Leden 2010

Legenda Sluneční vločky

25. ledna 2010 v 12:44 | Akylasia |  Příběhy
Sluneční vločka. Zajímá vás, co je zač?? Je to přívěsek. Ale není obyčejný.
Existují tvorové, jenž po nocích nespí, ať z nespavosti nebo z problémů. V dnešní době je však nutností žít prací denní. To však poznali již lidé starých dob. Mnoho mágů se pokoušelo vytvořit artefakt, který by pomohl usadit problémy, různé rasy bojující v jedné bytosti nebo zklidnit nespavost. Povedlo se to až jednou. Artefakt ve tvaru zvláštní vločky. Přívěsek. Sluneční vločka.

Thomase probudili sluneční paprsky na tváři. Otevřel oči a zahleděl se oknem na sluneční kotouč. Z polí k němu otevřeným oknem doléhala píseň pracujících rolníků. Z kuchyně se již linula vůně čerstvě posbíraných vajec smažených na pánvy. Po schodech slyšel dusot nožek jeho dcery. Povzdechl si. Jak jej trápil osud. Nádherná a veselá dívenka s dobrým srdcem. Proč jen ji Bůh nadělil takovou nespravedlnost... Neléčitelnou nemoc...
Thomas to nechápal, ale každý pohled na ni zažehnal chmury. Jako teď. Dveře se otevřeli. V nich stála desetiletá dívenka v bílé noční košilce. Bledou tvář rámoval závoj vlasů barvy slunce. Laskavé jantarové oči. Jak nezvyklá barva. Na rtech ji hrál úsměv. Jako vždy, byla bosa. Jak zjistila, že je otec vzhůru, rozesmála se smíchem od srdce a rozeběhla se k němu. Skočila na postel a rovnou k němu. Stulila se mu do náruče. Thomas se usmíval. Jinak to nešlo.
"Snídaně!" ozval se jasný a jemný hlas ševelící jako stromy v lese. Thomasova manželka Eiryn. Právě ona ho kdysi v lese okouzlila. V hebké, skoro průsvitné blůzce potrhané od roští. Nožky měla do krve rozedrané, přesto byl její krok ladný. Jako by se vůbec nedotýkala země. Sama jako by byla přízrakem. Ale nebyla. Stulila se k němu a prosila, aby ji vzal sebou. Nenechal se přemlouvat. Odnesl ji. Netrvalo dlouho a stala se jeho zákonou ženou. A nyní je i matkou jeho dcery.
Seběhl s dcerkou v náruči. Políbil ženu na tvář a usadil se s malou Elizabeth na klíně ke stolu. Denní rutina. Snídaně, kdy mu jeho malé srdíčko ujídalo z talíře. Právě proto dostával větší porci než obvykle. Snídala spolu s ním, spolu s matkou a nedlouho poté i sama. Nenasytné dítko. Maličké, ale nádherné. S úsměvy u stolu se najedl.
"Jdu dál pracovat, má drahá srdíčka." oznámil po snídani.
"Dobře. Zavolám tě na oběd." něžně se na něj usmála Eiryn. Thomas přikývl a odešel do přístěnku mezi domem a kurníkem.
Zažehl oheň v ohništi. Pouze ten rozzářil temnou místnost plnou zvláštních nástrojů. Přejel dlaní po kusu jantaru. Stál ho mnoho. Ale právě on byl nejvíce svázán se sluncem. Měl jeho barvu, čirou a jasnou. Hřál, když byl na slunci. Nabíral jeho energii, která se v jeho čirém jádru stáčela. Usmál se.
"Tak jdem na věc." pousmál se. Usedl ke stolku poblíž ohně. Přítmí. ano, to je nejlepší. Ani slunce, ani měsíc. Teprve hotový výrobek se nabije na slunci. Usmál se a vzal do ruky rýtko. Počal hloubit jednotlivé rýhy.
Thomas nikdy nevěděl, odkud vzal návrh na ten vzor. A proč se vůbec do toho pustil. Byl vyučený kovář, ale i mág. Neměl se tím zabývat, na to vyučen nebyl. Přesto se do toho sám pustil. Trvalo to dlouho. Každý den se zavíral od snídaně do oběda a od oběda do večera v této kůlničce. znovu a znovu ryl do drobného kusu jantaru, přívěsek velký jako hrozen. Pracoval tak již dva roky. Nyní už jen zahlazoval stopy.

***

Druhý den nechal Eiryn zajít do věžě mágů. Netrvalo dlouho a zaklepala na dveře jeho kůlničky a vešla. Za ní kráčeli tři mágové. Thomas je vřele uvítal, s úsměvem na rtech a nejistotou v očích. Nejvyší mág, Sir Ergon, s úsměvem a zájmem procházel místností a hleděl na nástroje. Jeho pohled však častěji sklouzl k Eiryn a ke dveřím, jež přímo vedly do světnice.
"Co pro nás máš, mistře Thomasi?" pronesl konečně.
"Možná náš amulet." pronesl nejistě Thomas, vyveden z míry titulem, jenž mu sir daroval.
"výborně. Ale víš, že nikdo už jej nebude chtít zkoušet."
"Ano, vím." zašeptal Thomas snažíc se skrýt své zklamání. V tu chvíli se otevřela dvířka a dovnitř vběhla Elizabeth. Hopsala kolem s růží v dlaních. Růži ji dala matka, než odešla.
"Elizabeth!" vyhrkla matka a chtěla ji chytit.
"Já jej vyzkouším, pane." řekla rozverně. Sir Ergon se zarazil.
"Ale děvče. Je to nebezpečné." prohlásil. Otočila se na něj a on si s úlekem uvědomil, že její pohled není plný bezstarostného dětství.
"Já vím. Ale kdo jiný by jej měl vyzkoušet? Jsem nemocná. Nemůžu ven. Ale chci pomoci, když už dlouho nebudu žít." odpověděla vážně. Pak se však opět bezstarostně rozesmála. Sir Ergon se otočil na Thomase a Eiryn. Pokývl a všichni vyšli ven.
Sir Ergon dlouho hleděl ven, do zářícího slunce. Jeho zrak chránilo kouzlo, mohl tak rozjímat s pohledem, který téměř nikdo mít nebude. Nepřemýtal však dlouho. Shlédl k zemi a poté se zahleděl na Thomase.
"Příteli. Tvá dcera je zvláštní." pronesl. Thomas sklonil oči.
"Já vím. Nikdy nevyšla ven a přece je jak slunce. Milá a hodná. Nikoho neodsuzuje, ač je vážně nemocná a každý se ji vyhýbá. Je jako anděl, sire." odpověděl. Ergon zamručel.
"Má zvláštní auru."
"Jako jeho matka, sire." odpověděl s úsměvem.
"Je i tak tvrdohlavá?" usmál se. Thomas na něj nechápavě pohlédl.
"Měli jsme poradu. Tak tvrdohlavě mluvila a házela plamenné pohledy, že jsme ji přesunuli."
"Eiryn!" zvolal zděšeně.
"Buď rád, příteli." opravil jej Ergon.
"Ano. Je i tvrdohlavá." povzdechl si Thomas.
"Pak nemáme asi zbytí." taktéž si povzdechl Ergon. Vrátili se do místnosti.

***

Trval den, než se přívěsek nabil. Stál na slunci před dveřma domu, v noci jej Thomas schoval do temné truhly. Druhý den jej vytáhl ven. Dlouho na něj hleděl, dokud nepřišli mágové se Sirem Ergonem. Netrvalo jim to dlouho. Eiryn zavolala Elizabeth, která rozverně běhala po domě.
"Elizabeth, jsi si opravdu jistá, že chceš nasadit život?" zeptal se Ergon.
"Samozřejmě." odpověděla dívka a poprvé za den se zastavila. Ergon kývl na Thomase a ten podal dceři přívěsek na zlatém řetízku, který jim darovala věž mágů.
"Jé, to je sluneční vločka." zavískla Elizabeth, která vločky za noci sledovala z okna. Všichni v místnosti se na sebe podívali a usmáli.
"Ano. Je to Sluneční vločka." pronesl Ergon, čímž přívěsek pojmenoval. Elizabeth okouzleně sledovala přívěsek, ve kterém zářilo sluneční světlo. Přejížděla po něm dlaní a upínala k němu své myšlenky. Nevědomky se tak na přívěsek napojila. Její aura okamžitě reagovala. Té noci Elizabeth poprvé spala klidně.

***

Elizabeth prokázala účinnost přívěsku. Věž mágů začala hledat materiály, jenž pochytají sluneční světlo. Našli jich několik, drahokamů, jenž jim dala země. Zaměstnáni svým bádáním si nevšimli, až na Sira Ergona, jedinečné události, co zhroutila Thomasovi svět. Necelý měsíc po objevení moc Sluneční vločky, Elizabeth zemřela. Již se neprobudila z klidného spánku, který ji na rtech vykouzlil úsměv.

***

Thomas, ani jiní mágové, nepoznali nikdy důvod, proč Elizabeht reagovala tak rychle na moc přívěsku. Nikdy tak nikdo nezareagoval. Jedinný, kdo znal pravdu, byla žena, matka. Eiryn předala své geny své dcerce. I ona se tak stala jedinečným tvorem lesů - slunečním jednorožcem. Nikdy to svému muži neřekla. Ani nikomu jinému. Sir Ergon však cosi tušil. Thomas na stesk po půl roce zemřel. Neviděl svou ženu, která se snažila ho navrátit do života. Po Thomasově smrti Eiryn zmizela.

šedý Karevelský drak

25. ledna 2010 v 12:41 | Akylasia |  Draci

Silou skále rovnocení, vzhledem v jejich náruči se skrývající. Agresivní vůči svým, hlídající doupě svý.

Vzhled:
Už od pohledu vzbuzuje tento drak úctu a obavy. Jsou to obrovští draci, řádově v v desítkách až stovkách metrů na výšku. Nejmenší jedinci dosahují velikosti 25m, což bývají převážně mláďata, popřípadě zakrslý jedinci.
Stavbou těla jsou to typičtí představitelé třípárového draka. Dva páry končetin, přední a zadní, spolu s křídly. Tělo je mohutně stavěné, připomínající spíše draka vytesaného ze skály.
Přesto mají i svou eleganci. Jsou vcelku štíhlý, tělo přiměřeně dlouhé. Dlouhý krk nese útlou hlavu zdobenou dvěma dlouhýma rohama táhnoucíma se podél krku. Za těmito rohy jsou pak na každé straně po jednom menším. Líce mají opatřené řadou trnů, převážně nepřesahují počet tří kousků na každé straně. Mezi očima se jim táhne pásek asi 5ti ostnů, které se zvětšují a následně zmenšují. Nepřesahují oblast před nebo za nadočnicovým obloukem. Celý hřbet draka je pak zdoben ostrými, vzhůru trčícími ostny, které se postupně zmenšují až na konec ocasu.Ostny vystupují z páteře a první z nich se objevují až za hlavou. Konec ocasu je opatřen typickým zakončením v podobě šipky.
Co se barev týká, je přípustná pouze jedna jediná a její odstíny. Jak už název rasy napovídá, jedná se o šedou barvu. Tato barva může být v různém rozmezí, ať už od skoro černé, až po světloulince šedobílou barvu. Většinou se jejich barva odvozuje od prostředí, ve kterém žijí. Barva ostnů a blan na křídlech je pak většinou od těla odlišena tmavší, nebo světlešjí barvou. Zde záleží na odstínu těla draka, těžko budete mít u šedočerného tmavé ostny, u těch se objevují spíše světlé.

Prostředí:
Tito draci, jak jejich postava i zbravení napovídají, žijí povětšinou ve skalnatých oblastech. Je jim upřímně jedno, jak nehostinné prostředí jejich domov je, i jak tvrdý je okolní kámen, i když si doupata hloubí hluboko ve skalních dutinách. Jejich ostré drápy mají mnohem tvrdší složení, než je skála samotná, navíc v ocasu mají neuvěřitelnou sílu, kterou využvají v podobě "beranidla".
Jejich prostředí nemusí obsahovat lesy, neboť díky své barvě se krásně ztrácejí právě mezi kamením. Ani nepotřebují jezírka či řeky. Povětšinou si ve svém doupěti vytvoří prohlubeň, do které časem voda z vlhké jeskyně nakape či steče. V tom se poukazuje důmyslnost jejich doupat, která se postupně svažují dolů. Díky tomu napomáhají při plnění takovýchto studánek.
Co se skal jako takových týká, každý poddruh tohoto draka žije na určitém území. Draka s barvou pískcovce nikdy nenajdete na žule a naopak. Podle zbarvení si tedy vybírají i své okolí, aby v něm splynuli.
Avšak, jak bylo na začátku řečeno... Oni pouze nepřipomínají skálu vytesanou do tvaru draka. Jejich tělo je pokryto opravdovou kamennou slupkou. Stejně tak i jejich vnitřní orgány jsou pokryté kamenou vrstvou, která je chrání.

Oblíbená činnost:
Tři čtvrtiny dne tráví tím, že se vyhřívají na vrcholcích skal a čekají na potravu. Když získají potravu, většinou ji jen sežerou a dál se vyhřívají.
Kromě vyhřívání svých kamenných zad mají taktéž velmi rádi let. Obhlíží tak své okolí.

Strava:
Tito draci opravdu vyhlížejí jako kamenné nestvůry vytesané do skal. Mnohdy to skalní kozy či jinou drobnou zvěř zmate a s poklidem si poskakují drakovi na zádech. Tito draci mají obrovskou dávku trpělivosti a vyčkávají, až se tak stane pokaždé na různých místech. Zvířatům to nedochází. Necítí žádný dračí pach. Ve chvíli, kdy se objeví před dračí tlamou, stačí drakovi rychlí, ale drobný pohyb, aby ukořistil svou následnou stravu.
Ač jsou draci takto mohutní, jejich stravovací návyky by mnohdy zarazily i typického, šestimetrového draka. opravdu jim za den stačí tento jedinný kus horského skotu, aby se zaplnili a byli schopni pracovat, pokud se to tak dá nazvat.
Co se pitného režimu týká, jsou o mnoho nenáročnější. Hloubí si sice důlky ve svých doupatech, kam nechávají stékat a skapávat horskou vodu, ale využívají ji jen málokdy. Stejně jako skála ve svém nitru velice dlouho udržuje vláhu, děje se tak i u těchto draků.

Mláďata:
Tento druh draka málokdy tvoří páry s jiným druhem, než jsou oni samotní. Jejich reprodukce, jak z ohledu samic, tak i samců, je složitější. V první řadě, nedochází k typickému páření, jako u jiných druhů. Samci vytesají ze skály okrouhlé hnízdo, do kterého nanosí obyčejné kameny. Poté přichází samice, která kameny otesá do tvaru opravdu kulatých vajec. Samec pak na hnízdo navalí hromadu kamení. Průběžně se pak jak samec, tak i samice u hnízda střídají.
Aby se po třech týdnech vylíhli samci, je nutné udržovat extrémně vysokou teplotu, až je kamení do ruda rozžhavené. Naopak, aby se vylíhli samičky, je nutné udržovat jen lehkou teplotu, kterou je schopné udržet teplé slunce svými paprsky (vyhřáté kamení ideální pro slunění hadů, např. kobry)
Na to, aby se však těmto drakům vylíhli jejich mláďata, je nutné vložit vajíčkům svou DNA... Tento proces přichází po týdnu usilovné práce. Samec poodhrne na vršku hnízda kamení do jakéhosi "komínu". Samička i Samec pak nechají na vejce stéci svou vlastní krev. Dosáhnout u tohoto z části kameného draka ke krvácení je velmi složité, víceméně toho jsou schopni opravdu jen tito draci... Po tomto procesu jsou vejce opět zakryta a pokračuje se v započaté činnosti "ohřevu".
Po třech týdnech samec odstraní z hnízda hroudu kamení. V hnízdě se povalují skořápky vajíček, které zvenčí mají vzhled kamene, uvnitř se však nachází typické pozůstatky bělostných skořápek. V hnízdě se pak nacházejí i dráčata. Není nikdy jisté, zda se dráčata vylíhnou. Rapidní změny teplot mnohdy zárodky dráčat usmrtí. Proto se v hnízde vždy nachází kolem deseti vajec. Obvykle se vylíhne maximálně polovina z nich.
Dráčátka tohoto druhu jsou šíleně roztomilá. Mají šedou kůži bez šupin i bez kamenné slupky. Nemají růžky a jejich křidélka jsou ještě asi dva týdny pomačkaná a nepoužitelná. Dráčátka se roztomile kolébají po hnízdě. Když je hnízdo odhaleno, mžourají do světla a pokukují po rodičích.
Rodiče mláďata často nechávají bez dozoru v hnízdě. Je to riskantní, neboť mláďata do pěti měsíců vydávají typicky sírový zápach, jiní draci v okolí mohou přiletět a usmrtit je. Stejně tak i lidé, kteří často takových příležitostí využívají, pokud ví o místě, kde tito draci žijí. Mláďata jsou však již od útlého věku opatřeni opatrností a maskovacím zbarvením. Kamenné hnízdo skýtá mnoho úkrytů, ve kterých se mohou skrýt. Navíc mají ostré drápy a zuby.
Rodiče se o mláďata starají opravdu minimálně. Do dvou let jim pravidelně donáší potravu, to je ale asi vše, co pro ně dělají. Mláďata se o sebe starají sami a sami objevují své schopnosti. Ve věku dvou let jim konečně po celém těle vzniká kamenná krusta. Tuto proměnu provází pro dráčata obrovské bolesti. Prakticky jim popraská jejich kůže a odpadá, takže se objeví maso nechárněné kůží. Dráčata se pak snaží schovat pod skálou, ta však nevydrží žár vycházející z jejich útrob a praskne, následně se na ně sesype. Dráčata tehdy pozbydou vědomí. Když se znovu probudí, jejich tělo je již pokryté kamennou "kůží". Jakmile se po tomto procesu objeví rodiče, útočí na své vlastní děti, aby je vyhnali ze svého území, proto se dráčata instinktivně hned po nabytí vědomí snaží dostat pryč.

Schopnosti:
Schopnosti těchto draků jsou velmi omezené, ale pro změnu velmi účinné. Jejich účinek se projeví na každém, kdo nemá extrémně silný štít. Povětšinou spoléhají na své vynikající letové schopnosti a rychlost, následně pak na sílu a neuvěřitelně ostré zuby a drápy, které proniknou kdejakým štítem.
Mimo toho jsou schopni využít vodu nastřádanou v jejich útrobách na útok zvaný Potopa útrob. Víceméně vyvrhnou vodu, kterou v sobě nahromadí do žaludku a tu poté použijí na polapení nepřítele. Ten se v této vodě utopí.
Dále používají tzv. kamenný sesuv. Tato schopnost spočívá v dvojité kamenné ochraně. Kámen, který chrání orgány vyvrhne a následně použije jako útok v podobě obrovských balvanů.
Další útok je jejich poslední, který mohou použít. Tento útok má však na svědomí mnohdy zničení poloviny či dokonce celé planety, podle toho, jakou sílu do útoku vloží. Jedná se o Geologické srdce, tedy energetickou kouly, která se jim utvoří v otevřené tlamě. tuto kouly následně vrhnou na nepřítele. kritická zóna je do prvních asi pěti mílí. V tomto prostoru nemá šanci naprosto nic přežít. Většinou se však útok odrazí na dalších pěti až deseti mílích. To je však pouze nejslabší verze tohoto útoku, který však příliš často nepoužívají, právě z důvodu těchto ničivých následků.

Nemoci a léčení:
Zdá se, že tito draci nemohou onemocnět. Je to však jen opravdu zdání. Ač jsou na první pohled kamení, jejich útroby jsou živé, jako u každého jiného tvora, ač taktéž obaleny kamennou vrstvou. Pokud sežerou něco špatného či se do jejich těla dostane jed, bývá to pro ně velmi nebezpečné, až smrtelné. Pokud jim nepomůže jejich jedinný způsob, jak se podobných věcí zbavit, umírají.
Zbavit se jedu či jiné škodliviny v jejich těle je pro ně složité, přesto si našli svůj způsob. Tím je opět využití jejich vnitřní vody. Sami cítí, který orgán je napaden jedem či škodlivinou. Právě na tento orgán soustřeďují veškerou svou vnitřní vodu a následně ji vyplaví z těla. Tuto techniku využívají v blízkosti vodního zdroje, aby svou tekutinu mohli nabrat zpět. Pokud však tato technika nezabere, jsou ztraceni. Mohou tuto techniku použít několikrát, není jim však pomoci ani od jakéhokoliv jiného druhu.

Ohrožení:
Ohrožení na životě v dospělosti je pro ně téměř nemožné. Najít způsob na jejich usmrcení není znám. Přesto se občas objeví ti, kterým se to povede. Tato tajemství si však skrývají a nechávají se najímat jako zabijáci. Velmi dobře si na tom vydělají, ale v sázce je jejich život. Tito inteligentní draci jsou schopni se zařídit a opatřit.
Ohrozit je nejlépe může kdokoliv v útlém dětství nebo v odbdobí dospívání, kdy jsou na čas bez kůže. V tomto období není jejich kůže tak tvrdá a zranění jsou pro ně smrtelná.
Další ohrožení na životě je pro ně ze strany otrav, které se málokdy dokáží plně zbavit. Mohou po otravě žít ještě několik let, mnohdy však právě otravě podlehnou. Pokud po otravě "zplodí" mláďata, jsou vůči tomuto jedu imunní.

Chování mezi sebou:
Tito draci jsou velmi teritoriální. Dokud jsou to samostatní jedinci, nechají na své území vstoupit pouze draka opačného pohlaví. Pokud jsou v páru, nedovolí vstoupit nikomu. Ze svého území nevyhání pouze draky svého rodu, ale jakékoliv draky. Lidi a jiné tvory pak vyhání pouze z blízkosti doupěte.
Vůči sobě samím jsou extrémně krutí a agresivní. Každý drak jejich rodu je krutě napadán, povětšinou se využívá schopnost kamenný sesuv. Nemusí používat geologické srdce, neboť jsou to inteligentní draci a vetřelec často odletí, když pozná, že vstoupil na cizí území.

Chování k lidem:
Lidé jsou pro ně tvorové, kteří se po horách často potulují za svým cílem. Nechávají je tedy v klidu. Hlídají si však, aby se nikdo nepřiblížil k jejich doupěti. Jakmile se tak stane, použijí svou sílu a rozdrtí poblíž kameny, čímž spustí kamennou lavinu. Člověka to často odradí a zamíří jiným směrem. Pokud ne, je na něj natvrdo zaútočenou pomocí drápů.

chování k nim:
Zavděčit se těmto drakům je opravdu složité. Tito draci mají vždy dokonalý přehled nad svým územím, proto se jim nikdy nesnažte schovat. Dávají vám šanci projít jejich územím v klidu, je dobré toho vyžít, pokud vás někdo honí, neboť nepřítele odstraní, pokud narušuje pravidelnost území za pomoci útoku. Kdo sem nepřítele přivedl a na koho útočí, to je nezajímá. Jakmile nastolí klid, jdou si opět po svém.
Pokud je chcete zkontaktovat, je dobré vylézt na vyvýšenou skálu a zavolat je. Nejsou známa jména, ale zavolat na ně jejich rodovým jménem s žádostí o komunikaci není složité a draci většinou se zvědavostí přijmou.
Pokud na ně zaútočíte, oplatí vám stejným, pro lidi však smrtelným úkonem, tedy protiútokem. Pokud přijdete v dobrém a sdělíte jim přání být jejich přáteli a budete vždy upřímní, přijmou vás. Zprvu budou ostražití a budou vás držet dál od doupěte. , pokud si je však opravdu získáte svou zábavností a upřímností, ukáží vám doupě. Tehdy je to jejich jasné vyjádření přátelství.
Avšak běda vám, pokud je záměrně zklamete nebo budete lhát.

Můj názor:
Jsou to zvláštní draci. Jsou nebezpeční a agresivní, ale zároveň přátelští a veselí. Mají rádi společnost svých přátel, ostatní však nesnesou. Jsou obdivuhodní ve svém úsilí i v tom, jaký je každý jednotlivec originální.


Erlagona ve verších

6. ledna 2010 v 17:25 | Orlovkyně |  Vaše tvorba
Jednoho překrásného dne
Když slunka kříží se na nebi
Vprostřed planin Erlagonských...
Nádherný vlk
Běží
Běží
Blíží se
K lesu
Uhání
Modravá srst
Zeleně leskne se
Zpod maličkých šupin
Žlutá očka září
Pozorují kraj
Rozhlíží se
Vlk zastavil
Rozhlíží se
Kolem vidí barvy
Květy
Stromy
Modré
Červené
Bílé
Spousty barev
Krásné
Pestré
Veselé
Pomalu vchází
Do stínu stromů
Lehá si
Hebká tráva
A z té raší
Drobné houbičky
Lákají k snědku
Avšak
Zelené proužky
Hlásají:
Pozor
Jedovaté
Nejíst...
Vlk rozhlíží se dál
Zpěv ptáků
Směřujíc pohled
Tam uprostřed lesa
Nádherná kvítka
Jako kapky rosy
Třpytí se v porostu
Rozrostlé kolem
...nádherný výjev...
Vstane a jde dál
Vyběhne ven z lesa
Kolem cítí
Spousty zvěře
Zebry, gazely i tygry
A v dálce na obzoru
Dalšího vlka zří
Ten je však jiný
Rudé tělo
Žluté šupiny
Oranžové oči
Září v dáli
Jako plamen
A za ním další
Zelený vlk
Oba jsou krásní
Probouzí respekt
I když si jen hrají
...vlk běží dál
Krajina ubíhá
Stále však teplo
Dostatek světla
Africké stromy
Přemnoho zvířat
A křišťálové vody...
Ano, křišťálová,
Měsíční voda
Zdroj života a síly
Pro tyto vlky
Mohou jíst maso
A i rostliny
Ovšem bez své Vody
Nepřežijí...
A ještě bez své Růže
Bez křišťálové růže
Zapletené do hřívy
Jejich život skončí
Proto musí s sebou
Nosit baňku Vody
Aby Růžím dodali sílu
A ta dodala sílu jim
...no tak ne,
Ale zní to hezky...

To je, prosím,
Povšimnutí-hodný,
Zajímavý,
Nevyspitatelný
A fascinující
Ergeomenský vlk
Pocházející ze
Stejně nádherné
Stejně kouzelné
A stejně úžasné
Planety zvané
Erlagona
...


Erlagona

5. ledna 2010 v 17:06 | Akylasia |  Místa
Místo převládající noci, místo plné vlčích vokálů táhnoucí se nad korunami. Místo, jež vás okouzlí.

Země drobná, připomínající spíš měsíc, než samostatnou planetu. Přesto ve vzdálené Galaxii, v jedné sluneční soustavě, JE místo země Erlagona (vyslovuj: Errrrlagon-a). Příjemné podnebí však panuje na celé planetě, neboť slunce se nachází nejen jako u nás. Kolem Erlagony obíhá kromě měsíce ještě jedno menší slunce, které zajišťuje mírně tropické podnebí na celé planetě.

Erlagona má, co se rostlinstva týká, rozšířené možnosti. Planeta je pokryta hebkou, vysokou trávou. Vysoké stromy s mohutnými kmeny pokrytými lišejníky jsou téměř neměnné.
Kmeny jsou lehce kroucené. Koruny jsou buď ve tvaru kruhu (listy tvaru javoru nebo srdce) nebo splácnuté ovály (Africké stromy). Květy bývají mnohobarevné, období květenství lahodí oku. Jedlé plody se zde vyskytují taktéž. Především ovoce typické do tropických oblastí (kokos, banán, pomeranč, citron, meruňka, mandarinka, aj...). Mimo nich se zde objevuje speciální odrůda jablek. Další jedlé jsou houby, které mají světlý klobouček. Na kloboučku jsou šikmé proužky přebíhající od okraje a vytrácející se směrem do středu. Jsou to však jediné jedlé houby a pozor na ty, jejichž proužky jsou zelené (prudce jedovaté!).
Květinové koberce uprostřed lesů jsou protkané trsy droboučkých kvítků působících jako kapky rosy. Tyto kvítky mývají nejčastěji barvu bílou, poté jsou bledě modré, fialové a rudé. Na mýtinách se vyskytují jednotlivé větší kvítky všech barev, nejtmavší a nejintenzivnější jsou v době, kdy se obě slunce překrývají a dopadají na ně paprsky obou (druhé slunce je menší, na květiny dopadají všechny paprsky menšího slunce a paprsky většího, které přesahují přes menší). Toto období nastává třikrát do roka. Na skalkách kvetou opět trosvité, větší květiny barvy oceánu (bílá, sytě modrá, bledě modrá, zeleno-modrá). Poblíž pláží vyrůstají drobné kvítky barvy fialové, modré, bílé a převládající žluté a rudé. Rozšířené jsou tu různé typy lilií a jejich nové, fascinující, poddruhy. rošířené jsou masožravé květiny (velký výskyt hmyzu).

Co se živočichů týká, naleznete zde typické představitele tropických částí. Na savanách najdete nosorožce, žirafy, antilopy, gazely, gepardy, lvy, pumy, písečné tygry (srst v barvě lvů s tmavšími pruhy) a další. V mokřadách naleznete krokodýli, drobné druhy žraloků, piraně, typické tygry, opičky, ještěrky, papoušky a další. Tvorům se tu výtečně daří, všichni však mají respekt z ergeomenských vlků.

Planeta obecně je pokrytá nejen hustými lesy. Je zde mnoho planin, mýtin, pláží a mokřad, moří i oceánů. Tvoří se tu obrovská jezera i drobné studánky. Je to velmi rozmanitá planeta

Zvláštností planety jsou dvě věci. Jezera KŘIŠŤÁLOVÉ MĚSÍČNÍ VODY, jejichž baňku nosí egeomenští vlci na krku. Mají schopnost přetvářet obyčejnou vodu jiných světů právě v tuto vodu. Další je pak KŘIŠŤÁLOVÁ RŮŽE. Růží s tímto jménem může být mnoho, jen tato je jedinečná. Její stonek postrádá ostny, přesto ubližuje při doteku, neboť je z čirého plamene. Stejně tak i květ. Špice plamene jsou křišťálové (opticky vršek i spodek okvětních lístků). Oproti stonku, plamen tvořící květ nepálí, ale hebce se natahuje proti dlani a otírá se o ni. Ergeomenský vlci nepoužívají stonek nebo květ, ale mízu z květu. Díky tomu stačí jeden kvítek vpletený do hřívy, kterému dodávají kapku křišťálové vody do středu květu (výživa). Víceméně si tyto dva druhy vypomáhají k životu. Další zvláštností jsou obecně dlouhé noci, kdy vládnou naši vlci a celá planeta se rozezní jejich zpěvem.

Pokud narazíte na Ergeomenské vlky a máte možnost (pozvání) navštívit tuto planetu, učiňte tak. nijak vám to neuškodí a zážitek bude opravdu silný.

Ergeomenský vlk

5. ledna 2010 v 16:41 | Akylasia |  Vlci

Nálada sem nebo tam, proměnlivost sama, klid, nenávist, deprese, mazel i cholerik.


Vzhled:
Stavba těla je téměř totožná s vlčí. Objevují se tři možné druhy. Jedním z nich je čistě vlčí stavba, tn., že kosterní pozůstatky by byli přiřaovány k poddruhu vlků. Další je stavba vlka, ovšem tlapy stavbou dračí. Další možností je opět vlčí stavba s prodlouženým dračím ocasem porostlým srstí, případně s dračími tlapami. Přes dolní pysky přesahují vrchní tesáky.
Stavba je vše, co je shodné. Teď k pokožce. Převážnou část těla skrývají delší hlupy. Na krku je srst delší, ne o moc, ale přesto připomíná zlehka lví. Občas se místo lví hřívy objevuje hříva typická například pro koně či jiné, podobné tvory. Na nohou ze zadní a vnitřní strany, u předních i zadních, jsou drobné šupiny. Od čenichu, k očím a kolem nich jsou taktéž drobné šupiny, ze kterých vystupují drobné chloupky. Díky tomu jsou i šupiny na dotek hebké. Ocas má taktéž delší chlupy, jeho konec je zakončen mohutnou a opravdu velkou huňatou chocholkou. Občas se také objevují dva dlouhé rohy táhnoucí se za ušima a skrývající se v huňaté srsti.
Barevné provedení této rasy se pohybuje v určitém rozmezí. Většinou je to kombinace tří barev, přičemž jedna z nich je odleskem na slunci. Typické jsou čtyři barevné kombinace. První z nich je modrá srst, jejíž odlišnosti od vlka mají žlutou barvu. Odlesky jsou v barvě nazelenalé laguny. Druhou z nich je kombinace červené se žlutými anomáliemi a oranžovými odlesky. Další je zelený se žlutou a modrými odlesky. Čtvrtou je hnědá forma s černou a vínovými odlesky. Objevuje se zde i jedna netypická forma, pouze jedna. Tělo je čistě černé se stříbrnou a fialovými odlesky.

Životní prostředí:
Tento tvor blízce připomíná vlka, přesto obývá pro něj zvláštní prostředí. Ano, je schopen přežít v lese, kde se nadšeně prohání, i na pláních, kde se zvládá skrývat ve vysoké trávě. Je schopen se prodírat městskými uličkami. Je inteligentní a opravdu umí přežít všude.
Jeho domovským prostředím je samostatná planetka. Není příliš velká, pro jejich populaci však stačí. Jmenuje se: Erlagona

Strava:
Strava tohoto druhu závysí vždy na jednotlivci. Mohou se objevit čistě masožravci, co nesnesou rostlinný podíl (nepočítaje bylinky), ale mohou se objevit i čistý vegetariáni.
Přesto mají složitější požadavky, které se nedokáží plnit na každé planetě. Jedná se o specifikace u nich doma. Je jím křišťálová měsíční voda. Tato voda je vyjímečná tím, že se dá "pěstovat". Ergeomenský vlci většinou mývají kolem krku křišťáloví přívěšek ve tvaru měsíce v úplňku. Ten je naplněn právě jejich vodou. Stačí kapka do studánky a do druhého dne se z obyčejné vody stane právě jejich. Ta je pro ně životně důležitá, neboť jinou vodu pít nesmí. Naopak, na jiné tvory má léčivé účinky (odtud pověry léčivých pramenů, minerály této vody se dostanou do pozdemních zřídel a přetvoří kompletní tok naa povrch).
Druhou specifikací je bylinka. Jmenuje se Křišťálová růže. Růží s tímto jménem může být mnoho, jen tato je jedinečná. Její stonek postrádá ostny, přesto ubližuje při doteku, neboť je z čirého plamene. Stejně tak i květ. Špice plamene jsou křišťálové (opticky vršek i spodek okvětních lístků). Oproti stonku, plamen tvořící květ nepálí, ale hebce se natahuje proti dlani a otírá se o ni. Ergeomenský vlci nepoužívají stonek nebo květ, ale mízu z květu. Díky tomu stačí jeden kvítek vpletený do hřívy, kterému dodávají kapku křišťálové vody do středu květu (výživa). Víceméně si tyto dva druhy vypomáhají k životu.

Mláďata:
U ergeomenských vlků se o námluvy stará samička (druhově), proto se často stává, že právě samičky XXX svádějí toho, kdo se jim zalíbí. Sami však bývají rády obletovány a přivlastňují si pozornost svého miláčka. Jsou často velmi žárlivé a nedají jen tak na ledajaká slova. Potřebují důkazy lásky a oporu, milují, když se mohou vlísat do náruče svého drahého. Jsou však mnohem náladovější, jak samci, proto se tato povaha nedá určit všem samičkám obecně (vyjímky se objevují).
Samičky jsou březí pouze dva týdny. Jsou to savci, proto rodí živá mláďata. Ta se narodí bez srsti a slepá, se zakrnělýma nožičkama a bez ocasu. Dovyvýjejí se během kojení, které trvá celkově dva měsíce. Tyto dva měsíce samec hlídá noru zvenčí, neboť jej samička tvrdými útoky vyhání. Samec se pro ni stává nepřítelem, ze strachu o život mláďat.
Po dvou měsících jsou již miniaturní kopií rodičů. Není možné, aby se objevil smíšenec obou ras, proto se v jedné várce, většinou o 3-6 mláďatech, objevují jedinci té nebo té rasy. Schopnosti se však společně objevují u obou ras. Právě v tomto období se tyto vlastnosti objevují.
Samice spolu se samcem se o mláďata stará, dokud mláďata sama neodejdou od rodičů. I tehdy mezi nimi přetrvává telepatické spojení fungující za jakýchkoliv okolností i na jakékoliv vzdálenosti.

Schopnosti:
Jednou z prvních schopností ergeomenských vlků jsou tzv. "iluzorní křídla". Nejsou iluzí jako takovou. Dalo by se říci, že si je přičarují a jsou plně schopni je využít. Jako iluze vypadají pouze pro ostatní, nebooť jsou "tvořená světlem" v barvě odlesků jejich srsti. Vzhled křídla (peří, blány, světelné neurčité paprsky, atd..) si určuje jednotlivec.
Další schopností jsou plameny. Mohou využít kteroukoliv formu. Rudý, modrý (vodní), zelený (přírodní- raší po něm výhonky), bílý (ledový), ale především křišťáloví. Schopnosti a účinky křišťálového plamene nejsou známi.
Další schopností je regulace velikosti. Mohou se tak dostat v neurčitém rozmezí kamkoliv a často právě touto schopností zaženou nepřítele.
Nemůže u nich neexistovat přeměna. Většinou, aby se mohli přeměnit, musí okusit krev dotyčného tvora. Již zakódovaná je pro ně schopnost přeměny na člověka, která vypadá pokaždé podle představivosti jednotlivce.
Nedílnou součástí schopností ergeomenských vlků je schopnost manipulovat s jakýmikoliv kovy. Měkkými i těžkými. Především nemusí používat kovářské techniky (žár a chlad), ale manipulují pouhým dotekem. Jejich zbraně a brnění dosahují největích odolností, neboť kov neztrácí ani miniaturní částečky pevnosti, jako při žáru. Spolu s touto schopností sem patří i schopnost opracovávat drahokamy (často si vydělávají na život jako klenotníci).
Neposlední řadou v jejich schopnostech je jejich hlas. Za jiskřivé noci nabírá vábivé a omamné účinky. Je nádherný, okouzlující a sbor těchto hlasů dokáže rozeznít i nitro sebevětších planet nebo kamenné srdce sebevětších nenávistců.

Nemoci a co je může ohrozit:
Jsou to tvorové, jako každý jiný. Ohrozit na životě je můžete jakýmkoliv smrtelnějším zraněním. Co se jedů týká, jsou díky své speciální "doplňkové" stravě odolní i vůči chemickým jedům. Doslova zabít je můžete tehdy, kdy jim neposkytnete jejich speciální doplňky stravy (viz. výše)

Chování:
Chování je stejné, ať mezi sebou, jinými druhy nebo lidmy. Jsou to hodně proměnlivý tvorové. Dokáží být milý a zábavní a v další vteřině až agresivní. Může se z nich stát zničehonic vystresovaný tvoreček s depresí. Mohou být nevýrazní a tichý, optimističtí a schopní pobavit každého až po naprosté choleriky. Nejste si u nich nikdy jistí.

Můj názor:
Ač jsou to hodně proměnlivý tvorové, jsou velmi zvláštní. Potkat je a přátelit se s nimi... Dejte jim důvod a máte zvláštní pocit ze života. Když je poznáte, jako by jeden z dílků života padl na své místo. Zkuste to s nimi a mějte trpělivost.