Srpen 2010

Národ Elderanský

27. srpna 2010 v 15:26 | Akylasia |  Národy

Pochopení, vlídnost, vstřícnost, čest, lid... To jsou zájmu králů tohoto národ... Národa, jenž vyniká stejnými vlastnostmi.


Vzhled:
Postavou jsou to obyčejní lidé lišící se mohutností, velikostí a houževnatostí, každý je jiný. Přesto mají několik bodů, které mají společných a některých, které se odlišují, pouze podle nich samotných.
Jsou to lidé žijící na polích a pláních, proto mají snědou pleť. Nachází se však mezi nimi i tací, kteří jsou považovány za albíny. Mají pleť světlou a nejsou schopni se opálit ani při každodení práci na slunci.
Barevnost vlasů se pohybuje ve světlých odstínech vybarvených od slunce. Většinou se pohybuje ve světle hnědé, blonďaté, zlatavé. U albínů se nachází čistě bílé vlasy. Ženy mívají vlasy dlouhé, splétané do copů či volně vystavené slunečním paprskům. Muži mají převážně krátké vlasy, připravené pro případné boje, ač jim nehrozí. Najdou se i tací, kteří mají vlasy dlouhé.
Barevnost očí je taktéž různorodá. Nachází se zde převážně čokoládově hnědé či sytě zelené. U albínů se objevují vybledlé modré oči, sytě jantarové nebo nepříjemně bílé.
Co se oblečení týká, liší se podle postavení. To si samozřejmě každý může vybrat, podle toho, k jakému učiteli půjde či jak začne sám pracovat.
Dělnická třída: Většinou nosí obyčejné kalhoty a košile, v zimě či dešti oživené nepromokavým dlouhým pláštěm. Nosí vyšší kožené boty.
Obchodní třída: Nosí kalhoty, po boku zdobené výšivkou a košili, jenž má podobnou výšivku na rukávech. V teplém období nosí lehký plášť se znakem výrobku, s nímž obchodují, v zimě či dešti dlouhý nepromokavý plášť, taktéž se znakem. Každý má jeden prsten, taktéž se znakem obchodujícího zboží (mohou mít víc). Na oblečení se objevuje primární produkt. Nosí vysoké boty na cestách či lehké a nízké boty ve městě.
Učitelé: Oblékají se do splívavého roucha, pod nímž mají kalhoty a košili. Nosí dlouhý plášť bez ozdob. Často se mezi nimi objevují i mágové, jež se řadí k učitelské třídě. Nosí středně vysoké, pevné boty. Součástí oblečení je kapsa, ve které nosí potřebné předměty.
Vojáci: v době volna nosí jednoduché kalhoty a košili, na jejíchž zádech je vyšit znak královské rodiny. Stejný znak se nachází na všech pláštích. Nosí vysoké pevné boty.
Úředníci: Nosí oblečení zdobené výšivkami, často se opakuje královský erb. Nosí zdobené boty, nevhodné pro dlouhodobější pohyb. Součástí oblečení je kapsa, ve které nosí potřebné předměty.
Služební: Nosí většinou lehké a pohodlné uniformy skládané u mužů z černých kalhot a bílé košile, obojí opatřené nenápadnou značkou královského rodu. U žen se objevují šaty ke kolenům z černé barvy s bílou zástěrou, taktéž s královskou značkou. Kočí a kuchaři mají oblečení, které si může jednotlivec sám určit, ovšem opatřit erbem.
Živnotsníci (hospodský, majitel cechu, aj.): Většinou si obstarávají oblečení vhodné pro danou práci, je odlišné, na oblečení se vyskytuje znak hospody či jiného zařízení nebo cechu. Nosí pohodlnou pevnou obuv vhodnou na cesty.
Královská rodina: Nepovyšují se příliš nad ostatní lid, proto často chodí v kalhotech, košili a plášti. Nejčastěji užívají nevýrazných barev. Oblečení je spestřené vysokýma botama vhodnýma pro nošení na dlouhé cesty. Král je opásán opaskem s rodinným mečem Livienem (dokud se neztratí). Od té doby chodí s obyčejným, zdobenějším mečem. Po útocích je tento rod zařazen mezi minulé, vymřelé. Zachoval se jedinný obrázek, prince, jenž zmizel spolu s mečem:


Životní prostředí:
Tento národ žil na planinách, které tvoří hluboké koryto v klínu pohoří. Je dosti prostorné na dlouhé planiny, na kterých vytvořili rozlehlá pole. Menší hrad byl postaven pod převysem jedné z hor. Pod hrádkem se pak vystavělo obrovské město s prostornými ulicemi. Lidé sami dozírali na čistotu a pořádek v ulicích a udržuli tak spokojené celé město. Toto město bylo srovnáno se zemí po druhém útoku. Nyní jsou již trosky zarostlé travou a po polích není ani stopy.

Strava:
Byli typickými všežravci. stravu si zajišťovali sami pomocí polí, kde pěstovali obilí, kukuřici a jiné plodiny. dále tu byli sady ovocných stromů. Další ovoce si pak nechali dovážet z dalekých zemí. Obchodovali pomocí výměnného obchodu, ideálního pro obě strany.
Byli zde pekárny, mlýn, hospody a prodejny s ovocem.
Co se masa týče, byl zde hojný průmysl s hovězím a vepřovým dobytkem, dále pak ovce a horské i "luční" kozy. Byli zde prostorné výběhy pro slepice a rozlehlé králikárny. Díky polím byl dostatek i opeřenců, mimo holubů, které se zde chovali.

Rodina a zázemí:
Jednotlivé rodiny mohli žít v prostorných domech, které zde architekti stavěli. Blíže k hradu se nacházeli prostornější domy, blíže k polím a lukám méně prostorné. Přesto měli dostatek prostoru kolem sebe, aby mohli přistavovat a rozšiřovat své domky a statky.
Královská rodina zařizovala pravidelné rozdávání lístků, na které rodina mohla ve městě nakupovat či je šetřit. Lístky se stahovali na jakékoliv zboží ve městě. Přesto zde převládal výměnný obchod, neboť každý měl nějaké políčko či něčeho více.

Schopnosti:
Byli zde jedinci, kteří měli větší cit pro magii. Ti se pak předávali mágům v účení. Co se schopností specifických týče, žádné se neobjevili nebo o nich nejsou záznamy. Magické schopnosti se lišili podle učitele a vnímání žáka.

Nemoci, léčení, ohrožení:
V celém městě se podle záznamů nacházel jedinný lékař. Ten léčil za pomoci magie. Samozřejmě se k němu dávali děti do učení, mnohdy z toho ale nic nebylo. Lidé mohli onemocnět jakýmkoliv způsobem, jako každý jiný člověk v mírném pásmu.
Problémy byli, pokud se objevil mor. Tehdy se žádali o pomoc i další lékaři ze světa.
Ohrožení pro lid nastalo ve dvou válkách:
První nastala podle záznamů 13. dne měsíce Blahobytu roku 1385. Z nebe se snesli páchnoucí draci, z jejichž těl odpadávali kusy masa. Útočili plamenem z hlubin těl, drápama, ocasem a vlastním tělem, kdy zasedli lid. V čele na obřím drakovi seděl muž, jenž se zdržel jen do doby, kdy proti němu vyběhl král. Byl však bez meče, neboť ten si odnesl jeho syn. Když proti němu král nevytáhl s mečem, odtáhl s celou armádou. Pravděpodobně objevil syna i s mečem, neboť ten se již nikdy neukázal. Několik dní po odletu zachvátil zemi mor.
Druhá válka se odehrála ve stejný den, roku 873 patnáctého tisíciletí. Tehdy se objevili stejní draci a kompletně spustošili celou zemi.

chování:
Král se ke svým poddaným choval jako k ovečkám, které musí vlídně chránit. Královská rodina nedbala pohodlí a starala se, aby byl lid spokojený, měl dostatek jídla, potravin i práce. To se mu dařilo. Tento úřad se stejnými vlastnostmi byl učen i potomkům. Nikdy se tak nestalo, že by vláda byla jakkoliv špatná. Říkalo se, že potomek je sledován otcem a pokud udělá chybu, otec se vrátí a úřad mu odebere.
Lid byl spokojený a dokázal řešit spoustu potíží sám. Královskou rodinu uctíval a miloval.
Veškerý národ byl vstřícný k jakýmkoliv poutníkům i tvorům. Jakmile se tvor ukázal inteligentnějším, než jejich obyčejný chov, dostávalo se jim stejných poct, jako lidem. Proto také byli často hostince upraavené pro různorodou škálu cestovatelů.
Tento národ prospíval v trhu především díky vynikajícím koním laskavé povahy a výtečných vlastnostní. Byli to rychlí běžci a dokonalý skokani. specifickým odvětvím se pak těšili i koně váleční a cestovatelští. Každý z nich měl specifickou výchovu, stravu a vlastnosti.
Byli to lidé přímý a rádi měli přímost i od návštěvníků. Říká se, že někteří přežili poslední válku a skrývají se. Pravda se ale s jistotou zjistit nedá a pravděpodobně již budou jiní.

Můj názor:
Tento národ si nezasloužil svůj skon. Byl dokonalým důkazem, jak si lidé mohou důvěřovat a v míru spolu žít. Bohužel, osud pro něj byl jiný.

Lieven

24. srpna 2010 v 17:46 | Akylasia |  Zbraně

Tajemný a nebezpečný, nejistý výsledek, vždy něco skrývající. Zbraň vhodná pro bojovníka, jež chrání.

Vzhled:
Meč, pokud jej jen držíte a je tím v klidovém režimu, není úplně vidět. Můžete zaregistrovat změny okolí v místech, kde se nachází hrana ostří, ale to je vše. Meč je "neviditelný", splívá s okolím.
Když však meč poprvé ochutná krev, změní se, zhmotní. Velikostně přesně pasuje k majiteli, akorát do ruky, akorát velikostně.  Meč má krvavě rudou čepel po celé své délce. Blíže k jílci se nachází dvě řady ostnů, nižší je menší. Jílec sám má podobu hadího těla, které se obtáčí kolem ruky majitele a tím zaručuje, že jej nikdo z ruky nevyrazí.
Aby se aktivovala schopnost meče, mění se i oblečení majitele. Majitel sám vypadá lehce zkresleně, jako by stál za obrovským žárem. Oblečení, trochu kontrastní, ladí s mečem. Majitel tak získává dlouhý bílý plášt, na němž je stříbrnou nití vyšit znak vyjící vlčí hlavy, které z tlamy vychází had a hlava vlka je omotána popínavou růží. K tomu krásně ladí čistá stříbřitá košile a kalhoty, obojí upnutější, čímž vykreslují postavu, ale zároveň jsou ideální na volnější pohyb. Spolu se změnou oblečeí se i na krvavě rudé čepely meče objevuje pod ostny stejný znak, jako na plášti, taktéž stříbrné barvy.

Schopnost:
Bohužel, schopnosti této zbraně nejsou známy. Ani majitel zbraně přesně netuší, jaké jsou její hranice. Znám je pouze fakt, že hadí tělo, jež se omotává kolem ruky majitele, se zakousne do žil na zápěstí a tím se na majitele zbraně napojí. Podle všeho je pak zbraň schopna vyplnit přání.
Co se v historii určitě ve schopnostech zbraně objevuje je změna délky dle potřeby, plamen různých barev (závislé na auře majitele) s různě ničivými efekty či přebrání majitelových schopností. Snad právě proto jsou hranice zbraně neznámé, neboť existuje teorie, že si zbraň schopnosti uchovává v sobě a umí je použít i následně.
Zbraň je jednou ze "živých", neboť obsahuje duši. Ta se přizpůsobuje majiteli a chrání jej. Tehdy se občas objevují skryté schopnosti, jako je vytvoření štítu, apod...

Obvyklý postroj:
Meč se nachází v čistě stříbřité pochvě. Pokud jej majitel nosí u pasu, působí jílec obyčejným dojmem, ovšem pouze do doby, kdy jej majitel hodlá použít. Pochva meče se pak dá upevnit na jakýkoliv vedlejší postroj, jako je opasek, či křížový pás na záda.

Historie:
Lieven je meč, jenž patřil v dávných dobách vládnoucímu rodu Elderenských. Tento rod patřící mezi obyčejný lid využívající magii, dostával meč z otce na syna a meč se využíval pouze pro obranné účely. V legendách se říká, že meč vytvořil prvotní muž Elderenského rodu, Lieven. Meč po něm dostal jméno, neboť při konečné rytině jejich znaku do čepele, Lieven zmizel. Říká se, že duše tohoto muže přešla do zbraně. Právě proto chrání svého majitele a byla schopna přebírat schopnosti již od svého počátku.
Lieven se v desátém pokolení ztratil. Ze zbrojnice z čestného místa jej odebral mladý princ s úmyslem se s ním naučit žít. Tehdy byl však zámek zákeřně přepaden za pomoci nemrtvých draků a černé magie. Ztratil se meč i chlapec. Útok přežil otec spolu se synem.
Pokolení šlo dál a neustále hledalo meč. Na chlapce se zapomělo. Po několika tisících let se království opět potýkalo s útokem, totožným s tím, při kterém zmizel meč. Tento útok však přežil jen jeden mladý chlapec. zůstal v troskách hradu a hladověl, dokud se neobjevil cizinec, který se ho ujal. Právě tento cizinec sebou nesl i meč.
Podle historie se meč správně chová pouze v rukách člověka z rodu Elderenských. Správné chování meče je ochrana majitele a vstřícné jednání s jeho přáním. V cizích rukách majitele chrání pouze pokud má dobré účely, ovšem jinak se tváří pouze jako obyčejný meč. Jeho pravý vzhled se objeví pouze v rukách pravého člena rodu.

Výroba:
Livien je původně tvořen z obyčejné oceli. Během výroby se však jeho tvůrce několikrát řízl o ostrou čepel a krev na ni skanula. Ocel se tak během času zbravila do krvavě rudé. Tvůrce si s tím nelámal hlavu a tvořil dál. Jelikož však pocházel z rodu, v jehož krvy kolovala notná dávka magie, ovlivnilo to i meč. Jeho čepel je neuvěřitelně tenká, přesto i neuvěřitelně pevná. Ač se pokoušeli jakkoliv meč zlomit, nikdy se jim to nepovedlo. Taktéž meč neztrácí na ostrosti a nepůsobí na něj koroze.
Když tvůrce Livien zmizel, jílec meče se změnil v živé hadí tělo, které se kousnutím napojuje na majitele. Tím se napojuje nejen na jeho přání, ale kopíruje jeho schopnosti, které do sebe údajně ukládá a je schopen kdykoliv využít. Zároveň získal duši.
Původně obyčejná výroba se shodou okolností a náhod stala neobyčejnou.

Livien a já:
Je to zbraň, kterou příliš neznám, ovšem viděla jsem ji v souboji. Je to zbraň opravdu nevšední a zvláštní a vyzařuje z ní inteligence. Majitel meč oprávněně skrývá a užívá pouze v dobách, kdy je nutno. Není z něj cítit ani dobrý, ani špatný záměr, provází jej podivné vybrace, které činí přítomnost meče nežádoucí.

Airleon, jednorožčí meč

18. srpna 2010 v 19:15 | Akylasia |  Zbraně

Duši ostří daroval, aby dobrého vždy ochraňoval. V rukou svého majitele vždy světlo rozdává, za dobrem, zlo umírá.


Vzhled:
Tento meč má prvky od svého původu. Meč je vždy přirozeně dlouhý, aby přesně pasoval ke svému majiteli. Dlouhá čepel je již od pohledu elegantní. Z čepele vychází jemná bělostná záře a když se pozorněji podíváte, uvidíte na ni kresbu připomínající letokruhy. Jílec je na první pohled jednoduchý, pečlivě omotaný tenkou bílou kůží. Ve středu jílce jsou umístěny dva okrouhlé jantary bez jediného kazu. Další tři, ovšem menší, jsou umístěné na koncích jílce.
Schopnosti:
Schopnosti tohoto meče nejsou příliš známé, především díky jeho výrobě. Je však známo, že je schopen ovládat Světlou a Světelnou magii. Dále víme, že je schopen zklidňovat a přesekne snad cokoliv, co přijde do cesty čepeli. Je známo, že meč se svým majitelem komunikuje pomocí telepatie či písně. Píseň tohoto Meče je pokaždé jiná, stejně tak i intenzita světla, čímž dokazuje, že zvládá komunikaci, dává najevo své pocity a že patří mezi tzv. živoucí meče, meče s duší. Taktéž je známo, že se v ojedinělých případech mění, do své původní podoby. Ovšem podobu si udržuje pouze pomocí světelné energie, takže působí pouze jako duch.
Vztah meč a majitel:
Pokud se meč dostane do rukou člověku dobrého srdce, je to ochranář a věrný společník, který doslovně poslouchá rozkazy. Občas s majitelem přeci jen situace rozebírá, ale mnohdy má lepší nápady. Meč je citově propojen s takovým člověkem a postupem času o něj začne mít starost, začne ho mít rád, chránit ho s velkým nasazením.
Pokud se však dostane do špatných rukou, začne zpívat, vzpínat se, škubat sebou. Meč majitele nechrání, občasným záškubem kazí zásahy a útoky. Rozkazy vůbec neposlouchá a svou magii uzamkne.
Obvyklí postroj:
Postrojem pro tento meč je elegantní, stříbřitě bílá pochva upevněná na bělostném opasku. Ten se může nosit u pasu. Mimo to se může volně nosit na pásu na zádech, kde meč přidržuje jednoduchý pásek z pevné kůže a dvě stříbrné skoby, na které se jílec zavěsí.
Výroba:
Tento meč se vyrábí za přístupu jednorožce. Pokud jednorožec sám souhlasí s možností vložit svou duši do meče, vyrobí se z jeho rohu, stejně jako z kovu, čepel meče. Proto čepel navozuje pocit letokruhů. Během tohoto procesu duše jednorožce vstoupí do čepele. Tehdy se do jílce vtisknou jantary, alias oči. Z kůže jednorožce se pak vytvoří pruhy, kterými se omotá jílec.
Tyto meče se nevyrábí jen za souhlasu jednorožce, ale i budoucího majitele. Většinou jej vyrábí sám budoucí majitel. Meč se pak nejčastěji předává z otce na syna či od učitele žákovi.
Něco z historie:
Až do nedávné doby byl tento meč považován za pouhou legendu. Nikdo jej nikdy neviděl v soubojích či válkách, přesto na místech, kde byl tento meč nucen zabíjet, visí jemná píseň vtisknutá do šepotu stromů a trávy. Tento meč se objevil až při tzv. osvobozeneckém boji, kdy se jeden člověk pokoušel osvobodit ze spárů démonů. Samotná povaha mu učinila tohoto úmyslu opravdu dosáhnout. Poté meč opět zmizel.
Duše meče:
Jak již bylo řečeno při výrobě, duše tohoto meče je jednorožec. Sám se projevuje v určitých chvílích, mění se z meče do podoby světelného jednorožce připomínajícího spíše ducha. Jednorožec pocházel z rodu laskavých a mírumilovných tvorů, citlivých a starostlivých. Tak se také chová vůči svému majiteli. Chrání jej, rád si s ním povídá. Jednorožec meči vtiskl i svou lásku k hudbě, která se projevuje v jemné melodii kdykoliv se pohne či kdykoliv je zapotřebí jeho zvláštních schopností. Melodie je různorodá, podle situace a nálady.

Meč a já:
Je to nádherný meč, v jehož přítomnosti je pohoda a klid. Krásná melodie utiší přírodu všude kolem a naslouchat ji je jeden z mnoha darů.