Červenec 2010

Tergarský jednorožec

19. července 2010 v 16:46 | Aiendall |  Jednorožci

Procházejí mezi stíny a stíny se jich nedotknou. Zvláštní tvorové kteří se nelekají nočních můr.



Vzhled:
Jde o klasický koňský typ jednorožce. Vypadají jako křehce stavění koně, s velkýma něžnýma očima. Ve skutečnosti jsou dost vysocí, ale jako i u některých jiných druhů jednorožců, neřekli byste to dokud nestojí vedle něčeho s čím můžete jejich výšku sronvávat. Naprosto běžně přitom mívají v kohoutku až 180cm.
Vždy jsou bílí, oči však můžou mít různé barvy, od černé, přes různé odstíny zelené, fialové, hnědé po dokonce velmi vzácně se vyskytující bílou. Zornička má stejnou barvu jako zbytek oka, což dělá celé oko opticky větší.
Mají bohatou dlouhou hřívu i ocas, přímý hladký roh, u kořene širší a směrem nahoru se zužuje do velmi ostrého hrotu. Roh je vždy naprosto hladký bez sebemenších kazů, vypadá jak hladký krápník z bílého jiskřivého skla.
Někteří z nich mají také rousy u kopyt, ale není to u všech. Častěji se tento jev vyskytuej u hřebců.
jejich vzhled se mírně mění na msítech kde je tma. Na světle jsou prostě jen bílí, ale pohybují-li se ve tmě nebo na místě kde je něco zlého, vyzařuje z nich slabá bílá záře.


Životní prostředí:
Původně pocházejí z podhůří dost vysokých hor, nicméně, jsou schopni žít v různorodých prostředích. Vlastně mohou žít kdekoliv kde se dá najít tráva a čistá voda, a´t už je to dost daleko na severu v chladných zemích a nebo přímo v tropech. je jim to naprosto jedno, pouze v hustých lesích jsou jen málo, raději mají krajinu kde se střídají slunečné lesy a louky.


Strava:
Jsou výhradní vegetariáni, jinou než rostlinou stravu nejsou schopni strávit a spíš by z ní měli vážné potíže. Ale mimo tohoto jsou naopak poměrně nevybíraví. Nejraději mají samozřejmě kvalitní čerstvou trávu, ale když není, jsou schopni strávit kde co včetně listí, stromového jehličí a podobně.


Mláďata a rodinné vztahy:
patří mezi značně dlouhověké rasy, vlastně ani nikdo neví kolika se dožívají. Ale díky tomuto jsou hříbata spíš vzácností, tito jednorožci často žijí spíše osaměle, nebo se pohybují mezi jinými tvory a pomáhají je chránit.
Neznamená to že by byli nespolečenští, rozhodně dovedou žít i ve velké skupině, třeba naprosto odlišné rasy, pokduj im tam nehrozí od těch okolo nějaké nebezpečí, bývají pak milými společníky. Ale pokud společnost nemají, nevadí jim to a netrpí tím.
Partnery si hledají až ve vyšším věku, potom partneři putují spolu, ale i tak spolu někdy nejsou toulají se osaměle, podle toho který kam má zrovna cestu.
Jen vzácně je vidět skupinku víc jak dvaceti jednorožců a obvykle ani takový počet nezůstane pospolu dlouho. Obvykle to znamená to že jsou někde problémy a jednorožci se snaží něco nebo někoho chránit.
Pokud už dojde na hříbata, klisna nosí hříbě mezi 14ti až 18ti měsíci, podle okolních podmínek. O hříbě se potom stará obvykle sama, případně se svým partnerem, vychovává ho asi patnáct až dvacet let, opět v závislosti na prostředí, potom už si mladičký jednorožec hledá svoji cestu životem sám.


Schopnosti:
Fyzicky patří mezi jejich výhody hlavně velmi mimořádná rychlost a obratnost, patří mezi nejrychlejší jednorožce vůbec, když běží plání, sotva postřehnete víc než rozmazanou šmouhu. Stejěn tka dokážou výborně skákat, přeskočí i vysoké překážky nebo velké vzdálenosti, jsou lehkonozí a stěží za nimi zůstávají stopy, nezávisle na tom kolik váží. Dokáží běžet krajinou neúnavně celé hodiny, rychlostí jakou by stěží kdo dovedl udržet byť jen chvíli.
Mimo to mají i velmi ostrý zrak a vynikající sluch. Nemluvě o zvláštním instinktu kterým rozeznají co a kde je v jejich okolí bez toho aby msueli cokoliv vidět, slyšet či cítit. Prostě vědí že to tam tak je a nemusí se ani dívat. Díky tomu je téměř nemožné je překvapit, tento instinkt je totiž varuje i ve chvílích spánku, kterého ostatně nepotřebují nijak mnoho. Díky tomu se taky naprosto samozřejmě orientují v jakékoliv tmě, paradoxně, včetně magicky vyvolané temnoty která na ně nijak nepůsobí.
Kromě toho mají ještě slušnou sbírku magických schopností.
kromě u jednorožců vcelku běžné telepatie, empatie a schopnosti rozumět přírodě, stromům, zvířatům a krajině všeobecně, mají výrazné schopnosti ohledně světla a temnoty.
Dokážou samozřejěm vyvolávat iluze, protože iluze často není nic víc než změna světla a to dovedou ovládat naprosto samozřejmě. Přesto, iluze mnoho nepoužívají a nemají je v oblibě.
Většinou se proti všemu staví přímo, bez klamu. Jsou už takoví.
Přirozeně stojí proti destruktivním silám temna, dokáží vnášet světlo tam odkud zmizelo.
Sami nemají temnou část podstaty, díky čemuž nad nimi nemají moc žádné stíny. Nemají se u nich čeho chytit.
Tito jednorožci s naprostým klidem vstupují na místa kde straší duše zemřelých a pomáhají jim najít cestu tam kam duchové sami nedokázali odejít a přesto by měli.
Naprosto běžně je najdete v místech kde kraj začala zahalovat temnota a děsit všechny a všechno, chodí do temných míst a vyvádějí odtmatud zbloudilé lidi i jiné tvory, prostě se před nimi objeví, zahaleni mírným světlem a vyvedou je ven, jim temnota smysly nezmate a neleká je.
Stejně tak dovedou odhánět noční můry.
Jsou téměř zcela imunní vůči jakékoliv černé magii nebo magii stínů. Samozřejmě, stále je možné je zranit fyzicky a nebo neutrálním druhem magie, nicméně, magický útok, jakéhokoliv druhu, pro ně není velkou hrozbou. Sami silně magičtí tvorové umí podobným útokům výtečně vzdorovat.
Povahy jsou vyloženě nekonfliktní a rozhodně je neuvidíte jak cválají světem a chrání kde co za každou cenu, spíš čekají kde je zavolají a nebo případně co kde vyloženě potkají. Pokud je však zavolá někdo v nouzi a oni to uslyší, přijdou. Jako záblesk světla mezi stíny prostě přijdou a tiše pomohou, potom třeba zase kamsi zmizí, jako klidný sen po jinak těžké noci.


Nemoci a co je může ohrozit:
jsou to normální živí tvorové jako každý jiný, je možné je zranit, pokud je na ně kladena velká zátěž, mohou i onemocnět, například když velmi dlouho běží a pak upocení a uřícení zůstnaou stát v mrazu, mohou nachladnotu jako kdokoliv jiný.
Oproti tomu však jsou velmi odolní vůči jakékoliv magii, magické rány se jim hojí velmi lehce, pokud je vůbec něco takového dovede zranit. Temná magie je zranit nedokáže, prostě se rozplyne v jejich blízkosti. Jsou také imunní vůči jakémukoliv magickému jedu, u přírodních už je to jak u kterých, u uměle vyrobencýh je jejich odolnost ještě o něco slabší. Nicméně, jsou si toho vědomi a tak si dávají pozor a rozhodně není snadné je vůbec zasáhnout aby je někdo mohl otrávit.
Dávají si velký pozor už kvůli tomu že je často pronásledují temní mágové, což je, vzhledem k tomu že tito jednorožci umí rušit magii, vcelku pochopitelné.


Chování k lidem a jiným rasám:
Všeobecně neodlišují lidi od jiných ras, neberou je jinak. Tergarští berou všechny tvory jako rovnocenné, nepovažují někoho za lepšího nebo horšího, včetně sebe. Celkově jsou mírní a přátelští, nicméně obezřetní. Dobře vědí že ne každý je stejný a tak prvně počkají co od koho čekat a až pak se podle toho zachovají.
Volně putují krajinou a když někoho potkají, opatrně se zastaví opodál a čekají co bude. Když nepostřehnou žádné známky nepřátelství a nebo snahy je zajmout, klidně přejdou blíž a třeba se i kus cesty přidají než jdou zase dál svojí cestou.
Když se jim ale situace nezdá, prostě se otočí a vyklidí pole, neobtěžují se s tím.
Dokáží vnímat když je někdo ve stresu, v ohrožení a volá o pomoc (byť třeba jen svou duší a nahlas neřekne ani slovo), pokud něco takového zaslechnou, a obzvláště tehdy pokud u toho vycítí temnou magii, pak přijdou a snaží se pomoct. Právě díky tomu si často vysloužili přezdívků průvodců zbloudilých, protože mnohokrát našli někoho kdo se ztratil a dovedli ho zpět na jeho cestu.


Chování k nim:
Jsou to přátelští tvorové, ale ne důvěřiví. Když k nim ale budete upřímní a nebudete jim chtít ublížit nebo je omezovat, klidně přijdou, nechají na sebe sáhnout a třeba půjdou kus cesty s vámi než zase někam zmizí.
Stejně tak mohou přijít když se ztratíte v temnotě či temných snech. Noční můry a stíny temnot se jich děsí a vyhýbají se jim, proto přichází do děsivých snů, prostě stojí vedle vás a tím vám dopřejí oddech, případně vás povedou odtmatud pryč, jsou schopní ukázat cestu.
Jak se je ale pokusíte omezovat nebo jim schválně ublížit, končíte. Odejdou a víc se nevrátí. Tak na to nezapomeňte.


Můj názor:
Tvorové nápadní i nenápadní, jak se to vezme, každopádně jsou vždy sví a na nic si nehrají a i to má velkou cenu. Je jich víc než byste věřili, mnozí z nás se s nimi setkali ve vlastních snech, jen si to nepamatujeme. No schválně, zkuste si zavzpomínat.. na noc kdy vás děsily zlé sny a úzkost a pak jakoby se vyjasnilo a hrůzy zůstaly stranou... Stalo se vám to někdy? Pokud ano, pravděpodobně i vy jste je už potkali...

lesní dráček

19. července 2010 v 16:45 | Akylasia

Drobný obyvatel lesa prolétá, skrz kořeny stromů zdařile prolézá, bystrým zrakem všechno vidí, mezi námi v lesích žijí. Přítelem i protivníkem, přesto naším lesním dráčkem.

Vzhled:
Dráček je velikostí veverky, či-li maličký. Má úžší, protáhlou hlavičku se zaobleným čumáčkem. Očka jsou přiměřeně velká, černá. Hlavičce vévodí dva dlouhé rohy táhnoucí se vzad a pod nimi další dva, menší rohy. Na lících jsou 3 maličké růžky kopírující lícní kost. Krk je maličko delší (asi 2x jak hlava), navazuje na drobné, útlé tělíčko zakončené ocasem 2x delším, jak tělo. Na konci ocasu se nachází jakési blány zastávající funkci kormidla. Jsou menších rozměrů, aby se nerozpárali o větvě a nepřekáželi při krkolomném letu úzkými prostory. Od prostoru mezi rohy až po špičku ocasu se táhnou drobounké ostny, na první pohled neviděné, na dotek však velmi patrné (ostré). Nachází se v pěti řadách po celých zádech. Křidélka jsou přiměřené velká, blanitá. Tělíčko je světlejší hnědavé barvy přecházející místy do bronzova, bříško má barvu tmavší hnědé. Rohy a blány jsou bronzové, blány nejsou průsvitné. Tato hnědá se může nacházet v různých odstínech, s nádechem do zelena či v zelenějších lesích čistě zelená, udržující pouze odstínově a světelnostně popis výše. Tlapky vypadají jako veverčí. Dráček je maličký a úzký, aby mohl prolézat všude po lese.
Životní prostředí:
Dráček je vcelku nenáročný. Jedinným krytériem, které pro svůj život potřebuje, je les. Je jedno, jestli je čistě lestnatý nebo jehličnatý nebo smíšený, jestli se nachází v horském pásmu, v mírném či subtropickém. Musí to být prostě les. Hustší les s dostatkem prostoru, skrýší a vodního i potravinového zdroje. Rádi mají i klid, i když jsou přátelští. Hledají si hnízdečka, kde málo chodí jakýkoliv tvorové, aby se měli kam uklidit, když mají špatnou náladu nebo se ukládají ke spánku.

Strava:
Dalo by se říci, že jsou to všežravci. V jejich jídelníčku se nachází drobní tvorové, jako jsou myši, hraboši, apod. Nepohrdnou nějakým chutnějším broukem nebo červem. Nechybí v něm ani rostliny, jako jsou bylinky či chutnější kvítky, např. jetel. Pochutnávají si i na koříncích. Jsou konkurentem veverek, které často nemají radost z jejich přítomnosti, neboť jim ubírají oříšky a často nejsou daleko od krádeže veverčích zásob, když mají chuť. Specialitou v jejich jídelníčku jsou kopřivy, které často obírají, především listy. Dále také rádi vybírají semínka šišek a pochutnají si i na lesním ovoci. Pokud si je chcete získat, přineste jim ovoce, které neznají.

Mláďata:
Samičky dráčků mají zvláštní chování. Pravidelně na jaře a na podzim snáší 1-3 vejce, i neoplodněné, jako ptáci či slepice. Ovšem i o neoplodněné vajíčko se pečlivě starají, dokud je lítostivé nevyžene hlad a žízeň. Někdy se však stává, že samičky zemřou hladem i žízní při marném zahřívání vejce. Vejce snáší pouze tehdy, kdy se nestará již o snešené.
Párovitě jsou tito dráčci schopni žít s jakýmkoliv, úměrně velikým tvorem. Samičky, příliš starostlivé, jsou schopni se spářit i s "neinteligentním" tvorem, jen aby se mohli starat o své vajíčko. Jejich žlázy, které produkují hormony na nalákání tvorů, mohou vyprodukovat jakýkoliv hormon, aby se dočkali partnera v blízkosti. Když je v blízkosti, samička sama nastavuje patřičná místa. Často však původní obyvatele lesa uhoní, neboť pro jistotu žádá větší množství spojení. unaveného tvora pak štípáním vyhání z hnízda.
Když snese oplodněné vajíčko, pohodlně se kolem něj stočí a přetáhne přes něj křídlo. Neustále do takto vytvořeného prostoru pouští teplý vzduch a ohřívá vejce. Ve vytvořeném klubku se díky přirozené regulaci a reakcí těla udržuje vyšší teplota. Samička po dobu zahřívání nejí ani nepije. Netvoří si v hnízdě zásoby. Ovšem vejce se díky ohřívání líhne již po dvou týdnech.
Vylíhnuté dráče má drobné šupiny, které jsou však provlhlé. Matka tak tepelně chrání dráče ještě další tři dny. Dráče se po tyto dny živý skořápkou. Po třech dnech matka odlétá na lov, pouze v blízkém okolí. Mládě je schopné požívat tuhou potravu už od prvních dnů.
Matka se o svého potomka/potomky stará celých douhých 80 let. Učí je prostředí, lovu a schopnostem, velmi postupně. Dává mláďatům dostatek prostoru pro hry, které trvají až do 25 let. Od tohoto roku se již matka i mláďata plně věnují výuce.
Ve věku 80ti let, někdy i starší, mláďata opouští svou starostlivou matku. Než však hnízdo opustí, nanosí do něj dostatek potravy na důkaz vděčnosti.

Schopnosti:
Mezi jejich základní schopnosti se řadí především schopnost letu a kličkování. Tomu dopomáhá nejen kormidlo na konci ocasu, ale i jejich přirozená schopnost vlnitého, hadího pohybu. Mají vynikající sluch, zrak i čich, díky němuž si mohou své okolí perfektně hlídat.
Další schopností jsou pro ně speciální šupiny. Když se stočí a dýchnou do prostoru, který utvoří, šupiny se ohřejí a přirozeně udržují teplotu. zároveň odráží teplý dech a udržují jeho koloběh v potřebné teplotě. Toto je pro ně nutná schopnost pro pobyt ve vyše postavených lesích i pro zahřívání vejcí.
Nyní se už dostáváme k ojedinělým schopnostem. Především je to jejich dech, který umí regulovat na teplý či studený. Mohou tak zahřívat vejce a sami sebe, ale také se ohclazovat.
Další je jejich dým, který z nozder a tlamy vypouští ve špatné náladě či když hrozí nepříteli. Dým je štiplavý, vyvolává kašel a slzí z něj oči. Dráčkům je však příjemný a vypouští jej k dráčatům či partnerům. Partnery se tak snaží navnadit k většímu výkonu v době páření.
Pak je jejich oheň. Nachází se u nich čtyři typy. Prvním je rudý, typický spalující oheň vhodný pro zapálení táborového ohně či plamínku. Nepoužívají jej příli často, neboť nechtějí podpálit svou domovinu. Druhým je modrý plamen, opak prvního. Přináší sebou led, je vhodný na uhašení a dokáží vytvořit parádní zmrzlinu. Třetí je bílý plamen, plamen života. Dokáže oživit tvora, který před okamžikem zemřel (zaplatí únavou a dva dny vykašlávají krev), ale především je ideální pro tvorbu zeleného a měkkého hnízda, stavěného původně z uschlých větviček. Posledním je černý plamen. Přináší sebou smrt. Dráčci ho nepoužívají často, spíše jako obranu před démony, které tím přemístí do jejich alternativy, za uzavřené brány.
Schopnost, kterou u sebe cenní nejvíce, je tvorba štítů. Patří mezi mistry tohoto oboru. Hlídají si tak svá hnízda a často i kolem lesů tvoří štíty, které jim nahlásí každý cizí vstup. Když se však blíží doba války, mění tento štít tak, že nevpustí dovnitř nikoho se zbraní či štít sám zbraň odebere. Mnohdy ji teleportuje do jeskyně, kterou dráček zapečetí a určí ji tak za sklad.

Nemoci a léčení:
Dráčci nejsou zvyklí onemocnět. Díky regulaci teploty a dechu se dokáží perfektně zaopatřit proti nachladnutí a podobným nemocem. Náchylní jsou pouze po oživování, kdy vykašlávají krev a tím nejsou schopni regulovat teplotu a nachladnout. V takovém období je pro ně ale i obyčejná rýma smrtelná. Léčit dráčka se dá pouze udržováním v teplém prostředí a přísunem potřebných bylinek. Ovšem opravdu to není často. za prvé díky přísunu bylinek, za druhé díky vypalování neduhů pomocí kopřiv.

Ohrožení:
Jak je výše řečeno, ohrozit je může nachladnutí po použití bílého plamene na oživení. Ale čím větší je objekt, který oživují, tím víc jim odebírá energii. Když například léčí člověka, mohou krev vykašlávat mnohem déle a poté bývá zranění již nevratné, krev vykašlávají stále více a následně umírají buď na zatopení plic krví či na vyčerpání.
Dále je pak mohou ohrozit zbraně, proto vytváří štíty, kterými se zbraněmi neprojdete. Jejich šupiny zabraňují zranění od drápů, zubů nebo větví, ovšem ostrá čepel jimy projde. Pravda, ztuha, ale projde.
Taktéž jsou velmi náchylní na magii, proto nemají rádi ve své blízkosti mágy či magické tvory. Příliš mnoho magie v jejich blízkosti je zraňuje, cítí silnou bolest a v orgánech tvoří drobné trhlinky, na jejichž následky umírají.

Chování mezi sebou a k lidem:
Dráčci mají rádi své klidné místo, proto se často straní i svému vlastnímu druhu. Nejpřívětivější jsou v době páření, tehdy dokáží být ale i velmi náruživý a tím lézt na nervy. Jsou přítelští a komunikativní, nikomu však neukazují své hnízdečko, kam si mohou zalézt.
Lidé jsou pro ně známkou magie nebo zbraně, proto k nim přívětivý příliš nejsou. Často je vyhání všemi možnými způsoby. Když mají v hnízdě mladé nebo jste obecně příliš blízko hnízdu, mohou být až agresivní.

Chování k nim:
Dráčci vás budou brát jako hrozbu a budou vás vyhánět. Když však budete na jejich území postupovat pomalu a beze zbraně, budete se přátelsky chovat ke svému okolí, začnou být zvědaví. Určitě si jejich náklonost získáte třemi body:
1) záchrana: zachráníte nebo ochráníte je či jejich mladé před útokem, buď dravce či člověka
2) ovoce: přinesete nějaké neznámé ovoce, které rádi ochutnají. Mohou vás pak žádat o pravidelné dodávky.
3) Upřímnost: budete vždy upřímní a nebudete si hrát na něco, co nejste.
Pokud učiníte jeden z bodů, získáte si jejich náklonost. Upřímnost vám doporučuji používat vždy, neboť jinak vás mohou brát jako zrádce, či si bude myslet, že není vaším přítelem.

Můj názor:
Jsou roztomilí, sladcí a přátelští. Jsou veselí a energičtí, vždy ochotni poslouchat či pomoct. Připtavte se sice, že budou vyrušovat kde jakými hloupostmi, ale to k veselému tvorečku patří. Potřebuje zájem, upřímnost, přítomnost někoho, ale zároveň i jeho pochopení. Je to přítel, který nezradí, naslouchá, hlídá si vás.