Duben 2010

Strainská rokle

14. dubna 2010 v 10:37 | Akylasia |  Místa
Místo, které snad ani nemá existovat?? Místo, které je protikladem všech přání?? Snad... Ale i tak je to místo, kde se dá žít, ojedinělým, krutým způsobem. Toto není místo pro slabé povahy. Toto je místo, kde se každým dnem rvete o svůj život.

Prošel jsi Kermainské hory, či dolinou, kterou svírají? Našel jsi cestu, která se táhne po hraničním úbočí hory? Stanul jsi na jejím vrcholku a otočil svůj pohled tam, kam jsi chtěl jít dál? Tak zajisté víš, o čem pojednává úvod. Kam jsi to jen zabloudil, poutníče. Kam tě tvá zvědavost dohnala? K záhubě, strastem a pláči.

Pohled z hraniční hory rozechvívá tělo. V náručí pokračujících hor ukazuje svou první stránku Strainská rokle, rokle smrti, rokle patřící Arteinským démonům. Z rokle na tebe dýchá strach a smrt. Cítíš chladný závan, který se z ní line tvým směrem. Jako by rokle sama žila, věděla o tvé přítomnosti a dýchala na tebe, nahánějíc ti panickou hrůzu. Přesto, její černota ukrytá v šedavém klínu hor láká rozechvělý pohled. Čím to může být, že po tak nádherné krajině přichází taková smrt? Cítíš na sobě něčí pohled, nepříjemný, vražedný. Když se však rozhlédneš, nikoho nevidíš. Stejně, jako vedla cesta vzhůru, vede i cesta dolů, do černého klína.

Rozechvělými kroky tedy sestupuješ dolů. Čím níže se nacházíš, tím větší tma a úzkost tě obklopuje. Stále více pohledů, jako by se usazovalo na tvé osobě. Přesto tě zvědavost vede dál. Na dně tvoje nohy spočinou na spáleništi. Spálené cucky se nesou až k tvé tváři, kde nutí k podrážděnému kašli. Spálený popel se vznáší všude kolem. V dohledu kolem tebe je jen černá rovná pláň, bez jakéhokoliv úkrytu. K nebesům se pravidelně zvedá horká pára. Ze země sálá žár. Netrvá dlouho a jsi orosem potem. Stále nelituješ, kam tě tvá zvědavost zavedla? Nuže dobrá, pojď dál.

Kroky kolem tebe víří prach a popel. Aby jsi mohl jít, máš těsně k očím uvázaný šátek. Přesto máš oči jen pootevřené, mrkáš a oči ti slzí, neboť nejsou chráněné. Často se pod prachem a popelem skrývá ostrý trčící kámen, o které zakopáváš či si o ně odíráš nohy. Místo, jako by pozbývalo veškeré světlo, naopak jej pohlcovalo, i když se dozajista odráželo od světlých skal. Přesto tu světlo pozbývá. Na obzoru se objevuje silueta ošklivě pokrouceného stromu. Zamíříš za ním.

Když dojdeš ke stromu, dost tě zklame. Strom je opravdu zkroucený, jako by byl po krutém mučení. Jeho byzardní tvary až nahání prapodivnou hrůzu. Kmen je celý černý, bez listí, evidentně bez života. Přesto tě vyplaší život, který se nachází na jeho větvích. Obrovský sup, jehož peří je čistě černé, naopak kůže bílá jako alabastr. Jeho velké černé oči na tebe hledí s upřeným zájmem, pootevřený zobák napovídá, jaký účel tvého příchodu zvěstuje. Jeho pohled, jako by říkal: jdeš si pro smrt. A já se těším.

Rozeběhneš se pryč od něj, ohlížejíc se za ním. Proto víš, že tě sleduje a v jeho očích čteš výsměch. nezastavíš se, dokud nezakopneš a nespadneš tváří do popela a prachu. Když se ohlédneš, sevře tě úzkost a strach. Z šedočerného popela se k neby zdvíhá čistě bílá obraná lidská kostra. Prázdné důlky hledí k nebesům a prsty jsou stále křečovitě sevřené, jak zatuhly klouby. Dochází ti, že kostra byla obrána nedávno, jinak by se již rozpadala.

utíkáš dál. Stále častěji se kolem tebe objevují kostry čnějící z popela. náhle se však zarazíš, neboť vidíš další, byzardně pokroucený strom. K němu je však přibit muž. Ruce má zdvižené vysoko nad hlavu, vykloubené a tlustými hřeby za dlaně přibité ke stromu. Stejně tak je to i s nohama. Muž má rozpárané břicho a hlavu skloněnou. Přijdeš blíž. K zemi zírají vytřeštěné oči, plné nezměrné hrůzy. Navíc tě zaráží, že muž tu takto evidentně vysí již dlouho a supi se na něj nevrhli.

Jdeš rozechvěle dál?? Nelituješ, že jsi kdy do této rokle vešel?? Necítíš v srdci úzkost a jistotu smrti?? Budiž, pojď dál. Netrvá dlouho a vidíš světlo, plameny pochodní. Nebo snad hořící úseky rokle?? Přesto tě znak přítomnosti živé bytosti přinutí ku běhu. Běžíš vpřed, vstříc záhubě. Neboť se přímo proti tobě zvedá hradba a obklopují tě arteinští démoni. Sklání se k tobě s úsměvem, jenž ti mrazí krev v nitru. Kolem tebe hoří hradby kolem domů, zkroucených a černých... Došel jsi ke konci... Došel jsi k záhubě...

Derónský drak

13. dubna 2010 v 16:15 | Akylasia |  Draci

Wyvernu je podobný, tajemství však skrývá, přední tlapky schovaný, v nebzepčí vyndá. Nejistý a útočný, přesto milý, přátelský.


Vzhled:
Na první pohled vypadá spíše jako wyvern. Jeden pár mohutných zadních nohou, neustále nesoucích mohutné dračí tělo, převážně ve zpřímené poloze. Jeden pár mohutných a obrovských křídel, mnohem větších, než dračí tělo samotné. Křídla mají svůj obrovský rozměr převážně co se šířky týká, délka je totožná s délkou těla. Svalstvo napojující křídla na tělo a obecně svalstvo ovládající křídla je pevné a mohutné. Kosti jsou sice duté, aby se drak mohl vznést, mají ovšem mnohem pevnější strukturu, aby udrželi mohutnou zátěž, jak na křídlech, tak po celém těle.
Tím se však od typického wyverna liší. Narozdíl od něj totiž vlastní i pár předních křídel. Tato křídla jsou však skryta pod jakousi plachtičkou, která kryje menší přední tlapy na hrudi. NA první pohled tato plachta není vidět. Důvod bude uveden později.
Hlava wyverna je mohutná, působí však dojmem hadího vzezření. Širší u krku, užší u tlamy. Nad nosními dírkami má řadu miniaturních ostnů. Oči jsou velké, žlutozelené, s příčnou zorničkou. I nad očima má řadu miniaturních, ovšem neuvěřitelně ostrých ostnů. Od středu hlavy se mírně do boku a vzad táhne pár pořádných, mohutných ostnů.
Tělo od krku, přesněji od místa kde se hlava napojuje na krk, až po špici dlouhého mohutnějšího ocasu se táhne řada postupně se zvětšujících a následně zmenšujících ostnů. Ocas je, jak je výše psané, dlouhý a mohutněji stavěný. Derónský drak sází především na sílu ve svalech a mohutnost kostí, která pro ostatní tvory je téměř shodná se skálu.
Co se barvy týká, je velmi specifická, i když ve své specifickosti i velmi rozšířená. Barvy šupin jsou jednolité, nemají žádné rozdíly. Břicho, křídla, ostny, drápy, vše je stejně barevné. Jedinný rozdíl je v odstínech. Tělo, i břicho je stejně odstínově zbarvené, převážně velmi syté. Blána křídel je světlejší, ale není průhledná, jak bývá typické. Naopak, právě ostny a drápy jsou průhledné a často jsou tak perfektní zbraní, neboť je každý snadno přehlédne.
A teď přesněji k barvám, které se u této rasy vyskytují. Jedná se tedy o: černou, bílou, šedou, rudou, hnědou, zelenou, modrou, fialovo-modrou, žlutavou, oranžovou. Objevují se i stříbrní členové, ti jsou však vzácní a jsou kombinovaní s bílou. Dále se objevuje i modrobílá, taktéž vzácná, neboť tělo je světle modré, blána bílá, ostny a drápy bíle průhledné, břicho přechází z modré do bílé s lehce modravým nádechem.
Pak se tu objevuje ještě rozdílnost výšky, délky a šířky. Je to u každého jedince rozdílné, jen samci nikdy nepřesahují výšku 10ti metrů, přičemž samice mají nejmenší výšku 15 metrů.

Životní prostředí:
Tento drak nikdy neměl svoje prapůvodní prostředí, ani není přesně jisté, které prostředí upřednostňují. Jsou rovnoměrně rozmístěni všude možně, většinou podle barev, aby se mohli v určitém prostředí i skrývat. Jejich mohutnost a schopnost adaptace jim opravdu dovoluje se dokonale přizpůsobit, podle toho jej také někteří rozdělují do poddruhů nazývaných podle prostředí, kde žijí (př., vodní derónský wyvern, sopečný derónský drak, lesní derónský wyvern, atd...). Díky své schopnosti adaptace jsou schopni přežít v horké lávě, stejně jako v ledové vodě, ve velkých hloubkách, stejně jako v bažinatých pralesech. vždy je poznáte, neboť se, narozdíl od jiných druhů, neměnní jejich vzhled kvůlo přizpůsobení prostředí (př. ve vodě nemá placatý ocas, ale stejný, jako výše v popisu)

Strava:
Kdo tyto draky zná, má často pocit, že nemají potřebu jak jídla, tak i pití. Většinou nejsou viděni při žádné z těchto živočišně důležitých akcí. Je to však tím, že se stravují pouze za přímé půlnoci, za tmy a bez zvědavých očí. Co je tedy jejich stravou je vlastně i nemožno říct, když vezmeme v potaz různorodost jejich prostředí, dá se tedy pouze předpokládat, že jsou schopni se přizpůsobit na cokoliv.
Co se pitného režimu týká, jsou vlastně mnohem lepšími velbloudy. Jsou schopni přežít až několik let bez přísunu vody, nebo s pouhým minimem, aniž by to jakkoliv poškodilo jejich organismu. Je jim jedno, co za vodu dostanou, jestli je to říčka, jezero, bažina nebo mořská či oceánská voda. Jejich tělo si samo dokáže vybrat potřebné látky a vláhu a zbytek jednoduše vyloučí. stejně tak i sůl ze slané vody.

Mláďata:
Samice Derónského draka má určitý čas, kdy je možnost početí mláděte. Jedná se pouze o období úplňku nebo novu. Za tohoto času sama zkouší, který samec je pro ni vhodnou volbou. Objevují se zápasy, nejen mezi samci, ale i následně, ve chvíli, kdy vítězný samec přijde k samici. Samice jsou převážně vyšší, jak samci a jsou při těchto "namlouvacích zápasech" agresivnější, než samci samotní. Nikdy nedoženou samce na smrt, na její pokraj však s chladnou sebejistotou ano.
Pokud samec dokáže srazit samici na zem a udržet ji na ni po dobu páření, je samozřejmím vítězem. Po spáření však musí vzít nohy na ramena a co nejrychleji zmizet, neboť po tomto aktu je samice mnohem agresivnější a je klidně schopná samce na místě zabít.
samice je březí pouhé 2 týdny, kdy se v jejím organismu vytvoří vajíčka. Tato vajíčka pak naklade do míst, kde povětšinou žije (hnízda, nory, dutiny, jeskyně-> podle jednotlivce). Vajíčka jsou vysoká pouhých 25-30 cm. Samice je nijak nehlídá, odstrčí je na úplný kraj či konec "hnízda" a nestará se o ně. S klidem je nechává bez dozoru.
Vajíčka mají neuvěřitelně tvrdou skořápku, aby je člověk prorazil, musel by delší dobu mlátit krumpáčem do stejného místa. Právě proto samice nijak vajíčka nehlídá. Stejně tak se neobává únosu, neboť skořápka vajíčka dokazuje budoucí mohutnost a silnost kostí, jsou velmi těžká a pro jednoho mohutného člověka je nemožné zvednout byŤ jen jedno jediné, stejně jako není schopen uzvednout hrad.
Mláďata se líhnou až po dlouhém roce. Vajíčka doslova rupnou po celé ploše, neboť jsou dráčata již příliš velká. Jakmile samice zaznamená, že se mláďata vylíhla, okamžitě je vyhání z jejího území. Mláďata utíkají po již pevně stavěných zadních nohách, neboť ještě tak hodinu až dvě nejsou schopni letu. Po hodině již vzlétají a hledají si své místo.
Přední tlapky se jim postupně vyvýjejí ve váčku na hrudi. Plně vzrostlé a použitelné tlapy mají po dvou a půl letech.

Schopnosti:
Derónští draci mají pouze pár schopností. Patří mezi ně mohutnost a síla jejich svalů a kostí.
Dále pak jejich přední tlapy, které se vyvýjejí a jsou neustále schovávany. Používají je pouze proti nepřátelům a v ojedinělých situacích (nikdy je nepoužijí proti sobě). V jejich tlapkách je ukrytá životní síla draka. Útoky proto mají povětšinou ráz smrti. Drak se složí, bezvládně a neschopně. Jejich energie však narazí na nepřítele, projde skrze něj a vrátí se. Nepřítel je bez možnosti ochrany okamžitě mrtev, drak průletem skrze jeho tělo získá jeho energii. Trvá celý den, než se drak vzpamatuje, proto po takovém útoku někam zaleze a schová se. Díky nově získané energii se mu prodlužuje život a zvyšuje síla.
Další "schopností" jsou jejich šupiny. Jsou matné, ale jen tak něco je neprorazí. Když získáte jejich šupinu a natočíte ji spodní vrstvou proti slunci, uvidíte duhové záblesky šupiny. Mágové z šupiny mohou cítit proudy energie, jak se v šupině vlní, jako by stále měli návaznost k majiteli šupiny. A tak tomu i je. Tito draci šupiny nikdy neztrácí, mohou je pouz darovat. Když je darují, může majitel šupiny skrze ni zavolat draka. Stačí ji mít při sobě a v myšlenkách zavolat jeho jméno.

Nemoci a léčení:
Díky svému zažívacímu prostředí nejsou ohroženi jedy, aŤ již přírodními nebo chemickými. Co se nemocí týká, onemocní pouze starší a slabší jedinci. Jelikož žijí sami, většinou brzy na nemoci umírají.

Ohrožení:
Tito draci se ničeho nebojí. Většinou je nikdo neohrožuje, díky jejich síle a mohutnosti. Jejich největším nepřítelem jsou tedy oni sami v období páření. Dosud se jinak nenašel způsob, jak jim ublížit. Jejich šupiny jsou dokonalým izolačním materiálem, kterým nic neprojde. Proti nim nic nezmůže temná čepel, ani černý plamen, ani temná magie, ani Ragnael. Opravdu, dosud není známá proti nim zbraň jiná, než derónský drak proti derónskému drakovi.

Chování mezi sebou:
Vůči sobě jsou derónští draci v každém ohledu agresivní, přičemž jejich agresivnost sílí s obdobím páření. Když se jeden z draků objeví na území druhého, je tvrdě vyháněn, ať je to příbuzný či ne. Tvrdě jsou vyháněna i čerstvě vylíhnutá mláďata.

Chování k lidem:
Derónští draci milují klid. Pokud lidé jen prochází či poklidně žijí na jejich území, nikdy je neberou na vědomí. Pokud však ničí jejich území nebo usilují o jejich život, projeví se jejich agresivní povaha. Jsou to draci velmi apatičtí a trpěliví, než popustí svou agresivnost, nechají vás třeba stokrát útočit nebo zdecimovat půlku lesa, samozřejmě za věčného upozorňování.

Chování k nim:
Respektujte je. Buďte upřímní, i kdyby jste přišli jednomu z nich říct, jak moc je vám protivný. Jakákoliv přetvářka či narušení jejich prostoru vás může stát život. Upřímnost, tolerance, úcta. To vše vám může zachránit život a zajistit přátelství.

Můj názor:
Jak jsou agresivní, jsou i přátelští. Dokáží být zábavní, umí se bavit, umí řádit. Jsou povahově rozdílný, jako člověk nebo jakýkoliv jiný tvor. I přes svou agresivnost, nebo snad právě díky ní, jsou to vynikající přátelé, doživotní. Nikdy vás neopustí a když, tak s možností, jak je zavolat zpět (darování šupiny). Jsou úžasní ve své rozdílnosti. Jsou úžasní ve svém umění se bavit a přátelit.