní, že zpracuje jakékoliv jedy i potravu jakékoliv teploty či ostrosti. Mají drobné zoubky, ale extrémně ostré, takže jsou schopni bez sebemenší námahy přeštípnout i kost. Mohou být masožravci, býložravci, všežravci i mrcho-žrouty či hmyzo-žrouty. Jsou natolik nenároční, že mohou stravu měnit ze vteřiny na vteřinu. Nejsou však agresivními tvory a většinou neútočí na tvory, kteří jsou větší, než oni sami. Výjimkou je období, kdy se stará o matku s potomky. Tehdy útočí i na větší dravce a je schopen napadnout i lidi.

Mláďata a rodinné vztahy:
Většinu doby svého života jsou to naprostí samotáři. Mění se to až v době páření, kdy si naleznou doživotní partnerku. Vybírá si partnerka partnera a v žádném případě to nemusí nutně být stejný druh nebo tvor stejné velikosti. Když si partnera vybere, dá mu to patřičně najevo. Samičky jsou velmi náruživými společnicemi na noc.
Samička je březí pouze 4 týdny. V jednom vrhu je 5-8 mláďat, přičemž nejpozději narozené málokdy přežije prvních pár dní. Matka je kojí pouze první měsíc, poté je již tvrdě učí na jinou stravu, jinak by si jejich žaludek nezvykl a mohli by brzy zahynout.
Mláďata již od této doby berou na "lov" a učí je všem instinktům a schopnostem, které vlastní. Mláďata jsou velmi učenlivá a výuka prokládaná hrou jim velmi svědčí.
Ve chvíli, kdy je již rodiče nemají co naučit jim mladý přinesou dostatek potravy a odcházejí. Rodiče tak dostávají pár týdnů, mnohdy i měsíců, zaslouženou dovolenou. Když se však samička již cítí plna sil, opět začne na samečka dotírat.
I přes produktivitu práce, která činí vrh co každý rok, maximálně druhý rok, mnoho mláďat po odpoutání od rodičů nepřežije. Jelikož rodiče nemají žádné spojení s mláďaty, nikdy se to nedozví. Občas se však stává, že mládě, nejčastěji to nejmladší, zůstává pod ochranou rodičů za malé stravovací úplatky.
Občas se však objevují i nedůtkliví samotáři, kteří se době páření vyhýbají zalezlí ve svých norách nebo na dalekých cestách. Takoví jedinci jsou pro svůj vlastní druh či jen náznaky náklonnosti velmi agresivní.

Schopnosti:
Prvořadou schopností je u nich regulace velikosti. Dokáží se od své původní velikosti zvětšit až do velikostí slona. Stojí je to však mnoho sil a proto se takovým kouskům snaží velmi obezřetně vyhýbat.
Další jejich schopností, pokud nepočítáme fyziologické jako jsou zatahovatelné drápy, je jejich neobvyklí čich. Je na tak vysoké hranici, že svou kořist ucítí až na desítky kilometry daleko. Čím bližší pach je, tím je pro ně intenzivnější. Přesto dokáží pachy oddělit a sledovat jen jednu jedinou stopu, která je třeba i pro psa již dávno ta tam.
Další jejich prioritou je výborný zrak, při kterém se pořekadlo Orlí zrak může jít s klidem zahrabat. V blízkosti si všimnou každého detailu, na dálku, pokud jim nic nebrání, vidí přibližně stejně daleko, jako cítí. Ostrost zraku se při tom vůbec neměnní.
V neposlední řadě musíme zmínit i jedové ostny, které mají v srsti vedoucí od očí po kořen ocasu a v chocholce na konci ocasu. Jejich jed začne reagovat okamžitě, postižený ucítí spalující horkost v místě vpichu, následně začne tkáň rudnout a reagovat, jako při prudké spálenině vyššího stupně. Tato horkost a stejné reakce provází veškerá místa, kudy jed protéká. Oběť tak skončí během pěti minut mrtvá, přičemž to vypadá jako by uhořela zevnitř.

Nemoci a co je může ohrozit:
Co se nemocí týká, díky jejich stravě je naprosto nemožné, aby cokoliv chytily. Na životě jsou však zranitelní. Může je ohrozit především fyzický útok, jak obyčejné zbraně, tak i zbraně magické či magické útoky sami o sobě. Nejsou proti nim nijak chráněni. Chránit se dokáží jen svou rychlostí a hbitostí, jsou těžko ulovitelní. Přesto se často stává, že se vymýšlí různé způsoby odchytu a teprve následné zabití. Povětšinou je chytají kvůli kůži nebo jako orientálního mazlíčka.

Chování k lidem a k jiným rasám:
Svého okolí si nevšímají, pokud nejsou na lovu nebo pokud dotyčný není příliš blízko jejich doupěti. Do té doby si svého okolí naprosto nevšímají. V době lovu se však vrhají na vše, co má ideální velikost (maximálně stejně velcí, v době mateřství napadnou i člověka). Pokud ohrozíte jejich doupě, můžete se setkat s obraným útokem, který je sice tvrdý a zákeřný (zpod země), ale není nijak životu nebezpečný. Pokud však umístění jejich doupěte a období rodičovství berete v potaz, můžete je klidně sledovat i se s nimi pokusit seznámit.

Chování k nim:
Pokud si je chcete získat, jde to velice těžko. Většinou se vám to s větší pravděpodobností povede u samičky, ale tehdy musíte i počítat s jejich partnerskou náruživostí.
Jak se jim nejvíce zavděčit? Potravou to rozhodně není. Je to spíše záchranou života jim samotným nebo někomu z jejich rodiny. Jsou to féroví tvorečci a velmi inteligentní, takže jim dojde, co jste tímhle činem riskovali a co pro ně v tom případě znamenáte. Jiný způsob zatím není znám, neb na ně povětšinou nereagují.

Můj názor:
Nejen, že jsou úžasně roztomiloučcí, ale sledovat je při jejich každodenní práci, jak si hrabou noru nebo loví, je moc rozkošné. Jsou si sebejistí svým konáním a pohybují se s legrační sebejistotou. Jako přátelé jsou mazlivý a velmi vděční za cokoliv, co se vůči nim učiní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama