Květen 2009

Pouštní lidé (Tergenové)

30. května 2009 v 20:21 | Aiendall |  Národy

Lidé z pouště, znalí jejích krás i nástrah. Hrdí a odolní, přesto pouze lidé. Přirozeně moudří a s vlastním specifickým kouzlem.



Vzhled:
Vlastně se od obyčejných lidí jaké známe z našeho světa ani mnoho neliší. Jsou v průměru o něco málo menší než my, ale ne tolik aby byli nápadní. Lidi téhle výšky běžně potkáte i u nás. I postavu mají normální, zvláštní kombinace jisté šlachovitosti a sympaticky zaoblených tvarů. Nejsou to nikdy nějací svalovci ale ani "vyhublé kostry".
Barvu pleti mají lehce nazlátlou, jakoby neustále trochu opálenou. Jemným pravidelným rysům obličeje dominují jejich oči. Mohou mít všechny barvy pouštního písku, někdy dozlatova, někdy dohněda, velké a výrazné, lemované hustými dlouhými řasami.
I vlasy mívají barvy pouštního písku. Tedy vždy různé odstíny blond, nejvýše dohněda. Jiné barvy vlasů nebo očí se u nich nikdy nevyskytují.


Životní prostředí:
Jejich svět je pouštní krajina. Jiné prostředí tam prostě není. Všude jen poušť a nekonečné zlatavé duny, občas ozdobené skalami plnými jeskyní. Podzemí je v jejich světe docela rozsáhlé a právě jen v podzemí se dá najít ještě volná vod,a hluboko pod povrchem. I tak jsou samozřejmě místa kde se voda najít dá pokud víte co děláte. Tamnější zvířata samozřejmě vědí jak ji najít a Tergenové pochopitelně také.
Denní a noční teploty se zde často liší, zatímco ve dne horké slunce všechno spaluje, v noci se vkrádá mráz z hvězd a může být až několik stupňů pod nulou. Přesto i v takových místech je život a Tergenové jsou na takové prostředí zvyklí a přizpůsobili se.
Většinou obývají některou oblast jeskyní kde se zařídili po svém. Stěhují se jen tehdy když se mění podmínky v poušti v závislosti na ročních obdobích a nebo prostě občasných změnách v poušti.


Strava:
Protože rostlin je v jejich domovině málo, zvykli si Tergenové na převážně živočišnou stravu, většinou sušené maso, doplňovanou výhonky některých pouštních rostlin a jedlých lišejníkům podobných rostlin, které využívají jako koření a zdroj vitamínů. Jinak mohou jíst totéž co my.


Rodina a společenské vztahy:
Tergenové žijí v klanech. Ne všichni v klanu jsou příbuzní, ale často dochází k svatbám právě v rámci klanu. Není to rozhodně pravidlem, ale je to nejčastější. Klany jsou dost velké aby nehrozila degenerace vlivem přílišné příbuznosti, navíc se různé klany stýkají kvůli obchodu (a občas i vzájemným potyčkám), tudíž není takový problém se seznámit mimo klan. Potom obvykle dívka odchází do klanu svého vyvoleného.
Společnost je převážně patriarchální, třebaže ženy jsou váženy a pokud prokážou dostatečné schopnosti, mohou se dostat i na velmi vysoké pozice.
Klan vede rada starších a volený náčelník, ten je však vždy muž, znalý dobře pouště, inteligentní ale také silný. Členem rady starších může být i žena.
Zvláštní postavení mají klanoví šamani. Je jich většinou několik a mají vlastní hierarchii. I mezi šamany se může objevit žena, tam totiž opravdu záleží pouze na nadání a schopnostech a na ničem jiném.
Rodina jako taková se v podstatě neliší od toho co známe i u nás. Rodiče děti vychovávají tak aby mladí obstáli v klanu a tváří v tvář poušti.


Schopnosti:
Ač jsou to pouze lidé, jejich těla mají několik zvláštností, které vznikly bezpočtem generací života v poušti. Především mají vynikající orientační smysl, který nesplete ani nejdivočejší písečná bouře a nebo nejzamotanější podzemní labyrint. Potřebují ho k přežití, v krajině která se neustále mění a není stálá.
Stejně tak dokáží na obrovské vzdálenosti vycítit vodu, hledat prameny i tam, kde by je nikdo jiný nenašel prostým citem. Bez toho by ostatně v poušti stěží mohli přežít.
Dost velkou zvláštností je schopsot ovládat tělesnou teplotu. Dokáží ji měnit v rozmezí od asi 25 stupňů po 85 stupňů aniž by jim to ublížilo. Jejich organismus je schopen snášet i dost extrémní teploty i prudké změny teplot. V jejich světě se velmi liší teploty ve dne a v noci a tohle jim to značně usnadňuje, místo aby se snažili před tímto skrývat, prostě upraví vlastní teplotu a rázem jim je příjemněji.
Jsou citliví na proudění vzduchu díky kterému včas rozpoznají změny počasí. Šamani navíc mohou ovládat vítr a přimět ho aby se zachoval tak jak oni chtějí, mohou vyvolat nebo utišit písečné bouře a v patřičně upraveném oblečení na poryvech větru dokonce dokáží létat (využívají k tomu prostě odporu vzduchu podobně jako třeba obyčejné rogalo). Vzhledem k tomu že díky manipulaci s větrem se jim nemůže stát, že by jim zmizel proud vzduchu z pod nosných ploch oblečení a mohou způsobit i dost prudký vítr, jsou dost obratní letci schopní překonávat velké vzdálenosti. I když je tohle přístupné jen trénovaným šamanům. Šamani jsou také lékaři klanů.


Nemoci a léčení:
Žijí v nehostinné zemi a tudíž jsou docela odolní. Přesto mohou onemocnět vším, čím jakýkoliv jiný člověk, ale je třeba počítat s tím, že mají dost silnou imunitu. Je to zdravý národ který hodně vydrží. Čím se liší od jiných lidí je to, že nemohou dostat horečku. Díky schopnosti regulace tělesné teploty tomu prostě zabrání.
K léčení používají převážně byliny. Ano, i v poušti se dají najít když víte co a kde hledat.


Chování k jiným rasám a národům:
S jinými národy se mnoho nestýkají. Prostě proto, že okolo jich mnoho ani není. Ale pokud se tak stane, jsou ostražití, ale nikdy nebudou útočit, pokud nebudou napadeni, váží si života, protože znají jeho cenu a jak těžké je jej někdy udržet. Pokud tedy budete přátelští, budou i oni. Jsou to drsní lidé žijící v drsném prostředí, ale v zásadě přátelští a pohostinní.


Můj názor:
Národ, který krásně prokázal, že se dá přežít i tam, kde nejsou ideální podmínky. Nemají snadný život, ale našli si v něm svou krásu a mají ho rádi. Svobodní a hrdí.

Ereonský divoký pes

30. května 2009 v 19:59 | Akylasia |  Tvorové

S hbitostí se kolem prohání, s tichostí co srdce tíží, k úzkosti člověka dohání, k nezvaným hostům se plíží.


Vzhled: Ač je to divoký pes, stavbou těla je mnohem více podobný vlkovi. Má dlouhé útlé nohy s mohutnými tlapami. Tělo je dlouhé, pružné a útlé. Hlava je drobná a podlouhlá. Tento pes má dlouhý a na první pohled mohutný chvos, který neznalci mohou nepřesně nazívat žíněmi. Tohoto optického klamu dosahují díky dlouhým hedvábným chlupům. Na krku jim také rostou dlouhé chlupy, velmi příjemné na dotek. Na hlavě jim rostou uši ve tvaru obráceného V. Mají bystrý sluch a uši mohou natáčet do kteréhokoliv směru. Jejich čich téměř přesahuje vlčí, je to ovšem nutnost v jejich přirozeném prostředí. Zrak mají též velmi vyvvynutý, připomíná spíe kočičí, neboť jejich zornička má stejné vlastnosti, jako kočičí. Jsou velmi hbití díky nebezpečnému prostředí, také jsou dobří skokani a lezci.
Zbarvení srsti je různorodé. Nejčastěji připomíná psa hyenovitého, tedy s černým, hnědým, bílým a žlutým zbarvením srsti. Dalí nejčastější zbarvení je tmavě hnědé, hnědošedé, tmavě šedé a černé. Velmi vzácné je bílé, krémové, světloulince šedé zbarvení. Tito "albíni" mají těžký a velmi nebezpečný život.
Barva mírumilovných, avšak neustále ostražitých očí je taktéž různorodá. Nejčastěji mívají blankytně modré oči, dále pak jantarové a smaragdově zelené. Vzácné jsou čokoládové, černé, tmavě modré a tmavě zelené. Ojedinělou raritou je odstín světle hnědé protkaný citronově žlutýma pruhama táhnoucíma se od středu po okraj duhovky. Toto zbarvení je vždy náhodné, nikdy není jisté, u koho se projeví, neboť nikdo dosud nenalezl v genech vzorec, kdy a u koho se mají projevit.
Výškově jsou samice i samci naprosto shodní, rozdíly mnohokrát nejsou ani v mohutnosti. Rozlišit pohlaví ereonského divokého psa je na první pohled velmi složité.

Životní prostředí: Ereonského divokého psa naleznete ve 3/4 případů na vysokých horách, především u vrcholků. Milují výšky, kde mohou klidně stát a rozhlížet se po svém území. Nevadí jim strmost skalních výběžků, ani ostrost kamene. Mají silné polštářky na tlapkách, které neproříznou ani ostré kameny, které by jinak ublížili kde komu. Příliš nemají rádi jezera, ale zurčivé potůčky ledově chladné vody. Své dolíčky, ve kterých přespívají, si hloubý na různých místech. Jejich území bývají rozsáhlá, proto v nich mají několik míst, kde jsou tyto dolíčky. Vybírají si místa, kde není povrch kamenitý, ale písčitý, v jejich území jsou vždycky taková místa. V těchto dolíčcích stejnak tráví pouze některé noci, kdy jsou unavení, nebo když některá z fenek smečky porodí mláďata.

Strava: Ereonští psi jsou čistě masožravý tvorové. Jejich hlavní stravou bývají horské kozy nebo horští králíci. Jsou to výborní lovci, proto hladem netrpí. Také si vybírají ty kusy, které by moc dlouho nepřežili, díky tomu jsou stáda horských koz nadále rozsáhlá. Pro dobré zažívání si dávají sem tam horské bylinky, které je zároveň udržují zdravé. Pro pročištění organizmu občas sežerou i nějakou tu trávu. Kromě koz a králíků si občas pochutnají i na rybách z horských potoků. Vynalézavější jedinci jsou schopni pochutnat si i na rakovi.

Mláďata: Ereonští psi jsou jako jiní. Fenky hárají dvakrát do roka. Štěňata mají v rozmezí 4-8 jedinců, ojediněle se však objevují i větší počty. Fenky se o vlčata starají velmi pečlivě. Pokud není schopna se o štěňata starat matka, ujme se jich některá z jiných fenek. Štěňata jsou vychovávána k rychlosti a hbitosti potřebné k lovu, dále pak k pružnosti, nutné k pohybu na jejich území. Ve věku dvou let pak mladé učí zacházet se speciálními schopnostmi, které jsou jim dány. Ve věku čtyř let jsou štěňata nucena projít tzv. zkouškou dospělosti, která obnáší cestu na vrchol jejich území, kterým je vrchol hory. Cesta je to několikadenní. Mezitím musí zvládnout samostatný lov. Kdo tuto zkoušku nesloží, je nucen opustit smečku.

Schopnosti: Pokud nepočítáme mezi schopnosti i jejich vynikající orientaci, čich, sluch i zrak, schopnost se pohybovat i na nejužších římsách, přejít i nejostřejší kameny a přežít ve vysokých výškách a nízkých teplotách, jsou schopni užít ještě mnoho dalšího. Máme zde schopnost vyhledávání a to nejen na úrovni jejich života a viditelné reality. jsou schopni vystopovat někoho, kdo se u nich objevil jen na okamžik a zmizel v jiné úrovni bytí. Další schopností jsou jejich přístupy. Jsou schopni projít na opravdu hodně místech, projít množstvím štítů i projít na místa, která by jiné zabila. Jsou velmi přizpůsobivý. Zároveň jsou schopni sami tvořit štíty, velmi důmyslné a téměř neprostupné. Vždy záleží na jejich úmyslu. Navíc, neustále své štíty mění, nikdy není jisté, na který z nich narazíte. Kromě štítů jsou však schopni i zaútočit a to velmi efektivně. Jejich útoky většinou nezabíjí, i když i toho jsou schopni, ač neradi, pokud se nejedná o lov. Jejich útoky jsou tajné, není jisté, na jaké bázy pracují, ale jsou efektivní a připomínají útoky právě jejich druhů, útoky psa. Rány se však ukazují i bez skutečného kontaktu s jedincem a proniknou i kdejakým štítem. Další jejich schopností, která jim mnohdy zachraňuje život, je jejich nesmírná hbitost a rychlost.

Nemoci a co je může ohrozit: Ereonští psi nejsou příliš ohroženi, díky místům, kde přežívají. Znají své území a dokáží se dokonale skrýt a skrýt po sobě stopy. Nejsou příliš útoční, i když si své území chrání. Jsou to však živý tvorové, jako každý jiný. Nejsou schopni přežít účinky jedů, pokud nedostanou protijed. Dále pak vážnější zranění, pokud jim nepomůže někdo jiný. Nevlastní totiž schopnost regenerace. Dokáží si však pomoci bylinkami, jejichž použití znají velmi dobře. Zasáhnout však Ereonského divokého psa je téměř nemožné, díky jejich ohromné rychlosti.

Chování mezi sebou a k ostatním: Ereonští psi mají velmi úzkou hyerarchii. Je velmi podobná vlkům. Nikdy však neodpustí jejich tradiční "rytuál dospívání" a jejich následky. Pokud opravdu tuto zkoušku nesplní, je vyhnán. Vrátit se může až po dvou letech a tehdy se musí znovu pokusit splnit tuto zkoušku. Pokud ji opět nesplní, je nemilosrdně vyhnán, již bez možnosti návratu. Pokud ji splní, je na nejnižším místě ve smečce, kde se však postupně svou zásluhou může vydrat vzhůru... Pokud se do jejich smečky pokusí přibrat jiný ereonský pes, nebo dokonce úplně jiný tvor, nejsou nijak proti. Jen i oni musí splnit tuto zkoušku a platí pro ně stejná pravidla, jako u ostatních členů smečky.

Chování k lidem a chování k nim: Ereonští psi nemají příliš velkou zášť k lidem. Jsou vůči nim na pozoru, ale neútočí a nevyhání je. Naopak, snaží se zjistit, proč přišli a zda nemají zlé úmysly. Rádi dávají druhou šanci, ovšem stejnou, jako u ostatních. I lidé se mohou vrátit pouze po dvou letech a splnit jejich podmínku. Poté jsou ochotni i člověka přijmout do své smečky. Pokud je však člověk zradí, je hnán na útes. Tam se buď postaví vůdci smečky, nebo skočí. Pokud vyhraje, ereonští psi přistoupí na kompromis. Pokud prohraje, je vyhnán a nesmí se nikdy vrátit. Pokud se vrátí, je na něj tvrdě zaútečeno, i pokud je čeká smrt. Proto, když se k nim dostanete, chovejte se vždy s úctou, ctěte jejich pravidla a nesnažte se je podrazit.

Můj názor: Ereonští psi mají možná způsoby, jako vlci, ale jsou ojedinělá rasa. Jsou to milí tvorečci, kteří jsou loajální a velmi schopní. Mít tu čest pobývat v jejich smečce je dar nad dary. Když už tuto možnost dostanete, nedělejte nic, čím by jste si je proti sobě poštvali. Byla by to nesmírná škoda a rozhodně nesmírná chyba.

Sileona

17. května 2009 v 18:44 | Akylasia |  Národy

Národ žen, co s vodou jedno tělo jsou, národ žen, co poblíž oceánů, jezer, řek, jdou. Paní vod jsou nazývány, mořským lidem nenáviděny.


Vzhled: Vzhledem se tento národ podobá lidem, někdy i mořskému lidu, avšak u obou případů s menšími odlišnostmi. Narozdíl od mořského lidu má Sileona lidské nohy, i když obdařené ploutvemi mezi prsty a výrustky na stehnech, které dokáže např. jako pták roztáhnout a díky tomu se pod hladinou pohybovat mrštně jako mořský lid. Sileona je národ ČISTĚ ženského pohlaví, ale o tom se dozvíte více níže.
Tyto ženy mají útlou postavu a výškou se pohybují kolem 180 cm a výš. Mají světlou pleť, která na přímém světle chytá odlesky modré, zelené, šedomodré nebo modrozelené barvy. Mají dlouhé vlasy, které jim spadají až k pasu. Barevně se pohybují mezi šedou, šedomodrou, šedozelenou, hnědou a odlesky modré a zelené. Vlasy mívají propletené řasami nebo lekníny. Jejich oči jsou v barvách modré, zelené nebo šedé. Jejich pohled je upřímný a hluboký. Mají příjemný hlas, který připomíná zurčivý potůček. Často je můžete zaslechnout zpívat poblíž vodního zdroje.
Na sobě nosí dlouhé přiléhavé šaty. Podle místa narození se liší styl a většinou i barva. Pro příklad jich pár uvedu. Známe šaty modré, zdobené jednoduchými bílými volánky, které mají připomínat moře. Poté třeba zelenomodré, prošité perlami, připomínající zátoku. Zelené, s lehkým nádechem modré barvy, s krajkami ve tvaru řas, znázorňující rybníky. Ovšem podle mě nejhezčí šaty jsou ty, které znázorňují potok, ač své ozdoby často v potoku nenajdete. Jedná se o šaty barvy světlounce modré s bělostným nádechem, tvořené jakoby z pavučiny. Mají tenký opasek z červených pruhů, znázorňujících jemné rudé řasy. Šaty mají přes sebe přetaženou až pavučinově jemnou síťku, do které jsou vpleteny bílé a narůžovělé perly.

Životní prostředí: Sileona je často pletena s mořským lidem. Mořský lid však dokáže žít pouze pod hladinou. Občas se ukáží nad hladinou, ale jen dočasně, poté se musí vrátit zpět do hlubin, jinak by se udusily. Oproti tomu, národ Sileona dokáže žít jak pod hladinou, tak na povrchu země. Navíc, mořský lid je obdařen ploutví pro rychlejší pohyb, Sileona má nohy, jako člověk. Sileona si vybírá prostředí, kde má přistup jak do vody, tak i na souš. Často tak je na pláži u moře, poblíž potoka nebo jezera. Nevyhýbají se městům, pokud splňují tyto podmínky a lidé je přijmou.

Strava: Strava záleží na každém jednotlivci. Ač se předpokládá, že jako mořský lid se budou živit rybami či řasami, není tomu tak u každého. Někteří dávají přednost třeba dobytku či vysoké lesní zvěři, nebo jsou to výhradní vegetariáni sázející spíše na ovoce a zeleninu. Opravdu toto záleží na každém jednotlivci. I když, mezi jejich stravu musí být připočteno něco i z vodního prostředí, proto se do jejich stravy započítávají i řasy a ryby, ovšem v omezeném množství.

Mláďata: Jak bylo výše řečeno, Sileona je národ čistě ženský. Páry tvoří s jinými národy. Pokud se jim narodí syn, jeho rasa je výhradně po otci. Pokud dcera, je stoprocentně zaručeno, že geny i schopnosti bude mít po matce, tedy bude Sileonou. Mezi její schopnosti se ovšem mohou vloudit i od otce. Těhotenství je dlouhé 5 měsíců a porod se musí odehrávat výhradně pod vodou. Děti rostou do patnáctého roku rychleji, od patnácti let se pak jejich vývoj zpomaluje na klasický, jako u lidí. Matka se vždy o děti stará pečlivě, ale umí být i přísná. Vychovávají děti k inteligenci a učí je používat schopnosti. Ač je následovníkem jejich rodu pouze dcera, matky nikdy neodsuzují syny a chovají k nim stejnou lásku i péči. Děti odchází nejdříve po dosažení dvacetipěti let, nejsou však vyháněni a mohou u rodičů zůstat, za určitých podmínek k přispění domácnosti a vlastního výdělku a živobytí.

Schopnosti: Mezi základní schopnosti Sileon patří možnost pobytu na souši i pod hladinou. Jsou stejně hbití jak na souši, tak pod hladinou, nemají potíže s dýcháním ani s přizpůsobením. Další schopností je přirozené domlouvání s mořskými tvory a rostlinami a to i ze souše. Jsou schopni i na suchých místech vyvolat pitnou vodu, dokáží bezchybně najít vodní zdroje. Jejich obranná a útočná kouzla jsou v zásadně vodní a to i v podmínkách, kde by se podle všeho tyto kouzla nemohla vůbec použít. Mnohdy tato kouzla dokáží použít i v místech, kde kouzla v zásadě působit a existovat nemohou. Technika, kterou používají, je mnohem starší, než technika kouzel, ovšem je to tajemství předávané z matky na dceru, proto se o této schopnosti nic neví. Co se jejich tajných technik týče, kterých mají nespočet, o těch se vůbec nic neví. V 99% případů ze 100% nemusejí tyto techniky použít. Setkat se s nimi je zázrakem.
Mezi schopnosti se poté dají počítat i schopnosti ze strany otce, ty jsou však pokaždé odlišné, závyslé na národnosti otce, proto je nemožné je s určitostí vypsat.

Nemoci a co je může ohrozit: Sileona je dosti závyslá na vodě, apřesto je nemůžete na životě ohrozit, pokud jim znemožníte přístup k vodnímu zdroji. Je to díky jejich schopnosti vodu vyvolávat. Ovšem je to pro ně náročné, pokud tak užívají často a déle. Ohrozit je může oheň, popáleniny se jim hojí dokonce až 5x déle, než lidem. Jedy většinou vyplaví pomocí vody, proto si s nimi nelámou hlavu a nedokážete je otrávit. Jako lidé však mohou nachladnout, chytit angínu nebo chřipku.

Chování mezi sebou a k ostatním: Díky svému chování nemají téměř s nikým potíže. Říkám téměř, neboť potíže jim dělá mořský lid. Často si lidé myslí, že Sileona a mořský lid je totéž. Ovšem Sileona je takový střed, mezi člověkem a mořským lidem, neboť mají přístup jak pod hladinu, tak na souš. Mořský lid je za to nemá rád a střety bývají velmi ošemetné, plné hádky a často i bojů. Mořský lid a Sileona mezi sebou žijí na ostří nože, ovšem občas se stává, že se sejdou jednotlivci, kteří spolu vychází velmi dobře.

Chování k lidem a chování k nim: Lidé jsou pro ně částí jejich druhu, proto s nimi nemají naprosto žádné potíže. Dávají přednost upřímnosti, neboť v přítomnosti upřímných lidí jsou si jistější. Jsou to veselí tvorové a svou veselost a společenskost dávají rádi najevo, právě především lidem, kteří jsou jim kromě mořského lidu nejblíže.

Můj názor: Tento národ je velmi ojedinělý. Jsou to jemné bytosti, které jsou nejisté svým vlastním postavením. Milují své přátele a jsou pro ně schopni udělat cokoliv, přičemž sami vyžadují velmi málo. Rádi pomáhají a jsou velmi veselí, nikdo se s nimi nikdy nenudí. Jsou to úžasný tvorové.

Tarmíni

16. května 2009 v 14:10 | Akylasia |  Národy

Vznešení bojovníci kupředu kráčí, andělé s ďáblem, moc co srdce ráčí. Zahání křivdu a nepravost, úkolem rovnováhu přidržet.


Vzhled: Tento národ je postavou blízký lidem, avšak podle zvířat jejich duši nejbližších se poukazují i některé prvky zvířecí stavby těla. Pro představu uvedu několik příkladů, jak může takový národ vypadat se zvířaty: Vlk, liška,, orel, netopýr, delfín, kosatka.
Vlk: Postavou se jak muž, tak i žena rovnají lidem. Stavba těla je rozdílná, každá se rovná jednotlivci. Můžou být hubení i silní, maličcí i vysocí. Většinou však bývají vyšších útlých postav. Mívají laskavý výraz a elegantní chování. Oblečení nosí většinou volnější. Jelikož je jejich duševním spojencem vlk, projevuje se tento tvor na jejich stavbě několika prvky. Vlčí tarmíni mají ve vlasech pár vlčích uší. Barva vlasů je shodná s barvou srsti uší. Oči mají různorodé, ale zásadně ve vlčích barvách. Jsou to modré, čokoládové nebo jantarové. Dále pak mají typický vlčí ocas. Jako jejcih duševní spojenec, i oni vlastní stejné smysli, tedy vynikající čich, dobrý zrak a sluch, vysokou vytrvalost.
Liška: Postavou jsou opět lidé, též mívají vyšší postavu. Avšak nezakládají si tolik na elegantnosti. Jejich řeč je inteligentní, umí nadbíhat i poukázat na dobré vlastnosti každého člověka. Výborně se zvládají i řečí dostat ze 3/4 potíží, do kterých se dostanou. Jsou to lidi výhradně vlasů barvy ryšavé, popřípadě nahnědlé barvy. Ve vlasech se jako u vlků ukrývají uši a též vlastní ocásek, typicky rezavý s bílou špicí. Oči mají většinou v barvě zelené, hnědé nebo jantarové. Smysly mají též stejné, jako lišky a jak je výše zmíněno, i povahově jsou jim velmi blízcí. I liščí tarmíni si spíše zakládají na volnějším stylu oblečení.
Orel: Orlí tarmíni jsou od lidí jedni z nejvíce odlišných. Ve vlasech se jim objevuje peří, přičemž vlasy jsou stejné barvy, jako peří. Na předloktí se též objevuje peří. Mají dlouhý klenutý nos, tzv. orlí nos. Podle očí stoprocentně rozeznáte, že jsou tito lidé Orlí tarmíni, neboť jejich pohled je stejný, jako orlí, tedy čistě "zlatý" s černou čočkou. Stejně jako orlové, i oni mají dokonalý zrak. Díky peří na předloktí nosívají dlouhé volné rukávy, jinak mají rádi upnutější oblečení, většinou v barvách hnědých, odstínech modré, černé nebo čistě bílé.
Netopýr: Netopýří tarmíni jsou s netopýrem za jedno, co se týče doby spánku. Jsou to výhradně noční lidé a vynikající noční bojovníci. Tito tarmíni mají delší uštní boltce pokryté jemňoučkou a heboučkou srstí. Za noci se orientují stejným způsobem jako netopýři, tedy vytváří ultrazvukové vlny, které pak zachytávají. Pleť mají v barvě šedavé, mnoho lidí si myslí, že trpí nějakou nemocí právě pro tuto popelavou barvu. Netopýři tarmíni mají mezo prsty maličké blány. Oči jsou čistě černé, bez duhovek, ale i bez bělma. Jako u ostatních se projevují netopýří smysly. Lidé s těmito tarmmíny přílliš rádi nemluví, neboŤ mají vysoký, pisklavý hlas. V oblečení dávají přednost tmavým barvám a volnějšímu střihu.
Delfín: Stavbou těla jsou to lidé útlí a vysocí, s velmi pružným tělem. Jsou ineligentní, ale i hravý a nesmírně veselí. Pohled mají čistě černý, bez bělma nebo duhovky. Mají vždy delší nos a občas i náznak hřbetní ploutve. Její kůže na světle odráží šedomodrou barvu delfíní kůže. Jejich hlas je občas nepříjemný, neboť mluví nosem. Dokáží se dohovořit s delfíny, milují moře a oceány. I v lidské podobě dokáží pískat a "vrkat". Jsou jedni z nejaktivnějších z tarmínů. Oblečení milují volnější a vzdušnější, světlých barev, především modrých odstínů.
Kosatka: Tito tarmíni mívají mohutnější stavbu těla, přesto si udržují svou výšku a pružnost a jsou elegantní. Jsou většinou pomalejší, neboť nemají potřebu spěchat. Jejich krok je vyvážený a klidný. Energii dokáží šetřit každým pohybem, proto jsou vyhledávanými vůdci vojenských tažení ( i když ta nejsou častá). Jejich oči jsou čistě černé, stejně jako vlasy. Pleť mají naopak bělostnou. Mívají náznaky ploutví a stejně jako kosatky mají i zuby trochu do špičky. Milují moře a oceány, velké prostory. V oblečení dávají přednost buď barvě černé nebo bílé. Mají radši upnutý střih.

Životní prostředí: Každý tarmín je člověkem, ale každý je ojedinělý. Podle typu zvířete mají radši i své prostředí. Příklady zanechám u výše zmíněných tarmínů. Takže, vlčí tarmíni dávají přednost volnějšímu prostranství s nedalekým lesem, s vodním zdrojem v dosahu a řádným klidem. Lišky jsou výhradně lesní typy, proto se zdržují v lesích, poblíž studánek. Orlové milují volné prostory, jsou odolnějších typů, sdržují se spíše na vysokých kopcích, ale ještě více na vysokých horách, kde mají široký rozhled. Netopýři jsou tvorové, co si libují v tmavých prostorách, proto se i netopýří tarmíni zdržují v tmavých jeskyních. Delfíni a kosatky jsou mořští tvorové, ovšem tarmíni jsou lidé. Pro svou lásku k moři a oceánům se však zdržují na plážích nebo na dohled těchto širých vodních ploch.

Strava: Strava se taktéž většinou shoduje s druhem zvířete, ale ne pokaždé. Těžko lidský druh bude živ pouze z hmyzu. Stejně tak i nemají příliš v lásce syrové maso. Jejich kulinářské schopnosti jsou velmi výtečné. Dokáží vařit ze všeho, co mají kolem sebe. Přitom jejich strava neztrácí výživnou hodnotu. Podle toho také vypadají sami tarmíni- tedy svěží, inteligentní, energičtí.

Mláďata: Tarmíni jsou stejní, jako lidé. Nenaleznete zde dobu březosti, ani určitý počet děti, které porodí. Je to stejné jako u lidí. Stejně tak i doba těhotenství, tedy celých 9 měsíců. Děti mají stejný vývoj, jako lidé, přičemž se o ně rodiče pozorně starají a učí je zacházet se smysli, které dědí. Není ani vyjímkou, aby byl potomek dvou odlišných druhů. Tehdy si i rodiče nejsou jisti, jaké schopnosti budou převahovat, proto je jejich výuka složitější. Rodiče jsou na své děti milý a vychovávají je k dobrotě a laskavosti. Jejich výuka a starostlivost je vytvořena miliony lety, proto se dá říci, že je jejich výchova bezchybná. Děti pak své rodiče mohou opustit, ale nemusí, po dosažení 20ti let.

Schopnosti: Mezi základní schopnosti tarmínů patří veškeré smysly jejich zvířecích částí. Zároveň se mohou od 10ti let plně proměnit na zvíře, bez jakéhokoliv prolbému, stejně tak nemají potíže při přeměně zpět.
Další schopnosti se učí postupem času. Schopnosti shodné s každým z tarmínů jsou především schopnost domluvit se s přírodou. Ovládají všech 5 živlů, ovšem je proti jejich učení manipulovat s matkou Zemí. Proto je zde onen bod o domluvě s ní. Tarmíni jsou laskavý a příroda s nimi žije v harminii, proto se stává pouze občas, že nevyhoví jejich slušné žádosti.
Dále- jak bylo na počátku řečeno, jsou to vlastně lidé, ale spíše napůl andělé, napůl démoni ( Vznešení bojovníci kupředu kráčí, andělé s ďáblem, moc co srdce ráčí. Zahání křivdu a nepravost, úkolem rovnováhu přidržet.). Jejich moc tedy obsahuje obě části.
Jejich démonská část je velmi schopná při manipulaci temné magie. S lehkostí dokáží přivolat jiné démony a pomocníky a ovládat je, dokáží vyvolávat pekelné plameny. Jejich nejtanější technikou je přivolání smrti. Za tuto techniku ovšem platí vlastním životem, proto ji neužívají, pokud to není vyloženě poslední možnost na záchranu jiných.
Jako andělé jsou schopni vyvolat "mystická křídla", tedy křídla, která jsou vidět pouze v odrazu energie a jejich náznaku. Jejich andělské schopnosti jsou různorodé, především však zahánějí intenzivním světlem. Tajemnou technikou je tzv. "Rána boží", kdy z nebe slétne blesk a zasáhne nepřítele. Blesk není obyčejný a jeho následkem je naprostá smrt. K této technice se uchylují neradí, neboť následkem je odstranění jejich moci.
Schopností tarmínů je útočit ne na fyzické tělo, ale na určitou sféru, která zasahuje do veškerých ostatních. Takovýto útok není možné zahlédnout, nepřítel se tedy nemůže bránit. Tarmíni jsou znalý stavby těla všech existujících tvorů, proto přesně ví, kam musí zasáhnout, aby nepřítele zneškodnily, ale pokud možno, nezabily. Tento druh útoku je přesně specifický pouze pro tarmíny, nikdo jiný tyto útoky nedokáže zvládat, neboť tarmíni pro ně mají specificky upravené tělo.
Další schopnosti se pak stále rozvýjí. Každý jedinec má své ojedinělé schopnosti, kterých mohou užívat. Podle vlastního přsvědčení pak užívají pokaždé ojedinělý typ útoků či obrany.

Nemoci a co je může ohrozit: Tarmíni jsou lidé, jako ostatní. Můžou nachladnout, můžou dostat chřipku nebo angínu. Narozdíl od lidí netrpí na nemoci smrtelné. Avšak ohrozit je může jakékoliv vážnější zranění, neboť sami o sobě nevlastní schopnost regenerace. Dále pak jedy, na které ve svém okolí nenaleznou projedu. Ovšem díky svým kulinářským znalostem a vztahu s přírodou znají veškeré přírodní bylinky, proto na většinu jedů dokáží vždy nalézt protijed. Také znají nejúčinější použití těchto bylin, proto se často nestává, že by zemřeli v přírodě na následky otravy.

Chování mezi sebou a k ostatním: Tarmíni jsou velmi inteligentní a veselí lidé. Jsou rádi ve společnosti a je jim jedno, kdo touto společností je. Jsou to zábavní tvorové, nikdy se s nimi nebudete nudit. Svou veselost prokazují i ve špatných situacích, čímž ji dokáží ulehčit a lépe vyřešit. Velmi málokdy se stává, že tento humor ztrácejí, to leda tehdy, kdy se jim stane něco opravdu zlého. Dobrá společnost je však navrátí do této veselosti. Milují upřímnost a k ostatním se chovají podle těchto zásad. Vždy upřímní, pohostinní, veselí. nikdy nikoho neodsuzovat, dokud jej nepoznáte. Proto jim chvilku trvá, než kohokoliv poznají do hloubky a začnou jim věřit.

Chování k lidem a chování k nim: Lidé jsou vlastně jejich příbuzní. Nijak je neodsuzují, ale vůči lidem jsou opatrnější. Ví, že lidé jsou schopni zrady i nenávisti. Přesto jim dávají šanci. Chovají se k nim s upřímnosti, pohostiností a veselím, i když je u nich znát opatrnost. Když však i vy budete upřímní a nikdy je nezradíte, získáte věrné a vynikající přátele.

Můj názor: Tarmíni jsou okouzlující tvorové. Ať mají jakoukoliv podobu, vždy jsou veselí a upřímní, jsou milý a nikdy vás nezradí. Co víc si přát?? Jsou výborní a získat je za přítele je dar na celý život. Protože pokud získáte jednoho, získáte všechny.