Sergenský vlk

24. července 2009 v 16:50 | Aiendall |  Vlci

Svobodní vládci noci, skrývají se ve stínech ale sami vidí všechno okolo. Přijdou blíž jako přátelé a nebo jako nepřátelé?



Vzhled:
Postavou se řadí mezi spíše vyšší, štíhlé vlky s elegancí vynikajících běžců, schopných běžet celou noc značnou rychlostí a uštvat téměř jakékoliv zvíře.
Mají téměř vždy stejné zbarvení, liší se pouze v odstínech. 4erný pruh táhnoucí se od vrcholu hlavy mezi ušima přes zadní část krku, hřbet, zadek až po špičku ocasu je asi nejvýraznější. Stejěn tak mají téměř zcela černé uši i ocas, krk až do poloviny, jen odspodu jej mají o něco světlejší, respektive žíhaný různými odstíhny šedé či hnědé barvy. Žíhání se projevuje i na bocích a plecích. Působí místy téměř dojmem mramorové kresby. Stejně mají zbarvené i tváře, čumák je černý.
Břicho mívají většinou tmavošedé, místy přecházející do světle šedé anebo hnědavé. packy mají po přední straně úzký černý pruh od kterého vychází typické žíhané zbarvení v nepravidelných tvarech, prsty na tlapkách jsou opět černé.
Mívají obvykle šedé, černé či velmi tmavě modré oči. Vzácně se objevuje rozdílné zbarvení obou očí, pak jde o kombinaci modrého oka s jinou barvou. Šedo - černá kombinace se nevyskytuje.
Zajímavostí je, že jsou jedním ze dvou druhů jejichž křížením vznikli Kenderlští vlci (viz starší článek). Právě po Sergenských mají Kenderlští vlci temný pruh na hřbetě.


Životní prostředí:
Sergenští si vybírají nejraději oblast hlubokých lesů s přírodními skalními útvary v kterých si hledají přirozené jeskyně na úkryty. Nemají-li jeskyně, hrabou si systém podzemních nor v kterékoliv vhodné stráni, nejlépe v blízkosti vodního toku.
Spokojí se ovšem s jakoukoliv oblastí s vyšším procentem lesů.
Dobře snáší studené podnebí, ale vybírají si raději oblast mírného podnebného pásu.
Jejich prapůvodní prostředí, z kterého se rozšířili, bývalo oblastí na jižní hranici tundry, s velmi nestálým a nepříjemným počasím s častými bouřemi.


Strava:
Jsou to samozřejmě masožravci. Specializují se na lov vysoké zveře, kterou pronásledují ve smečkách. Jsou pověstní tím že jsou schopni si hlídat velkou oblast v které se o stáda starají tím způsobem, že pečlivě vybírají a loví pouze slabší kusy, aby nedošlo k vyhynutí zvěře v oblasti, jejich lovecké schopnosit jsou totiž ve smečce víc než dostatečné aby dokázali ulovit i nejsilnější zvířata. Ale sergenští dobře vědí že to by si jediěn přivodili brzy vlastní konec.
Vlčice s mláďaty která potřebuje větší množství potravy nepohrdne téměř žádnou zvěří kterou dokáže zrovna ulovit pokud nemá možnost ulovit vysokou. Ve velké nouzi, ač nerada, přijme i nalezenou mršinu.


Mláďata:
Doba březosti je obvykle 8 týdnů, vlčice ovšem může vyvolat sama porod až o dva týdny dříve pokdu jsou vhodné podmínky a nebo se dá očekávat že by se příliš brzy naopka podmínky prudce zhoršily. Rodí se jedno nebo dvě vlčata. Tři jen velice vzácně a pouze u starších vlčic. okud by se stalo že by měla mít tři vlčata mladá vlčice která dosud nerodila, obvykle to dopadá smrtí nejméně jednoho, ale častěji všech vlčat a nezřídka i vlčice. Proč tomu tak je, nikdo neví.
Pro mladou vlčici je nejsnažší mít dvě vlčata. Potom bývá porod obvykle nejjednodušší a bez problémů. Vlčice malé vlčky kojí asi půl roku, s matkou se však drží nejméně tři roky. Až potom jsou zcela samostatní. První dva týdny života jsou vlčata velmi zranitelná a matka je velmi přísně chrání. To ostatně i později.


Schopnosti:
Jsou to tvorové z temnoty, schopní s ní splynout. Můžete za noci projít půl metru od nich a neuvidíte je pokud oni nebudou chtít. Neprozradí je šelest trávy, ani lesk očí, ani zrádný záblesk světla na tmavé srsti. Dokáží se pohybovat nesmírně tiše, mají ostré smysly, vidí i v nejhlubší temnotě bez měsíce, jsou schopni slyšet zvuky v mnohem vyšším rozsahu než většina vlčích druhů, mají i velmi jemný čich. Velmi citlivě dokáží odhadnotu přírodní podmínky a změny počasí. To si přinesly z oblasti odkud pocházejí, tam to bylo nutné pro přežití.
Navíc jsou opravdu schponi zahalit se temnotou která ostatním mate smysly a skryje je. Mohou tuto tmu uvrhnout i na jiné aniž by zahalila je. zasažení obvykle bloudí, neschopni nalézt cestu. Mimo jich samotných tuto tmu může rozptýlit jedině dotek jednorožce a nebo píseň bílého nebo plamenného fénixe.
Používjaí tuto svou schopnsot jako obranu proti vetřelcům a nepřátelům a to s velkou účiností. Dokonce ani natolik vyjímeční tvorové jako draci a jednorožci se nedokáží ubránit jejich vlivu a potřebují někoho dalšího kdo by je osvobodil.
Jsou-li nemocní nebo zranění, vyhledají místo kam dopadá měsíční svit. S jeho pomocí jsou schopni u sebe vyvolat pokročilou schopnost regenerace, díky které se mohou vyléčit téměř z čehokoliv.
V mládí jsou schopni naučit se hezkou řádku magických technik vycházejících ze světla měsíce a hvězd, pokud se k tomu dostanou, tak bez problémů i jiné druhy magie, a také proměnu v člověka (mylně kvůli tomu jsou někdy považováni za vlkodlaky). Pokud se však nezačnou učit do věku dvaceti let, magické nadání v nich zakrní a kromě použití temnoty a regenerace už nemohou používat nic zvláštního.


Nemoci a jejich léčení:
V podstatě to jsou jenom vlci. Mohou tedy onemocnět vlastně čímkoliv čím jakýkoliv jiný vlk. Ale jak už bylo řečeno výše, jsou schopni sami sebe vyléčit použitím síly měsíce. Mimo toho je možné na ně použít jakékoliv léčivé byliny a postupy jaké se běžně používají na jakékoliv vlky. I oni sami obvykle byliny dobře znají a dokáží si poradit.
Mají-li podezdření, že místo kam musí vejít je nebezpečné vinou nějakého jedu, jsou schopni najít a sníst předem byliny které jim zajistí dočasnou imunitu proti jedu a mohou pak do oné oblasti bez obav vstoupit, případně se i napít z otráveného pramene a to zcela bez následků.


Ohrožení:
Jejich největším nebezpečím je - bohužel - člověk. ne tí že by lidé vyhubili přímo je, umějí se bránit a lidé se oblasti obývané přímo jimi většinou po pár zkušenostech vyhýbají (lidé se vlivem uvržení do temnoty prostě ztratí, zabloudí a nenajdou cestu zpátky, najde-li je někdo jiný, není to nci platné protože lidé pod vlivem temnoty nevnímají příliš své okolí a nereagují na oslovení. Takovým místům se ostatní potom vyhýbají že jsou údajně začarovaná).
Lidé je však ohrožují masivním kácením lesů a hubením vysoké zvěře, která je jejich zdrojem potravy. Postupně tak zmenšují území kde mohou žít vlčí smečky.


Chování mezi sebou:
Žijí ve smečkách kteoru vede vůdčí pár. Jde o nejschopnějšího vlka a jeho družku. Nerozhoduje jen prostá síla, ale také inteligence vlka a jeho schopnost se postarat o smečku. ostantí vlci se podle svých schopnsotí a významu pro smečku řadí pod vůdce. Narozdíl od některých vlčích druhů však tady mají vlčata i jiné páry než jen vůdčí pár. Smečka se o mladé stará společně.
vůči sobě jsou značně tolerantní, ale velmi tvrdě je postihován jakýkoliv útok na mládě.


Chování k jiným druhům a k lidem:
Obvykle bývají dost ostražití. Drží se zpátky, prvně pozorují a pak se většinou stáhnou. Pokdu už se jdou seznamovat, tak pouze s těmi co se s nimi setkávají už déle a nevypadá to na střet zájmů ohledně potravy a podobně.
Ohledně lidí jsou velmi podezřívaví. Dobře vědí kdo je za zmenšováním jejich území. Ti z nich kteří se dokáží v člověka proměnit někdy mezi lidi chodí a zjišťují zda není na obzoru další hrozba. Díky tomu vědí, že ne všichni lidé jsou stejní, ale přesto jsou velmi ostražití. Lidi považují spíše za nepřátele.


Chování k nim:
Pokud narazíte na někoho z nich, zůstaňte klidně stát. Nepokoušejte se spřátelit a pokdu možno se vůbec nehýbejte. pokdu vlk odejde, nechoďte za ním, ani stejným směrem a to i tehdy pokud tamtudy máte cestu. Bude o vás vědět a mohl by to považovat za pronásledování a uvrhnout vás do temnoty. Pokud přijde blíž a očichá si vás, snažte se dát najevo přátelské úmysly. Možná se potom někdy ještě ukáže pokud přijdete na stjené místo a budete v klidu v sedě na zemi a čekat. Ale pokud se rozhodnete získat přátelství některého z těchto nádherných tmavých vlků, budete muset být velice trpěliví.
Všeobecně platí pro pohyb v oblasti kde by se mohli vyskytovat že je třeba se chovat tiše, neničit lesní porost a pokud možno nezapalovat oheň. Pokud je potřeba pro vaření nebo zahřátí, potom co nejmenší a po ukončení táboření je nejlépe ohniště pečlivě zakrýt drny. Prostě zálesácký způsob chování.


Můj názor:
Jsou to nádherní představitelé temnoty. Nebezpeční, ale ne zbytečně agresivní. Krásní a elegantní, vždy trochu tajemní. Určitě stojí za poznání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama