Červen 2010

Serenský drak

23. června 2010 v 21:14 | Aiendall |  Draci

Starobylá moudrá dračí rasa. Přesto jsou strašní když se rozzlobí. Roztroušení po světech chodí skrytě, někdy i mezi námi, a dobře se tím baví.



Vzhled:
Jde o vzhledově mírně různorodou rasu. Můžou být dosti různě velcí, od poměrně dost drobných po obry jejichž velikost vám vyrazí dech. Stává se tak hlavně v závislosti na prostředí kde se narodili. Nejčastěji měří okolo 8 metrů, počítáno tělo, bez krku a ocasu. S nimi mohou mít takto velcí draci i přes 20 metrů, přičemž většinu délky dělá ocas, dlouhý a pružný jako bič, přesto dost silný aby nebyl křehký.
Základní proporce těla jsou u všech stejné. Mají ušlechtile tvarovanou hlavu s vyšším čelem a poměrně drobnýma špičatýma ušima, bez ostnů - ty ostatně nemají nikde po těle, štíhlé a přesto silné tělo, dlouhý ocas a elegantně tvarovaný krk. Pevné nohy jim dávají kupodivu i schopnost vytrvale chodit, nemohou-li z nějakého důvodu vzlétnout. Dlouhé zatažitelné drápy jim umožňují také velmi dobře šplhat, pokud je strom či skála schopna je unést. Mohutná silná křídla z pevné tuhé blány naznačují velmi vytrvalé letce, třebaže se najdou obratnější i rychlejší, ve vytrvalosti však budou těžko hledat konkurenty.
Jejich kůže není krytá ani šupinami ani srstí. Prostě jen hladká kůže matného vzhledu, vypadají jako sametoví a působí tak i na dotek. Kdo by se domníval že jsou proto zranitelnější, velmi by se mýlil. Kůže je pevná a pružná, dokáže je ochránit stejně dobře jako šupinatá brnění jiných dračích druhů a nemá nevýhodu šupin spočívající v určité necelistvosti. Navíc pod ní mají vrstvičku tuku která funguje jako tepelná izolace a tlumí rány.
Jejich krk zdobí dlouhá střapatě vypadající hříva, hebká na dotek ,stejně jako jejich kůže. vždy je dvoubarevná, s úzkým pruhem jendé barvy ve středu hřívy, obklopeným další barvou. čupřina hřívy jim spadá mezi ušima na čelo, i v té jsou zahrnuty obě barvy. Stejně tak mají chocholku srsti na konci ocasu, podobnou jako mívají třeba lvi, ale zde ji mají nejen samci ,ale i samice.
Barvy mohou mít dosti různorodé. Nejčastější je nějaká tmavší barva kůže, modrá, zelená, černá, temně fialová, vzácněji vínová, k tomu dvoubarevná hříva. V hřívě se běžně vyskytují i kombinace třeba se stříbrnou barvou která krásně kontrastuje s tmavou kůží. Vždy mají na sobě tři barvy, ale vždycky působí sladěně, a to i v kombinacích které jsou považovány za kontrastní. Může jít například o černou kůži a stříbrnou hřívu s bílým středem, nebo zelenou kůži s černou hřívou a stříbrným středem, ale vyskytují se i světlé a pestré kombinace jako je bílý drak s červenou hřívou a bílým středem.


Životní prostředí:
Mají raději pestrou krajinu. Kombinaci lesů a luk, případně nižší hory. Jednotvárnost je nudí. Přesto jsou natolik přizpůsobiví že se dokáží uchytit prakticky všude. Nemají však rádi tropické oblasti, jejich silná kůže jim v takovém prostředí dává nevýhodu, snáz se přehřívají. Musí-li v takovém prostředí žít, snaží se vybírat místa u jezer či řek, aby se měli kde ochladit. Stejně tak si nevybírají ani oblasti věčného sněhu. Zima jim sice nevadí, ale taková místa si nidky příliš neoblíbili, často jsou málo osídlená a oni mají rádi společnost. Nemluvě o tom že v takové krajině mají méně potravy.


Strava:
Jsou to typičtí dravci. Nejraději loví jelení zvěř na pokrajích lesů, nepohrdnou ale ani antilopami, či hovězím dobytkem když se k němu dostanou aniž by tím nadělali lidem škodu. Stáda patřící lidem nechávají obvykle napokoji, vědí co by to pro ně znamenalo. Loví například také bizony nebo zubry, jakékoliv kopytnace. Koním se vesměs vyhýbají, pouze tehdy když není jiná potrava, zaútočí i na koně. Nesnášejí vepřové, sáhnou po něm jen v nejvyšší nouzi, prostě jim nechutná. To už se raději otravují s chytáním drůbeže a zajíců, i když je to pro ně nevýhodné, vyjma těch kteří patří k nejmenším z jejich rasy.Vybírají zásadně neinteligentní tvory. nikdy by nenapadli třeba jednorožce či jiného draka.
Občas na trávení žvýkají některé kyselé rostliny či bukové listí, ale to uvidíte jen vzácně.
Pokud musí, vydrží poměrně dlouho bez potravy, ale potom to potřebují nějak dohnat a nějakou dobu tedy jedí usilovněji.


Rodina a mláďata:
Většinou žijí stranou ostatních svého druhu a potomky jsou schopni mít i s jinou rasou než svou vlastní, kříženci pak mají schopnosti obou ras, ale v další generaci se schopnosti Serenských draků často vytrácí. Pokud se tak stane, nadále už není v potomcích ani stopa po dračích genech. Pokud však i vnouče má jejich geny, jeho potomek se, kupodivu, narodí jako čistokrevný Serenský drak.
Přesto si poměrně běžně hledají partnery mezi vlastní rasou. Partnerství uzavírají asi jako lidé, dlouhodobé vztahy, ale pokud partnera ztratí, po nějaké době stesku a truchlení si většinou najdou nového partnera. Samice jsou schopny páření pouze jednou za několik let. Po téměř dvouroční březosti rodí 1 - 3 živá a plně vyvinutá dráčata, dokonalé zmenšené kopie svých rodičů, jen barvy mohou mít zcela jakékoliv, nezávisle na rodičích. Mladí dráčci jsou již po narození schopni přijímat masitou potravu a dospívají kolem 200 - 500 let života, v závislosti na prostředí ve kterém žijí.Po celou dobu pozvolna rostou.
Dráčata jsou samostatná dost brzy, již po pár týdnech jsou schopna lovit a obstarat si sama potravu.
O něco složitější to je pokud se potomek rodí ve smíšeném páru, mláďata se rodí v rase svojí matky. Asi po roce jsou schopni se volně proměňovat do obou ras a využívat schopnosti obou.
Rodiče se o svoje potomky starají pouze část jejich mládí, učí je všemu co znali sami a potom je buď pošlou aby se naučili zkušenostmi a nebo je svěří nějakému schopnému učiteli, mají-li tu možnost. Přesto na ně nezapomínají, stejně jako dráčata na rodiče a rodina se navštěvuje nebo nějak udržuje v kontaktu.


Schopnosti:
Jsou to velmi silní draci, odolní, unesou obrovské náklady. Jejich tělo je sice štíhlé, ale rozhodně ne tak jako bývají některé dračí druhy, pořád patří spíš k mohutnějším. Pod hladkou kůží se skrývají svaly a šlachy z ocele. Toto platí i v situaci kdy někam šplhají nebo letí. Unesou větší zátěž než jiné dračí druhy. obrovskou sílu provází také velká vytrvalost, ale nikdy nebudou schopni dosáhnotut závratných rychlostí některých druhů. Nepovažujte je však za pomalá nemehla, nemohli byste udělat větší chybu. Pokud je někdo zraní, neustoupí zranění, dokáží velmi dobře odolávat bolesti. Obvykle se pak i dokáží ovládat, ale vzácně se stane že je potom popadne zuřivost a budiž země lehká tomu kdo je tak nešťastně zasáhl...
Mají také vynikající zrak, dokáží spatřit i nejdrobnější detaily na obrovské vzdálenosti, ne však v úplné tmě, potřebují k tomu světlo. Nemusí ho být mnoho, ale musí být. Sluch mají sice dobrý, ale už spíše průměrný. Čich mají srovnatelný s tím na co jsme zvyklí u psů, jako většina létavých tvorů mají také velmi dobrý orientační smysl.
Kromě velké fyzické síly a zdatnosti této dračí rasy mají i dosti silnou vrozenou magii.
Využívají ji však velmi moudře, často skrytě. Můžete je najít i tam kde jsou místa často napadána různými mágy a démony. V takových místech velmi často budují magické bariéry aby zabránili takovým útokům. V tvoření štítů a bariér jsou praví mistři, dokáží navíc dobře promyslet důsledky.
navíc jsou schopni se vyučit prakticky jakémukoliv druhu magie, pouze v léčení nebývají příliš zběhlí, většinou jdou cestou obránců, nikoliv cestou lékařů. Také často odmítají temnější druhy magie, přesto, i mezi nimi se najdou temní mágové. Je to ovšem dost vzácné.
naprsoto běžné u nich je schopnost proměny, a to jak v dokonalé formě kdy se tím tvorem skutečně stanou, včetně jeho schopností a smyslů, nerozeznatelní žádným způsobem od běžného zástupce příslušného druhu, tak i v méně dokonalé formě kdy přebírají svoje smysly a sílu do těla tvora v něhož se mění. Jsou shcopni též proměn kdy vlastnosti tvora přizpůsobí, takže se sice promění v zástupce toho druhu, i s jeho shcopnostmi, ale mohou ovlivnit smysly a schopnsoti po proměně, takže se mohou výrazně vymykat průměru dané rasy.
Umí skvěle vysvětlovat a také chápat ostatní. Proto se z nich stávají dobří učitelé. Mají s žáky trpělivost, umí jim to co je učí podat srozumitelně a jasně, přizpůsobit výuku individuálně podle schopností jednotlivce. Navíc dokáží naslouchat tomu co jim ostatní říkají a brát to v potaz.
to z nich dělá také vynikající vyjednávače.
Toto jsou však schopnosti které nejsou typické pouze pro ně, mohou se vyskytnout v jakékoliv rase.
Vyloženě typické pro ně je ovládání několika druhů dračího ohně.
Mají vcelku obvyklý prostý dračí oheň, ale mimo něj mají i několik speciálních. Do všech z nich vkládají něco ze své přirozené magie se kterou se již rodí.
Bílý oheň: Tento druh ohně je velmi účinný proti některým druhům magie které velmi rychle neutralizuje. Používají ho též na neutralizování téměř jakýchkoliv útoků. Zvláštnotí tohoto ohně je, že i když je horký a může zapálit třeba suché dřevo, živé bytosti neublíží. I kdyby vám ho vydýchl do obličeje, bude vám horko, ale nic vás nepopálí ani vám neohoří vlasy.
Černý oheň: Tento používají pokud chtějí někoho zmást. Ten na koho ho vydýchen zůstane sice nezraněn, nicméně, v ten okamžik bude jakoby slepý a hluchý, neschopen určit směr, v podstatně bude zcela nepoužitelný a neschopný obrany či útoku. Těžko se vůči němu brání, odolávají mu lépe tvorové jako bílí jednorožci, případné jakákoliv rasa ovládající vyšší bílou magii.
Modrý oheň: Chladný druh plamene který používjaí na několik věcí. jednak jím mohou hasit požáry, ale také ho používjaí pokdu potřebují uklidnit zpanikařené živé tvory, inteligentní i neinteligentní. Používají jej na vystresované lidi, stejně tak jako na splašené stádo.
Zelený oheň: Tento oheň má silnou vazbu na přírodu. jediný plamen který mohou použít na základní léčení. ale pozor. Umí vyvolat i jeho agresivní formu, která způsobuje výbuchy kamenů kterých se plameny dotknou.
Rudý oheň: Na první pohled vypadá podobně jako obyčejný dračí dech, je však mnohem žhavější. dokáží s ním roztavit či sežehnout prakticky cokoliv, používají ho také na útok, nebo v příadě že potřebují prorazit tunel ve skále. Žár ohně roztaví i nejpevnější horninu, nemohou jej však používat příliš dlouho v tahu, jinak jejich organismu hrozí přehřátí.
Fialový oheň: Někdy je nazýván též Plamenem Porozumění. Je to z toho důvodu že na koho jej vydýchnou, je dočasně mnohem inteligentnější než předtím. Používají ho tehdy když potřebují pomoci někomu kdo vinou nějaké magie ztratil svůj rozum, takové případy někdy jejich oheň dokáže vyléčit. Častěji je však užíván v případě že je nutné vyřešit nějaký problém se kterým si přítomní momentálně nevědí rady. Navíc je ten koho se plameny dotknou schopen okamžitě hovořit jazykem kteýrm na něj potom drak promluví, i pokud ho předtím nikdy neslyšel. U některých jedinců se někdy stane, že jazyk už nikdy nezapomenou, ale není to pravidlem.
Stříbrný oheň: Jejich nezvláštnější oheň. ne všichni jsou shcopni stříbrné plameny vyvolat. Kromě jejich vlastní magie je do něj včleněná i síla hvězd a života. Stříbný oheň je jediný druh jejich speciálních plamenů, jehož síla není úměrná síle draka který ho vyvolal. Jeho síla je do jisté míry ovlivněna tím nakolik se technika vyvolání stříbrného ohně povede, je to totiž poměrně složité. Dokáží to pouze zkušenější draci. Síla tohoto ohně je však pozoruhodná. dokáže zastavit i extréměn silné útoky, mohou s jeho pomocí vytvářet z energie ohně pevné předměty, dokáží vzkřísit mrtvé, ale to jde pouze tehdy pokud jde o smrt zraněním a není to příliš dlouho. Dokáží také zastavit nemoci, přivoláním stříbrného plamene tito draci zachraňovali například vesnice postižené epidemií moru a podobně. Přesto je hlavní využití v zásadě v obranné magii, plamen sám patří k nejvyšším druhům magie jaká vůbec existuje. Dokáže též neutralizovat jakýkoliv známý jed, je-li použit včas. Problémem je hlavně to že jeho vyvolání drakovi trvá několik minut a vyžádá si na něm svou daň v podobě velkého množství jejich sil, drak potom může být nějakou dobu oslaben, což ho činí zranitelným. Právě proto jej používají jen v případě nejvyšší nutnosti.

Nemoci a co je může ohrozit:
Jsou to normální živí tvorové a mohou onemocnět jako každý jiný. jsou však natolik silní a odolní že se to neděje zrovna často. Přesto mohou i docela obyčejně nachladnout, jako třeba lidé, jenže u nich se to stává jen vzácně, například v situaci kdy museli zůstat dlouho v silném mrazu když byli velmi unavení nebo dokonce zranění.
Větší hrozbou než nemoci jsou pro ně situace kdy se snaží bránit ostatní. Někdy se stává že pokud přijdou mezi lidi a ukáží svoji skutečnou podobu, jsou pronásledováni. Pokud brání vesnici před útokem démonů a napadnou je lidé ve své pošetilosti, protože se jich bojí jen proto, že jsou to draci, může to pro ně dopadnout velmi špatně. Bohužel jsou z minulosti známé i takové případy.
Velmi vzácně u nich může dojít k vážnému onemocnění z přetížení. Obvykle potom co byli nuceni použít stříbrný plamen ve velké míře, napříkald na zastavení velké epidemie a podobně. Stojí je to příliš sil a mohou se potom zhroutit a být nemocní. Potřebují potom zůstat v klidu, s dostatkem potravy a v teple, ale ne v horku. Potom se zotaví.
Chování mezi sebou a k ostatním:
Většinou nežijí mezi vlastní rasou, ale pokud se setkají, docela rádi si pohovoří, stejně tak vždy vědí odkud pochází a znají svou rodinu kterou ctí a nezapomínají na ni. Někdy se stává že sourozenci cestují společně a spolupracují, bývají potom dost sehraní.
K ostantím se chovají obvkyle přátelsky, mírně, ale i trochu zdrženlivě. dovedou si udržet svá tajemství. Prvně počkají co se z vás vyklube a až pak se podle toho zachovají. Nemají žádný problém s navazováním přátelství s jinými druhy, většinou mezi nimi žijí, často proměnění do jiné podoby. Naprosto běžně žijí takto třeba i mezi lidmi. Jejich okolí nemusí mít vůbec tušení že mezi nimi žije drak.


Chování k nim:
Pokud se vám poštěstí že poznáte některého z nich a on vám odhalí co je zač, buďte rádi. To se totiž často nestává a je to z jejich strany vyjádření důvěry. Střezte se však tuto důvěru zradit. neminul by vás tvrdý trest.
Pokud už je poznáte rovnou jako draky, můžete počítat s klidným zdrženlivým chováním moudrého tvora. Ale pozor, mají smysl pro humor a tak se snadno můžete stát terčem nějakého vtípku. Nebudou se ovšem hněvat pokud si na ně potom na oplátku vymyslíte vtípek i vy, jen si dávejte pozor aby při tom vtípku nedošel nikdo k úhoně, na to by reagovali dost podrážděně.
Pokud se k nim budete chovat zdrženlivě a nebo dokonce nepřátelsky, oplatí vám však stejnou mincí.
Získat přátelství Serenského draka znamená získat přítele který je schopen vás vyslechnout, pokusit se poradit, je schopen pochopit vaše problémy. Pokud je přijmete jací jsou, ani si neuvědomíte že vedle vás je někdo jiný než někdo vám velmi blízký, takoví dokáží být. jejich přátelství je skutečný klenot, blízký srdci.

Můj názor:
Jsou to velmi pozoruhodní tvorové, svou schopností pochopit zvláštně blízcí srdci. Vyzařuje z nich síla života, která ale neděsí. Je mnoho tvorů kteří jsou majestátní a krásní, jejich omračující síla nás však svazuje. U nich se to neděje ač z nich vyzařuje stejný majestát.

Sinarenský (andělský) kentaur

20. června 2010 v 15:08 | Aiendall |  Národy

Vtělená elegance z neznáma, jejich původ je nejasný, přesto i je můžete potkat, často i tam kde je nečekáte.



Vzhled:
Na začátek než je začnu popisovat bych měla říct, že ač se jim často říká andělští kentauři, toto označení je nesprávné. A proč píšu tohle do popisu vzhledu? Právě jejich podoba zapříčinila to, že se jim tak často říká, třebaže nemají s anděly vůbec nic společného.
Jsou totiž lehce stavění, elegatní, pohybují se lehce a vznešeně. Navíc opravdu mají víceméně andělský vzhled.
Sinarenští patří mezi lehce a štíhle stavěné kentaury. Jejich elegantní koňské tělo je stavěné podobně jako u některých velmi štíhlých jednororožců. Bývají zásadně světlí. Nejběžnější jsou velmi světlí grošáci - bílošedí, případně přímo bělouši, vzácněji siváci až do středně tmavého odstínu sivé a středně tmavě zbarvení grošáci.Mají poměrně bohaté ohony, nicméně, nijak přehnaně. Mají velmi jemnou a hebkou srst která plynule mizí na lidské části trupu, takže vlastní přechod není nijak zvlášť výrazný a působí velmi přirozeně.
I jejich lidské tělo napojené na koňskou polovinu tomu odpovídá. Nejčastěji mají bílé vlasy, případně světle šedé, velmi vzácně se vyskytují blonďáci.
Oči mají nejčastěji modré nebo šedé. Mohou se vyskytovat vlastně všechny barvy jaké jsou běžné u lidí, mimo černé, ale i to spíše výjimkou.
Hlavní dominantou jejich postavy jsou však křídla. Mají klasická pernatá křídla, podobně jako pegasové, dost velká a silná aby mohli bez potíží létat dokonce i se slušnou zátěží na hřbetě. křídla barevně ladí s vlasy, pouze u blonďáků jsou bílá. I toto je jeden ze znaků díky kterým si je tak často spojují s anděly.


Životní prostředí:
Nikdo neví odkud se objevili. Před velmi dávnou dobou přilétli na svých křídlech z neznáma a o své prapůvodní domovině nikdy nemluví. od té doby žije kde se namane. obvykle se přidají k nějaké existující komunitě, nejčastěji na pláních, kde mohou využít svou rychlost a také schopnost letu. Ale nevyhýbají se prakticky jakémukoliv prostředí, pokud je místní obyvatelé jsou ochotni přijmout. Včetně měst a technických civilizací, byť to se stává dost vzácně, nejčastěji žijí mezi kočovníky a podobně.
Jen vyjímečně zakládají vlastní osady, ale i to se děje. Volí pak obvykle místa v podhůří velkých hor, kam se mohou v případě že se okolí znelíbí uchýlit a přitom mají dost volného prostoru.
všeobecně jsou poměrně přizpůsobiví, takže jim nevadí různá klimata. Když je někde zima, buď si zvyknou a nebo, po způsobu lidí, nosí oblečení na lidských částech trupu. Koňskou část těla poroste dostatečně hustá srst aby jim mráz nevadil. Raději se však pohybují tam, kde se nemusí příliš teple oblékat. Protože jsou poměrně otužilí, mají možností dost a dost.


Strava:
To čím se živí celý život obvykle závisí na tom, jakým způsobem se stravují krátce po narození. mají jednu zvláštnost. Po narození je jejich žaludek a trávení totiž ještě ne plně vyvinuté a vlastně není jisté čím se budou stravovat nadále. Záleží na tom, s čím se setkají v době kdy přecházejí z mateřského mléka na pevnou stravu.
Může se naprosto s klidem stát, že se budou nakonec celý život stravovat podobně jako třeba koně. travinami a syrovým obilím, případně ovocem a stát se čistými vegetariány. Tak se snad i prapůvodně živili.
Ale pokud vyrůstají v prostředí kde jsou jiné zvyklosti, prostě se naučí na stravu té které komunity. Potom to mohou být stejně tak dobře i výluční masožravci, dravci živící se syrovým masem. nejběžnější je ovšem že jedí v podstatě to co lidé. Běžnou vařenou stravu, s tím že jsou méně náchylní na její tepelnou úpravu a nevyžadují pestrost jako často lidé, jsou totiž vždy schopni se živit i trávou, jako koně. Právě proto panují doměnky že to byla jejich prapůvodní potrava. Jsou-li totiž naučeni od začátku na rostlinou stravu, s jakoukoliv jinou potom mají potíže, s rostlinou je nemají nikdy.


Mláďata a rodinné vztahy:
Všeobecně se dá říct, že se o své potomky starají opravdu velmi dobře. Mladí zůstávají s rodinou až do úplné samostatnosti, to už mají plnou velikost, jako dospělí. Je o ně velmi dobře postaráno. A kdokoliv by ublížil jejich mladým, toho by dospělí kentauři velmi tvrdě ztrestali, protože zranit jakékoliv mládě, jakékoliv rasy, považují za odporný zločin. kentaurky navíc nosí svého potomka dlouhých 14 měsíců, což je opravdu docela dlouho. Jenže malé kentauřátko, narozdíl od lidských dětí, je schopné už po porodu chodit a běžet. Samostatné rozhodně není, ale odkáže následovat dospělé.
Sinarenští často žijí ve větších skupinách, není však nutné aby tou větší skupinou byla jejich rasa.
Kentauří rodinka vlastně působí docela idylicky. Partneři jsou si totiž velmi věrní, pokud jeden z nich zahyne, druhý si totiž někdy ani už nikoho jiného nenajde a nebo až po velmi dlouhé době. Obvykle to pak bývá někdo dost podobné povahy, jako předchozí partner.
Stejně tak není moc běžné, že by si hledali partnery mezi jinou rasou, nicméně, občas se stane i to. Obvykle u těch z nich, kteří hodně cestují a kentaury vlastní rasy potkávají jen málokdy. I potom však zachovávají svou obvyklou věrnost. Případnou nevěrou ze strany partnera velmi trpí.


Schopnosti:
Fyzicky vynikají především velkou rychlostí a obratností, silou však ne, tu mají spíše průměrnou. I tak často větší, než byste v jejich štíhlé, téměř až křehce působící postavě, hledali.
Navíc jsou to vynikající letci. Mnoho kentaurů s křídly je ve vzduchu poměrně neobratných. Oni ne, mohou směle soupeřit s druhy, lépe přizpůsobenými pobytu ve vzduchu.

Také vynikají velmi ostrým zrakem. Snad právě proto, že umí létat. Dovedou spatřit i nejmenší detaily na obdivuhodné vzdálenosti a jejich očím nevadí ani tma. Samozřejmě nemohou prohlénout úplnou tmu, když tam prostě není ani paprsek světla. To nikdo. Ale opravdu jim stačí málo k tomu, aby viděli. V případě ztráty zraku po úrazu, nesou toto postižení dost těžce. Raději by ztratili všechny ostatní smysly (které mají na průměrné úrovni), ale zrak ne.
Přesto se i pak dovedou jakžtakž přizpůsobit. Nejsou odkázaní jen na zrak, dovedou vycítit přítomnost jiných tvorů i bez očí. Prostě poznají, že tam někde někdo je. Většinou poznají i o koho jde.

Mimo toho na nich nic zvláštního není. Fyzické zvláštnosti prostě postrádají.

Přejdeme-li k jejich magickým schopnostem, je situace už poněkud jiná.
Mimo neuvěřitelného talentu k ovládání magických předmětů všeho druhu mají i vlastní magii.
Velmi běžně používají živlovou magii, nejčastěji s vazbou na vítr a zemi. Oheň využívají nejméně, obvykle jen když kvůli něčemu opravdu musí. Mnohdy to vypadá, jako by nad tímto živlem ani neměli moc. Není to pravda, prostě jen oheň nemají rádi.
Dovedou se dorozumět se zvířaty a ovlivňovat jejich chování. Lidské vesnice kde žijí tito kentauři, má v tomto jistou výhodu. Pokud jim něco splaší třeba jejich dobytek, kentaur stádo zase uklidní a to překvapivě rychle.

Další z oblastí ve kteér vynikají, jsou štíty a obranná magie. Dovedou vytvořit obranu téměř jakéhokoliv místa. Samozřejm,ě je to trochu limitováno počtem kentaurů a velikostí oblasti, také konkrétními schopnostmi jednotlivců.
Za zmínku určitě stojí také to, že jsou prakticky zcela imunní vůči jakémukoliv magickému útoku. Nepůsobí na ně ani hypnóza, ovlivňování myšlenek, psychické útoky. Neublíží jim žádný magicky vytvořený jed. Stejně tak většina přírodních ne, jejich tělo je dovede vystopovat a neutralizovat. co jim může ublížit je jed syntetický. S tím mají problém, jejich tělo si s ním neporadí a magické léčebné schopnosti také často ne. Potom potřebují pomoc někoho, kdo ten jed umí odstranit.


Nemoci a co je může ohrozit:
Jak už bylo řečeno jen o malou chvíli dříve, nebezpečné jsou pro ně syntetické jedy, pokud se jim dostanou do krve.
Navíc, nemají regenerační schopnosti, pokud jsou zraněni, je nutné je léčit obvyklými metodami.
Za to jsou ovšem velmi odolní a přizpůsobiví právě ohledně metod léčení. snesou prkaticky vše, nevznikají u nich negativní reakce na léčbu, netrpí příliš na vedlejší účinky.
Je to jen dobře, protože mohou být zraněni stejně snadno, jako jakýkoliv běžný tvor. Umí se však bránit a jsou obratní, takže nedoporučuji je podcenit.
Mohou i onemocnět, jen se to nestává tak často, protože jsou otužilí a obvykle ve velmi dobré kondici.


Chování mezi sebou a k ostatním:
Jak již bylo řečeno, často nežijí se svým vlastním druhem. Proto nemají mnoho příležitostí se setkávat. Ale stane-li se tak, chovají se k sobě vždy s respektem a tolerancí. Stejně tak se děje, pokud spolu žijí ve skupině, ve vlastní osadě či tlupě.
Velmi tolerantní jsou i k jiným druhům. Dokáží žít vedle sebe s většinou tvorů. Vyjma těch, co jsou agresivní vůči nim.
V krajích, kde jsou lidé přivyklí žít s jinými rasami, žijí velmi často i mezi lidmi.  Naprosto však nesnášejí, když se je někdo snaží využívat ve svůj prospěch, či jim brát jejich svobodu. od takových komunit odcházejí.


Chování k nim:
Potkáte-li některého z nich, nemusíte mít žádné obavy. Neublíží vám. Naopak, vezmou vaši přítomnost naprosto samozřejmě. Ale čekají i to, že je tak vemete i vy.
Jsou klidně ochotni pomoci člověku v nouzi, takže se je nebojte požádat o pomoc, když budete v tu chvíli v potížích. Dovedou to pochopit. Ale musíte se k nim chovat se stejnou tolerancí jako oni k vám. I vy je musíte přijmout, jako normálního živého tvora, sobě rovného. Když to nedokážete, dají od vás ruce pryč a odejdou. A to i tehdy, když budete v potížích. Jsou totiž na takové jednání opravdu velmi citliví.
Splníte-li jejich očekávání v toleranci, potom se můžete stát přáteli. Klidně i na celý život. Nikdy vás totiž nezradí. Samozřejmě, i v tomto očekávají stejné chování od vás.


Můj názor:
Jsou to pozoruhodní tvorové. Hrdí, sebevědomí a přesto se dokážou shodnout s kýmkoliv. Nezáleží jim na tom odkud jste a co jste zač, jen na tom, jak se chováte. Kolik je takových co toto dokáže? Mnoho ne.

Erganská myš

7. června 2010 v 13:31 | Akylasia |  Tvorové

Roztomilá myšička z dírky na nás kouká, maličká očička roztomile září. Ale, co ta křidélka? Erganská myška je čímsi jiná.


Vzhled:
Stavbou těla je to normální droboučká myšička. Typický čumáček, tělíčko, nožičky i dlouhý ocásek. Ocásek však není holý, je porostlý droboučkými, na první pohled neviditelnými chloupky, které dopomáhají při dotyku pocitu hebkosti. Ouška jsou stejně porostlý drobnými chloupky. Očička jsou typicky kulaťoučká, připomínají spíše korálky. Nad předními tlapičkami z těla vyrůstají drobounká křidélka, akorát k tělu. Jsou z neuvěřitelně maličkých pírek, těsně na sebe navazujících.
Ojedinělou věcí na srsti těchto tvorečků jsou kresby. Typicky mají odlišnou barvu srsti na těle a na bříšku. Jejich tělíčka pak zdobí různorodé znaky. Tyto znaky se nachází převážně na hlavičce. Nachází se pak ojediněle i na tlapkách a zádíčkách.
Nejtypičtějšími znaky jsou tzv. tygří pruhy. Právě tyto pruhy se nachází na hlavičce, kde se rozrůstají z oblasti mezi ouškama až mezi očka. Dále jsou tyto pruhy na nožičkách a od páteře lehce do boků. Dalším typickým znakem jsou flíčky. jsou nepravidelně rozmístěné na hlavičce a tlapkách. Potom jsou to Lysinky. Čisté rozlehlejší fleky, které se vyskytují převážně jen na hlavičce.
U těchto myšiček se pak nachází i dva netypické znaky. Jedním z nich je znak, blízce připomínající čínský znak znamenající VLK (ookami)... Nikdo netuší, proč se tento znak vytváří na čele pár jedinců. Nenese sebou žádné zvláštní schopnosti nebo tak nějak... Druhým z nich je hvězda nacházející se přímo ve středu čela. Ta sebou, narozdíl od znaku, nese pár ojedinělých schopností.
Barevné kombinace u těchto myšiček jsou různé. Nejčastější je bílá, přičemž znaky na těle, bříško a křidélka jsou krémové. Dále jsou pak hnědé s bílými znaky, bříškem a křidélky. Hnědá barva u myšiček se myslí v různých odstínech, od světlounce hnědobílé, až po temně hnědou. Nejméně rozšířenou barevnou kombinací jsou černobílé myšky, přičemž tělo je černé a znaky, křídla a bříško je bílé. Tato černobílá kombinace se většinou nachází u ojedinělých znaků.

Životní prostředí:
Ač jsou to droboučké myšky lišící se na první pohled pouze kresbou a křidélky, jsou mnohem odlišnější, než jakékoliv jiné myšičky. Prostředí, kde mohou žít, je velmi specifické. Jako myšky žijí převážně v podzemních vyhrabaných norách, ovšem v jemné půdě, velmi měkké a živorodé. Vegetací na povrchu by měli být listnaté stromy, nejlépe buky, duby a kaštany. Mimo to také ovocné stromy mírného pása, či-li hrušně, jabloně, apod... Travnatý koberec by měl být jemný a svěží. Vybírají si místa, aby v jejich blízkosti byla jezera či jiný větší vodní zdroj. Jsou zvyklí na časté deště, náhlé změny teplot a kruté zimy.
Jejich původním prostředím je klidní země, kde se nikdy nenacházeli lidé ani tvorové jim podobní či jiné národy. Je to planeta, která je typicky pouze propletená různými tvory, jako jsou jednorožci, gryfové, tereanští psi, kentauři, draci, erpanské ryby, apod.

Strava:
Na stravu jsou tito drobečci velmi nenároční. Stačí jim nějaké to ovoce, kořínky a bylinky. Jakékoliv, které jsou v dosahu, jejich metabolismus se dokáže přizpůsobit jakékoliv stravě, která je jen lehce odlišná. Velmi rádi si pochutnají na semínkách, milují slunečnicová semínka, šípky a arašídy.

Mláďata:
Tyto myšičky mývají mláďata několikrát do roka. Většinou jsou samičky schopné počít každý měsíc, buď počátkem či jeho koncem. Ovšem i na myšku by to bylo příliš často. Samičky tak dva měsíce za sebou, na jeho počátku a konci, odchází. Vrací se v době klidu. Pokud sami cítí, že jsou schopni a ochotni počít mladé, zůstávají.
Rodiče mláďat většinou nejsou známí. Žijí ve velkých skupinách, kde se v období páření samička usídlí do oddělený "komůrky" a zde čeká. Spářit se tak s ní může kterýkoliv sameček, který vycítí pach samičky a zajde za ní.
Samička se po páření odebere do společné místnosti, kde se o ni ostatní starají. Porod je velmi rychlí. Většinou se v jednom vrhu objevuje 5-10 mláďat. Každé je však v jiné úrovni vývoje, proto jich přežije pouhá polovina. V jednom okamžiku však mláďata vrhne větší počet samic, proto je "hnízdo" brzy zaplněné.
O výchovu mláďat se stará každý člen "rodiny". Často se mláďata promíchají, proto samičky ani nehledají vlastní potomky a kojí toho, který přijde. Mláďata přechází na pevnou stravu ve svých osmi měsících. V jednom roce již chodí s rodiči na ov a učí se všemu potřebnému. V pěti letech jsou otci vyhnáni z hnízda, aby se shodou okolností nespářili členové rodiny.

Schopnosti:
Tyto myšky nejsou příliš rozšířené a přátelské. Schopnosti nejsou příliš známé. Přesto víme, že jsou schopni bezchybného letu i v nepříznivých podmínkách. Jejich život se projevuje na blízkém okolí, neboť příroda lépe prospívá, reaguje tak na přirozenost myšiček. Navíc svou stravou, přesněji kořínky, pročišťují prostředí plodin a rostlin, které potřebují k životu. Před ostatními tvory se skrývají. Přesto, když je napadne nějaký masožravec, jsou schopni vyvolat energetický výboj, kterým tvora "nakopne" a tím ho odežene. Nejsou to však bojovníci, proto jsou výboje slabší, opravdu vhodné jen na zahnání. Pro komunikaci mezi sebou využívají telepatii.

Nemoci a léčení:
Jsou to typičtí představitelé myšek, proto mohou chytit i pro ně typické nemoci, jako jsou průjmy, záněty, apod... Mohou ochrnutou či mít vadu od narození. Všemu se sami snaží předejít pestrou rostlinnou stravou a bylinkami. Léčení pak může probíhat jako u typických myší.

Ohrožení:
Tyto drobečky může na životě ohrozit velmi mnoho faktorů. Nejčastěji to bývá náhlá změna prostředí či odstranění rostliny nutné k životu nebo vyschnutí vodního zdroje. Mimo to jsou to zranění při napadení dravce či zborcení nory. Nejsou příliš odolní na těle, proto se životosprávou snaží vyhnout veškerému ohrožení.

Chování mezi sebou:
Složitá hyerarchie těchto myšek je často zachrání od chyb. Celou skupinu vede největší a nejinteligentnější myšák nebo myška. Ti mají hlavní zásluhu na správném vybrání prostoru pro život. Hlídají tzv. dělníky ve výstavbě nory a mají přednostní právo na páření. Taktéž dohlíží na zásobování a určování tzv. hlídačů, kteří mají chránit noru. Ve svých řadách mají i špehy, kteří se toulají po okolí a hlídají, aby se v něm bez jejich vědomí neusadil cizí tvor, který by je mohl ohrozit jak svou činností, tak ničením okolí. Jsou však mezi sebou mírní, neboť se k sobě chovají s upřímností a nevyvolávají zbytečné spory.

Chování k lidem:
Lidé jsou pro ně hrozbou, neboť ničí okolí, kde se usadí. Nemají je příliš v lásce a chovají se k nim, jako k dravcům, kteří strkají nos do jejich nor. Když je lidí víc, shromáždí se tlupy žijící v blízkém okolí a v "armádě" se vydají proti nim, využívajíc energetickkých výbojů proti nim. Často tak přichází o životy, neboť lidé nechápou, že si tak hlídají vlastní hnízda a rodiny a zabíjejí je, jako zvláštní škodnou nebo ze strachu. Přesto myšky pokaždé reagují stejně, jsou smíření se smrtí, která je dozajista čeká.

Chování k nim:
Když proti vám vypochoduje armáda myšiček, zachovejte klid a ustupujte až do míst, kde jejich útoky ochabnou. Tam si můžete založit osadu či pole, neboť tam neohrozíte tyto drobné tvory na životě. Erganský myš se již řadí mezi vzácnější druh, proto jim opravdu zanechte jejich prostor a nesnažte se jej narušit. Můžete s klidem komunikovat s hlídkujícími myškami. Postupem času za vámi dozajista přijde vůdce sousední tlupy a stačí krátká a upřímná řeč, aby jste je přivedli na svou stranu a mohli zacházet i na jejich území. chce to však trpělivost a upřímnost.

Můj názor:
Tyto myšičky nejsou jen roztomilé a originální. Jsou to inteligentní tvorové, kteří žijí pro sebe a své okolí. umí být přátelské, jsou to mazlíci a rádi slyší smích a cítí radost. Získat si je jako přítele pro vás znamená získat světlo do svých dnů i srdcí.