Říjen 2009

Arteinský démon

25. října 2009 v 10:26 | Akylasia |  Démoni a jiné příšerky

Mocní, jako blesk z nebes, hrozivý, jako rozlícená bouře, atraktivní, jako oheň a volní, jako vítr.


Vzhled:
Arteinští démoni mají specifický vzhled, i když jsou postavou vcelku dost podobní lidem. Bývají však vyšší (nad 170 cm). Démoni bývají mohutnější, naproti tomu démonky jsou útlé a drobné.
Démoni naplno zastávají svou pověst nelítostných bojovníků a zabijáků. Jsou mohutní a vysocí, jejich kůže má tmavou barvu, často až do černé. Kůže je napnutá na mohutných svalech. Tvář mají nelístostnou, plnou nenávisti a touze po krvi. Často mají tvář i ruce plné jizev, které si sami vyryjí do kůže při slavnosti dospívání. Každá jizva pak má svůj význam. Jejich oči jsou tmavé a na slunci chytají rudé odlesky. Mají dlouhé a ostré špičáky podobné upírům. Na čele mají dva výrůstky připomínající maličké růžky. Vlasy si většinou holí, popřípadě nechávají pouze na vršku hlavy a splétají do copu, přičemž boky a temeno hlavy nechávají vyholené. Nejčastěji nosí obyčejnou koženou zbroj posetou kovovými ploškami. Jako zbraň dávají přednost mohutně působícícm zbraním vyžadujícím velkou sílou k pohybu.
Démonky naopak tvrzení o nelítostných bojovnících vyvrací. O to nebezpečnější však jsou. Jsou vysoké postavy, velmi útlé, působící křehoučce. Jejich pleť nabírá opačného zbarvení, spíše bělostné, málokdy lehce opálené do příjemné zlaté. Oči mají mandloví tvar a spíše světlé a přívětivé barvy, nejčastěji blankytně modrá a svěže zelená. Vyjímkou jsou jantarově zlatavé oči. Oči kopírují smyslné, dlouhé řasy ebenově černé barvy. Rty jsou plné a temně rudé, nápadně připomínající krev. Tvář jim rámují vlasy většinou temně černé ebenové barvy, popřípadě temně kaštanově hnědé, světlé barvy jsou vyjímkou. Nejčastějším oděvem jsou jednoduché šaty, které na pravé straně krají naplno celou délku ruky a na levé straně mají pouze provázkové ramínko. sukně je krátká, tak do půlky stehen, roztřepená. Připomíná spíše vzájemně navazující černé listy. Jejich nejčastější zbraní jsou meče dlouhé od ramen až k zemi, s širší čepelí, ale na svou délku úzkou s bohatě zdobeným jílcem, ovšem přiměřeně, nikdy ne moc. Dále je pak jejich "povinnou" výbavou dlouhý bič, se kterým umí mistrně zacházet.

Životní prostředí:
Arteinští démoni jsou zvyklí žít v jakémkoliv prostředí. Zejména démonky, neboť pro svůj nenápadný vzhled jsou schopni žít i mezi lidmi, aniž by byli rozpoznáni (ovšem pokud přizpůsobí svůj styl oblékání). I tak dávají spíše přednost tmavým a nebezpečným místům, kde se vyplatí jejich schopnosti nepřetržité ostražitosti a kde se právem uplatní jejich titul nelítostných zabijáků. Jejich původním bydlištěm jsou Kermainské hory , kde jsou obávaní a vzbuzují úctu. Jejich přímím územím je Strainská rokle, kam nikdo jiný, kromě Arteinských démonů nesmí vkročit. S doprovodem jednoho z nich jsou vyjímky a vejít smíte.

Strava:
Arteinští démoni jsou všežravci, jako lidé. Jejich hlavní stravou je maso, zejména pro démony, kteří si tím udržují svalovinu. Démoni navíc maso pojídají syrové, nejraději z čerstvě zabitého zdroje. Naopak démonky dávají přednost řádně tepelně zpracované stravě, řádně ochucené. Proto jsou velmi znalé v bylinkách, kořeních a ostatních možných přísad, které mohou použít ve vaření.

Mláďata:
Arteinští démoni jsou krutými milenci. Většinou si nezakládají příliš na citech. Jakmile mají chuť si "zařádit" odchytí se jednoduše nejbližší démonku. Proto se mezi nimi taky neudržují manželské vztahy. Samotné "páření" probíhá velmi krutým způsobem, ze kterého mnohokrát mladší a slabší démonky nevyvázli živé. Démoni si velmi zakládají na poškozování druhých, proto se často stává, že vyjdou s řeznými ranami po celém těle a zuřivější typy jsou schopni démonku vytlouct palicí mozek z hlavy. Démonky se proto taktéž stali agresivní a bohužel pro démony mnohem více. V pozdějších dobách se proto role obrátili a většinou tento proces rozmnožování nepřežívali démoni.
Démonky jsou těhotné pouze dva měsíce, poté porodí životaschopného jedince, který se během dvou dnů plně pohybuje po rokli. Démonky ani démoni se o ně příliš nestarají, díky tomu z mladých démonků vychovávají kruté bytosti už od počátků jejich života. Aby přežili, musí si sami od dospělých ukrást jídlo a utéct, aby je třeba i vlastní rodič nezabil. Pak se však také musí chránit před ostatními dětmi. Postupem času se sami učí lovu a sami si vyrábějí zbraně.
Arteinští démoni naprosto nedbají na rodinné spolky, proto se často stává, že se najdou i tzv. dementi, díky spojení třeba otce a dcery. To jsou jedinci, kteří mají tělesnou nebo duševní vadu a tím jsou nepříznivým faktorem celého rodu. Takoví jedinci jsou bez milosti zabíjení hned, jak se jejich vada projeví.

Schopnosti:
Pravý potenciál Arteinských démonů není přesně znám. Přesto je všem jasné, že jsou to nelítostní bojovníci. Ač je jejich magický potenciál opravdu obrovský, dávají přednost klasickému boji se zbraněmi.
Své magické schopnosti užívají až ve chvílích opravdového nebezpečí nebo převahy. Tehdy sáhnou k magii. V takových chvílích opravdu doporučuju vzít nohy na ramena. Arteinští démoni se mohou zařadit mezi démony tzv. Temné strany, ač je to vlastně jen relativní pojem. Jejich schopnosti jsou opravdu rozsáhlé.
Dokáží použít surovou černou magii, která se rozprostře nad nepřítelem a snese se na něj. To je jeden z nejsmrtelnějších útoků, neboť zvládnotu surovou černou magii je téměř nemožné. S černou magií dokážou ostatně manipulovat velmi přirozeně. Jejich útoky jsou speciálně založeny na ni a na její ničivé moci ještě více podpořené jejich vynelézavostí. Navíc mají pro své potřeby ohromné množství této surové magie, proto její pomocí dokáží prorazit JAKÝKOLIV štít, i když jim to občas nějakou dobu trvá.

Nemoci a co je může ohrozit:
Arteinští démoni jsou velmi náchylní na nemoci, pokud nejsou v pohybu a nemají pravidelný přísun syrového masa. Jinak jim nevadí naprosto nic.
Oproti tomu démonky nejsou náchylní za žádných okolností, neboť mají své tělo pomocí bylinek vypracované na téměř dokonalou odolnost. Ovšem pouze téměř. Jejich tělo lehce podlehne chemickým jedům, ovšem díky jejich znalosti bylinek a protijedů (či-li i alchymii) jsou schopni velmi rychle vynalézt protijed, za pomoci analýzy jedu.

Chování mezi sebou a k ostatním:
Vůči sobě i ostatním jsou velmi krutí. Díky tomu jsou vyučení k věčné ostražitosti a jejich tělo má snížený práh bolestivosti. Jizvy a staré zlomeniny působící velmi vážně u nich nejsou nic neobvyklým, stejně jako boje mezi sebou, ale i vraždy. Arteinští démoni neřeší spor, který se mezi nimi rozostří a spíše podporují k boji a k usmrcení poraženého. Jako zpestření jejich dne je pak boj dvou vzájemně odlišných či stejných ras s příslibem svobody vítěze. Ovšem, jak se dá očekávat, tento slib často není dodržen a démoni si smlsnou na obou bojovnících. Aby neplítvali, často berou jako potravu i vlastní druh, proto se dají zařadit mezi kanibaly. Jejich chování je opravdu velmi agresivní, přesto se najdou tací, kteří tímto chováním opovrhují. Takový démoni či démonky však utíkají, jinak by se proti nim obrátil celý klan a usmrtil je na místě.
Chování k lidem a chování k nim:
Lidé jsou pro ně snad největším přídělem pro zábavu. Lačnost po životě dělá zápasy lidí mnohem zajímavější, než u ostatních ras. Často se proto stává, že u lidí svého slibu dostojí (občas i u jiných ras, které je zaujmou). Přeživší jsou však uzavřeni do klece, krmeni syrovým masem a nuceni utvrzovat své postavení nejlepšího bojovníka.
Osamnělí Arteinští démoni se chovají naprosto odlišně. Jsou přítulní, přívětiví, rádi se baví a velmi rádi milují. Snaží se ve svém životě pěstovat naprosté opaky života ostatních. Když se odhoodlají k rodině, zásadně nikoliv s jejich rasou, ale s jinou. Díky vlastním zkušenostem mají temperament, který uklidní naprosto každou rasu a pozmění jejich potenciál, i když je zakořeněný krutostí, jako jejich.

Můj názor:
Arteinští démoni jsou obávání a je na místě se jim vyhýbat, jak jen to jde. Pokud však narazíte na jedince, máte štěstí, neboť v něm získáte ojedinělého a věrného přítele. Pokud mezi vámi vzplane láska, máte ji do konce života a nemusíte se obávat, že by vaši potomci zdědili vaši nebo jejich povahu, neboť oni ji dokáží svým chováním změnit. Sami se však vyhýbají určitým místům, proto je nenuťte nikam chodit, důvěřujte jim, jinak se můžete dostat do spárů celé kolonie a to je pak pro vás jistá smrt.

Spriandský jaguár

3. října 2009 v 21:40 | Akylasia |  Tvorové

Jaguáru jsou podobní, ale odlišují se od něj elegancí, inteligencí a schopnostmi. Přežijí to, co u jiných snad není možné a to bez větších psychických dopadů.


Vzhled:
Spriandský jaguár je velmi podobný klasickému černému jaguárovi. Ovšem, odlišuje se od něj v několika bodech. Prvně je to velikost. Asi tří týdení mládě Spriandského jaguára je ve velikosti dospělého jaguára, kterého známe ze zologických zahrad. Dospělí jedinec pak bývá ve velikosti srovnatelné s výškou koně převalského v kohoutku, tj. 125-145 cm.
Spriandský jaguár je čistě černý, jiné barevné varianty nejsou přípustné. Občas se ale naskytne pohled na albína, ti však většinou nepřežívají. Albíni však našli způsob, jak přežít a to tím, že se vyválejí v rašelině, čímž se obarví na černo. Jejich srst pozbývá typických jaguářích kreseb, jsou čistě černí, kdežto obyčejný černý jaguár má zblízka viditelnou typickou kresbu.
Co se očí týče, spriandský jaguár mívá temně zelené oči, které v noci světélkují. Oproti tomu albín mívá buď oči svěže (světlounce) zelené nebo jantarové, ojediněle jsou i kombinace těchto dvou barev a to všech možných tvarů, od hvězdicovitého, kdy druhá barva prolíná od čočky, přes plynulý přechod až po jasnou barvu, ve které paprskovitě září druhá barva.

Životní prostředí:
Spriandský jaguár je víceméně schopný přežít kdekoliv. Jejich domovské prostředí je však hluboký deštný prales. Jeho měkká půda ztěžuje pohyblivost, přesto jsou schopni se pohybovat s naprostou dokonalostí a elegancí. Vysoké zarostlé stromy taktéž ztěžují lezení, to jim ovšem nebrání v jejich vynikajících lezeckých výkonech. Časté mokřady, bahnitá skrytá lůžka a rašeliniště taktéž napovídají horším možnostem pohybu. Díky tomuto prostředí složitému na život jsou v jiném prostředí neocenitelnými tvory, téměř nepřekonatelnými. V deštných pralesech, kde žijí, jsou nepřekonatelnými lovci, jak na souši a v mokřadech, ale tak i v korunách stromů, kde nejčastěji přespávají. Tma deštných pralesů nabízí ještě více možností pro tyto jaguáry. Jejich smysly jsou přizpůsobené na šero, tím spíše jsou na světle ještě ostřejší (na oslnění naštěstí netrpí). Díky životu v deštných pralesích vyhledávají spíše tmu a automaticky vyhledávají teplo. Taktéž se nevyhýbají vodě, nemají z ní strach. Jsou to dobří plavci, kteří si dokáží poradit i v bažinách.

Strava:
Spriandský jaguár je masožravá šelma, jako každý jiný jaguár. Podmínky v deštných pralesech je však naučily, aby nebyli příliš vybíraví. Jejich lovecké umění je vynikající, proto jsou schopni ulovit jak zajíce či vysokou, ale třeba i rybu nebo opičku v korunách. Jejich zraku a schopnostem neunikne taktéž ani malá myška. Pokud však v dosahu není žádný živočišný druh, který by jim mohl sloužit za potravu, jsou schopni zchroustat i hmyz. Jelikož má však nižší výživnou hodnotu, hmyzu spořádají daleko větší množství. Pro doplnění všelijakých proteinů a vitamínů doplňují hmyz o trávy.
Stravu jako takovou doplňují bylinkami. Dokáží naplno objevit možnosti bylinek pouhým očicháním nebo ochutnáním malého kousku zjistit, zda jsou pro ně výhodné, či nikoliv. Nemají nic určitého, co by zvyšovalo lesk srsti nebo jejich tělesnou odlonost. Vždy si dokáží najít něco, co předchozí bylinky plnohodnotně nahradí.

Mláďata:
Páry nejsou příliš časté. Samci i samičky žijí odděleně, každý ve své teritoriu, do kterého nikoho nepouští. Ovšem, dvakrát do roka je to jiné. Jedná se o období páření. Samička tehdy obchází kolem dokola celé své území a veškeré hranice označkuje. Její pach je v tomto období odlišný a láká samce z okolí. Aby se se samičkou mohli spářit, pořádají boje, přičemž nejsilnější, nebo nejvychytralejší vyhrává. Cenou pro ně je páření se samičkou.
Páření samo o sobě probíhá naprosto klidně a sameček si jej odbyde maximálně do půl hodiny. Aby však samička zajistila nejvíce potomků, svoluje k páření vícekrát. Doba páření trvá asi týden, do této doby je samička schopna vystřídat až na padesát samců. Teprve po uplynutí týdne začne samce opět vyhánět a hranice svého území nově označkuje, tentokráte agresivnějším pachem, který má kohokoliv odradit od vstupu na území.
Samička je březí asi čtyři až pět měsíců. Po celkem vyčerpávajícím páření si nastřádá dostatek potravy, aby dva týdny před porodem nikam nemusela, a to nejméně na 4 týdny. Samička mívá při zdařilém páření asi 10 - 15 mláďat v jednom vrhu. Mláďata jsou při porodu maličká, asi jako klasické jaguáří kotě. Jako každý jiný savec se ihned hrnou k matčinným strukům a sají mléko. Do dvou týdnů mláďata vyrostou asi dvojnásobně než byla jejich původní velikost. Tehdy už jim matka podstrkuje maso. Po dvou týdnech i odchází na lov.
Mláďata jsou do měsíce schopna plně pozřít syrové maso, které jim matka nosí. Po uplynutí měsíce již matka vodí mláďata sebou, aby je naučila lovu a pohybu v deštném pralese. Mláďata jsou velmi učenlivá a brzy se naučí plně pohybovat po deštném pralese.
Po dvou měsících jsou již matce plně nápomocni při lovu. Po uplynutí tří měsíců již sami od matky odcházejí. Asi do roka se všude možně potulují. Po uplynutí roku se vrací k matce. Při této návtěvě přináší dary v podobě ulovené zvěře. Zároveň se matce ukazují v plné kráse. Matka je radostně přivítá, olizuje je a škádlí. Druhý den je však krutě vyhání ze svéhoo území. Poté se již mláďata poohlíží po vlastním území.

Schopnosti:
Základními schopnostmi Spriandských jaguárů jsou schopnosti vypracované díky pobytu v deštném pralese. Je to hbitost, rychlost, plavecké nadání, schopnosti šplhu, vynikající dispozice k neobyčejným skokům. Mimo jiné je to vynikající sluch, zrak i čich, potřebné pro lov v jejich prostředí.
Jedna z jejich speciálních schopností jim dopomáhá k bezproblémovému lovu v korunách stromů. Veškeré jejich kosti jsou totiž naprosto duté. V těchto kostích však proudí velké množství energie, které mohou kdykoliv uvolnit a tím snížit svou váhu. Díky tomu pro ně neexistuje větev, která by pod nimi praskla.
Další jejich schopností je možnost využít uvolněnou energii pro štít. Tímto štítem bez jejich souhlasu naprosto nic nepronikne. Neexistuje pro ně nepřítel. Jejich štít má ojedinělou strukturu, neustále putující, bez začátku a bez konce.
Další jejich schopností je využítí právě této uvolněné energie. Když jsou v ohrožení, uvolní tuto energii mohou se tak pohybovat mnohem rychleji a mají nižší váhu, přičemž se mohou pohybovat nejen v korunách stromů, ale i na částečně zaschlých bažinách, které by pod vyšší váhou praskly a utopily dotyčného. Tato energie kolem nich nabírá tvaru modrých nebo červených plamenů s černými jazyky. Tyto plameny samozřejmě plně poslouchají vůli daného jaguára. Každý své útoky upravuje podle sebe samého, proto jsou každé jiné. Mohu však uvést pár příkladů.

1) Uvolněná energie se kolem těla zdvihá jako plameny. Tyto plameny se zvednou nad jaguárovu výšku a následně se vymrští proti nepříteli, vzájemně se proplétající a matoucí nepřítele. Díky tomu se kdykoliv alespoň dvakrát trefí přímo do nepřítele. K zásahu nevybírají místa důležitých orgánů, ale místa, na kterých nepřítele paralizuje.

2) Uvolněná energie není zprvu vidět. Plameny se postupně ukazují asi půl metru od těla jaguára. Tyto plameny nejsou čisté barvy, do které se prolínají jiné, ale plně se třpytí a lesknou, chvilku se ztrácejí, chvilku jsou naplno jasně viditelné. Náhle tyto plameny zmizí úplně, objeví se až kolem nepřítele, na kterého naplno ze všech směrů zaútočí. Zasažení cíle je obvykle stoprocentní.

3) Uvolněná energie není vůbec vidět. Jaguár se však postaví do určité pozice, kdy má přední tlapy překřížené. Stojí naplno napřímen s hlavou pozvednutou do výše. Tehdy se uvolněná energie shromáždí za jaguárem, tentokráte však ve zlatavé barvě. Tato zlatá barva se rozprostírá v kruhu za jaguárem. Poté postupně uhasne, ale nepřítel ucítí plný zásah.

Každá z těchto technik využívá základní schopnosti jejich energie. Tou je možnost proniknout skrze veškeré hmotné materiály, aby zasáhli určitý cíl. Nebýt této možnosti, nikdy by tu energii nedokázali uvolnit a tím ani řádně přežít v deštném pralese. Zásahu touto energií se nelze vyhnout, pokud ji jaguár sám nezastaví.
Další z jejich ojedinělých schopností je jejich psychická odolnost. I po tvrdém mučení, jak tělesném, tak i psychickém, nikdy nepodlehnou a nikdy na nikoho nezanevřou. Jsou to po psychické stránce velmi silní tvorové a jejich psychiku v žádném případě naprosto nikdo a naprosto nikdy nepodryje a nepodrazí.

Nemoci a léčení:
Jaguáři netrpí příliš na nemoce. Díky pravidelnému přísunu bylinek nemají potíže s jakýmikoliv viry nebo bacily. Jediným problémem může být buď nedostatek potravy, se kterým souvisí podvýživa, nebo nedostatek vody, která by vadila kterémukoliv zvířeti, nebo technický jed, na který musí déle hledat protijed. Jejich tělo je proti přírodním jedům naprosto imunní.

Ohrožení:
Ohrozit na životě může tyto jaguáry pouze pár věcí. Je jím klasicky podvýživa a dehydratace a poté samozřejmě technické jedy. Dále to mohou být vážnější zranění nebo zásah temnou magií silnějšího ražení (slabší temnou magii pohltí jejich energie).

Chování mezi sebou:
Každý jedinec žije odděleně a ze vzájemného území jsou krutě vyháněni. Pro každou skupinu však existuje v přesném středu tzv. neutrální místo. Bývá to mýtinka nebo podobné volnější prostranství, kde se čas od času scházejí, především když někomu hrozí vážnější nebezpečí.

Chování k ostatním:
Ostatní tvorové jsou vlastně jejich přirozeným prostředím. Jsou pro ně potravou, kterou loví. Pokud se však dokáží s jaguáry domluvit, přestávají pro ně být potravou, ale jsou tvorem, se kterým žijí ve svém prostranství.

Chování k lidem:
Jelikož se v hlubokých deštných pralesech příliš lidé nevyskytují, berou je spíše jako nově příchozí potravu. Platí tedy, že vás budou lovit, pokud se s nimi nedokážete domluvit. Jakmile to zvládnete, budou vás brát jako součást svého prostředí a nezaútočí, pokud je ovšem neohrozíte na životě nebo neohrozíte jejich teritorium.

Chování k nim:
Aby jste se dostali do povědomí jaguárů jako součást jejich okolí, musíte se s nimi umět domluvit. Je to vcelku jednoduché, ovšem, možná jak pro koho. Spriandští jaguáři se nedorozumívají ojedinělou řečí, ale pomocí pohybů. Proto, než se ukážete v teritoriu jaguára, sledujte jeho počínání vůči ostatním tvorům. Rozhodně se je nikdy nesnažte podrazit, tehdy na vás tvrdě zaútočí. Stejně tak, pokud ohrozíte neprávem chod teritoria a narušíte přirozený koloběh.

Můj názor:
Jsou to elegantní tvorové. Snad nevědomky je jejich elegance na nejvyšším možném bodě, navíc mají výraz něžného kotěte, nad kterým se člověk rozplývá. Je nádhera je sledovat a ještě větší požitek je mít jednoho nebo více z nich za své přátele. Jejich vděčnost je na celý život, nikdy se jí nezbavíte. A vděčnost Spriandského jaguára není jen tak ledajaká.