Červenec 2009

Sergenský vlk

24. července 2009 v 16:50 | Aiendall |  Vlci

Svobodní vládci noci, skrývají se ve stínech ale sami vidí všechno okolo. Přijdou blíž jako přátelé a nebo jako nepřátelé?



Vzhled:
Postavou se řadí mezi spíše vyšší, štíhlé vlky s elegancí vynikajících běžců, schopných běžet celou noc značnou rychlostí a uštvat téměř jakékoliv zvíře.
Mají téměř vždy stejné zbarvení, liší se pouze v odstínech. 4erný pruh táhnoucí se od vrcholu hlavy mezi ušima přes zadní část krku, hřbet, zadek až po špičku ocasu je asi nejvýraznější. Stejěn tak mají téměř zcela černé uši i ocas, krk až do poloviny, jen odspodu jej mají o něco světlejší, respektive žíhaný různými odstíhny šedé či hnědé barvy. Žíhání se projevuje i na bocích a plecích. Působí místy téměř dojmem mramorové kresby. Stejně mají zbarvené i tváře, čumák je černý.
Břicho mívají většinou tmavošedé, místy přecházející do světle šedé anebo hnědavé. packy mají po přední straně úzký černý pruh od kterého vychází typické žíhané zbarvení v nepravidelných tvarech, prsty na tlapkách jsou opět černé.
Mívají obvykle šedé, černé či velmi tmavě modré oči. Vzácně se objevuje rozdílné zbarvení obou očí, pak jde o kombinaci modrého oka s jinou barvou. Šedo - černá kombinace se nevyskytuje.
Zajímavostí je, že jsou jedním ze dvou druhů jejichž křížením vznikli Kenderlští vlci (viz starší článek). Právě po Sergenských mají Kenderlští vlci temný pruh na hřbetě.


Životní prostředí:
Sergenští si vybírají nejraději oblast hlubokých lesů s přírodními skalními útvary v kterých si hledají přirozené jeskyně na úkryty. Nemají-li jeskyně, hrabou si systém podzemních nor v kterékoliv vhodné stráni, nejlépe v blízkosti vodního toku.
Spokojí se ovšem s jakoukoliv oblastí s vyšším procentem lesů.
Dobře snáší studené podnebí, ale vybírají si raději oblast mírného podnebného pásu.
Jejich prapůvodní prostředí, z kterého se rozšířili, bývalo oblastí na jižní hranici tundry, s velmi nestálým a nepříjemným počasím s častými bouřemi.


Strava:
Jsou to samozřejmě masožravci. Specializují se na lov vysoké zveře, kterou pronásledují ve smečkách. Jsou pověstní tím že jsou schopni si hlídat velkou oblast v které se o stáda starají tím způsobem, že pečlivě vybírají a loví pouze slabší kusy, aby nedošlo k vyhynutí zvěře v oblasti, jejich lovecké schopnosit jsou totiž ve smečce víc než dostatečné aby dokázali ulovit i nejsilnější zvířata. Ale sergenští dobře vědí že to by si jediěn přivodili brzy vlastní konec.
Vlčice s mláďaty která potřebuje větší množství potravy nepohrdne téměř žádnou zvěří kterou dokáže zrovna ulovit pokud nemá možnost ulovit vysokou. Ve velké nouzi, ač nerada, přijme i nalezenou mršinu.


Mláďata:
Doba březosti je obvykle 8 týdnů, vlčice ovšem může vyvolat sama porod až o dva týdny dříve pokdu jsou vhodné podmínky a nebo se dá očekávat že by se příliš brzy naopka podmínky prudce zhoršily. Rodí se jedno nebo dvě vlčata. Tři jen velice vzácně a pouze u starších vlčic. okud by se stalo že by měla mít tři vlčata mladá vlčice která dosud nerodila, obvykle to dopadá smrtí nejméně jednoho, ale častěji všech vlčat a nezřídka i vlčice. Proč tomu tak je, nikdo neví.
Pro mladou vlčici je nejsnažší mít dvě vlčata. Potom bývá porod obvykle nejjednodušší a bez problémů. Vlčice malé vlčky kojí asi půl roku, s matkou se však drží nejméně tři roky. Až potom jsou zcela samostatní. První dva týdny života jsou vlčata velmi zranitelná a matka je velmi přísně chrání. To ostatně i později.


Schopnosti:
Jsou to tvorové z temnoty, schopní s ní splynout. Můžete za noci projít půl metru od nich a neuvidíte je pokud oni nebudou chtít. Neprozradí je šelest trávy, ani lesk očí, ani zrádný záblesk světla na tmavé srsti. Dokáží se pohybovat nesmírně tiše, mají ostré smysly, vidí i v nejhlubší temnotě bez měsíce, jsou schopni slyšet zvuky v mnohem vyšším rozsahu než většina vlčích druhů, mají i velmi jemný čich. Velmi citlivě dokáží odhadnotu přírodní podmínky a změny počasí. To si přinesly z oblasti odkud pocházejí, tam to bylo nutné pro přežití.
Navíc jsou opravdu schponi zahalit se temnotou která ostatním mate smysly a skryje je. Mohou tuto tmu uvrhnout i na jiné aniž by zahalila je. zasažení obvykle bloudí, neschopni nalézt cestu. Mimo jich samotných tuto tmu může rozptýlit jedině dotek jednorožce a nebo píseň bílého nebo plamenného fénixe.
Používjaí tuto svou schopnsot jako obranu proti vetřelcům a nepřátelům a to s velkou účiností. Dokonce ani natolik vyjímeční tvorové jako draci a jednorožci se nedokáží ubránit jejich vlivu a potřebují někoho dalšího kdo by je osvobodil.
Jsou-li nemocní nebo zranění, vyhledají místo kam dopadá měsíční svit. S jeho pomocí jsou schopni u sebe vyvolat pokročilou schopnost regenerace, díky které se mohou vyléčit téměř z čehokoliv.
V mládí jsou schopni naučit se hezkou řádku magických technik vycházejících ze světla měsíce a hvězd, pokud se k tomu dostanou, tak bez problémů i jiné druhy magie, a také proměnu v člověka (mylně kvůli tomu jsou někdy považováni za vlkodlaky). Pokud se však nezačnou učit do věku dvaceti let, magické nadání v nich zakrní a kromě použití temnoty a regenerace už nemohou používat nic zvláštního.


Nemoci a jejich léčení:
V podstatě to jsou jenom vlci. Mohou tedy onemocnět vlastně čímkoliv čím jakýkoliv jiný vlk. Ale jak už bylo řečeno výše, jsou schopni sami sebe vyléčit použitím síly měsíce. Mimo toho je možné na ně použít jakékoliv léčivé byliny a postupy jaké se běžně používají na jakékoliv vlky. I oni sami obvykle byliny dobře znají a dokáží si poradit.
Mají-li podezdření, že místo kam musí vejít je nebezpečné vinou nějakého jedu, jsou schopni najít a sníst předem byliny které jim zajistí dočasnou imunitu proti jedu a mohou pak do oné oblasti bez obav vstoupit, případně se i napít z otráveného pramene a to zcela bez následků.


Ohrožení:
Jejich největším nebezpečím je - bohužel - člověk. ne tí že by lidé vyhubili přímo je, umějí se bránit a lidé se oblasti obývané přímo jimi většinou po pár zkušenostech vyhýbají (lidé se vlivem uvržení do temnoty prostě ztratí, zabloudí a nenajdou cestu zpátky, najde-li je někdo jiný, není to nci platné protože lidé pod vlivem temnoty nevnímají příliš své okolí a nereagují na oslovení. Takovým místům se ostatní potom vyhýbají že jsou údajně začarovaná).
Lidé je však ohrožují masivním kácením lesů a hubením vysoké zvěře, která je jejich zdrojem potravy. Postupně tak zmenšují území kde mohou žít vlčí smečky.


Chování mezi sebou:
Žijí ve smečkách kteoru vede vůdčí pár. Jde o nejschopnějšího vlka a jeho družku. Nerozhoduje jen prostá síla, ale také inteligence vlka a jeho schopnost se postarat o smečku. ostantí vlci se podle svých schopnsotí a významu pro smečku řadí pod vůdce. Narozdíl od některých vlčích druhů však tady mají vlčata i jiné páry než jen vůdčí pár. Smečka se o mladé stará společně.
vůči sobě jsou značně tolerantní, ale velmi tvrdě je postihován jakýkoliv útok na mládě.


Chování k jiným druhům a k lidem:
Obvykle bývají dost ostražití. Drží se zpátky, prvně pozorují a pak se většinou stáhnou. Pokdu už se jdou seznamovat, tak pouze s těmi co se s nimi setkávají už déle a nevypadá to na střet zájmů ohledně potravy a podobně.
Ohledně lidí jsou velmi podezřívaví. Dobře vědí kdo je za zmenšováním jejich území. Ti z nich kteří se dokáží v člověka proměnit někdy mezi lidi chodí a zjišťují zda není na obzoru další hrozba. Díky tomu vědí, že ne všichni lidé jsou stejní, ale přesto jsou velmi ostražití. Lidi považují spíše za nepřátele.


Chování k nim:
Pokud narazíte na někoho z nich, zůstaňte klidně stát. Nepokoušejte se spřátelit a pokdu možno se vůbec nehýbejte. pokdu vlk odejde, nechoďte za ním, ani stejným směrem a to i tehdy pokud tamtudy máte cestu. Bude o vás vědět a mohl by to považovat za pronásledování a uvrhnout vás do temnoty. Pokud přijde blíž a očichá si vás, snažte se dát najevo přátelské úmysly. Možná se potom někdy ještě ukáže pokud přijdete na stjené místo a budete v klidu v sedě na zemi a čekat. Ale pokud se rozhodnete získat přátelství některého z těchto nádherných tmavých vlků, budete muset být velice trpěliví.
Všeobecně platí pro pohyb v oblasti kde by se mohli vyskytovat že je třeba se chovat tiše, neničit lesní porost a pokud možno nezapalovat oheň. Pokud je potřeba pro vaření nebo zahřátí, potom co nejmenší a po ukončení táboření je nejlépe ohniště pečlivě zakrýt drny. Prostě zálesácký způsob chování.


Můj názor:
Jsou to nádherní představitelé temnoty. Nebezpeční, ale ne zbytečně agresivní. Krásní a elegantní, vždy trochu tajemní. Určitě stojí za poznání.

Info o autorech

21. července 2009 v 19:16 | Akylasia + Aiendall |  Systémové

Vzhledem k tomu, že blog už přece jen nějakou dobu existuje, možná by někoho mohlo zajímat, kdo za tím vším stojí. Takže zde jest něco málo o nás:


Akylasia:

Ze známosti mnoha tvorů přišel nápad podělit se o znalosti. Tím pádem vznikl pod mým vedením tento blog. Však tomu je již přes dva roky, kdy se na příspěvky podílím nejen já a má společnice, ale i vy sami jste přispěli do tvorby.

Ale zpět ke mě. Narodila jsem se 4.1.1990 na Mělníku. Život trávím vcelku s poklidem a klidné noci trávím povětšinou buď kreslením, čtením nebo brouzdáním na internetu, především sepisováním článků na blog (spoustu jich je v rozepsaných, jako překvapení pro vás).

Co se četby a filmové tvorby, jakožto milovník fantasy se i můj zájem obrací na tento žánr. Avšak, vše má své meze a vyjímečnost člověka nutí k vybíravosti. Tedy i já jsem mnohdy vybíravá.

Co se kresby týče, sami se můžete přesvědčit, co bývá často mým cílem. Snažím se vykreslovat některé tvory, aby jste měli představu o jejich přibližném vzhledu. Někdy jsem šťastná, když zahlédnu (především na deviantartu) obrázky velmi podobné vzhledům některých tvorů. Následné povolení k užití obrázků mi velmi usnadní vedení blogu (jestli něco máte, můžete taktéž sami přispět, budeme velmi potěšeni). Na odreagování pak přichází anime, které především můžete shlédnout na specializované stránce (konoha).

V jídle i hudbě jsem velmi vybíravá, toto téma je proto velmi složité. Mystická hudba v přítmí a s vodnicí poblíž je však to nejlepší, co jeden může zažít, nemyslíte?? Však i to je pro mě jako dělané.

Nuže, to je asi vše, co mě v tuto chvíli napadá. Předávám slovo společnici Aiendall, aby jste se i s ní seznámili.





Aiendall:
Co vlastně o sobě říct. Na tenhle blog jsem se dostala napolovic náhodou, v době kdy měla Aky mírně tvůrčí krizi a já měla nápadů dost. A protože ji znám už dlouho a dobře, tak to nakonec skončilo trvalejší spoluprácí. Ale musím říct že jsem za to ráda. Vést vlastní blog se mi nechtělo. Proč když je tu takový co mi tak jako tak vyhovuje. :)

No a teď již ke mě. Narodila jsem se 23. 11. 1982 v jednom menším městečku na vysočině, tedy v dost krásné krajině.

Na vysočině jsem taky strávila celý život. Nejsem a nikdy nebudu městský člověk a docela mi to vyhovuje. Mě by se po těch zdešjších lesích a polích prostě stýskalo. :)

Od malička jsem ráda četla. Dost jsem chodila na procházky. Bohužel, i když na vesnici, málokterý z mých vrstevníků měl o procházky zájem, tedy mi nezbylo než chodit sama nebo vůbec. Ale ono to nevadí. :)

Každopádně tu možná platím trochu za podivína, prostě proto že příliš nechodím mezi místní. Ale co už. Ti kteří měli možnost poznat mě více, tvrdí, že jsem dosti přátelský a veselý tvor. :) Snad mají pravdu, ale je pravdou také to, že názor na někoho si musí vždy udělat každý sám. Každopádně platí že nemám problém se jen tak někde začít s někým bavit, o kde čem. Samozřejmě, jasné téma na hovor u mě jsou zvířata, příroda a fantazy.

Stejně tak i vybírám četbu v tomhle stylu. Fantazy filmy však moc nemusím. Jsem toho názoru, že většina z nich nejde zpracovat dostatečně věrohodně, a tudíž - lépe číst.

Hudbu si volím většinou spíše českou, ve stylu starých tramspkých písniček, nebo dokonce ještě o něco starší šálek čaje, tedy renesanční hudbu. A pokud už zahraniční, pak spíše inspirovanou Irskem.

V podstatě jsem ale dost nenáročný tvor. Často spíš koukám na snahu než na to jak skutečně dokonalé něco je. Proto možná nejsem tam kde je něco nového a dokonalého, ale spíš si vyberu to co je povedené. Ať už to existuje jakkoliv dlouho.

Sama o sobě někdy říkávám že nejsme normální a jsem na to hrdá. Proč? Prostě proto že jednou při hovoru s jednou skupinkou dospěli k názoru, že normální je to, co považuje za normální většina lidí. A já viděla okolo samé pomluvy, podrazy a podobně. Tedy, to radši nebudu normální, děkuji pěkně. :)



Renthil z Death Hold:

Původně jsem byl zaregistrován na stránce Zaklínači- mistři meče (v odkazech). Z nudy jsem prohlížel odkazy na další stránky, kde mě však nic nezaujalo. Proto jsem se podíval na stránky našich členů. Mezi nimi jsem našel i odkaz s popisem: na tomto blogu najdete vše o všech možných i nemožných fantasy rasách. Popisek vzbudil můj zájem, tak jsem se na tuto stránku podíval. A velmi mě zaujala.

Vzhledem k mému zájmu o fantasy jsem propátral, co všechno se zde nachází. Z nudy a velké chutě psát jsem požádal majitelku blogu, zda bych mohl přispět se svými článečky, neboť se mi nechtělo kvůli tomu zakládat svůj vlastní blog. A pomoci přispět k již dlouhodobě vedenému blogu byl podle mě mnohem lepší nápad.

Narodil jsem se 1.5.1995 v Liberci, kde nadále žiju svůj poklidný, nudný život. Ten si zpestřuji zábavou, která se pro mě ukrývá v jízdě na in-line bruslích, cyklistika, počítače, internet, hokej, odpočinek a především knihy s tématikou fantasy a sci-fi.

Důvod, proč jsem se pokusil přidat se k autorům tohoto blogu je jednoduchý. Velmi mě baví psát, ať už příběhy nebo zde zveřejňované rasy, místa a zbraně. A velmi jsem toužil někde tuto svou tvorbu zveřejnit. Tento blog se naskytl ve vhodnou příležitost a je správně zaměřen. Jsem rád, že jsem se sem dostal a mohu přidat svou tvorbu a tak pomoci již stávajícím autorkám. Doufám, že se vám mé texty budou zamlouvat. Nešetřete kritikou, ať se můžeme nadále zdokonalovat a přiblížit vám tak tento ojedinělý svět plný fantazie a skryté krásy.


Haflenský drak

19. července 2009 v 20:07 | Akylasia + Haflenská dračice Haf |  Draci

Miloučcí vzhledem, strašliví hněvem, se svou zbrojí ledovou, život jiných sledujou. Haflenský drak vpřed se řítí, mezi námi stále žijí.


Vzhled:
Haflenští draci jsou různorodí. Jsou nám známi formy podobné stavbou těla drakům, ale taktéž antrodraci. Každý se liší nejen tímto předpokladem, ale taktéž i barvou a strukturou povrchu těla. Jsou roztomilí, ale umí být i nebezpeční.
Obecná výška u samic je 17-20 metrů v dospělosti, objevují se však i zakrnělé formy, které dorůstají pouhých 10 metrů. Výška samců je individuální.
Hafleni se od dračích druhů liší povrchem těla. Narozdíl od draků totiž nemají tělo pokryté šupinami, ale srstí. V zimě mají srst hustou, aby je kryla před chladem.V jarním období, stejně jako další srstnaté druhy, línají. Srst je hebká a lesklá jako samet. Barevně se objevují nejčastěji modří se žlutým bříškem, nebo čistě bílí či bílí s tygřím vzorem. Jinak jsou přípustné krvavě rudé či šedomodré barvy. V legendách se pak vyskytuje třeba zlatý haflen a v historii zelení, ti již však bohužel vyhynuli. Dosud nikdy se neobjevili žádné jiné barvy.
Křídla jsou jako u ostatních draků blanitá, šířkou tak akorát, ovšem délkou jsou téměř dvojnásobné, než délka těla. Blány jsou na dotek taktéž sametově jemná. Spodní strana blan je shodná s barvou bříška, pokud je bříško odlišně zbarvené. Vrchni strana blan má stejnou barvu, jako celé tělo.
U těchto draků nenajdete žádné ostny nebo rohy. Mají dlouhé plandavé uši s typicky narůžovělou kůži zevnitř a mandlovité oči, vyjímečně se objevují tvarově odlišné. Lidem se do podvědomí dostávají taktéž roztomile tvarovaným čumáčkem, který jim dodává jemný a mírumilovný ráz. Drápky jsou ebenově černé. Oči mohou být jakkoliv barevné, ovšem nikdy se nevyskytli rudé. Zorničky jsou typické, ale reagují na světlo, jako např. kočičí.
Životní prostředí:
Původní místo, kde Hafleni žili, není známo, přesto se ví, že kdesi ve vesmíru existuje jejich domovská planeta. Hafleni jsou však velmi přizpůsobivý a naučili se žít v podmínkách našeho světa. Jsou schopni přežít i na pouštích, zde však ztrácí svou nádhernou srst. Vyhýbají se teplejším místům, jako poblíž sopek či tekoucí lávy, stejně tak se vyhýbají i dusným pralesům, neboť vedro a dusno opravdu nemají v lásce. Dávají přednost chladnějšímu prostředí, proto velmi rádi žijí tam, kde je sníh a chlad.

Strava:
Všeobecně jsou hafleni všežravými tvory, jsou schopni spořádat vše, na co přijdou. Vyhýbají se však špenátu a salátům kyselému jídlu a občas i slanému a poté jídlu, které jim nevoní. Naopak milují sladké jídlo, ovoce a zeleninu, pečené placky, škeble, řasy, šneky a ryby, ať už řádně propečené nebo syrové. Lahůdkou je pro ně jakékoliv uzené maso a citrónová zmrzlina.

Mláďata:
Hafleni se nesoustředí pouze na páry mezi svou rasou, objevují se i jiné páry, například s draky či s jiným antro tvory. V jejich lásce jim nejsou kladeny meze.
Hafleni jsou sami o sobě živorodý druh, pokud je však jejich partnerem/ partnerkou vejcorodý druh, mohou se ve vrhu objevit i vejce. V jednom vrhu je nejčastěji jedno mládě/ vejce, přípustné jsou však až 4 kusy v jednom vrhu. Pokud se objevuje pár s vejcorodým druhem, vyvýjí se v těle haflena vejce až celičký rok. Pokud se jedná o oba živorodé druhy, je samice březí nanejvýš pět měsíců, nejméně pak tři měsíce.
Co se výchovy týče, lze toho říct velmi málo, neboť záleží na prostředí, kde se daná mláďata vychovávají. Obecně však pro všechny druhy platí, že jim rodiče dva měsíce nosí potravu do doupěte či jiného přístřešku, kde žijí. Od dvou měsíců již mláďata vodí sebou při shánění potravy. Od osmi měsíců je rodiče začínají učit veškerým svým schopnostem, psaní, mluvení a informují je o jiných světech. Starají se o ně s mateřskou láskou a velice je milují, přičemž této lásce učí i své potomky.
Ve věku asi 50-ti let odchází od rodičů do světa, ovšem bývá to individuální a občas odchází až po dosažení stovky. Průměrně so dožívají až 1000 let, díky nemocem či vrozeným vadám to však může být jen 500 nebo i míň.

Schopnosti:
Jako každý správný lovec mají haflenští draci vyvinutý čich, sluch i zrak, přičemž jsou schopni vidět ve tmě, kde je stoprocentně rozeznáte, neboť jim světélkují oči. jsou výteční ve šplhu a milují let, díky němuž si vypěstovali opravdu impozantní vzdušnou akrobacii. Pro možnost perfektního dorozumívání dokáží napodobovat řeč, kterou uslyší.
Přirozenou schopností haflenů je zvláštní schopnost jejich krve i slzy. Obojí totiž léčí. Dokáží dokonale vyléčit druhé, ovšem pouze pokud se zraněný schoduje s jejich magií. Mezi sebou se však hafleni dokáží léčit pouze tehdy, pokud jsou šťastní. Pokud ne, jejich léčitelské schopnosti opadají.
Další jejich schopností je zimní magie. V tuto magii se především dá zařadit jejich ledový dech. Víceméně se právě díky této schopnosti rozvýjí jejich individualita, neboť dokáží vyvolat sněžné bouře, zledovatělost povrchu či lavinu, nebo dokonce i otřes díky jejich řevu proti ledovcům, kde jim pomáhají ledovce k zesílaní vybrací. Tato magie je jim však odebrána, pokud ji použijí proti svému druhu.
Dále jsou pak schopni, pokud k tomu mají vlohy, naučit se další druhy magií a schopností.

Nemoci a léčení:
Hafleni jsou dokonale imunní vůči nemocem, které získáte z chladného prostředí. Jinak jejich obranyschopnost je stejná, jako např. u lidí, či-li mohou onemocnět ostatními chorobami stejně lehce, jako jiní. Své nemoci léčí pomocí bylinek a díky znalostem určitých nemocí, podle nichž se zachovají. Avšak divoké druhy haflenů na léčení nemocí používají kapky své krve.

Ohrožení:
Zabít takového haflena může především neštěstí, zmařená láska či smrt nepřítele, kdy umírají steskem a zlomeným srdcem. Dále je pak na životě ohrozí těžká zranění, před kterými se chrání pouze brněním, které si sami tvoří pomocí ledového dechu.

Chování mezi sebou:
Chování haflenů je víceméně srovnatelné s lidmy, záleží na určité skupině a jejich chování a hyerarchii. Většinou mají hafleni jednoho vůdce, který má zástupce a sám vyučuje svého budoucího nástupce. Chování celé skupiny je pak rozdílné. Buď sází na demokracii a sílu volného slova, nebo jako divoši bojují o své postavení na život a na smrt.

Chování k jiným rasám a k lidem:
Vůči jiným rasám jsou až neuvěřitelně přítelští. Možná kdesi v pozadí jsou trochu nejistí a opatrní, ale na jejich chování to není naprosto znát. Dráčata jsou trochu divočejší, ale dospělí jedinci překypují ochotou a inteligencí, spolu s tím i zdvořilím jednáním.
Vůči lidem jsou podezřívavější, i když jim dávají šanci k přátelství. Kvůli pořádaným lovům kvůli jejich srsti se není čemu divit, když divočejší druhy tyto šance nedávají. Civilizovanější druhy však lidem otevírají brány k nim, aby jim ukázali, proč se s hafleny spřátelit a upustit od lovu (přece jen, stačí počkat do jara na haldu srsti)

Chování k nim:
K haflenům buďte vždycky plní úcty, vždy buďte upřímní a nic před nimi neskrývejte. Rozhodně se je nesnažte podrazit, jejich hněv není zrovna dvakrát nejlepší. Naopak, úctu a upřímnost odmění přátelstvím.

Můj názor:
Hafleni jsou dost živý tvorové. Jsou celkem mírumilovní, když se k nim správně zachováte. Je s nimi zábava a nikdy vás nezradí.

Stromový koník (Reigien)

6. července 2009 v 22:50 | Aiendall |  Tvorové

Jak lehce jdou přehlídnout díky tomu kde se dokáží pohybovat. Jen málokdo by přece čekal koně, byť maličkého, v koruně stromu.



Vzhled:
Maličký kůň vcelku běžných proporcí, v kouhoutku vysoký pouhých 22 - 25 cm. Přesto je to na první pohled normální kůň, obvyklá stíhlá koňská hlava (klabonos je nežádoucí), elegantní krk a linie hřbetu, bohatá hříva a ocas. Ovšme normální vám až na výšku bude připadat pouze pokud bude stát v porostu. Nohy totiž už obyčejného koně nepřipomínají naopak vůbec. Tam kde byste čekali spěnku a nakonec kopyto, nemají kopyta, ale nožky se 4 prsty, 3 namířené dopředu, čtvrtý dozadu, ale jeden z předních jsou schopni stočit dozadu aby to vycházelo dva a dva, podobně jako některé druhy šplhavých ptáků. Ptačí pařátky ostatně jejich nohy připomínají.
pravda, působí to trochu zvláštně, koníkům to však na obratnosti nijak neubírá, spíš naopak.
Mimo téhle zvláštnosti a jejich velikostí ovšem opravdu oproti normálním teplokrevným koním není žádný rozdíl.
Zbarvením bývají nejčastěji hnědáci či ryzáci, ale vyskytují se i tmaví hnědáci, bělouši, plaváci, grošáci a vraníci. Pouze strakatí a nebo typu apallosa se vyskytují jen vyjímečně.


Životní prostředí:
Se svými nožkami se běžně pohybují v korunách stromů a žijí na větvích.
Pokud žijí divoce, potom si vybírají husté listnaté lesy, takové kde se stromy dotýkají korunami. Vyžadují současně přítomnost takových druhů stromů na kterých zůstává v zimě aspoň suché listí, nebo aspoň přítomnost bříz.
Spokojí se i se vzdušnějšími lesy s mohutnými starými stromy a keřovitým podrostem.
Ve výhradně jehličnatých lesích nebo na planinách nežijí. Někdy se tam objeví pokud se stěhují na jiná místa, ale to se děje pouze vzácně.


Strava:
Živí se výhradně listy stromů. Oblíbené jsou buky, duby a javory. V zimě vybírají suché listykteér zůstanou na stromě, v nouzi okusují kůru bříz, kterou jedinou jsou schopni strávit. Nemohou se živit travinami jak normální koně, z toho mívají vážné problémy, umírají potom většinou na koliku.


Mláďata:
Po osmi měsících se klisně rodí obvykle dvě hříbata. Vzácněji jedno, jen velmi vyjímečně tři. Hříbata po narození obvykle matku moc nenásledují, zůstávají v blízkosti pukliny v kmeni stromu či v rozsoše kde se narodily a prnví dva týdny jen opatrně popocházejí po nejbližích větvích. Až když jejich nožky získají větší jistotu tak se pohybují více a následují svou matku na cestách korunami stromů. Na zem se odváží poprvé slézt nejdříve po půl roce života.


Schopnosti:
Jsou to v podstatě obyčejní maličcí koníčci. Jejich hlavní schopností je pouze šplh po stromech v kterém jsou velmi obratní. Také skvěle a velmi jistě skáčou, dokážou skákat mezi korunami stromů i přeskakovat potoky na zemi.
Jsou také vzdor svému nepatrnému vzrůstu nezvykle rychlí. Rozhodně si nemyslete že byste je na volném prostoru dokázali dostihnout. To nemáte šanci. Drobounké nožičky se dokážou míhat tak rychle že je ani neuvidíte. Právě takto vznikly legendy které tvrí že koníci jsou schopní létat bez křídel. Není to pravda, je to opravdu jen běh a skoky.
Také je téměř nemožné jim způsobit motání hlavy, mají vynikající smysl pro orientaci a velmi jemný sluch. V případě ohrožení se snaží zachránit útěkem. Málokdo je schopen je pronásledovat korunami stromů, proto se tato taktika setkává s úspěchem.
Tito koníci bývají často využívaní, jako jízdní zvířata, drobnými druhy skřítků, kteří si je pracně ochočují a také je sami chovají. Buď s nimi potom žijí na stromech a nebo naučí koníky vydržet na zemi, do korun stromů se s nimi uchylují jen v nebezpečí.
Protože se s nimi skřítci dokáží domluvit, bývají obvykle přátelé. Skřítci dbají na to aby koníci měli dostatek vhodné potravy, češou je a starají se o ně, koníci naopak pomáhají překonávat delší vzdálenosti, přenášet náklady a varují své malé pány před dravci, hady, lidmi i jiným případným nebezpečím.


Nemoci a jejich léčení:
Jsou poměrně odolní, protože jsou zvyklí se o sebe umět postarat sami. Problémy nastávají když nemají dostatek vhodné potravy, což se stává jen tehdy když jsou kvůli okolnostem či proti své vůli přestěhováni jinam. Nic jiného než listy listnatých stromů nejosu schopni strávit, pokud vhodnou potravu nemají, umírají po nějaké době hlady. Jsou-li donuceni sníst něco jiného, pak ještě mnohem dříve a ještě ke všemu v bolestech.
Pokud kůň snědl něco nevhodného, je třeba mu co nejdříve zajistit vhodnou stravu a také mu podávat koňské mléko smíchané s menším množstvím lesního medu. Potom se jej někdy ještě povede zachránit.
Zranění je možné léčit bylinami.


Ohrožení:
Jejich největším nebezpečím je nedostatek vhodné potravy. To naštěstí není až tak časté, díky svému maličkému vzrůstu nepotřebují mnoho.
Dalším velkým nebezpečím jsou pro ně větší hadi, lezoucí po stromech. Poměrně často se stává že napadají jejich mláďata a žerou je. Dospělý koník je pro hady příliš rychlá a obezřetná kořist, ale třeba týdenní hříbě není schopné dostatečně rychle utéct.


Chování mezi sebou:
Většinou nežijí ve stádech ale spíš v malých skupinkách sdílejících společný strom, ale běžně se stává že se stěhují různě po lese. když se setkají dvě skupinky, promísí se a chovají se k sobě přátelsky, potom se zase rozejdou ve stejné sestavě v jaké se setkali. Pouze v době říje běhají všude možně a nedbají na to kdo patří kam dokdu si nenajdou partnera. Potom se zase rozejdo ua klisna se o hříbata stará sama, příapdně jí pomáhá její malá skupinka, která se po době říje vždy spolehlivě zase sejde.
Je-li některý z nich zraněn, ostatní ze skupiny se o něj snaží starat, nosí mu potravu a doufají že se uzdraví, rozhodně se aspoň pokusí ho zachránit, nicméně, nemohou mu pomoct víc než že mu budou nosit potravu.
Pokud žijí se skřítky, je situace trochu jiná. Skřítci obvykle vybírají koníky do páru a navíc odsud samozřejmě nikam neběhají.


Chování k jiným druhům a lidem:
vůči jiným druhům jsou velmi obezřetní. prchají a skrývají se. je to pochopitelné, díyk své velikosti by mohli lehce padnotu za oběť predárotům. Přátelí se pouze s malými zpěvnými ptáky. S těmi si rozumí dobře a není žádnou výjimkou vidět koníka jak se láduje listem stromu a na hřbetě mu sedí třeba pěnkava nebo jiný ptáček a zpívá. Dravých ptáků se samozřejmě bojí, mohli by se stát jejich kořistí.
Některé skupinky se spřátelili i s lesními a stormovými skřítky a žijí potom společně, jak už bylo popsáno výše. Lidí se přísně straní, velké, hlučné a neohrabané dvounožce považují za hrozbu.


Chování k nim:
Pokud přece zjistíte že v nějakém lese žijí a chtěli byste si nějakého prohlédnout zblízka nebo snad dokonce ochočit, chovejte se v lese co možná nejvíce potichu a vracejte se na stejné místo. Nejlépe je umět hrát na flétnu, sednout si pod strom a tiše hrát. Mají rádi zvuky flétny a někdy přijdou zvědavě blíž.
Budete-li tam takhle sedávat často, nakonec se ukážou a když zjistí že jim nehodláte ublížit, nakonec přijdou až k vám.
Ale pozor. Nikdy jim neubližte. Dokáží pochopit když do nich nechtěně strčíte a oni se poraní při pádu, ale nikdy vám neprominou když jim něco uděláte vědomě a nebo prostě v neovládaném vzteku.


Můj názor:
Zvláštní a vlastně dost roztomilí tvorečkové. Nikomu neublíží a sami chtějí málo. je radost na ně pohledět.

DeviantArt opět přispívá, ale není sám

2. července 2009 v 20:05 | Akylasia |  Systémové
Z DeviantArtu k nám přichází další lidé, kteří pomáhají přivést blog do podvědomí lidí a dokazují, čeho mohou lidé dosáhnout s úsilím a trpělivostí. Po jejich svolení jsem vybrala něco z jejich tvorby, abych vás nalákala k návštěvě jejich účtů a prohlédli si mnohem více z jejich umu.
Mezi mnou seznámené umělce patří i jedna, podle nějž jsem pojmenovala samostatnou složku. Po svolení jsem z množství její tvorby vybrala pár, ale i tak je toho trošku víc. Když se však podíváte na její účet, poznáte, že z její tvorby je to opravdu jen pár kousků. Doporučuji vám navštívit její účet, neboť její schopnosti jsou opravdu unikátní.
Ale dost již debat. Zde jsou naši další umělci, mezi nimiž na prvním místě figuruje ta, podle níž je pojmenována galerie.
Wandelfalke z Německa
Dívka z Německa s přezdívkou Tacimur
Dívka ze Spojených států s přezdívkou Ahyicodae
Dívka z Německa s přezdívkou Alcira
Dívka ze Spojených státu maggock
Dívka z Velké Británie o-eternal-o
Dívka ze Švédska Vixie87
Dívka z Maďarska WhiteRaven90
Ze spojených států AdeptOmega
Jako další se do řad našich "přispěvovatelů" zařadila i umělkyně z jiných míst. Její přezdívka je Nessa a další její tvorbu naleznete na http://www.dragonworldcomix.ic.cz

Ale už dost řečí a pojďme na obrázky.

Bleskový jednorožec

2. července 2009 v 19:45 | Akylasia + Aiendall |  Jednorožci

Síla blesků nelze ovládnout. Stejně tak nelze ovládnout tvora, který je zhmotněným bleskem. S jeho nádherou, grácií, eleganci a nebezpečností láká neustále blíž a blíž k sobě. Udeří, nebo jen neškodně uhodí vedle?


Vzhled:
Typově patří mezi mohutnější typ jednorožců. Silné pevné svaly a mohutnější postava naznačuje značnou sílu a vytrvalost, přesto ne na úkor rychlosti.
Jsou velcí, není žádnou vzácností výška v kohoutku přes 180 cm a někdy i o dost víc. Velmi záleží na druhotném druhu (viz schopnosti).
Silný, ale ne přehnaně mohutný krk nese ušlechtile tvarovanou hlavu., hříva i ocas jsou velmi husté a bohaté, značně dlouhé.
Mají také rousy nad kopyty i když ne příliš mohutné.
Vyznačují se dost unikátním zbarvením. Srst je totiž dvoubarevná, u kořínků asi do jedné třetiny délky výrazně fialová, zbytek délky chlupu je šedý. Stejným způsobem je laděná i hříva a ohon které však mají šedou první třetinu, v druhé třetině délky postupěn přechází do fialova a poslední třetina je čistě fialová. Tělo působí spíše šedě, fialová je vidět jen když jim rozhrnete srst a nebo u kloubů a podobně. Nemají všichni stejnou barvu. Fialová je téměř neměnná, ale druhou barvu mohou mít od téměř čistě bílé po dost tmavě šedou.
Velké a hluboké oči září živou a sytou fialovou barvou. Roh je střední až delší, čistě fialový ve stejné barvě jako hříva, jen těsně u kořene prolínají fialovou šedavé pramínky jakoby byl roh spletený z víc pramenů. Takovým dojmem také působí, byť to připomíná zhmotnělé fialové blesky a ne prameny vody či nějakého pevného materiálu. Roh jimi ostatně také je. Chvílemi vypadá jako by snad ani nebyl hmotný, když kolem něj tančí slabounké jiskřičky výbojů. Ale nenechte se oklamat. Hmotný je a velice nebezpečný.
Kopyta jsou převážně šedá, o nepatrně tmavší než šeď srsti, s fialovým okrajem a linií na spodku kopyta.


Životní prostředí:
Jsou velice přizpůsobiví, mohou žít vlastně kdekoliv i když dávají přednost vzdušným světlým listnatým lesům a nebo pláním s občasnými skupinkami stromů. Přesto klidně budou žít kdekoli kde se jim to zrovna bude hodit, nevyhýbají se prakticky žádnému prostředí, vyjma velkých měst. Pokud už se musí pohybovat v nich, volí proměnu do jiné podoby. Stejně tak se chovají i na jiných místech která jim z nějakého důvodu nevyhovují.


Strava:
Na potravu jsou značně nenároční. Stačí jim jakýkolvi rostlinný porost, přičemž jsou schopni jíst i bodláky, trnovníky, v nouzi i kůru stromů, lišejníky, houby. Pokud v prostředí kde se pohybují není ani to, řeší situaci proměnou do jiného tvora který v příslušném prostředí vhodnou potravu má a nají se takto.
Nejraději mají kvalitní luční porost z lučních květin a trav. Takové jsou pro ně pochoutkou. S oblibou si také pochutnávají na vrbovém listí.
Jejich krev je schopná neutralizovat téměř všechny jedy vyjma asi pěti druhů a i ty snáší lépe než většina tvorů tudíž se nemusí bát otravy z neznámého druhu rostlinstva.


Mláďata:
Toto je u bleskových jednorožců poměrně specifické. Z obou rodičů bývá totiž bleskovým jednorožcem obvykle pouze jeden. Druhým rodičem může být jakákoliv rasa a potom záleží na tom zda byl jednorožec otec nebo matka. Pokud matka, hříbě se rodí po roce březosti v podobě bleskového jednorožce, někdy k tomuto dochází i pokud je matka jiný druh jednorožce, je-li dostatečně podobný.
Pokud byl jednorožcem otec, mládě se rodí po době a v podobě která odpovídá rase matky a po době, která odpovídá asi tak 4měsíčnímu hříběti u obyčejného koně ohledně stupně vývoje, je schopné volně přecházet mezi oběma podobami.
Mládě je vždy pouze jedno. Dvojčata nebyly zaznamenány za celou dobu existence rasy která je opravdu velice stará.


Schopnosti:
Mají poměrně slušnou sbírku schopností. Ostatně je to opravdu velmi stará rasa jejíž původ sahá až do dob na které si už nikdo nepamatuje, do dob kdy svět teprve vznikal. Jedna z nejstarších ras co vůbec existují.
Kromě všech typických vlastností většiny jednorožců jako je značná rychlost a vytrvalost, značná imunita vůči jedům, schopnost zvládat i dost extrémní přírodní podmínky a hezký výčet magických schopností, mají i několik skutečných zajímavostí.
Navíc jde o rasu bojovníků, přizpůsobených svou silou pro boj. Ale vždy bojují za obranu druhých, nikdy ne pro vlastní moc nebo slávu. Přísně chrání rovnováhu, proto se je nepokoušejte získat na svou stranu ve věci která rovnováhu porušuje. dočkali byste se spíše úderu, by´t na poprvé pouze varovného.
Jejich základní schopností je používání fialových blesků. Jde o velmi zvláštní druh blesků. Legendy praví, že právě v záblescích této energie byl stvořen svět a do takové energie se nakonec vrátí po svém zániku. Co je na tom pravdy, to dnes už není možné posoudit. Fakt je ten že jejich blesky mají nezvyklou moc a sílu. Je skutečně málo štítů které jsou schopné jejich efekt aspoň zmírnit a ještě mnohem méně je těch, které je zastaví. Mohem jistější je pokusit se uhnout, utéct, i když zkuste si překonat rychlost blesku...
S touto schopností se rodí a dokáží je ovládat zcela instinktivně. Blesky mohou použít na víc účelů. Rozhodně ne pouze k boji. Mohou je použít na odstranění bloku v něčí paměti, na zloemní psychických útoků na jiné, odstranění kletby a nebo prostě jako zdroj energie pro téměř cokoliv. I když musí pozorně hlídat aby moc blesků nenarušila dílo o které jde.
Jednorožci je používají většinou pouze na zastavení obzvláště nebezpečných tvorů, kteří vážně ohrožují celé národy. Jinak si raději vystačí s jinými druhy magie a schopností.
Nicméně mají i větší zvláštnost.
Jak už bylo zmíněno dříve, mají i druhotnou rasu, téměř každý z nich. Důvod je takový že téměř každý bleskový jednorožec je míšenec. Bleskovým jednorožcem byl pouze jeden z rodičů a druhý mohl být kdokoliv. Přesto jejich potomek má přesně polovinu krve po jednorožčím rodiči.
Dědí totiž po něm opravud jen geny bleskového jednorožce a geny druhotné rasy po rodiči zanikají, dostanou vlastní po druhém z rodičů. Rasa tedy neslábne ani neustálým křížením s jinými.
Potomci navíc mají možnost volné proměny do druhé rasy se všemi vlastnostmi a schopnostmi druhotné rasy. Navíc mohou ze sebe oddělit druhou část, právě druhotné rasy, která se může pohybovat zcela nezávisle na první, samostatně žít se vším všudy, klidně se i zamilovat a mít vlastní potomky, a pokud by jedna z částí byla zabita, druhou to neohrozí i když to pocítí. Takto zůstalo zachováno mnoho ras kteté by jinak zanikly. Oddělená část totiž nemá geny bleskového ale pouze jejich druhotné rasy a může žít samostatně. Pokud si najde partnera stejné rasy, jejich potomci už s jednorožci nebudou mít nic společného. Původní jednorožec sám vlastně změnu nepocítí. Dokonce ani nemusí vědět co oddělená část dělá a nebo kde je. Pouze když se s ní něco stane, pozná to. Pokud se bude chtít po tomto oddělení proměnit do své druhotné rasy, už to nebude přirozené, ale půjde o použití magie proměny.
Tato schopnost není unikátní jen pro ně, ale je pořád poměrně vzácná. neobvkylé je pouze to že u nich náleží ka každému z nich bez vyjímky. Tvorové s touto schopnsotí se označují jako multiosobnostní a u některých ras dochází i k existenci i dost značného možství částí. Občas se někdo takový vyskytne v každé rase, u nich je to však opravdu každý.


Nemoci a léčení:
Moc často nemocní opravdu nebývají, spíš v boji přijdou k nějakému zranění. Protože mají poměrně dost pokročilou schopnsot regenerace, obvykle to dokáží bez problémů zvládnout. Fyzicky jim toho až tolik ublížit nemůže. Přesto je možné je zabít. zranění od určitého stupně bez pomoci nedokáží přežít ani oni. Občas jim ale hrozí potíže kvůli dualitě jejich rasy, stává se to dost vzácně, ale někdy mohou zešílet. Naštěstí nebývají poítom nebezpeční okolí, většinou to má za následek zablokování jejich schopností. Jen vzácně se stane že ztratí kontorlu nad svými blesky, vždycky v souvisloti s duševní nemocí. To ale nikdy nepřežijí. Síla vlastních blesků je doslova roztrhá na kusy.
Léčba duševní nemoci je jistě možná, ale obvykle to vyžaduje rasu s empatickými a nebo apsoň telepatickými schopnostmi aby k nim vůbec pronikli.
Při úplně proměně v jinou rasu mohou onemocnět nemocemi kterými trpí příslušná rasa, ale jsou schopni přivolat si svou regeneraci aby se vyléčili. Nebo mohou samozřejmě podstoupit obvyklou léčbu.


Ohrožení:
Jsou to bojovníci, jejich největším nebezpečím je tedy to, že je někdo zabije v boji. S jinými národy a rasami nemívají problémy. Pokud by někde vadila jejich pdoba, prostě se promění do podby obvyklé v tom světě a nikdo nic nepozná. Díky dvojí podstatě jim proměny opravdu nedělají žádné potíže. Často je loví temní kteří se snaží rozšiřovat svou moc neúměrně na úkor druhých, protože bleskoví jednorožci jim takovou činnost dost často kazí.


Chování mezi sebou:
Je jich dost málo, jen občas se nějaký někde objeví. Nevadí jim to, volně žijí kde se dá a pokud už se potkají, chovají se k sobě přátelsky a s úctou, jako kolega ke kolegovi, ale obvykle nic víc.


Chování k jiným rasám a k lidem:
Protože obvykle mezi jinými rasami žijí, vychází s nimi dobře. Tiše svou skutečnou identitu skrývají všem před očima a jen se v duchu usmívají tomu, že jsou považováni za jednoho z nich. Naprosto klidně žijí mezi ostatními, málokde ukáží kdo skutečně jsou a někdy i potom zůstávají v jiné podobě, pokud je pro ně výhodnější. Dokáží se přizpůsobit podmínkám v kterých ta která rasa žije. Ale jsou věci které tolerovat nebudou, kladou totiž dost značný důraz na svobodu.
Obvykle se chovají klidně, uvolněně, někdy trochu samotářsky, ale pokud jim společnost vyhovuje dovedou být velmi milí, veselí a přátelští. Mají ostatně velké a milé srdce do kterého se vejde opravdu hodně bytostí a přátel. Ale jen vzácně někomu opravdu řeknou vše. K lidem se nechovají jinak než k jakékoliv jiné rase. Nesoudí jednotlivce podle činů skupiny. Nikdy.
Ti z nich kteří se pohybují v oblasti kde žije společně mnoho ras na sebe často beru lidskou podobu prostě proto, že to je pro ně praktické. Ve vlastní se přitom často nemusí ukázat celé věky.


Chování k nim:
Pokud už se dozvíte s kým máte tu čest, neměňte své chování oproti předtím. To že vám to vůbec řekli, je známka důvěry. Což znamená že jim vyhovovalo jak jste se k nim chovali dosud. Pokud se k tomu přichomýtnete náhodou když někde bojují, berte v potaz že jsou to tvorové s velkou mocí schopní vás na místě zabít, ale neudělají to bez opravdu pádného důvodu. Nevyžadují poklony a podobně, ale respektovat je, je opravdu třeba.


Můj názor:
Mohou být velice nebezpeční pokud chtějí. Přesto není znám případ že by toho někdy zneužili. Už to o nich něco vypovídá.