Červen 2009

Anreikové

28. června 2009 v 16:20 | Aiendall |  Tvorové
Tajemní jako sám život a o nic méně vyjímeční. Můžete je najít kdekoliv a nikde. Strážní andělé samotného života. Úplné informace o nich neexistují, protože je téměř nikdo nezná a nikdo o nich neví vše.


Vzhled:
Tato rasa má jednu zvláštnost. A to tak že se dítě této rasy může narodit kdekoliv, v jakékoliv rase. To má dopad také na jejich vzhled. Prvních několik let života jsou k nerozeznání od rasy v které se narodili, doba se dost liší právě podle rasy. Až uplyne několik let (odpovídá asi tak věku kolem desetilétého dítěte a přiměřený věk u jiných ras který odpovídá tomu stupni stáří), probudí se jejich skutečná podstata. Stále zachovávají podobu rasy v které se narodili, ale už k ní v podstatě nepatří. Později mohou svůj vzhled potom volně měnit, většinou sice zůstávají v podobě v jaké se narodili, ale často také nosí různé elfí či lidské podoby, případně vzhled jiné humanoidní rasy, například proto aby zapadli do společnosti a utajili kdo opravdu jsou a nebo prostě z praktických důvodů. Mohou svou podobu změnit i prostě kvůli tomu kde se zrovna nachází aby to napomohlo situaci. Pokud se najednou dostanou daleko na sever a jsou v podobě tvora který mráz špatně snáší, není pro ně problém se stát například ledním medvědem a později se vrátit do původní podoby až se podmínky změní. Vždy však bývají nějakým způsobem sympatického nebo zajímavého vzhledu. Někdy krasavci, někdy ne, ale vždy něčím zaujmou když se na ně podíváte, ať už zrovna vypadají jakkoliv.


Životní prostředí:
Liší se u každého jednotlivce. Všeobecně platí že mají rádi přírodu, ale ne samotu. Zdržují se tedy proto tam kde žije nějaký druh, ať už ten v jehož podobě se narodili nebo jiný. Můžete je naprosto běžně potkat třeba v rušném lidském městě, byť většinou spíš na jeho okraji či v blízkosti většího parku, v horských vesničkách či v dračích doupatech mezi draky, ve stádu laní, smečce vlků, rodině delfínů či kdekoliv jinde. Vždy však potřebují dýchat vzduch, pod vodou dýchat nedokáží, proto potřebují prostředí v kterém prostě jde přežít. Dovedou se přizpůsobit různým prostředím, jsou tím limitováni pouze svojí momentální podobou. Ale nemohou žít v prostředí tak plném jedů že tam umírá život a kde není co dýchat ani jíst.


Strava:
I ta se liší podle jednotlivců. Mohou jíst v podstatě všechno a nemají s tím žádný problém. Jejich chutě se často řídí podle podoby kteour používají a stravy na které vyrostli. Pokdu vyrostli v rybářské vesnici, klidně budou celý život jíst stravu založenou na rybách, pokdu ve vlčí smečce, budou jako každý vlk lovit a jíst maso, potkáte-li je mezi jednorožci, budou to vegetariáni. Navíc pokud změní podobu, přizpůsobí jídelníček té změně. Ač jsou to tvorové velmi ctící život, nemají problém s lovem pro maso pokud ulovené zvíře opravdu sní, stejěn jako s tím nemají problém šelmy žijící v přírodě. Znají velmi dobře přírodu a tudíž respektují její zákonitosti a do těch patří dokonce i toho.


Mláďata:
Protože i oni jsou normální živí tvorové tak mohou mít mláďata nebo děti stejně jako každý jiný. Ale nikdy si nemohou být jistí zda jejich potomek bude jejich rasy či ne. Velmi často tomu tak nebývá. Obvykle si totiž najdou partnera v jiné rase než je jejich a pak narozený potomek většinou bývá rasy druhého z partnerů, případně míšenec partnerovy rasy a té v které se narodili oni sami. O své potomky se vždy starají s velkou láskou, ale nikdy jim neberou svobodu. Neuslyšíte u nich věty typu "Na tohle jsi ještě moc malý, vysvětlím ti to až budeš dost starý." a tak podobně. Místo toho si sednou a snaží se vysvětlit situaci tak aby jejich potomek aspoň něco pochopil. Mají s nimi velkou trpělivost, nenutí je k tomu aby žili tak jak chtějí oni, dávají svým dětem možnost volby. A také velkou důvěru, přesto dokážou být i velmi přísní když je to třeba. Vždy své děti vychovávají k toleranci a lásce k ostatním, ale také k tomu aby se dokázaly bránit pokud je někdo bude napadat. Zohledňují při tom prostředí a společnost ve které žijí, ale také svoje děti učí o jiných rasách a společnostech. Snaží se jim tak předat aspoň něco ze své přizpůsobivosti. Často se stává že potomek zdědí jejich povahu i tehdy pokud nezdědí jejich původ a schopnosti.


Schopnosti:
Všeobecně platí že se snaží nebýt příliš nápadní a tak většinou dělají všechno přirozeně a to co umí se snaží přiliš nevyužívat. Je to svým způsobem moudré, protože se v minulosti často setkávali s tím že se jejich schopnosti jiní pokušeli zneužít. A to se jim velice příčí.
Jsou to ochránci života a ostatních.
Kromě jejich schopnosti přizpůsobit se jakékoliv rase a žít mezi jejími příslušníky jako jeden z nich se vyznačují vždy výraznou schopností léčit. Bývají to geniální lékaři či léčitelé. Znají velice dobře anatomii a zdravotní rizika a náchylnosti bezpočtu ras. Vědí to přirozeně a pokdu se setkají s rasou co neznají, dokáží velice rychle přijít na to jak funguje organismus nové rasy a musím říct že tato jejich schopnsot zachránila už bezpočet životů a odvrátila zánik hezké řádky ras kdy tito tvorové nacházeli léky a léčebné postupy na nemoci které způsobovaly děsivou zkázu.
Podle téhle schopnosti je však nepoznáte. Většinou jsou považováni prostě za génie v lékařství a nikoho nenapadne že to je jejich původem.
Mimo to dokáží naslouchat přírodě a z energetických polí světa poznat mnohé co byste asi nečekali. Dokáží s pomocí těchto schopností například hledat ztracené osoby, orientovat se v neznámém prostředí a to i za nepříznivých podmínek jako za špatného počasí. Z toho důvodu je nevyděsí ani ztráta zraku nebo sluchu. Dokáží tyto smysly nahradit jinak.
Také mají přirozeně velkou výdrž a obrovské zásoby energie s kterou umí výborně zacházet a kterou často využívají na léčení. Není snadné je unavit. Ostatní schopnosti závisí opět na rase v které se narodili.
Jsou však schopnosti unikátní pouze a jen jejich rase. Tedy hlavně dvě. V oboru případech jsou však poněkdu nápadní, protože je zahlalí bílozlaté záře a jejich tělo vzhledově částečně zprůhlední, jako by byli tvořeni pouhou energií.
Právě toto používají v nejvyšší nouzi jako svou poslední obranu, případně jako zoufalou obranu jiných tvorů podku vše ostatní selže. Záře kolem nich zintenzivní a dokáže rozpouštět prakticky jakýkoliv magický útok. Navíc zasahuje v rozmezí více dimenzí či sfér a tudíž dokáže zastavit i to co jinak je považováno za nezastavitelné. Tato zvláštní záře přitom má dostatečou sílu aby zastavila i velmi silný fyzický útok. Bývají však potom velmi vyčerpaní.
Druhá z jejich zvláštních schopností má souvislost s léčením. Pokdu opravdu selhávají všechny léčebné postupy a nedaří se najít nové, potom mají ještě jednu možnost. Vyvolají sílu samotného života a zahalí do něj tvora kterému hrozí smrt. Dokáží pak napravit téměř cokoliv. Ale je to pro ně velmi riskantní. Zastaví smrt a vyléčí zranění na kterém selhalo všechno, ale sami sebe tím vyčerpají až na samou hranici. Potřebují potom být v klidu a v teple, jinak velmi lehce onemocní a umírají i na úplně banální nemoci.



Nemoci a jejich léčení:
Opět závisí na podobě v jaké žijí. Pokud jsou třeba lidmi, mohou onemocnět vším čím trpí lidé, a to platí pro jakoukoliv podobu. Ale je třeba pamatovat na to že dovedou léčit a tudíž je velmi málo pravděpodbné že by je nějaké nemoci patřící k jejich podobě mohly ohrozit. Prostě se dokáží vyléčit, ať už cílenou prací s energií a nebo bylinkami či léky používanými v prostředí kde se pohybují. Vzhledem k tomu že pro ně není nejmenší problém vymyslet nový lék když žádný vhodný není, tak se jim mnoho stát opravdu nemůže. Stejně tak si dovedou poradit s jedy, najdou prostě protijed. Navíc jsou schopni u sebe vyvolat dost pokročilou regeneraci a to i tehdy když jejich podoba ji nemívá. Je to prostě jejich znalostmi ras a léčení. rozhodně není snadné je zranit tak aby se nedokázali vyléčit, ale možné to je.
Přesto i jim je možné ublížit. Nejvíce trpí zlým chováním jiných a svévolným bezdůvodným ničením. To je dokáže zasáhnout velmi hluboce, potom zůstávají smutní, stahují se do ústraní a chřadnou. Stejně tak je může těžce zasáhnou ztráta jejich nejblížších. Pokdu míra toho co se jim přihodilo přesáhne určitou mez, mohou se zbláznit nebo zcela stáhnotu do sebe a dokonce i přestat ve své obvyklé snaze pomáhat ostatním.



Chování mezi sebou a k jiným rasám:
Protože jich je velmi málo a jsou roztroušení všude možně, většinou se mezi sebou moc nestýkají. Není žádnou vzácností že někdo z nich prožije celý život aniž by spatřil dalšího příslušníka své rasy. Ale pokud se setkají, chovají se k sobě jako rovnocenní partneři, s respektem a tolerancí.
Podobně se chovají i k ostatním rasám. S tolerancí a respektem, uznávají ostatní. Sami ostatně žijí často jako jedni z nich a jejich okolí nic ani netuší. Naprosto klidně to může být třeba někdo z vašeho města či vesnice a vy to ani nevíte.
Velice ctí veškerý život a jsou to velmi přátelští tvorové kteří se sice dovedou bránit a dovedou bojovat a to velmi účinně, ale velmi něco takového nesnáší. Nenávidí války ale když se do nějaké dostanou, neutečou a snaží se pomáhat těm kteří válkou trpí nejvíce. Bojům se snaží vyhýbat, ale chraň všichni svatí ty kteří je napadnou a k boji donutí. Budou totiž velmi překvapení. Jako každý lékař znají anatomii natolik, že přesně vědí kam udeřit aby protivníka zastavili. Přesto soupeře jen zmlátí, tak aby na to tak honem nezapomněl, ale nezabijí.



Chování k nim:
Pokud se vám stane že zjistíte že jste se s nimi setkali, chovejte se k nim tak jak byste se chovali k příteli kterého si vážíte. Nesnažte se je využít, ale snažte se je pochopit. Pokud budete upřímní, zachováte jejcih tajemství a budete se k nim chovat přátelsky, budou vám za to vděční a rozhodně vás nenachají v problémech pokdu se do nich dostanete, budou se vám snažit pomoct v rámci všech svých možností. Nezapomínejte však na to že i oni mohou mít problémy a tak někdy pomoci prostě nemohou.


Můj názor:
Jde o dost neobvyklou a rozhodně pozoruhodnou rasu. Bez nich by svět přišel o mnoho, buďme rádi že jsou, i když je jich tak málo že stěží někdo z nás nějakého potká a když tak má malou šanci že se o jeho původu dozví.

Další umělci

28. června 2009 v 14:13 | Akylasia |  Systémové
Do našich řad umělců přispívajících do galerii přibyli další. Jsou to:
Mladík Artstain z Filipín
Dívka Cooley ze Spojených států
Dívka Yuumei ze Spojených států
Tímto jim děkuji za jejich svolení se zveřejněním jejich obrázků, kterým mi velmi pomáhají s vedením mého blogu.

Umělci

22. června 2009 v 20:27 | Akylasia |  Systémové
Do našich řad umělců přibývají další. Jejich hledání opět prospěla stránka DeviantArt. Našimi novými výtvarníky jsou:
Dívka Ajwaho z Polska
Dívka Aomori, opět z Polska
Dívka Arwelyn z Norska
Dívka Caramelody z Kanady
KreepingSpawn ze Spojených států
Marisale z Velké Británie
Dívka Pegacorn ze Spojených států
Mladík Schwarze1 z Austrálie
Dívka Teruchan z Japonska
Mladík THAZumi ze Švýcarska
Dívka XxRed-ButterflyxX ze Švýcarska
Dívka Zidra ze Švédska
Dívka manic-goose ze Spojených států
S ojedinělým stylem SnowSkadi z Ruska
Dívka nell-fallcard z Mexika
Dívka pinkfluff z Afriky

Děkuji tímto těmto umělcům za svolení s uveřejněním některých obrázků ze své tvorby. Během příštích pár dnů do našich galerií přibydou nové obrázky právě od těchto umělců.

Kreonský kůň

14. června 2009 v 9:55 | Aiendall |  Tvorové

Plemeno koní které nespoutáte proti jejich vůli. Hrdí a krásní, vždy sví, ale také věrní až do konce času.



Vzhled:
Tvarem těla připomínají plemeno koně Morgan (pro přesnější představu například zde: http://www.cyberserver.cz/70-morgan ). Jsou však poměrně dost velcí. Běžná kohoutková výška těchto koní se pohybuje v rozmezí 192,5 cm - 201 cm, tedy rozhodně žádní drobečci.
Zbarvení bývá nejčastěji ve všech možných odstínech a verzích grošované. Vzácněji se vyskytují bělouši a vraníci, velmi vzácně černobílé nebo šedobílé zbarvení typu apallosa. Nikdy a za žádných okolností se nevyskytují ani hnědáci ani ryzáci. Nejvíce bývá ceněn typ zbarvení kdy temně šedý kůň s černošedou hřívou, ocasem a podkolenkami má tmavošedé groše s téměř bílou hvězdičkou ve středech grošů. Takový kůň vypadá skutečně impozantně, nicméně tento typ grošovaného zbarvení se řadí mezi ty vzácnější.


Životní prostředí:
Svým původem pocházejí z rozsáhlých podhorských plání, ale mnohá stáda žila i v nižších pásmech hor. Mají rádi prostor kde se uplatní jejich rychlost a kde mohou uhánět s větrem o závod. Ale jsou kupodivu i přes svou velikost značně obratní, proto jim nevadí ani úzké horské stezky. Nevadí jim výšky a dokáží i po takových místech uhánět dost rychle. Všeobecně dávají přednost spíše mírnému až studenějšímu podnebí i když je nevyděsí ani písek pouště.


Strava:
Nejsou příliš vybíraví. Postačí jim jakýkoliv travnatý porost, případně i listy keřů. Jsou schopní spásat i trnovníky aniž by měli potíže i když dobrovolně si takovou stravu nevyberou. Za pochoutku považují jarní listy některých druhů stromů. Oblíbená je hlavně lípa, javor a buk.
Často si také vybírají v porostu některé druhy bylin. Obejdou se bez nich, ale vědí dobře proč je vybírají. Kůň který jich najde dostatek mívá kvalitnější srst a je schopen běžet déle bez odpočinku. Není třeba aby jim je obstarával jezdec. Stačí když jim umožní se pást volně na louce a nebo když někde se někde venku kůň natáhne pod keře pro nějakou rostlinu tak ho nechat. Sami poznají co se jim hodí. V zimě jim stačí i seno a nebo co vyhrabou pod sněhem.


Mláďata:
Rodí se obvykle jedno hříbě, velmi vzácně se vyskytnou dvojčata. Klisna nosí hříbě 11 měsíců než se narodí a stará se o něj asi tři roky. Hříbata jsou už dost brzy schopná se pást, nicméně až rok občas pijí od matky. Dokážou však bez mléka přežít už ve dvou měsících.



Schopnosti:
Jejich předností je hlavně mimořádná rychlost a vytrvalost která se nedá srovnat s běžnými schopnostmi koní. Dokonce jsou schopní stačit i rychlosti většiny druhů jednorožců, kteří normálně snadno předstihnou jakéhokoliv koně. Legendy ostatně říkají že v krvi kreonských koní koluje i krev dnes už dávno ztracených plemen jednorožců z hor. Navíc dokáží běžet velice dlouho.
Dožívají se okolo 150ti let a vydrží v plné síle až téměř do samotného konce. I tato dlouhověkost je patrně památkou na předky s jednorožčí krví. Stejně jako vysoká odolnost vůči jedům a ač sami nejsou schopní používat magii, sami jsou vůči magii značně odolní.
Mají také dobrý orienační smysl, dobře snášejí zimu a špatné počasí. Většinou také, jako ostatně většina zvířat, jsou schopni včas rozeznat změny počasí a nebezpečné přírodní jevy všeobecně.
Jsou chytří a pozorní, mají vynikající sluch který dokáže zachytit i zvuky velmi nízké a nebo velmi vysoké, lidskému uchu dalece nedostupné.
Pokud si vyberou někoho s kým se rozhodnou zůstat, jsou také neobyčejně věrní. Nedokáží mluvit jako to dokáží třeba jednorožci, ale lidské řeči jsou schopní bez problémů rozumět a dokáží svému jezdci dát vědět dost věcí i bez řeči. Velmi záleží právě na jezdci nakolik bude schopen s koněm komunikovat. Dá se dohodnout hezká řádka signálů, které budou respektovat. Rozhodně si můžete být jistí, že pokud jezdec z nějakého důvodu spadne, kůň ho neopustí a bude ho hlídat a chránit dokud se nevzpamatuje, ale pokud usoudí že je situace příliš vážná, než aby to jezdec zvládl sám, pokusí se jej dostat sám někam kde mu pomohou a nebo přivést pomoc když to nepůjde jinak. V každém případě se vrátí, zabránit by mu v tom mohla jedině vlastní smrt.
Je třeba však pamatovat na to, že jezdce snesou jen tehdy pokud si vyberou s někým zůstat dobrovolně. Není je možné k tomu donutit, to se spíš nechají zabít. Jejich vůli a duši zlomit nikdo nedokáže. Jsou hrdí a svobodní. Buď s někým jdou z vlastní vůle a nebo vůbec. Je jim vcelku jedno zda jejch jezdec používá sedlo a uzdu a nebo ne. Dokážou akceptovat obojí.


Nemoci a léčení:
Jsou to sice otužilí a odolní koně, přesto mohou onemocnět jako vlastně jakýkoliv kůň, ať už prostým nachlazením a nebo vinou špatné stravy.
Jsou dost inteligentní, aby dokázali zabránit většině zranění, která by jim mohla hrozit, ať už na horských srázech nebo jinde, ale pokud už se stane, léčí se stejěn pomalu jako jakýkoliv jiný kůň. Jediné v čem jsou odolnější je teplotní rozmezí, které jsou schopni snést a to i s mokrou srstí a také vyjímečně vysoká odolnost vůči jedům.
Obvykle také dokáží sami poznat léčivé byliny.


Ohrožení:
Jejich největším nebezpečím jsou, jako u hodně ras, bohužel lidé. Snaží se je zotročit, spoutat, využít jejich sílu a krásu. Kdo by nechtěl takového koně. A právě tím je nejvíce ničí. V zajetí totiž umírají...


Chování mezi sebou:
Žijí ve stádech asi o 30 - 150 koních. Mají danou jasnou hierarchii, která se ale neliší od toho co je běžné u každé obyčejné koňské rasy.
Pokud se střetnou s jiným stádem, zvědavě se okukují, na chvíli promísí a pak se zase rozejdou. Občas se stane že ne ve stejném složení v jakém se setkali.


Chování k ostatním:
Dávají si jako každý býložravec pozor na tvory, kteří by mohli znamenat nebezpečí. Velké šelmy a podobně. Ale všeobecně projevují při setkání s nějakou rasou spíše opatrnou zvědavost. Přijdou se podívat, prozkoumat co to potkali. Ale dobře si pamatují ty, co jim někdy ublížili a potom jsou velmi ostražití. A pozor. Jsou li napadeni, sice dávají přednsot útěku, ale dokáží i bojovat a rána jejich kopytem rozhodně dokáže zabít i poměrně dost velkou šelmu, protože mají při svojí velikosti dost značnou sílu. Stejně tak budou bojovat za někoho ze svého druhu, který se v té chvíli nebude schopen bránit a nebo utéct, a nebo za svého přítele ať už bude jakékoliv rasy.


Chování k lidem:
Zachovávají většinou opatrnost. Vědí, že ne všichni lidé jsou stejní, ale také vědí že se je lidé často pokouší zotročit. Proto si udržují obvykle dost značný odstup. Získat si jejich důvěru chvíli trvá. Když se tak ale stane, máte šanci že se některý z nich k vám přidá a potom jste získali přítele jakých je jen málo.


Chování k nim:
Nesnášejí když se je někdo snaží zotročit a nebo jim ublížit. Ale když k nim přijdete prostě jen s tím že se chcete seznámit a nebudete je k ničemu nutit, nakonec vás pustí blíž. Můžete potom volně chodit mezi nimi. Ale nesnažte se na nějakého nasednout. Leda by za vámi nějaký přišel sám a nabídnul vám svezení, teprve potom můžete. Pokud to některý udělá, aniž by to bylo ve chvíli kdy je na obzoru nějaké ohrožení, pravděpodobně s vámi už zůstane. I když i tehdy pak ještě záleží na vašem chování. Pokud se i na jeho hřbetě chováte tak, že je s vámi kůň spokojen, už zůstane. Nikdy ale nezapomeňte, že to je cítící tvor a bere vás jako přítele, ne jako pána.


Můj názor:
Nádherní a ušlechtilí koně, na které je vždycky radost pohledět, když rychleji než vítr běží plání a vlají za nimi hřívy...

Geofffffff

9. června 2009 v 17:23 | Akylasia |  Systémové
Mezi námi zveřejněné umělce přibývá další, ojedinělí človíček. Je jím umělec z Filipín. Jeho tvorbou k nám přibývají lidské postavy spolu s dokonale vytvořenými démony. Jeho tvorba zde však nekončí, právě naopak. Je zde malý výčet z jeho uměleckých děl, která se skrývají na deviantartu. Proto, jako už u všech článků a obrázků, přikládám odkaz na jeho účet, aby jste se mohli pokochat stejně, jako já. Ale nyní již dost řečí, jdu vám založit stejně pojmenovanou složku, do které tato umělecká díla se svolením majitele zveřejním.

Arnael II.- Vzpomínky na dětství

9. června 2009 v 14:07 | Akylasia |  Příběhy
Ač Arnael utekl před světem, na který zanevřel, nezapomínal na vše, co se mu dělo v jeho mládí. Právě díky dění, které otevřelo jeho štěněčí oči, nikdy necouvl před laskavostí a nebál se dát druhou šanci. Ale i dění jeho minulosti skrývalo v jeho srdci temné štěpiny, častější, než ty zářivě světlé. Arnael zažil mnoho bolesti, prošel skrze mnoho nesnází a přesto se na něm vše nepodepsalo tak, jako dnes. Jeho život se na mnohokrát změnil. Největší změna však přišla teď.
Arnael ležel na boku uprostřed zurčivého skalního potoka, jehož voda byla chladná díky sněhu na vrcholcích hor. Až k Arnaelovi byla voda čistá a průzračná. Od jeho těla se však táhla zrůžovělá krví vytékající z Arnaelových ran. Z ran, které způsobili tesáky jeho nové rodiny. Z ran nenávisti, potupy, strachu a chtíče. Arnael měl oči zavřené. A právěm v tuto chvíli vzpomínal na dění v minulosti.
***
Slunce stálo vysoko na obloze, když se Arnael narodil. Byl krásný den kvetoucího jara, bylo teplo a stín, kde měla Arnaelova matka vyhloubený dolík, krásně chladil. Spolu s Arnaelem se tento den narodilo dalších pět vlčat, z toho tři slečny. Ovšem, ač byl den krásný, situace tomu nenapovídali.
Arnaelova matka, Sibien, nebyla nadšená. Už od chvíle, kdy si byla jistá svou březostí. Mezi nimi to znamenalo potíž. Ta nyní přicházela. Sibien byla nadšená z těch krásných kuliček, které se ji narodili. Radovat se však mohla jen okamžik. Stín vrhaný stromem najednou ztmavl, když se nad ní postavil vůdce smečky. Byl to mohutný vlk temně šedočerné barvy, jehož tmavě hnědé oči na slunci chytali nádech krvavě rudé. Z jeho těla přímo sálala nenávist a zášť vůči všemu živému.
Vlk se sklonil k vlčatům, která se batolila kolem maminčina bříška. Narozdíl od ostatních vlků, tyto již viděli a plně vnímali své okolí. Jeden z nich se otočil na vlka. Byl to Arnael. Vlk vycenil tesáky a sklonil se k vlčeti, které mu bylo nejblíže. Arnaelovým tělem projel třes, když vzal vlk mládě do tlamy a stiskl čelisti. Vlče zapištělo, to však bylo vše. Po jeho maličkém těle sjeli proudy krve. Vlk zatřásl hlavou a odhodil vlče pryč. Takhle si počínal u každého vlčete. Jeho kroky přežily celkem pouze tři vlčata.
Jedním z vlčat byla samička. Byla neuvěřitelně drobná, ale mrštná. Vlkovi stále unikala, dokud se vztekle neohnal po druhém. Tím byl sameček, tmavý vlček mohutné postavy. Následkem otcova stisku napůl zchroml na pravou přední tlapu. Vlk se pak znovu pokusil zakousnout malou vlčici, ta mu však opět hbitě ubýbala. Vlk se vztekle ohnal po Arnaelovi. Arnael se však nedal, uskočil a sám se zakousl do pysků otce. Ten zavyl a zatřásl hlavou, dokud vlče neodlétlo. Arnael tvrdě přistál na pláni, kde právě smečka sídlila. Ihned se však neohroženě zvedl, otřepal se a zahleděl se na zuřivého vlka. Ten však již těmto vlčatům nevěnoval pozornost a otočil se, aby šel takto přivítat přírůstky dalších dvou vlčic, která porodila jeho potomky.
Celkově se tak za tento den narodilo asi patnáct vlčat. Tedy, přežilo patnáct vlčat. Tato vlčata však byla i nadále od vlastního otce terorizována. Nebyl den, aby nepřišel mezi hrající se vlčata a tvrdě se po nich neohnal. Takto za Arnaelův život padlo dalších pět vlčat, dalších pět částečně zchromlo. Mezi těmi, jež se dokázali vyhnout otcovým výtkám byli tři vlčata. Arnael, jeho sestra a jeden velmi maličký vlček. Všichni tři drželi pevně při sobě. Arnael se brzy naučil rozpoznat, kdy otec na vlčata zaútočí. Díky tomu dokázal on i další dva pokaždé těmto situacím utéci.

***
Arnael zaúpěl a posadil se. Sklonil hlavu až k hladině, uši přitisknuté k hlavě. Povzdechl si a rozhlédl se kolem. Je na okraji hranic s územím smečky, ve které dosud žil. Velmi se obával, aby na okraji lesa nezahlédl tu maličkou hlavičku svého jediného přítele, Kerima. Věděl, že je poblíž, cítil ho. Přesto nedokázal přesněji určit, kde se nachází. Byl unavený, omámený ztrátou krve a navíc viděl rozmazaně od některých kousanců na hlavě. Nebyl by schopen se nyní bránit, kdyby na něj někdo zaútočil.
Přesto se Arnael odhodlal přunutit své tělo vstát. Rovnováhu sotva udržel na rozkročených nohách. Ocas mu splihle vysel směrem k zemi. Trochu kolébavě vykročil vpřed, dopadaje na levou přední a pravou zadní tlapu. Neohlížel se, neměl již důvod. Kerima by stěží zahlédl a vidět místo tak velkých podlostí a plné nenávisti, neměl zapotřebí. Bylo mu líto, že tam mus Kerima zanechat, ale nedokázal by se o něj postarat. A musel odejít. Pořád slyšel a viděl Ailin. A to ho zraňovalo mnohem víc, jak nenávist smečky. Kráčel zády k domovu, který získal a který jej opět vyhnal. Kráčel pryč.

***
Vlčata přežívala do útlého věku pěti měsíců. Tehdy ani Arnael nepozna, co vůdce smečky chystá. Nakonec to mohl sám poznat, když snad poprvé naplno ucítil stisk jeho zubů. Tesáky jeho vlastního otce se naplno zabořili do jeho boků, z nichž vytryskly proudy krve. Láska Sibien k Arnaelovi tehdy ještě více vzrostla. Arnael nevydal hlásku. Spíše naopak, ještě se po otci ohnal a i on zaryl své kraťoučké zoubky do jeho kůže. Ozvalo se temné vrčení, přičemž se zuby otce zaryli ještě hlouběji. Ani tehdy Arnael nevydal jedinou hlásku. Vlk ho tedy pustil a odešel.
Arnael si na něj od té doby díval velký pozor. Hlídal si každý jeho krok, každý pohled a záblesk očí. Uběhl sotva týden, když nastala doba jejich "přivítání" mezi právoplatné členy smečky. Sibien byla tehdy skleslá a onemocněla. Nebyla schopna se postavit ani se rozhlížet, nepila, ani nejedla. Arnael o ni měl obavy. Brzy však přestal, neboť musel své obavy obrátit na vlčata a na sebe.
Nebe zahalili bouřkové mraky, tmavé, skoro černé. Na území smečky jako by padla noc. Arnaela ucítil mravenčení na čumáčku a nepříjemný pocit, že se stane něco zlého. Nemýlil se. Vůdce seřadil všechna vlčata do kruhu kolem sebe. Stáli na sežehnutém černém písku, který byl z větší části přoškvařen v jakousi hmotu. Arnael přešlapoval, neboť cítil pálení do tlapek. Vlk se mu zdál ještě strašnější, jak dosud. Temně černý, zježený. Ač byla tma, měl temně rudé oči a tvář rozšklebenou úsměvem. Jeho vzezření nabralo výraz šílence. Arnael podvědomě ucítil strach. Tohle rozhodně nebude nic dobrého a on to moc dobře věděl.
Uprostřed podvědomého pocitu nebezpečí a smrti se však objevila jiskra naděje, štěstí. Arnael se rozhlédl kolem. Na okraji lesa, v tmavé stínu, zahlédl matnou siluetu. Zamžoural na ni a věděl, že tohle je záchrana, která je může dostat z nebezpečí. A nemýlil se.
Kdo ti dal právo ohrožovat mladý život k smrti?? Okamžitě ustaň a couvni. ozval se jasný hlas. Kupředu pokročil jeho majitel, ze kteréh ose vyklubal útlý a dobře stavěný vlk. Měl jasně modré oči, světle šedou srst s odstíny bílé. Byl nádherný. Otec se na něj otočil a zavrčel. Zdivočele se přikrčil a skočil po neznámém vlkovi. Ten se však nenechal rozptýlit a skočil proti němu. oba se střetli, přičežm kolem otce se objevil černý půlkruh a kolem neznámého vlka modrý. Arnael zůstal s úžasem hledět na podívanou. Boj cizince proti otci.
Arnael poznal, že teď je šance zachránit své sourozence. Otočil se k nim, s tím, že je odežene odsud. Jeho otec však poznal, co jeho syn chce učinit. Odskočil od svého soupeře znovu do přímého středu kruhu vytvořeného z vlčat. Vzhlédl k zamračené oobloze a táhle zavyl. Arnael se zachvěl. Tohle bylo zlo, které je čekalo. Tohle bylo to, čeho se podvědomě obával.
Z nebes sešlehl blesk, který zasáhl celý kruh z vlčat. Tentokráte i Arnael ostře vykvikl. Cítil bolest, ohromnou bolest. Pak však zahlédl jasný záblesk a bolest napůl ustala. Zahlédl toho cizího vlka, který se zakousl do hrdla otce. Zahlédl černý kruh kolem dokola. A ucítil pach spálené srsti, ale i masa, cítil všudypřítomnou smrt. Pak vše zmizelo, skryté pod černou mlhou bezvědomí.
***
Arnael zakňučel a klesl, jak se mu podlomila kolena. Klesl do trávy. Věděl, že to není dobré a že by měl vstát. Tentokráte však své tělo nedokázal zvednout a spíše ještě více klesl do trávy. Sklonil uši k hlavě a položil hlavu do měkké trávy. Pomalu zavřel oči.
Měl bych spíš vstát... povzdechl si. Sám sebe však stejnak nedokázal přemluvit, aby vstal. Slova sice padla, ale to je vše, čeho byl nyní schopen. Cítil slabost a s každou minutou cítil každý kousek síly, která ho v podobě vytékající krve opouštěla. Arnael neměl sílu vstát.

***
Chlapče, probuď se. Vstávej. No tak, ty to zvládneš. zaslechl Arnael. Pomalu otevřel očka a zahlédl před sebou laskavou tvář vlka, protáhlou, útlou a jemnou. Pomalu zvedl hlavičku, přičemž ucítil, jak se ozvala bolest, zasahující do celého těla. Avšak nevydal ani hlásku. Vlk se usmál.
Výborně. Jsi statečný chlapík. Nevstávej, šetři se. Postarám se o tebe. Až budeš vpořádku, vydáme se na cestu. řekl vlídně. Ležel před Arnaelem a z jeho těla sálalo lákavé teplo. Arnael popolezl blíž a zlehka se o cizího vlka opřel. Tam bylo teplo, živé teplo. Zaslechl tlukot srdce. Položil si hlavičku mezi tlapky, zavřel oči a usnul.
Arnael takhle pospával asi dva týdny, přičemž se mu kůže hojila a opět mu začala růst srst. Přestávalo na něm být znát, že ho zasáhl nečistý blesk. Cizí vlk, který se mu představil jako Airego, z toho byl nadšený. Po dvou dnech ukázal Arnaelovi, co se stalo. Celý jeho domov byl pokryt hromádkami, které kryli těla jednotlivých členů smečky. Všichni byli mrtví. Airego mu ovšem řekl, že nezůstal sám. Arnael si pamatoval každé jeho slovo.
Neboj se, Arnaeli. Přišel jsem, abych tebe i ostatní zachránil. Bohužel se mi povedlo zachránit pouze tebe. To ale neznamená, že tě opustím. Ne, budu pořád s tebou. Ukážu ti širý svět, jeho lásku a přátelství a naučím tě vše, co sám umím. To ti slibuju.
Arnael mu věřil. Airego taky splnil své slovo. Daroval mu jméno, Arnael a daroval mu to, po čem toužil- přítele, rodinu. Už nebyl sám. Podle slibu taktéž vykročili do světa. Po dvou týdnech, kdy se Arnaelovo tělo opět pokrylo jemnou srstí, vyrazili na cestu. Arnael se tehdy otočil a zahleděl se na svůj domov. Poprvé a naposledy ve svém životě udělal tuto chybu.
Arnael splnil všechna slova, až na jedno. Ukázal mu lásku a přátelství světa, ale zároveň i úkol, kterým byl Airego pověřen. Zachránit svět od nádtlaku démonů. Arnael však poznal, že démon není pokaždé jen zlý. Bylo složitější to vše rozpoznat. Arnael však celou dobu sledoval Airega v práci a naučil se vše.
***
Arnael už napůl spal, když si vzpoměl na tyto chvíle. To ho však již naplno probudilo. Pozvedl hlavu, přičemž napůl otevřel oči a tlumeně, nenávistně zavrčel.
Lhal jsi. Když tě nejvíc potřebuju, nejsi tady. zavrčel nenávistně, se slzama v očích. Tiše zakňučel.
Tohle není fér, Airego. Tohle ne. Měl jsi tu být, neopouštět mě. Nestalo by se tohle vše, nebýt toho, žes mě opustil. vrčel nadále, nešťastný ze své situace.
Lhal jsi mi. zašeptal.

***
Airego svá slova nesplnil. Nezůstal s Arnaelem napořád. Narazil na démona, který byl i nad jeho ojedinělé síly. Arnael ho našel na boku, s ošklivými ranami. Se slzami v očích se jej pokoušel vyléčit. Airego sám mu však řekl, ať toho nechá. Znal svůj osud. nešťastně Arnaelovi řekl, že došel na konec své cesty. Umíral. Arnael to nechtěl pochopit a snažil se dál a dál.
Uprostřed jeho snažení se objevil záblesk. Jak Airego, tak i Arnael se změnili do lidské podoby. Airego zlehka chytil Arnaelovu ruku do své.
Ani já nemám tuhle sílu od malička. Dostal jsem ji. A teď ji předám tobě, aby jsi mohl zachránit někoho, jako jsem to udělal já. Být nadšený z jeho života. Najdi někoho, kdo ti do života vnese lásku a štěstí, jako ty mě. Najdi někoho, kdo ti dodá sílu jít dál. Nenech svět upadnout do temnoty, pod nadvládu temných démonů. zašeptal Airego. Z jeho dlaně se do Arnaelovi přelilo modré světlo. Arnael ucítil příval síly, mocné a plné lásky.
Budu pořád s tebou. zašeptal. Arnaelovi se do očí nahrnuli slzy. Jeho jediný blízký mu zemřel v náručí.

***
Lhal jsi ve všem. Nezůstal jsi se mnou, nejsi tady a svět není plný lásky a přátelství. A je to díky všem. Nemůžu ničit všechny, kteří nenávidí a mučí. Lhal jsi, stejně jako kdokoliv jiný. zakňučel nešťastně Arnael. Kolem jeho těla se pomalu obtáčeli černé pruhy temné magie, které se kolem něj točili ve chvíli, kdy jako malý vlče ztratil vědomí po zásahu bleskem. Netušil, že blesk byl černý a nesl ve svém nitru temnou, démonskou magii, která teď pomalu získávala nadvládu nad jeho ztrápenou duší plnou nenávisti.

Devilady-N

8. června 2009 v 10:39 | Akylasia |  Systémové
Ve známost na náš blog přivádím další z mnoha talentů Deviantartu. Je jím šestnáctiletá Devilady-N z Indonesie, která mi dala svolení, zveřejnit některé její obrázky na našem blogu. Vůči Devilady-N a její tvorbě přivádím na náš blog animované postavičky z její vlastní tvorby. Nejsou však všechny a jako u dalších 4 lidiček, které jsem zde již publikovala, odkazuji na její účet na Deviantartu.
Zajisté však již čekáte, jaká její tvorba je, že mě tak zaujala. Tak tedy dost řečí a pojďme se na ni podívat.

Silentpilgrim

7. června 2009 v 21:41 | Akylasia |  Systémové
Do našich řad umělců přináším dalšího. Mezi nás vkráčela dáma s velkým D. Podle mého umělec přes koně, se smyslem pro barvu a tvary, dokonale znázorňující eleganci a krásu těchto nádherných tvorů. Představuji vám kousek z tvorby Silentpilgrim. V jejích tazích se objevují nejen koně, ale i ptáci a vlci.
Představuji vám ukázku z její tvorby, opět odkazuje na její účet na deviantartu, kde najdete mnohem více z tvorby této ojedinělé dívky. Ukázku tvorby naleznete v galerii se stejným názvem, jako je tento článek.
Více tvorby naleznete zde: http://silentpilgrim.deviantart.com/

Druidchickz

7. června 2009 v 13:08 | Akylasia |  Systémové
Brouzdání po internetu a deviantartu nese mnohá ovoce. Mezi ně počítám i další z talentů. Tato dívčina mi po optání povolila zveřejnit kapku z její unikátní tvorby. Opět odkazuji na její účet na deviantartu, neboť tam se skrývá mnohem více z jejího potenciálu, který se bude nadále vyvíjet. A právě tam můžete shlédnout její další postupy ve vynikajících kresbách.
Tak tedy, dost řečí a pojďme se podívat na stejně pojmenovanou složku v galerii.

wolfbecks

5. června 2009 v 19:45 | Akylasia |  Systémové
Po velkorysém schválení majitele (wolfbecks) uvádím ve stejně pojmenované galerii výběr jejích obrázků. Ke každému obrázku uvedu odkaz na její deviantart účet, kde naleznete mnohem více její tvorby. Vřele doporučuji se podívat, neboť obrázky opravdu stojí za zájem. Nebudu zde nadále omýlat, co vás čeká, pojďte ukojit svou zvědavost a nahlédnout do ukázky jejích obrázků

Akela Taka

5. června 2009 v 13:40 | Akylasia |  Systémové
Zažádala jsem si o dovolení, zda mohu uvést na blog některé z obrázků kamarádky Akela Taky. Toto povelení mi bylo uděleno. Ač je to delší dobu, dovoluji si toto povolení využít dnes a z její stránky vybrat několik obrázků, které zveřejním v galerii, ve složce speciálně pojmenované po ní. Těšte se tedy na její vynikající tvorbu. Více z jejích obrázků naleznete na její stránce. Odkaz naleznete nejen v Oblíbených stránkách, ale taktéž u každého obrázku a i zde:http://akelataka.com

Dovoluji si zde vybrat několik obrázků z vynikající tvorby Akela Taky, nikoliv však vše. Nejedná se o nějakou přesnou sekci, nýbrž obecný výběr z veškeré tvorby, máte se tedy na co těšit. Pokud ovšem chcete vidět více, musíte se podívat na její stránku, což vám vřele doporučuji, vybrat jen tento výčet z jejích kousků bylo opravdu složité.

Nyní už dost slov a hurá na akci, ať má tento článeček opodstatnění

Kaimia

2. června 2009 v 13:46 | Akylasia |  Tvorové

S elegancí a moudrostí se prochází světem, aby jej svým jemným zpěvem uklidnili a ke spánku přivedli.


Vzhled: Tito tvorečkové mají velmi neobvyklí vzhled. Jejich tělo má pružnost a eleganci kočky. kolem krku mají hustou hřívu, která vede i kolem uší až na hlavu, téměř až k očím. K očím však volně spadá. Další takovou hustou hřívu mají u kořene ocasu, kde se vějířovitě rozléhá až přes boky. Mají útlou hlavu s elegantně usazenýma očima a jemným výrazem. kolem očí a na okrajích ušních boltců mají černě vyvedené jakési "tetování". Jejich ocas jde od kořene asi 50 centimetrů, potom se dělí na dva kousky zakončené jemným chmýřím.

Životní prostředí: Díky svým schopnostem jsou schopni žít na jakémkoliv místě a v jakékoliv podobě. Svou původní podobu udržují jen v určitých případech, jinak se zdržují v podobách, které se vyskytují v okolí a jsou jim nejpříjemnější. jsou schopni přežít jak v lese, tak i ve městě, v pouští, v jezeře nebo oceánu, ale i na vysoko položených skalách i v nebeských výšinách.

Strava: Jsou to všežravci. Jejich žaludek a tím i strava se mění podle podoby, ve které právě setrvávají. Jedna věc však v jejich jídelníčku nesmí chybět. Touto nezbytností pro ně jsou maličké perličky o průměru ani ne 1 mm. Tyto perličky se velmi špatně schání, proto se Kaimiové snaží výrobce těchto perliček držet ve svém vlastnictví a starat se o ně, aby jich měli vždy dostatek.

Mláďata: Aby měli Kaimiové mláďata, je zapotřebí, aby se vůbec sešli. To je ovšem velmi nepravděpodobné. Vzájemně se sice poznají, ale je to již velmi ojedinělí druh. Kráčí světem osamoceni. Ovšem mimo partnerství mezi druhy uzavírají Kaimiové i vztahy mezi jinými druhy. Tehdy se však jejich vlastnosti a schopnosti nedědí. Kaimiové jsou velmi vážení rodiče, kteří se o své potomky velmi rádi starají a opatrují je. Dávají jim tu největší péči, stejně tak i svým milovaným protějškům. Počet potomků je maximálně jeden, nebo mývají potíže. Samozřejmě asi po dvou letech je možné mít dalšího potomka.

Schopnosti: Ojedinělou schopností Kaimiů je jejich hlas. Jsou schopni jej naplno ovládat. Pomocí hlasu dokáží uklidnit, uspat, dodat sílu, rozbouřit. Kdokoliv na jejich hlas reaguje už při prvních tónech. Na jejich písně neexistuje obrany, ani když si zacpete uši. Oni jej totiž nepoužívají pouze pomocí vlnových délek, jako jakýkoliv jiný zvuk, ale přenáší jej na více úrovní, kde se jejich objekt nachází. Ten to však neočekává, kolikrát ani o více úrovních netuší. Tím je naprosto zaručen úspěch jejich záměru.
Kromě hlasu a schopnosti přeměny, aklimatizace a přirozených smyslů, jako je čich, sluch, zrak, dále pak rychlost a hbitost, ovládají mimo jiné i obranné štíty. Tyto štíty ovládají stejně dobře, jako svůj hlas. Dokáží štíty vymýšlet za pochodu, proto se nestává, že by je něco zranilo. Tyto štíty jsou schopni vytvořit během vteřiny.
Další jejich schopností, nezbytnou k přežívání, jsou, bohužel, i útoky. Ty však příliš často neužívají, proto není příliš známo, jak vypadají. Přesto se může s určitostí říct, že jsou velmi efektivní. Užívají vysokofrekvenčních vln prolnutých se světelnými paprsky, přičemž se kolem nich vlní světlo, které mění barvy i tvary. Použití útoků je u každého jednotlivce odlišné.

Nemoci a co je může ohrozit: Na tělesné zranění netrpí, neboť plně vnímají okolí a tvoří štíty ve vteřině. Také nemoci je neohrožují. Jejich tělo je vůči bakteriím a virům imunní, stejně tak i vůči jedům, ať přirozeným nebo chemickým. Jediné, co je může ohrozit, je nedostatek jejich perliček. Tyto perličky udržují tělo ve správné funkci a udržují orgány ve správném prostředí. Je to jediný pozůstatek jejich původního domova a stravy, bez nějž by zemřeli.

Chování mezi sebou a k ostatním: Chování mezi Kaimii není známé, protože se příliš nestýkají. Nemají příležitosti se mezi sebou setkat. Je jich velmi málo a vesmír je rozlehlí. Můžeme pouze předpokládat, že se chovají se stejnou láskou, upřímností a jemností, jako k ostatním tvorům v jejich blízkosti.

Chování k lidem a chování k nim: Kaimiové jsou velmi vstřícní tvorové. Snaží se pomáhat a nezatěžovat vlastními problémy, chovají se s elegancí a jemností. A přesně tak se chovají i k lidem. Podrazy od lidí je velmi raní a jsou pak čím dál tím více obezřetní při jednání s nimi. Bývají pak zamlklí a smaotářský, což je ovšem celkem ničí duševně. Když se však dostanou do takovéhoto stavu, málokdy se stane, že by z něj vyšli. Jsou pak vcelku nedůvěřiví a náladoví. Z tohoto stavu však již pro ně nebývá návratu, právě kvůli nedůvěře. Proto se k nim chovejte vždy upřímně, nikdy se nesnažte je podrazit. Můžete se jim svěřit se vším, nikdy vás nepodrazí a naopak pomůžou.

Můj názor: Kaimiové jsou jemná stvoření, plná eleganci a jemnosti, s jakou umí bravůrně pracovat. Potkat Kaimia je zázrakem, nejen pro jejich ojedinělost ve světě, ale právě i díky sami sobě. Važte si jich a nikdy se je nepokoušejte zradit, je to pro ně téměř jako smrt.