Prosinec 2009

Kreinský vlk

22. prosince 2009 v 21:59 | Akylasia |  Vlci

Právem slovem anděl tohoto vlka zvou, neb výraz jeho, pohyb, hlas i chování anděla hodné jsou.


Vzhled:
Tito vlci v sobě snad opravdu mají něco z andělů. Jejich vzhled je něžný a jemný, jejich krok elegantní. Žádným pohybem nemrhají, každý má svůj účel a plynulost. Sami si toho však nejsou plně vědomi.
Stavbou těla jsou to typičtí vlci. Dlouhé nohy, dobře stavěné tělo typické pro vytrvalost, krásně stavěná široká hlava, trojúhelníkovité uši.
Od typického vlka se liší snad jen barvou srsti a podvědomími reakcemi. Jejich dlouhá srst má konečky načernalé, srst blíže k tělu nabírá šedomodrou či šedozelenou barvu. Vlčí kresba bývá vyvedena černou či bílou barvou.
Jejich vlídné a mírumilovné oči mají mnohdy barvu příjemně modrou, katanově hnědou nebo nádherně jantarovou.


Životní prostředí:
Jsou to vlci, kteří mají co největší spojitost s volností a přírodou. Jejich přirozeným prostředím jsou vysoko položené, husté lesy. Ostrý vítr, který se dokáže prohnat mezi vysokými holými kmeny jehličnanů i mezi hojnými keři, skály, z nichž je výhled nejen po celém území lesa, ale i výhled do širého světa táhnoucím se od úpatí jejich zalesněné hory. Výhled na úplný vrcholek hory je pro ně vítaným zpestřením. Často jejich územím protéká rychlá říčka, málokdy naleznete studánky nebo jezírka, ale spíše právě rychle pádící řeku živenou tajícími sněhy z vrcholků hor.
Mít hustě zalesněné území pro ně však není tak nutné, jak se zdá. Nutná je pro ně spíš právě řezavý vítr vysokých hor, kde se uplatní jejich neobvykle hustá srst s jemnou podsrstí. Dokáží se skrýt a přežít i v málo zalesněných prostorách s ojedinělými stromy, i na kamenité a zdánlivě neživé půdě.

Strava:
Jako každý vlk jsou i Kreinští vlci masožravci. Nejsou však výhraními masožravci, neboť si kromě ulovené zvěře, ať již zajíců či vysoké, rádi pochutnají i na bylinkách či ovoci nebo zelenině. Spíše však mají přístup k bylinkám, které umí velmi výborně vyhledávat. Co se jejich lovu týká, nejčastěji loví horské kozy, které jsou v podobném prostředí časté a velmi rozšířené. Pokud uloví větší kus, než dokáží spotřebovat, dokáží jej uložit u paty chladných skal a lehce zahrabat, později pak "dožrat"... Popřípadě, pokud ví o jiných skupinách či masožravcích v revíru, nechají mršinu na místě a hlasitě zavyjí, aby ostatní přilákali.

Mláďata:
Vlčí smečka má stejné postavení a pravidla, jako jakákoliv jiná. Avšak co se mláďat týká, jsou odlišní. Samozřejmě, jako první může mít mláďata vůdčí pár. Teprve poté, co se narodí a lehce odrostou do věku, kdy napomáhají při lovu, mohou se i ostatní páry ve smečce pokusit o své vlastní potomky.
Samice těchto vlků je březí celkem 7,5 měsíce. V jednom vrhu má obvykle 3-5 vlčat. Občas se stane, že se objeví například jen jedno nebo dvě neobvyklých velikostí, tehdy však mají vlčice potíže při porodu. Taktéž se ojediněle stane, že mají více vlčat. Od 7 vlčat ve vrhu je to pro vlčata samotné, ale i pro samici životu nebezpečné.
Mláďata vyrůstají pod pečlivým dozorem nejen vůdčího páru, ale i ostatních vlků ve smečce. Pokud je to již druhý pár vůdčího páru, vyrůstá společně s dalšími možnými vlčaty. Důležitý je fakt, že úplně prvními potomky jsou čistě a jen od alfa páru. Teprve po jejich dorostení můžou mít potomky současně jak alfa pár, tak i ostatní páry ve smečce.
Odrostlejší mláďata se stávají členy smečky na nejnižším postu. Mají možnost buď zůstat ve smečce a vybojovat si své místo, nebo smečku opustit.

Schopnosti:
Co se schopností týče, jsou velmi nepravděpodobné. Každý jedinec ovládá jiné schopnosti. Všechny jsou však na stejném principu, popřípadě mají schopnosti následně naučené z jiných zdrojů.
Jejich vlastní schopnosti nezasahují nikdy na vědomé a fyzické úrovni. Jsou to podvědomé útoky, které si libují v efektivnosti. Naoko se tak stává, že se nic neděje a nepřátelé se jim vysmívají. Většinou se následky útoku projeví tehdy, kdy po nepřátelském smíchu vlci klidně a posmutněle odpoví.
Následky útoku často vypadají jako infrakt či jiná reakce organů, bez zjevné příčiny. Následky jsou většinou smrtelné, často však vlci umí následky ovládat.

Nemoci a co je může ohrozit:
Nemoci jsou pro ně prakticky neznámou záležitostí. Jejich tělo je již od přírody odolné díky nízkým teplotám jejich životního prostředí. Naopak, nemoce typické pro níže položené oblasti pro ně mohou být smrtelné, jelikož je neznají. Avšak, protože ze svého území neodchází, nejsou pro ně tyto nemoci časté.
Co se ohrožení na životě týká, jedná se především o smrtelná zranění. Ta však nejsou příliš častá, neboť jsou velmi hbití a jejich útoky jsou mezi prvními.

Chování mezi sebou:
Mezi sebou mají patřičnou vlčí hyerarchii. Vůdčí, alfa pár vede smečku ke správnému životu, aby hlídali své území a nikdy netrpěli hladem. Pod alfa párem jsou vlci nejsilnější, kteří jsou nejvíce prospěšni při lovu a obraně. Pod nimi jsou slabší jedinci a na konci jsou nejslabší jedinci nebo mláďata.
Vlci mohou kdykoliv vůdce vyzvat k souboji o vůdčí pozici. Pokud zvítězí, vůdčí samec klesne na nejnižší post a musí se postupně vyhrabat nahoru.
Co se párů týče, smečka se neskládá pouze z rodiny, proto jsou časté kromě alfa páru i další. Pokud samec z páru vyzve alfa samce k boji o titul, stává se alfa vlčicí samice z páru.

Chování k jiným druhům a k lidem:
Jak lidé, tak i jiní tvorové, kteří nepatří k přirozeným tvorům v jejich terioriu, jsou pečlivě pozorování tzv. hlídači. Ti mají za úkol hlídat hranice, jsou celkem 4 a bývají umístěni na taktických vyvýšených místech. Pokud zaznamenají cizince, dají alfa samci znamení v podobě vytí.
"Nepřítel" v území je pak ostře sledován a pokud zaútočí na vlka, je tvrdě napaden alfa samcem. Pokud nezaútočí, je pozorně sledován jeho úmysl. Jestliže naopak vlka zachrání či mu, nebo smečce, pomůže, bude jaksi do smečky přibrán jako přítel či cizinec hledající rodinu.

Chování k nim:
Buďte velmi na pozoru. Tito vlci jsou na svém území opravdovými vůdci. Pokud narušíte jejich území, snažte se být co nejopatrnější. Nenarušujte přírozený běh věcí. A pokud si je chcete získat, buď jim v přirozeném ohrožení pomůžete, nebo se je slovy pokuste nalákat. umí komunikovat pomocí telepatie, pokud budete nahlas žádat o sezení s alfa samcem v míru a poklidu, bude vám diplomaticky vyhověno. Útok je však nahrazen tvrdým útokem. Zrada smrtí. proto buďte na pozoru.

Můj názor:
Jsou to opravdu zvláštní vlci. Jsou milý, když je opravdu poznáte. Jsou přátelští a laskavý. Jsou ale i nebezpeční. Jsou dokonalou vyvážeností běhu věcí. elegantní, nádherní. Opravdoví, vlčí andělé.

Reinenský fénix

13. prosince 2009 v 15:42 | Akylasia |  Opeření

V různých barvách brázdí svět, neviděni, nezaznamenáni, ovšem neustále vyslyšeny všemi, kteří jsou v dosahu.


Vzhled:
Dospělý jedinec tohoto druhu dosahuje velikosti na výšku asi jako sýkorka. Jsou neuvěřitelně droboučcí, přesto vynikají svou krásou a především svým zpěvem.
Stavba těla je neuvěřitelně droboučká. Tělíčko je roztomile zaoblené, vypadá na první pohled kulaťoučké, to je ovšem iluze způsobená množstvím peří. Drobounká hlavička naopak působí lehce oválně, peříčka roztomile zdůrazňuje líce. Od maličkého zobáčku, nad jiskřivýma kulatýma očičkama se táhnou dlouhá pírka tvořící v místě od oček až po týl dlouhou zakroucenou chocholku. Křídla jsou přiměřená tělu, pírka na nich se postupně zvětují. Ocasní pera jsou minimálně dvakrát tak delší, jak jejich tělíčko. Zprvu jsou pírka drobnější, postupně se zvětšují, až se na konci objevuí dlouhá pera, mezi nimiž se objevují pera podobná pavím.
Jejich peří se může objevit v jakýchkoliv barvách, neboť jsou schopni jako chameleoni měnit barvu podle okolí. Když jim však vypadne pírko, což se děje ve vyšším stáří, zůstane barva pírka taková, jako před vypadnutím. Od ostatních ptačích per se liší především lehkým třpytem, který se objevuje ve chvíli, kdy pírko natáčí ve slunečních paprscích. Ještě impozantněji však jejich pírka vypadají v měsíčním světle, kdy nabírají stříbřitý lesk táhnoucí se do dálky několika kilometrů.
Co se původní barvy peří těchto fénixů, kterou používají pouze v místech, kde se cítí v bezpečí nebo v domovině, jsou přípustné tři verze plus jedna unikátní. Spolu s barvou peří se liší i barva očí, zobáčku a nožek.
První z přípustných barev je rudá. Hlavička je krásně červená, stejně tak i křídla. Tělíčko má lehký naoranžovělí nádech. Chocholka s ocasními pery je temně, až krvavě rudá. Kresba na "pavých očkách" nabírá vínové odstíny. Zobáček je žlutooranžový, stejně tak i nožičky s tmavými drápky. Výrazné kulaté oči mají temně hnědou, katanovou barvu, která na slunci nabírá načervenalé odlesky.
Druhá z barev je modrá. Hlavička a tělíčko jsou temně modré, jako v hlubinách moří. Chocholka je blankytně modrá propletená zelenomodrou. Křídla jdou postupně od tmavě modré až po azurovou světlou modř. "Základní" ocasní pera mají lehkou modravou barvu, špičky pírek jsou však bělostné, jako vlnky na moři. Delší pera nabírají tmavě modrou barvu, naopak nejdelší pera opět světlou. "Paví oka" mají temně modrý střed, kolem nejž obíhá azurová modř. V kruzích se pak opět vrací do temně modré. Od oka až k hrotu pera se pak opět rozbíhá z tmavé modré po světloučkou. Zobáček mají příjemně žlutý, nožky taktéž s nádechem do oranžova. Oči mají nádhernou blankytnou modř.
Další možná barva je zelenavá. Hlavička je světloučká, jako svěží jarní travička. Pírka na těle tvoří vzor žilkovaných tmavších lístků. Pírka na křídlech jdou postupně od tmavší až po světlounce zelenavou. Chocholka má barvu zvláštně zelenomdrou. Ocas přechází postupně z tmavé do světlé, přičemž "paví oka" nejsou téměř vůbec patrná. Jen na měsíčním světle nabírají jednotlivé kruhy různé namodralé odlesky. Zobáček je žlutý, na slunci má nazelenalé odlesky. Nožky jsou zelenohnědé. Oči mají krásně lesklé, s tmavší zelenou barvou POUZE na okraji, jinak jsou očka černá.
Unikátní verze těchto fénixů se nachází v černé. Tělíčko s hlavičkou jsou čistě černé, jako nejtemnější noc. Křidýlka mají světlejší čerň. Chocholka spolu s ocasem nabírá modravé odlesky, ovšem pouze na slunci nebo při měsíčním světle. Paví oka při měsíčním světle nabírají prapodivné odlesky. Střed oka je temně černý, jako by pohlcoval veškeré světlo, jenž na něj dopadají. Kolem oka je naopak jiskřivá modročerná barva, která v dalších kruzích postupně přechází v čerň. Tyto odlesky však nabírají jiskřivý třpyt hvězd, který však zároveň upadá v černi ve středu oka. Zobáček a nožky tohoto fénixe jsou světle černé s šedými odlesky. Očka jsou s narudlými odlesky.

Životní prostředí:
Tito fénixové jsou schopni přežít kdekoliv na světě. Jejich životospráva i strava se dá kdykoliv přizpůsobit okolí. Neradši však mají místa, kde se mohou nepozorovaně ukrýt. Tedy lesy, parky bohaté na hustou zeleň, košaté stromy, vysoká tráva, atd... K jejich štěstí postačí i v horách pár kousků hustých stálých jehličnanů, kde se mohou ukrýt.
Jejich původní domovinou je však jedno jediné místo. Je jím les nesoucí název:

Strava:
Jak již bylo řečeno, tito drobečci jsou schopni se kdykoliv přizpůsobit. Přesto rádi dávají přednost pár kouskům. Jedná se především o ovoce nebo o oříšky. Co se u ovoce týče, milují lesní jahody a velmi rádi si pochutnají na sladkých meruňkách. Mimo to si rádi dají jablíčka. U oříšků milují čerstvé lískové oříšky. Spokojí se však i se "staršími" lískovými oříšky. Kromě nich milují kešu oříšky. Kromě ovoce a oříšků si rádi uzobnou nějakou tu bylinku na správné trávení a vyvárování nemocí. Díky své nízké váze velmi rádi "nakukují" do větších kvítků a hledají slaďoučký nektar.

Mláďata:
Tito fénixové příliš potomky nemívají. Když už se však stane, že nějaká samička přeci jen potomky získá, velmi starostlivě je chrání a stará se o ně.
Samičky mají nejčastěji jedno vajíčko, maximálně se objevuje až pět vajíček u jedné samičky. Avšak při vyšším počtu vajíček těmto drobečků hrozí smrt. Vajíčka mají velikost asi dvou centimetrů a jsou temně šedá. V této šedé jsou barevné žilky, v barvě, kterou bude mít dospělý jedinec. Barva mláděte se neřídí barvou rodičů. Například, modrý pár může mít červeného potomka. Právě podle barev žilek na vajíčku poznají rodiče barvu odrostlejšího mláděte. Pokud má ve vajíčku být budoucí černý fénix, vajíčka jsou komplet čistě černá.
Čerstvě vylíhlé mládě je úplně bez peří. Matka je k nim přitisknutá s křidýlky nataženými přes mláďata. Sameček většinou shání potravu. Pokud je více mláďat, hladový oba rodiče a zahřívají holé potomky. Mláďata jsou krmena ze zásob, která rodiče před jejich vylíhnutím nastřádala poblíž hnízda.
Vě věku asi tří měsíců již mají mláďata šedá pírka připomínající chmýří. Mláďátka tak připomínají roztomilé chlupaté kuličky, které lákají k doteku. Peříčka jsou jemná jako hedvábí. Rodiče v té době již vylétají z hnízda a nosí mláďatům potravu.
Ve věku pěti měsíců již chmýří vystřídá peří podobné dospělé fázy. Toto peří je však stále šedé. Rodiče učí potomky létat a již společně shání potravu. V tomto období jsou mláďata neuvěřitelně roztomilá, když letí vedle rodičů a neuvěřitelně rychle mávají křidélky. Pořádně a s klidem se naučí létat až o měsíc později, kdy se mimo jiné naučí i řádně využívat nízko položené vzdušné proudy neuvěřitelně slabých frekvencí.
Od pátého měsíce se peří mláďat postupně začíná zbarvovat. Plně se však vybarví až v období jednoho roka. V desátém měsíci jsou plně barevní, jejich barva však není sytá. Sytosti, lesku a třpytivosti dosáhnou v období již zmíněného jednoho roka. Od této doby jsou již plně samostatní. Povětšinou se ještě nějakou dobu drží při rodičích a teprve poté hledají místo, které by rozzářili za pomoci svého hlasu.
Reinenský fénix smí tvořit páry s jakýmkoliv druhem tvorů, neboť jsou schopni nabírat na sebe jakoukoliv podobu. Více ve schopnostech.

Schopnosti:
Schopnosti tohoto fénixe jsou rozmanité. Jsou obecné schopnosti patřící každému druhu, ale pak jsou také ojedinělé schopnosti, které ovládají pouze fénixové určitých barev. Mimo to jsou schopnosti, které si rozvýjí každý jedinec podle vlastního uvážení.
Obecné:
Základní schopností každého Reinenského fénixe je především jejich hlas. Již v období jednoho měsíce plně ovládají svůj úžasný hlas, kterým dokáží ovlivňovat, i když ne příliš, své okolí. Mají kouzelný jemný hlásek, který nikdy nenarušuje své blízké okolí. Splívá jak s lesem, tak s řekou, kvílícím vzduchem, ruchem města, ale i ve válce. Jejich hlas má ojedinělou schopnost vnikat do myslí každého a zklidnit ji natolik, aby dotyčný odložil zbraň, nesvár, nenávist, cokoliv negativního a pohlédnou na svět a jeho krásu. Jejich hlas není nikdy dotěrný, nikdo jej nedokáže nenávidět. Každému jejich hlas zní sympaticky, každý se do něj zaposlouchá a sám uzná, že nyní není čas na negativnost, je čas naslouchat a rozhlížet se, vše vidět otevřenýma očima, nikoliv zavřenýma... Jejich hlas vlastně napomáhá každému, aby se podíval, zda nejedná špatně, aby se pořádně podíval na danou situaci.
Další základní schopností, pro ně životně důležitou, je schopnost přeměny. Tím se ještě více zvyšuje schopnost adaptace na okolí a možnost přežití. Dokáží se přeměnit na jakéhokoliv tvora, kterého zahlédnout. Ovšem nepočítají se zde schopnosti daného druhu, nadále ovládají pouze a jen své vlastní schopnosti.
Aby mohli ochránit sebe, své potomky a své milované okolí, museli být schopni se i bránit. Jejich obrannými schopnostmi jsou ojedinělé štíty. Štíty jsou schopni vytvářet štíty za pochodu. Jsou velmi důmyslní a již vytvořený štít dokáží plně korigovat a upravovat. Štíty jsou neuvěřitelně pevné. Pokud jsou narušeny, sami se snaží podle útoků nepřítele najít náhradní možnost a okamžitě podávají hlášení těm, jenž je vytvořili. Ač jsou fénixové takto maličcí, jsou schopni vytvářet štíty neuvěřitelných velikostí a pokaždé i neuvěřitelně silné.
I přes to se stává, že jsou štíty proraženy. Díky těmto zkušenostem se tito drobouncí tvorečkové naučili i útočit. Jejich útoky nejsou smrtelné, mohou však být. Povětšinou využívají jen útoky blokující místa na těle, jenž zpracovávají magické proudy k používání magie. Tím zabrání útočníkovi použvíat magické útoky. Ovládají levitaci, čímž jsou schopni zastavit zbraně proti nim používané, ať jsou jakkoliv těžké.Dokáží vytvářet teleporty, ale dokáží i bez jejich vytváření přemístit určité objekty na místa bezpečná jak pro teleportované, tak i pro místní.
Schopnosti rudých forem:
Rudé formy Reinenských fénixů jsou schopni plně ovládat plamen (oheň). Neovládají však pouze plamen, který známe z táboráku či požárů. Mimo tohoto plamene, který nazývají Žárový, dokáží ovládat i jiné. Patří mezi ně především Ledový plamen (Plamen modré barvy), Plamen nitra (Plamen vypadající spíš jako dým), Nebeský plamen (Rudý plamen ohraničený třpytivou bílou mlhou), Plamen životní energie (Vychází ze samotného fénixe, je temně rudý, hučí, má ničivou sílu a kolem něj je nesnesitelný žár), Plamen věčného života (Tento plamen užívají pouze tehdy, kdy se jedná o někoho blízkého. Každý plamen vypadá jinak), Plamen smrti (Fénix samotný se změní v plamen, který sežehne vše, přičemž co spálí, nezbyde po tom nic. Fénix jako plamen pomalu hasne, jakmile poslední plameny zmizí, zmizí i fénix, či-li zemře)
Schopnosti modrých forem:
Modří fénixové mají dvě možnosti co se schopností týče. Nemají tak rozsáhlé možnosti, jako rudí fénixové, u nichž jsem vypsala jen nejpůsobivější z plamenů.
Jako první, patřící i k jejich barvě, je voda. Aby mohli tento živel ovládat, nemusí jej mít vůbec kolem sebe. Vodu dokáží vyvolat v jakémkoli prostředí. S vodou pak dokáží divy. Většinou se předvádí a vytváří vlny byzardních tvarů, nebo nechají za nimi vystoupat vlnu, která se pomalu nahne nad ně. Poté vodu nechají roztříštit a slastně sledují třpytivé kapky padající kolem nich. Vodu ovládají mistrně, dokáží vyvolat obrovské vlny, z kaluže utvořit bezedné množství vody, ve kterém utopí někoho, kdo v kaluži stál. Vodou dokáží prorazit i kovové brnění, i dračí šupiny, podle toho, jak upraví tvar vodních kapek.
Pro schopnost přivolávání deště jsou v některých kulturách často vedeni jako božští ptáci, jsou jim stavěny drobné oltáře a modlívají se k nim. Jsou pro ně posvátní a chránění, sami jsou schopni zabíjet i umírat pro jejich ochranu. Trest za ublížení i chycení je smrt.
Jejich další schopností, kterou však tolik neovládají, jsou schopnosti spojené s nocí. Dokáží přivolat i odvolat noc, vzít si energii z noci a především umí zacházet s iluzemi, při nichž využívají noc. Tyto schopnosti však nejsou pro ně tak typické, převážně používají vodní schopnosti.
Schopnosti zelených forem:
Zelení fénixové mají spojení se zemí silnější, než ostatní tři formy. Veškeré jejich schopnosti mají spojitost se zemí a přírodou. I oni bývají často posvátnými a oslavy mají především úkol nalákání jejich pozornosti na jejich oblíbená jídla. Často je pak žádají, aby dopomohli při sklizních a podobně.
Zelení fénixové o něco více využívají štíty. Okolní přírodu velmi neradi ovlivňují. Přesto jsou i oni mnohdy nuceni použít jejich schopnosti. Mezi ně především patří tzv. Vrůst, kdy kolem nepřátel vyrostou něco jako liany a obtočí se kolem nich, přičemž je spoutají. Dále pak využívají trny, které posílají proti nepříteli jako šipky nebo kulky, stejně tak mohou využít i kousky větví. Mohou se dohodnout se stromy, aby zatarasili cestu, nebo ve svých větvových uvěznili nepřítele, jako v kleci. Svoji schopnost dokáží ovládat individuálně, dle nápadů a možností kolem nich. Neovládají pouze stromy, hlínu, květiny, atd..., ale mohou využít i kámen, zvířata kolem sebe a lehce i vodu, i když ne v takovém rozmezí, jako modří fénixové.
Schopnosti černých forem:
Černé formy jsou nejen nejvzácnější, ale i nejnebezpečnější, pokud se rozhodnou využít své schopnosti, samozřejmě na obranu.
V jejich reperotáru jsou, stejně jako u modrých forem, schopnosti spojené s nocí. Narozdíl od modrých tito tyto schopnosti ovládají naplno, s větší razantností a mnohem větším množstvím nápadů, jak je využít. Tyto schopnosti nemají žádné, které by využíval každý z nich souhrně. Každý jednotlivý fénix své umění s nocí ovládá jinak a jinýmy způsoby.
Jejich nebezpečnější mocí je však temná magie. Co se jejího používání týče, je to zcela nezmapované území. Temná moc těchto fénixů je čistě a jen využívána pro dobré, ochranitelské vlastnosti, jejich účinky jsou však mnohem tvrdší. Každý jednotlivý fénix se k této moci chová různě. Většina z nich ji však používá pouze v krajní nouzy. Užívání tohoto druhu magie výrazně narušuje samotného fénixe a její užívání může mít za následek i jejich smrt.

Nemoci a to co je může ohrozit:
Ač jsou drobní, jsou velmi odolní. Dosud nebylo prokázáno, že by některý z nich byl kdy nemocný. Snad je to právě proto, že se průvěžně přiživují bylinkama.
Ti, kteří se dostali do zajetí, většinou zemřeli. Nikoliv však na nemoc, ale na stesk po svobodě a jejich přirozeném prostředí. Pokud si oblíbí něčí domov a bývá u nich často, je to něco jiného, než když je násilým držen v kleci. Právě v tom je rozdíl, kvůli kterému umírají.
Dále je pro ně nebezpečné užívání některých částí jejich schopností. Povětšinou se znovu zrodí, ale například u Plamene Smrti a příliš časého užívání temné magie je jejich smrt definitivní, stejně tak i u smrti zármutkem a smutkem.
Co se zranění týče, jsou náchylnější, než by se dalo čekat. Proto často drží velmi důmyslné štíty kolem sebe samotných, permanentní štíty, které je mají ochránit i před pouhým škrábnutím. Bohužel, i právě obyčejné škrábnutí pro ně může být smrtelné. Bylinky je sice chrání před nemoci, pokud se jim však dostane nečistota do rány, velmi rychle se infekce roznese do celého těla a tito drobečci následně umírají.

Chování vůči lidem a jak se k nim chovat:
Tito drobečci jsou velmi opatrní. Často se skrývají, nejen před lidmy. Na jejich obranu však musím říct, že se neskrývají pouze před lidmy, ale před všemi tvory.
Pokud si je chcete získat, musíte jim ukázat, že jim neublížíte. Pokud jim to dokážete, pustí vás k sobě blíže. Prokázat tento úmysl nelze snadno. Navíc, každý jednotlivec má jiné nároky a mnohem vyšší nároky bude mít pár, který má vajíčka nebo mladé. Musíte prokázat důmyslnost a opravdovou touhu ve vašem úmyslu. Především je neklamte. Vždy poznají lež.

Můj názor:
Každý jednotlivec tohoto druhu je unikát sám o sobě. Vidět některého z nich je jeden z největších zázraků na světě. Ten největší je mít někoho z nich za kamaráda. Jsou opravdu vynikající osobností a přátelé na život a na smrt.

Hornanský hypogryf

4. prosince 2009 v 15:00 | Akylasia |  Opeření

Typický svou netypickou vnitřní krásou, zvláštní, elegantní.


Vzhled:
Jako klasický představitel svého druhu je hornanský hypogryf částečně orel a částečně kůň. Ovšem tím se od ostatních hypogryfů podstatně liší.
Přední část těla odpovídá stavbou orla. pevně stavěné nohy, aby udrželi tělo, opeřená hruď i krk a úzká hlava s typicky jantarovýma, bystrýma očima. Barva peří bývá nejčastěji typicky hnědá, vyskytuje se však i v šedé, černé a bílé.
Zadní část připomíná koně. Pevně stavěné nohy, avšak útlé a elegantní spolu s dlouhým ohonem. Přípustné jsou barvy barvy peří, hnědá, šedá, černá a bílá. Kromě těchto barev se objevuje i kaštanová se světlým ohonem, ryzá, grošovaná.
Křídla hypogryfa jsou dlouhá a blanitá, blány jsou temně šedé. Jsou uzpůsobené k letu nejen v poklidné bezvětří, ale i v bouřích a vychřicích. Dokáží své letové schopnosti uplatnit i v zuřícím uragánu. Jejich křídla jsou protkána drobnými žilkami, které se barveně od křídel téměř neliší. Tyto žilky jsou něco jako vodiče elektřiny. Když do nich uhodí blesk, neškodně se stáhne do těchto žilek a samotného gryfa "nabije". Viz. Schopnosti.

Životní prostředí:
Hornanský hypogryf nežije na jednom určitém místě. Je to stěhovavý tvor, který se stěhuje právě díky své potřebě. Proto velmi často následují hustá bouřková mračna. DOkáží poletovat v těchto mracích a odebírat jejich energii, proto tato mračna kolikrát nesou déšť a hřmení, blesky však nikoliv. Tito gryfové jsou schopni se uložit na mračnech, která je díky lehkosti jejich kostí udrží.
Dříve hornanští hypogryfové žili na pevných místech. Přesněji řečeno, ve své vlastní zemi. Jmenovala se Kornigina a byla to země s neobvyklím nárustem energie. Tato země byla velkou energetickou velmocí, o získanou energii se však nedělili, jinak by ve většině případech nežili.

Strava:
Strava těchto hypogryfů se neskládá z žádných rostlin nebo masové stravy. Pouze a jedině se jejich svaly i orgány živý a rostou za pomoci elektřiny, jejich výbojů a následném zpracování. POkud nemají přístup k elektřině, strádají a následně umírají. Elektrické výboje dokáží na čas nahradit magií, kterou dokáží zpracovat podobným způsobem. Dlouhodobá výživa pomocí magie je pro ně nebezpečná, neboť pak jejich orgány nepracují správným způsobem. Nejideálnější je pro ně kombinování obou zdrojů.

Mláďata:
Mláďata u těchto druhů nejsou příliš častá. Pro své drobné potřeby a svou dlouhověkost příliš páry nesoustředí. Nejsou však nutně potřebné páry stejného druhu. Mláďata stejně nesou geny obou rodičů a i u různorodých párů se objeví minimálně jeden potomek, který se dá zahrnout do jejich druhu.
Tak nebo onak, tito hypogryfové se rodí jako živá mláďata, od prvních dnů samostatně životaschopní. Partner se o svého druha stará velmi pečlivě, stravu mu "překalibrovává" každým dnem, i když mu hrozí naprosté vyčerpání. O mláďata se rodiče 6 měsíců pečlivě starají, učí je jak získávat potravu a jak ji správně regulovat a zpracovávat, jak a kde se usídlit a jak se postarat o zabezpečení. Po šesti měsících mláďata sama odchází od rodičů, v první chvíli, kdy se bouře setkají nebo rozdělí.

Schopnosti:
Gryf dokáže zpracovat čistou elektřinu ve svůj prospěch. Když do nich uhodí blesk, stejně tak i jakákoliv magie, automaticky se stáhne k žilkám na křídlech, které pro ně působí jako magnet. V těchto žilkách se zpracují buď na energii, kterou zpracují pro útok ve svůj prospěch, nebo k energii na pracování těla. Gryf potřebuje vcelku spoustu energie pro chod svého těla, díky tomu žijí na místech, kde se více soustřeďují bouřková mračna s bleskama.
Jsou to vynikající letci. Jejich letecké schopnosti dosud nebyli žádnými tvory překonány. Je to právě pro jejich potřebu pohybovat se v bouřích i uragánech. Zároveň s letovými schopnostmi mají neobvykle velkou sílu a výdrž.
Energii, kterou zpracovávájí pro své žití, dokáží vybrat odkudkoli, i z magických útoků či obran. Proto jim na první pohled nic neublíží a dokáží všude projít.

Nemoci, léčení:
Pokud hornanský gryf nemá dostatečný přísun elektřiny a magie, umírá hladem a na ochabnutí svalů.
Dále je pro ně nebezpečný dlouhodobí přísun magie, neboť jejich orgány pracují dvojím způsobem a pokud se soustřeďují pouze na jeden, druhý jim může být osudným. Orgány ochabnou a přestanou zvládat zpracování druhého způsobu. Poté stačí jeden zásah, který pro ně může být smrtelný.
Při bojích je pro ně také životně nebezpečný dlouhodbé vystavení magickým útokům. POkud se jejich tělo "přesytí" praskají všechny žilky, jak energetické, tak i žíly, kterými proudí krev.

Ohrožení:
Ohrožením pro hornanského hypogryfa nikdy nebude žádné zranění magického principu, neboť magický útok přetvoří na energii, kterou využijí pro vlastní protiútok. Naopak ohrožením je zranění klasického typu, tedy zranění od šípů, oštěpů, mečů a jiných sečných či bodných ran. Tito gryfové nevlastní schopnost regenerace, proto jsou pro ně vážnější zranění tohoto typu smrtelná. Jsou však velmi odolní a vydrží naživu dvakrát déle, než ostatní tvorové a to i při sebevážnějším zranění. Pokud mají přítele nebo jsou uprostřed bitvy, je jejich šance na přežití vcelku velmi vysoká.
Dalším ohrožením je pak pro ně období těhotenství samičky, kdy druhý partner samičku opatrovává. Přenosem energie, aby ji krmil, se vyčerpává a je schopen jít s energií do krajních hodnot, plně se vyčerpat. Tehdy je toto vyčerpání až smrtelné.

Chování mezi sebou:
Hornanští hypogryfové jsou obezřetnými samotáři. Společné páry netvoří příliš často, ale když už nějaký pár utvoří, jsou nerozluční. Partner se o svého druha stará velmi pečlivě, nikdy jej neopouští a
Dalšího druha, když otkají, tak obezřetně hlídají. Nevyženou jej ze svého terioria, ale taky jej tam neuvítají s otevřenou náručí.

Chování k lidem:
Jelikož jsou i vůči sobě obezřetní, vůči lidem i dalším tvorům jsou o to více v pozoru. Opatrně sledují každý pohyb člověka, nenechají jej jen tak přiblížit. Téměř nikdy k sobě člověka nepustí, snad jen v ojedinělých případech.

Chování k nim:
Musíte být velmi obezřetní, když se chcete s Hornanským hypogryfem seznámit. Jsou opravdu velmi opatrní. Rozhodně nikdy nic neschovávejte, chovejte se k nim s důvěrou, nelžete a spíše naopak buďte naprosto upřímní. Opak je trestán tvrdým chováním.

Můj názor:
Ač jsou to velmi opatrní a v jádru nebezpeční tvorové, jsou to úžasní a věrní přátelé. Nastaví život, aby zachránili přítele. Jsou hrdí, přesto mají své hodnoty, kterých se drží.

Šternský drak

4. prosince 2009 v 14:59 | Akylasia |  Draci

Lákající vzhledem svým, drzí ve svých hranicích, neplete se s drakem tvým, kráčí po svých pařátcích. Hrdí ve své nádheře, neztratí se nahoře, pod hlubinou oceánů, doma jako v proudech letů.



Vzhled:
Tento drak je stavěn s elegancí a jemností. Drak má typické rysy, kterými jsou 2 páry nohou a jeden pár křídel, delší tělo. Tento drak je napůl vodní, čemuž napovídají některé znaky na jeho těle.
Tento drak má dlouhý krk a na něm stavěnou útlou hlavu. Na hlavě má dva dlouhé rohy, mezi nimiž začíná vyrůstat dlouhý hřeben táhnoucí se podél krku až k lopatkám. Spodní část čelistí je oranžová, přechází však v oblasti krku do bílé. Vrchní část je černá, stejně jako zbytek těla tohoto draka.
Krk plynule navazuje na pružné tělo, které končí dlouhým ocasem, který je ve středu vrchní části pokryt žlutooranžovým hřebenem, jako na hlavě. Z těla pak vystupují čtyři tříprsté nohy černé barvy, které mají mezi prsty blány. Křídla jsou z vrchní strany černá a ze spodní strany bílá. Bílá barva křídel se táhne po bocích až navazuje na bílé břicho.
Bílá barva se pak nachází na krku, spodní straně křídel, břiše, slabinách, vnitřních stranách stehen i ředních tlap a spodní straně ocasu. Ocas je pak zakončen srdcově tvrovanou chocholkou černé barvy.
Oči tohoto draka se pohybují v úzké škále. Nejčastější jsou čiště bílé, přípustné jsou pak žlutooranžové sahající do jantarova nebo tmavě šedomodré.
Teoreticky by mohli, až na pár detailů, vypadat takto:

Životní prostředí:
Šternský drak žije nejčastěji poblíž velkých vodních ploch. Nejčastěji žijí poblíž tropických pásů, kde je pro ně teplo. Milují moře a oceány, žijí v pralesech poblíž. Nejčastěji je můžete zahlédnout, jak se vyhřívají na písčinách nebo na kamenech. Rádi taktéž vysedávají na kamenech nebo na srázech a hledí na modrávou dáli vodních ploch. Příliš často nelétají, milují spíše plavání. Pod vodní hladinou jsou velmi rychlí, vyhledávají korály, ve kterých se mohou skrývat a proplétat.

Strava:
Šternský drak je všežravec. Nejradši má ryby, miluje pstruhy a olihně. Rád si pochutná na planktonu nebo na řasách. Je to přítel vodních tvorů, proto se jich příliš neobávají. Pokud ovšem nemají hřeben na hlavě zarudlý, tehdy jsou na lovu a ryby se jim vyhýbají. Šternský drak je přirozeným predátorem jiných velkých predátorů, jako je například žralok nebo kosatka. Tyto tvory pro ně však nejsou labužnickým soustem a útočí na ně pouze tehdy, pokud narušují řetězec nebo jsou přemnožení.

Mláďata:
Šternští draci jsou povětšinou samotáři, ale pokud naleznou partnera, žijí spolu s jeho rodinou v jakýchsi hnízdištích. Samci jsou většinou vybarvenější, samičky jsou stejně barevné, ovšem barvy jsou vybledlejší. Samičky bývají březí celý dlouhý rok. Březost na nich však není vůbec znát. Jsou stále pohyblivé a útlé, jako vždy.Projevovat se na nich březost začne až po 9ti měsících, kdy jejich bříško v rekordním čase nabyde. Tehdy už samička hledá místečko, hloubí si dolíčky v zarostlých džunglích, kde jsou skryti mezi liánami, stromy a kapradími.
Sameček samičku vždy chrání, opouští ji pouze v době, kdy ji jde obstarat dostatek jídla. Tehdy samičku stráží většinou otec nebo někdo jiný z rodiny. Samička má, zcela nečekaně, větší hlad, tím pádem i větší spotřebu ryb a řas.
Po roce samička porodí živá mláďata. Ta jsou schopna od prvních dnů pozřít ryby a řasy, samička je však kojí pomocí struků, které se objeví až po porodu. Samička rodí 5-6 mláďat v jednom vrhu a kojí je zhruba 3 měsíce. Teprve potom postupně přechází na tuhou potravu.
Rodiče se o mláďata pečlivě starají. Do dvou let jejich života je nepouští z hnízda, teprve poté je doprovází k oceánu nebo moři, podle toho kde žije. Učí mláďata plavat v mělčinách. Do hlubších vod je vedou až po uplynutí pěti let, kdy jsou poblíž všichni členové rodiny a pečlivě mladé hlídají. Teprve až se mláďata naučí dokonale plavat, aby utekli i žralokům, začnou je rodiče učit další jejich přirozené schopnosti.
Mláďata dospívají ve 30-ti letech. Do té doby se pilně učí od rodičů. Po uplynutí 30-ti let mláďata při západu slunce odchází a hledají si své místo. S rodiči jsou stále v kontaktu a slavnější chvíle jejich členů chodí taktéž oslavovat. Rodiči jsou velmi šťastně vítáni.

Schopnosti:
Přednou schopností Šternských draků jsou jejich plavecké schopnosti. Létat dokáží taktéž, ale dávají přednost vodnímu prostředí. Jejich útlé tělo je dokonale přizpůsobené k náhlým úhybům a možnosti proplout všemi možnými oky a dírami v korálech.
Další schopností jsou vodní kouzla obecně. Dokáží vyvolat vodní smršť, vír, vlnu nebo tsunami. I na souši dokáží vyvolat déšť. Pokud je v jejich blízkosti potok, dokáží jeho proud alespoň zdvojnásobit a poté určit jeho směr a vytvořit třebas i vodopád.
Jejich specializací jsou vodní draci. Vodu dokáží stlačit do podoby všelijakých draků. Draka navíc ovládají pouhou myšlenkou a dokáží s ním kdejaké otočky a prudké spirály. POkud se drak rozbije o skálu či jiný pevný předmět, dokáží jej opět vytvořit. Navíc nelze předem určit, kde se drak zhmotní.
Jejich ojedinělou schopností, která je zcela netypická, je schopnost zvaná Vnitřní slunce. Tato schopnost nemá nic společného s vodou. Právě proto je tato schopnost pro ně netypická. Nikdo přesně netuší, jak tato schopnost pracuje. Jeidné, co se ví, je účinek této schopnosti. Drak složí tlapy před hrudí, do tvaru koule. Mezi tlapami se jim rozzáří bílé kolo. Ve chvíli, kdy tato koule září na nejvyšší možné frekvenci, začne se zbarvovat do modra, následně fialova a přechází do ruda. Touto rudou barvou prosvítá oranžová a žlutá, přesně jako slunce. Drak v této fázi pozvedne hlavu a zahledí se na nepřítele. Toto "sluníčko" dokáže při jedné cestě zlikvidovat armádu o počtu statisíců. Drak totiž dokáže dráhu slunce plně ovládat. Takto ho dokáže ovládat velmi dlouho. Pokud ovšem přesáhnou svůj limit, může pro ně být tato technika smrtelná.Nejimpozantnější je tato technika, když se spojí více členů tohoto druhu. Tehdy je slunce neobvykle velké a silné a dokáže do sebe stáhnout nepřátele z dálky.

Nemoci a jejich léčení:
Štersnký drak je velmi odolný, díky pobytům ve studených vodách. Přesto je jejich organismus velmi náchylný na bakterie. POkud se jim bakterie dostanou pod šupiny nebo do jiných částech, které nejsou kryty, dokážou se bránit pouze pomocí bylinek.
Dalším nebezpečím pro ně jsou mohutné zbraně, které jsou schopni prorazit jejich šupiny. Takovou zbraní je povětšinou beranidlo a zbraně podobných typů. Jejich šupiny jsou odolné a sečná či bodná zbraň jimi nepronikne.
Smrtelným ohrožením je pro ně jejich speciální technika, Vnitřní slunce. Pokud přeženou energii, kterou slunce vyživují a přeženou jeho ovládání, klesne jejich energie na minimum a nejsou poté schopni řádně zásobovat orgány, které se nedostatkem zastavují. Právě proto po vysílení touto technikou často umírají. Techniky spojené s vodou je tolik nevysilují, ani když je používají permanentně celý den, proto Vnitřní slunce užívají pouze v nejkritičtějších chvílích.

Ohrožení:
Ohrožením pro ně jsou většinou lidé, kteří dokáží svou vynalézavostí (beranidlo a podobně) zapříčínit jejich smrt. Především se do těchto draků tatko pouští pro kůži,která je velmi odolná a je nejvhodnější na tvorbu brnění.
Smrtelná je pro ně technika Vnitřní slunce, pokud ji přeženou (viz., výše)
Dále velmi strádají, pokud nemají poblíž obrovské vodní plochy. Milují vodu a svou kůži udržují v perfektním stavu právě díky plavbám ve slané vodě.

Chování mezi sebou:
Šternský drak je většinou samotář, pokud nenarazí na partnera. Ve chvíli, kdy šternský drak utvoří pár, usídlí se poblíž rodiny, nejčastěji se vybírá nejlepší místo a tam se stěhuje jak pár, tak i rodina od jednoho z partnerů.
Rodiče se svým mladým párům do života nijak nepletou, dokud se neobjeví mláďata. Tehdy vypomáhají s hlídáním samičky a při následné výchově. Do ničeho se však nehrnou, jen nabízí svou pomoc, kterou mladý pár s vděkem přijímá.
Mláďata později opouští rodiče, jakmile naleznou pár, tak se však vrací. Dále se pak vrací na určité akce, jako je narození mláďata, úmrtí v rodině nebo spárování někoho ze sourozenců.

Chování k jiným druhům a lidem:
Jak již bylo řečeno, jsou to spíše samotáří. Vyhýbají se i jiným druhům. Nejsou však nespolečenští. Když už se s někým sejdou, jsou velmi přátelští a veselí společníci. Naopak, vůči lidem jsou nepřátelští. Díky jejich útokům na ně jsou velmi opatrní a ze zvyklosti již člověka zahání. Ne, že by ublížili, ale spíše je drží dál od sebe, aby ochránili svůj vlastní život.
Dokáží však mezi sebe přijmout i lid, pokud se umí správně a přátelsky chovat, nijak nepodrazí a jsou naplno upřímní. Ve chvíli, kdy ukáží, že nejdou po jejich kůži a životě, jsou schopni mezi sebe přijmout i člověka.

Chování k nim:
Nezapomínejte, s kým máte tu čest. Jsou to draci, obrovská zvířata, inteligentní a nádherná. Jak se zachovat k takovým tvorům?? Přesně tak, jak je řečeno u většiny tvorů zde. Dokažte jim ,že si zasloužíte jejich přízeň. Buďte upřímní, nikdy je nepodražte, mějte s nimi trpělivost. Nemají dobré zkušenosti s lidmy, proto s nimi opravdu mějte velkou trpělivost. Lidé většinou dělají boty nevědomky, tito draci jsou schopni je pochopit, pokud jim vysvětlíte, co jste původně měli v úmyslu.

Můj názor:
Tito draci jsou opravdu obdivuhodný. I přes své zkušenosti se snaží pochopit každého, kdo jim přijde do cesty, i lidi, ač s nimi mají zlé zkušenosti. Jako přátelé jsou ojedinělí a mít tu šanci je poznat a zakusit jejich přátelství, je nejvyšší dar, který vám tento druh draka může poskytnout.

"Vylepšete" logo Blog.cz

4. prosince 2009 v 14:56 | Akylasia |  Systémové
Nastala nová soutěž a spolu sesoutěží nové možnosti. Další důvod, proč využít rozšířené služby webu blog.cz
Jako nová příležitost pro každého jsem se i já chytila této příležitosti a zkusila své štěstí. Uznejte sami, jak to vypadá.