lesní dráček

19. července 2010 v 16:45 | Akylasia

Drobný obyvatel lesa prolétá, skrz kořeny stromů zdařile prolézá, bystrým zrakem všechno vidí, mezi námi v lesích žijí. Přítelem i protivníkem, přesto naším lesním dráčkem.

Vzhled:
Dráček je velikostí veverky, či-li maličký. Má úžší, protáhlou hlavičku se zaobleným čumáčkem. Očka jsou přiměřeně velká, černá. Hlavičce vévodí dva dlouhé rohy táhnoucí se vzad a pod nimi další dva, menší rohy. Na lících jsou 3 maličké růžky kopírující lícní kost. Krk je maličko delší (asi 2x jak hlava), navazuje na drobné, útlé tělíčko zakončené ocasem 2x delším, jak tělo. Na konci ocasu se nachází jakési blány zastávající funkci kormidla. Jsou menších rozměrů, aby se nerozpárali o větvě a nepřekáželi při krkolomném letu úzkými prostory. Od prostoru mezi rohy až po špičku ocasu se táhnou drobounké ostny, na první pohled neviděné, na dotek však velmi patrné (ostré). Nachází se v pěti řadách po celých zádech. Křidélka jsou přiměřené velká, blanitá. Tělíčko je světlejší hnědavé barvy přecházející místy do bronzova, bříško má barvu tmavší hnědé. Rohy a blány jsou bronzové, blány nejsou průsvitné. Tato hnědá se může nacházet v různých odstínech, s nádechem do zelena či v zelenějších lesích čistě zelená, udržující pouze odstínově a světelnostně popis výše. Tlapky vypadají jako veverčí. Dráček je maličký a úzký, aby mohl prolézat všude po lese.
Životní prostředí:
Dráček je vcelku nenáročný. Jedinným krytériem, které pro svůj život potřebuje, je les. Je jedno, jestli je čistě lestnatý nebo jehličnatý nebo smíšený, jestli se nachází v horském pásmu, v mírném či subtropickém. Musí to být prostě les. Hustší les s dostatkem prostoru, skrýší a vodního i potravinového zdroje. Rádi mají i klid, i když jsou přátelští. Hledají si hnízdečka, kde málo chodí jakýkoliv tvorové, aby se měli kam uklidit, když mají špatnou náladu nebo se ukládají ke spánku.

Strava:
Dalo by se říci, že jsou to všežravci. V jejich jídelníčku se nachází drobní tvorové, jako jsou myši, hraboši, apod. Nepohrdnou nějakým chutnějším broukem nebo červem. Nechybí v něm ani rostliny, jako jsou bylinky či chutnější kvítky, např. jetel. Pochutnávají si i na koříncích. Jsou konkurentem veverek, které často nemají radost z jejich přítomnosti, neboť jim ubírají oříšky a často nejsou daleko od krádeže veverčích zásob, když mají chuť. Specialitou v jejich jídelníčku jsou kopřivy, které často obírají, především listy. Dále také rádi vybírají semínka šišek a pochutnají si i na lesním ovoci. Pokud si je chcete získat, přineste jim ovoce, které neznají.

Mláďata:
Samičky dráčků mají zvláštní chování. Pravidelně na jaře a na podzim snáší 1-3 vejce, i neoplodněné, jako ptáci či slepice. Ovšem i o neoplodněné vajíčko se pečlivě starají, dokud je lítostivé nevyžene hlad a žízeň. Někdy se však stává, že samičky zemřou hladem i žízní při marném zahřívání vejce. Vejce snáší pouze tehdy, kdy se nestará již o snešené.
Párovitě jsou tito dráčci schopni žít s jakýmkoliv, úměrně velikým tvorem. Samičky, příliš starostlivé, jsou schopni se spářit i s "neinteligentním" tvorem, jen aby se mohli starat o své vajíčko. Jejich žlázy, které produkují hormony na nalákání tvorů, mohou vyprodukovat jakýkoliv hormon, aby se dočkali partnera v blízkosti. Když je v blízkosti, samička sama nastavuje patřičná místa. Často však původní obyvatele lesa uhoní, neboť pro jistotu žádá větší množství spojení. unaveného tvora pak štípáním vyhání z hnízda.
Když snese oplodněné vajíčko, pohodlně se kolem něj stočí a přetáhne přes něj křídlo. Neustále do takto vytvořeného prostoru pouští teplý vzduch a ohřívá vejce. Ve vytvořeném klubku se díky přirozené regulaci a reakcí těla udržuje vyšší teplota. Samička po dobu zahřívání nejí ani nepije. Netvoří si v hnízdě zásoby. Ovšem vejce se díky ohřívání líhne již po dvou týdnech.
Vylíhnuté dráče má drobné šupiny, které jsou však provlhlé. Matka tak tepelně chrání dráče ještě další tři dny. Dráče se po tyto dny živý skořápkou. Po třech dnech matka odlétá na lov, pouze v blízkém okolí. Mládě je schopné požívat tuhou potravu už od prvních dnů.
Matka se o svého potomka/potomky stará celých douhých 80 let. Učí je prostředí, lovu a schopnostem, velmi postupně. Dává mláďatům dostatek prostoru pro hry, které trvají až do 25 let. Od tohoto roku se již matka i mláďata plně věnují výuce.
Ve věku 80ti let, někdy i starší, mláďata opouští svou starostlivou matku. Než však hnízdo opustí, nanosí do něj dostatek potravy na důkaz vděčnosti.

Schopnosti:
Mezi jejich základní schopnosti se řadí především schopnost letu a kličkování. Tomu dopomáhá nejen kormidlo na konci ocasu, ale i jejich přirozená schopnost vlnitého, hadího pohybu. Mají vynikající sluch, zrak i čich, díky němuž si mohou své okolí perfektně hlídat.
Další schopností jsou pro ně speciální šupiny. Když se stočí a dýchnou do prostoru, který utvoří, šupiny se ohřejí a přirozeně udržují teplotu. zároveň odráží teplý dech a udržují jeho koloběh v potřebné teplotě. Toto je pro ně nutná schopnost pro pobyt ve vyše postavených lesích i pro zahřívání vejcí.
Nyní se už dostáváme k ojedinělým schopnostem. Především je to jejich dech, který umí regulovat na teplý či studený. Mohou tak zahřívat vejce a sami sebe, ale také se ohclazovat.
Další je jejich dým, který z nozder a tlamy vypouští ve špatné náladě či když hrozí nepříteli. Dým je štiplavý, vyvolává kašel a slzí z něj oči. Dráčkům je však příjemný a vypouští jej k dráčatům či partnerům. Partnery se tak snaží navnadit k většímu výkonu v době páření.
Pak je jejich oheň. Nachází se u nich čtyři typy. Prvním je rudý, typický spalující oheň vhodný pro zapálení táborového ohně či plamínku. Nepoužívají jej příli často, neboť nechtějí podpálit svou domovinu. Druhým je modrý plamen, opak prvního. Přináší sebou led, je vhodný na uhašení a dokáží vytvořit parádní zmrzlinu. Třetí je bílý plamen, plamen života. Dokáže oživit tvora, který před okamžikem zemřel (zaplatí únavou a dva dny vykašlávají krev), ale především je ideální pro tvorbu zeleného a měkkého hnízda, stavěného původně z uschlých větviček. Posledním je černý plamen. Přináší sebou smrt. Dráčci ho nepoužívají často, spíše jako obranu před démony, které tím přemístí do jejich alternativy, za uzavřené brány.
Schopnost, kterou u sebe cenní nejvíce, je tvorba štítů. Patří mezi mistry tohoto oboru. Hlídají si tak svá hnízda a často i kolem lesů tvoří štíty, které jim nahlásí každý cizí vstup. Když se však blíží doba války, mění tento štít tak, že nevpustí dovnitř nikoho se zbraní či štít sám zbraň odebere. Mnohdy ji teleportuje do jeskyně, kterou dráček zapečetí a určí ji tak za sklad.

Nemoci a léčení:
Dráčci nejsou zvyklí onemocnět. Díky regulaci teploty a dechu se dokáží perfektně zaopatřit proti nachladnutí a podobným nemocem. Náchylní jsou pouze po oživování, kdy vykašlávají krev a tím nejsou schopni regulovat teplotu a nachladnout. V takovém období je pro ně ale i obyčejná rýma smrtelná. Léčit dráčka se dá pouze udržováním v teplém prostředí a přísunem potřebných bylinek. Ovšem opravdu to není často. za prvé díky přísunu bylinek, za druhé díky vypalování neduhů pomocí kopřiv.

Ohrožení:
Jak je výše řečeno, ohrozit je může nachladnutí po použití bílého plamene na oživení. Ale čím větší je objekt, který oživují, tím víc jim odebírá energii. Když například léčí člověka, mohou krev vykašlávat mnohem déle a poté bývá zranění již nevratné, krev vykašlávají stále více a následně umírají buď na zatopení plic krví či na vyčerpání.
Dále je pak mohou ohrozit zbraně, proto vytváří štíty, kterými se zbraněmi neprojdete. Jejich šupiny zabraňují zranění od drápů, zubů nebo větví, ovšem ostrá čepel jimy projde. Pravda, ztuha, ale projde.
Taktéž jsou velmi náchylní na magii, proto nemají rádi ve své blízkosti mágy či magické tvory. Příliš mnoho magie v jejich blízkosti je zraňuje, cítí silnou bolest a v orgánech tvoří drobné trhlinky, na jejichž následky umírají.

Chování mezi sebou a k lidem:
Dráčci mají rádi své klidné místo, proto se často straní i svému vlastnímu druhu. Nejpřívětivější jsou v době páření, tehdy dokáží být ale i velmi náruživý a tím lézt na nervy. Jsou přítelští a komunikativní, nikomu však neukazují své hnízdečko, kam si mohou zalézt.
Lidé jsou pro ně známkou magie nebo zbraně, proto k nim přívětivý příliš nejsou. Často je vyhání všemi možnými způsoby. Když mají v hnízdě mladé nebo jste obecně příliš blízko hnízdu, mohou být až agresivní.

Chování k nim:
Dráčci vás budou brát jako hrozbu a budou vás vyhánět. Když však budete na jejich území postupovat pomalu a beze zbraně, budete se přátelsky chovat ke svému okolí, začnou být zvědaví. Určitě si jejich náklonost získáte třemi body:
1) záchrana: zachráníte nebo ochráníte je či jejich mladé před útokem, buď dravce či člověka
2) ovoce: přinesete nějaké neznámé ovoce, které rádi ochutnají. Mohou vás pak žádat o pravidelné dodávky.
3) Upřímnost: budete vždy upřímní a nebudete si hrát na něco, co nejste.
Pokud učiníte jeden z bodů, získáte si jejich náklonost. Upřímnost vám doporučuji používat vždy, neboť jinak vás mohou brát jako zrádce, či si bude myslet, že není vaším přítelem.

Můj názor:
Jsou roztomilí, sladcí a přátelští. Jsou veselí a energičtí, vždy ochotni poslouchat či pomoct. Připtavte se sice, že budou vyrušovat kde jakými hloupostmi, ale to k veselému tvorečku patří. Potřebuje zájem, upřímnost, přítomnost někoho, ale zároveň i jeho pochopení. Je to přítel, který nezradí, naslouchá, hlídá si vás.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama