Duben 2009

Pouštní gryf

28. dubna 2009 v 21:45 | Akylasia |  Opeření

V pouštní vánici létá jako král, kráčí po poušti, nikým nepoznán. Ve své kráse úctyhodný, milován a uznávaný.


Vzhled: Stavba těla je klasická, jako u každého gryfa. Přední část těla je podobná orlímu a plynule se napojuje na tělo kočkovité šelmy. Zadní tlapy jsou mohutné, aby udrželo tělo i při vánici. Přední nohy, i když jsou orlí, jsou též mohutnější a jsou opatřeny velkými a silnými drápy. Tělo je útlejší, téměř až vyhublé. Zadní část je pokryta béžovými chloupky. Tato část má jemnou podsadu z hustě rostoucích chloupků a přes tuto vrstvu přerůstá hrubší srst. Hrubší je proto, aby na ni neulpíval písek. Přední část je pokrytá peřím pískové barvy. Peří na sebe těsně navazuje, aby se mezi perutě nedostal písek. Křídla jsou oproti tělu příliš velká, ale to z toho důvodu, aby i při vánici zvládali let. Zobák má šedavou barvu, je zahnutý a velmi ostrý. Tito gryfové mají velmi ostrý zrak, neboť jsou nuceni prohlédnout i skrze písečnou bouři. Tehdy však vidí pouze obrysy, i ty jsou však pro ně velmi důležité. Jasné, velké oko černé barvy je opatřeno tenkou, ale pevnou blánou, aby bylo citlivé oko patřičně chráněné proti ostrému písku. Pro zdokonalení letu jsou opatřeni dlouhým ocasem. Ocas je delší, než celé tělo gryfa, je sestaven z těsně na sebe navazujících obratlů a přes jemnou spodní srst přerůstá několik dlouhých perutí. Ty zplošťují ocas, který je díky tomu ještě účinějším kormidlem.
Od pohledu vypadá pouštní gryf drobounce, avšak urkývá se v něm ohromná síla, která je pro pohyb ve vzduchu pro ně velmi důležitá.
Jejich organismus je přizpůsoben k náhlým změnám teplot, typických pro pouštní prostředí. Zároveň je přizpůsoben i nedostatku tekutin. Jsou schopni vydržet celý měsíc bez vody. Avšak poté jsou schopni naráz vypít neuvěřitelné množství tekutin, aniž by jakkoliv poškodili svůj organismus.
Samci a samice se liší velikostí těla a drobnějšími detaily. Samice jsou většinou větší, minimálně o polovinu, jak samci. Své velikosti využívají především k obraně a následné péči o mláďata. Samci jsou menší, ale silnější. Kolem očí mají samci rudé místo, které má tvar kapky, jejíž hrot se dotýká okraje zobáku. Dále se tato sytě rudá objevuje v perutích a ocasních perech. Samice mají navíc na hlavičce dlouhou chocholku, která kopíruje hlavičku a krk a dosahuje až ke křídlům.

Životní prostředí: Název tohoto druhu gryfa sám napovídá o prostředí, ve kterém žijí. Jsou uzpůsobeni k životu na rozsáhlých pouštích. Jejich organismus snáší náhlé změny teplot, které jsou pro pouště typické, přes den vedra a v noci velmi nízké teploty. Jejich organismus je připraven na dlouhodobí nedostatek vody, který se nachází pouze na pouštích. Pouštního gryfa můžete nalézt na jakékoliv rozsáhlejší poušti, ovšem díky svému zbarvení je nenajdete hned.

Strava: Tito gryfové nejsou nároční na stravu. Především proto, že na poušti toho také moc ke trávení není. Vodu nabírají v každé možné chvíli, neboť nikdy není jisté, kdy se opět objeví. Jsou schopni létat ve vysokých i nízkých teplotách. Přes den se spíše specializují na plody kaktusů, ke kterým se díky jejich tvrdému zobáku a dlouhým drápům dostanou bez poškrábání o ostny. Když se setmí, jsou to vynikající lovci. Loví nejen ještěrky a pouštní myši, ale také hady a potíže jim nedělají ani štíři. Jejich žaludek je schopen se uzpůsobit všemu, co mají tito gryfové v dosahu.

Mláďata: Poušť je velmi nehostinným místem. Mláďata mají těžký život již od narození. Proto tito gryfové mají tak jedno neb odvě mláďata, o které se pečlivě starají. Mláďata se rodí živá, již s jemnou srstí, ale bez peří. Proto si rodiče hnízdo vyhledávají ve stinných místech. Hnízdem se pro ně považuje především hluboká díra v písku, neboť čím níže v písku nora je, tím chladnější prostředí získají. V noci pak pokaždé jeden z rodičů hřeje mláďata vlastním tělem. Mláďata se rodí slepá. Očka se jim rozlepí ve věku tří týdnů, kdy jim začíná růst i peří. Ve věku jednoho měsíce jsou kompletně porostlá peřím a srstí. Začínají vycházet za úsvitu a za západu slunce ven a zvykají si na nepříznivé podnebí. Ve dvou letech jim již nevadí změny teplot a mohou být venku. Stále se však drží poblíž hnízda. Pouštní bouře by je mohli zabít. Ve třech letech se učí letu ve slabších bouřích a dle zvládání postupně v silnějších. Rodiče je neustále učí lovu a jejich schopnostem. Ve čtyřech letech jsou mláďata plně samostatná. Od rodičů však odchází až ve věku patnácti let.

Schopnosti: Mezi základní schopnosti těchto gryfů patří vynikající letové schopnosti za jakéhokoliv počasí. Dále jejich vynikající zrak, potřebný k prohlédnutí skrze pouštní bouře. Jejich sluch je též na vysoké úrovni, neboť za noci se řídí i jím a díky němu vyhledávají potravu. Jejich ojedinělými schopnostmi, ale zároveň vrozenými, je především vyvolání pouštních bouří, vytvoření živého písku a pouštních pastí. Stejně jako dokáží vyvolat či vytvořit tyto písečné obranné "akce přírody", dokáží je i odvolat. Zbytečně však do přírodních jevů nezasahují. Tyto akce vyvolávají pouze v době ohrožení.

Nemoci a co je může ohrozit: Díky poušti je jejich organismus velmi odolný. Výše jsem zmínila, že mezi jejich potravu patří i štíři a hadi, proto je jejich tělo imunní i vůči přírodním jedům. Jsou velmi schopní ochránit sebe i svá mláďata.Přesto, jsou velmi náchylní na umělé jedy, se kterými se jejich tělo neumí vypořádat.

Chování mezi sebou a k ostatním: Tito gryfové jsou převážně samotáři, popřípadě v párech. Příliš často neudržují vztahy mezi sebou, přesto však nikdy mezi sebou nemají špatné vztahy. Své okolí nijak nenapadají, jen když mají mladé, udržují úzký okruh hnízda "čistý" od jakékoliv živé formy. Nepoužívajjí však své schopnosti, nýbrž se klasicky ohání zobákem a drápy. Jejich náladovost v tomto období je šak natolik očividná, že se po narození mladých většina tvorů sama stáhne.

Chování k lidem a chování k nim: Lidé pro ně nejsou žádnou novinkou, i na pouštích se pohybují národy, kterým změny teplot nevadí nebo se umí zařídit. Povětšinou se skrývají, neboť si nejsou jistí jejich úmysly. Když však projevíte dobré úmysly při příchodu do blízkého okolí jejich hnízdiště, ukáží se vám a s jemností, elegancí a přívětivostí vám poskytnou stín svých křídel a rady. Nejsou společenští, přesto neodmítnou pomoc. Na oplátku však chtějí upřímnost a slib, že nikdy a nikomu neprozradíte místo jejich hnízdiště.

Můj názor: Pouštní gryfové jsou excelentní zvířata, nádherná a přívětivá. Nalézt je a setkat se s nimi je zázrak, neboť ne každý na poušti přežije. Když je však naleznete a stane se, že je máte za přítele, velmi si toho važte. Jejich přátelství je napořád.

Národy

18. dubna 2009 v 23:35 | Akylasia |  Systémové
Do rubrik nám nově přibyla rubrika s názvem Národy... Pro lepší upřesnění tedy vznká tento článek, aby jste věděli, co můžete do budoucna v této rubrice hledat. Zároveň sem budou přemístěné některé dosavadní texty.

Párkrát se mě i mé kolegyni stalo, že jsme přemýšleli o sepsání lidí. Tito lidé jsou však odlišní od nás. Jsou to například chystaní pouštní lidé, národ Aitia nebo chystaný národ válečnic. Pro tyto národy bylo těžké z rubrik vybrat, kam je zařadit. Proto se například Aitia dočkala umístění mezi tvory.

Těchto národů však v našem chystaném repertoáru taktéž přibývá. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli založit specifickou rubriku, do které je budeme řadit. Díky tomu vznikla rubrika Národy. Sem umístíme nově chystané články a bude sem přemístěna dosud jediná založená rasa, výše zmíněná Aitia.

Doufám, že i zde naleznete zajímavé čtení a inspiraci a že budete spokojeni, nejen s nimi, ale s celým našim blogem.

Dantryův drak

18. dubna 2009 v 23:05 | Akylasia |  Draci

Jako vítr, země, moře i žár, přichází tento dráček k vám. S jemností a láskou zemi neznámou, jejich vzhled i výraz mají moc omamnou.


Vzhled: Tento drak vypadá naprosto elegantně a jemně. Pro svůj křehký vzhled je často podceňován a útočníci bývají často zaražení z jejich schopností. Draci mají jemně klenutou hlavičku, ve které jsou zasazená jemná očka azurově modrých oček, které umí krásně skrýt pod dlouhými řasami. Často tak dostávají strašně něžný a roztomilí výraz. Tito draci mají však čistou hlavičku, bez jediného rohu. Nad očima však začínají dlouhá ouška, která vedou v jemných obloucích až pod hruď. Draci mají klenutý a jemný krček, který plynule přechází v útlé, jemné tělíčko se skoro neuvěřitelně dlouhým a úzkým ocasem. U lopatek jemně vyrůstají dlouhá křídla. Draci mají klasicky čtyři nohy, dvě přední a dvě zadní, které jsou maličko mohutnější, i tak nezvykle jemné a útlé. Barvy jsou klasicky světlé a jemné, většinou jsou čistě bílí. Avšak stíny na těle chytají modravou barvu. Dále pak mohou mít světloulince modrou, světloulince fialovou, zelenobílou, stříbrnou, nepatrně do žluta. Naprosto nepřípustné jsou barvy červená, černá, tmavě modrá, sytě zelená a žlutá, apod. I s ocasem má na délku asi 10 metrů.
Samičky se od samečků liší jednou jedinou věcí. Není to stavba těla, tu mají obě pohlaví naprosto stejnou. Ač je to nepravděpodobné, samičky mají ouška barevnější. Většinou mozaikovité flíčky rudéa žluté barvy, tentokráte mírně sytější s přípustnými odstíny.

Životní prostředí: Tito draci jsou díky své křehkosti velice nároční na prostředí, ve kterém žijí. Díky tomu jsou téměř neznámí a bohužel i téměř vyhynutí. Nejradši milují vysoké hory, které mají vrcholky bílé od sněhu, ale úbočí jsou posetá hustými lesy. V lesích se však musí vyskytovat rozsáhlé mýtinky, na kterých se mohou vyhřívat v klidu třeba celý den. Pak musí být na dosah zurčivý potůček čisté vody, popřípadě studánky. Milují, když mají v dosahu též jezera, ve kterých se mohou s klidem koupat. V dosahu musí být dostatek potravy. Milují čistotu a klid, proto nejsou žádoucí místa na dosah lidí, protože jejich běžný život je na ně příliš hlučný. Díky délce svých uší jsou citlivější na zvuky. Jsou však nesmírně mírní a proto návštěvy neodmítnout. Zároveň jsou pro běžnou lesní zvěř milujícími společníky.

Strava: Dantryův drak je naprsto výhradní býložravec, avšak je to vcelku vybíravý tvoreček. běžnou stravou pro něj jsou v místech jezer a řek řasy, pak milují lístky z dubů spolu s žaludy a pak milují kaštany. Pak už záleží na jednotlivých chutích draků. Většinou si rádi dají kořínky pampelišek, rádi si pochutnají na jeteli. Pro uklidnění žaludku si sem tam uždíbnout trochu svěží trávy. Jako každý býložravec si pro ještě větší uklidnění žaludku spolkne prá kamenů, které jim pomůžou rozmělnit v žaludku potravu. Kameny pak neškodně vyloučí. Pochoutkou jsou pro ně dokonce i nám známé plody. Třešně, hrušky, jablka, jahody, borůvky, apod.

Mláďata: Tito draci většinou žijí jednotlivě, sami v přírodě, proto se páry objevují ojediněle. Když se však najde pár, je to nádherný pohled. Jsou to znalci lásky, proto jsou vůči partnerovi naprosto upřímní a svou lásku dávají najevo v každém pohybu a pohledu. Mývají maximálně dvě vajíčka, která kladou do vyhloubené díry v zemi. Vajíčka pak zlehka zahrabou trávou a pokladou je drny, v blízkosti vodního zdroje. Mláďata se líhnou po pěti měsících, přičemž mají celkově velikost asi jednoho metru. Rodiče se pak o ně pečlivě starají a učí je, jak si najít potravu, která je pro ně chutná a lépe stravitelná, čemu se vyvarovat a jak se bránit. Mláďata pak sama opouští rodiče ve chvíli, kdy jim je v jejich "teritoriu" úzko a hledají si vlastní místo pobytu.

Schopnosti: Dantryúv drak je velmi schopný, co se týče obrany svého bydliště a svých přátel. Sám útočný příliš není. Když se však přitočí situace, kdy jsou nuceni ochránit něco z těchto svých srdci blízkých faktorů, zasáhnou tvrdě. Jejich zásah nezabije, pokud k tomu nejsou nuceni. Většinou je to výboj, kterým nepřítele převalí na záda, nebo o kus odmrští. Dalšími jejich schopnostmi jsou svolané světelné paprsky, kterými vytvoří výboj. Ten dočasně oslepí nepřítele a tím dodají šanci k jeho znehybnění. Dokáží ocasem omotat nepřítele ke stromu, nebo na něj jednoduše zlehka stoupnou. Pokud ani to nepomůže, uchýlí se k vlastnímu útoku, který příhodně nazvali zásah srdcem. Tehdy dají do útoku vše. Na první pohled se neděje nic, o to horší je to však napodruhé. Jedná se o iluzy, která napadne každého,i ty, jež mají obrněnou mysl. Jejich zásah nevede klasickými cestami, nýbrž těmi, kterými by to nikdo nečekal. Pokud nepomůžou ani tyto, sáhnou k těm, které nemají rádi. Ovládají všechny živly a umí s nimi manipulovat. Pokud se uchýlí k jejich manipulaci, jedná se o impozantní pohled pro nestrannýho pozorovatele, nebo přítele, avšak špatnou podívanou pro nepřítele. Jejich ovládaní živlů je pro ně totiž velmi nebezpečnou záležitostí.

Nemoci a co je může ohrožit: Tito draci jsou velmi vázaní na svou volnost a svobodu a na své svěží okolí. Pokud jsou o tyto faktory, strádají, přestávají jíst a umírají. Co se jedů a zranění týče, je téměř nemožné jim ublížit. Jedy na ně nepůsobí a zranění vám nepomůže, neboť díky uším mají přehled o zvuku v širém okolí, tedy je nepřekvapí nic. Zachytávají i jemné vybrace vyslaných kouzel a dle toho se dokáží orientovat. Jsou také nenapadnutelní iluzí. Zdá se proto, že kromě nátlaku na jejich životosprávu jsou naprosto nezranitelní. Ale to také není pravda, protože je ničí každý zásah jejich domova.

Chování mezi sebou a k ostatním: Jsou to spíše samotáři, vybírají si místa, kde se mohou procházet sami, aniž by narazily na někoho svého druhu. Přesto, když na něj narazí, jsou za to vděční, nevyženou ho a chovají se k němu laskavě. Milují přírodu, k ní se chovají s láskou a něžnou péčí. Místo, kde žijí, opečovávají a takové místo je také znát. Příroda v jejich dosahu kvete, jak jen dovede. navíc na každém kroku slyšíte zpěv ptáků a zahlédnete některého tvora, zajíce, veverku, jezevce nebo srnku. Les hraje životem a štěstím.

Chování k lidem a chování k nim: Na lidi celkem zanevřeli. Mnohokrát viděli jejich chování, ničení a smrt, které sebou nesou. Ale také chápou přírozený výběr. Proto, když v jejich okolí zabijete pro jídlo, přejdou to. Pokud zabijete pro potěšení či pokácíte strom, upadnete u nich v nemilost. Pokud přijdete přímo za nimi, očekávají od vás upřímnost a přímé jednání. Nesnažte se lhát, jsou výborní pozorovatelé a poznají to na vás. Pak vás budou brát, jak jinak, jako lháře a vyženou vás. Poznají i strach a pokud poznají nejistotu právě ze strachu, udělají vše, aby vás ho zbavili.

Můj názor: Tito draci jsou úžasní nejen na pohled, ale i na poznání. Jsou to veselá a milá stvoření a ve svém životě a podstatě jsou nenároční. Proč jim nevyhovět upřímností. Jejich přátelství má nejvyšší cenu a darovat jim tu upřímnost je to nejmenší. Získat si je, máte celoživotní dat.

Poznámka: Původ jména: Proč se tento druh jmenuje právě Dantryův?? Je to podle jména prvního draka tohoto rodu. Pro draky byl nejvyšším přínosem mezi nimi a na jeho počest se tato rasa honosí tímto jménem.

Sluneční motýl

16. dubna 2009 v 21:27 | Akylasia |  Tvorové

Motýlek maličký, kolem se třepotá, je tak křehoučký, přesto jak květinka vykvétá. Ve záři slunce se třpytí, usedá na kalíšky kvítí.


Vzhled: Popis motýla je každému známý, přesto ani ten zde nemůžeme opominout. Tělíčko má rozdělené do tří částí, hlavičku, hruď a zadeček. Tělíčko má pokryté drobnými chloupečky, takže je na dotek heboučký. Z tělíčka mu vychází6 nožiček, na každé straně po třech. Zvrchu pak rostou veliká křídla. Délka tělíčka je maximálně 5 mm. Když křídla porovnáme s touto délkou, tak jsou až 5x větší, výškou i šířkou. Křídla se zdají proti tělíčku trochu těžkopádná, ale narozdíl od nám známých motýlů, tyhle jsou mnohem lehčí a téměř průsvitné. O to menší jsou zátěží. Drobná křídla by naopak neunesla tělíčko. Barva tělíčka je prachově nazlátlá, očka mají medovou až jantarovou barvu. Křídla mají stříbřitě vykreslený vzor, jako paví oka. Křídla samotná jsou však odrazem slunečních paprsků, zlatavá. Motýlek je neuvěřitelně droboučký, přesto je elegantní a inteligentní.

Životní prostředí: Jak jsou drobní, tak jsou vzácní. Milují hluboké, ale vzdušné lesy, kam nevkročí lidská noha. nejraději mají blízkost horských bystřin, které protékají mezo kmeny stromů hlubokých lesů. Rádi se usadí na tmavém mechu. Když pak v takových místech naleznou mýtinku se studánkou, jsou nadšení. Odlesky slunečních paprsků na jejich křídlech lákají další a další sluneční motýli, takže je tam nakonec veselí zdroj světla, radost pohledět. Sedmím nebem jsou pro ně však místa, kde naleznou blatouchy, pampelišky a jiné květiny žluté barvy. Naprosto nejradši vysedávají na Kvítkách svěže zelených stonků a lístků a měkce zlatavých kvítečků, kde se ztrácí. Tam se jim také nejlépe usíná.

Strava: Stejně jako naši motýlci, i sluneční mají sosáčky, kterými sají nektar květin. Nejčastěji si pochutnávají na pampelišce a když se mohou dostat k nektaru lilií. Pokud k nim však nemají přístup, spokojí se s čímkoliv po ruce. Odráží se to však na lesku jejich křidélek a tělíčka, který není takový, jako při dostatku liliového nektaru.

Mláďata: Zde se sluneční motýlci odlišují od našich klasických. Nenajdete jedinou kuklu, ve které dospívají. Vajíčka kladou do kvítků pampelišek, kladou jich asi 30 najednou. Tuto "snůšku" však nakladou jednou za život. Z vajíček se vylíhnou larvičky, které se živý květem pampelišky. Jsou však tak nepatrní, že to na květu není vůbec znát. Ve chvíli, kdy jsou na květu již rozpoznat, vyplazí se na nejvyšší stéblo trávy, kde se sluní. Narozdíl od dospělého jedince jsou larvy průhledné. Dao by se říct, že nachytávají svůj budoucí vzhled. Jak se zabarvují, mění se tělíčko do podoby dospělce a vyrůstají křídla. Tento proces trvá asi týden. Po týdnu se dospělec s veškerou pamětí rodiče rozlétne do světa.

Schopnosti: sluneční motýlci mají jednu prvotní schopnost. Tou je uhranutí jejich drobností a nádherou. Jsou to rychlí letci a výteční akrobati. Libují si v možnosti létat do spirál, kruhů a jiných útvarů. Když se sejde více motýlků a začnou tento svůj tajemný tanec, člověku až dochází dech. V ohrožení jsou schopni z křídel vyprodukovat oblak zlatavého prachu, který na asi patnáct minut oslepí. To jim dá čas k útěku a ukrytí v některé z výše uvedených kvítků. Pokud jim to však nepomůže, dokáží tvrdě zaútočit. Nasbírané světlo z rejů při slunci prudce uvolní. Není to náraz pouze světla, ale i samotné energie, která dokáže odrazit i náklaďák, natož člověka. K tomuto se však uchylují velmi neradi.

Nemoci a co je může ohrozit: Jsou to velmi náchylní tvorečci. Nesnáší změnu teploty. Teplota nad čtyřicet stupňů a pod dvacet pět je pro ne nanejvýš smrtelná. Samozřejmě se podle toho odvýjí i přírodní katastrofy, jako jsou požáry a mrazí. Větší vítr je v jejich drobnosti dokáže odvát a pokdu do něčeho narazí, křehkost těla to nevydrží a zabije je. Co se nemocí týče, neohrozí je nic. Ani přírodní jedy nebo dravci, ti se jim pro lesk a chmýří vyhýbají.

Chování mezi sebou a k ostatním: Jsou to velmi přátelští tvorové. Rádi ukáží, co je v jejich letových schopnostech a při tom rádi ukazují na ojedinělou krásu jejich zabarvení. Nejsou však povrchní a nemyslí pouze na sebe. Svou krásou a letovými schopnosti se snaží především potěšit ostatní. To je jejich hlavním úkolem a přáním, proto nerozlišují přátele a nepřátele. Nesnesou, když jsou někde nuceni pobývat, tím spíše, když nemají volnost, ale i v takových místech se snaží potěšit každého, kdo k nim přijde. Cílem jejcih života je potěšit, jak nejvíce to jde. To je jejich úkol, kterým se řídí.

Chování vůči lidem a chování k nim: Lidé jsou proti nim hotovými obry a taktéž těžkopádní. Lidí se trochu obávají a proto se často skrývají. Pokud si však sednete do trávy a budete se rozhlížet, sami přilétnou a začnou se vám ukazovat. Při vašem pohybu se rozlétnou, ale pokud poznají, že jim nechcete ublížit a že jste opatrní, začnou dokonce usedat na vaše dlaně a ukazovat se v pravém světle. Místo, kde je naleznete, si však nechte pro sebe nebo je svěřte pouze těm, kterým naprosto důvěřujete. Pokud by jim totiž některý z vašich přátel ublížil, brali by to jako zradu od vás.

Můj názor: Potkat tyto drobné tvorečky je darem z nebes. Jsou úžasní, ač nekomunikují slovně. Jejich pohyby jsou jednoznačné a jejich úmysl je naprosto jasný. Pokud je potkáte, máte vyhráno nad všemi potížemi. Neboť v jejich přítomnosti najdete řešení všech problémů.

Hrúthrong

12. dubna 2009 v 20:24 | Aiendall |  Zbraně

Děsivý meč vládců černého plamene, zmar a zkáza s vlastní vůlí. Jen málokdo může takovou zbraň zkrotit aby se nestala nástrojem ničení.


Vzhled zbraně:
První čeho si každý jistě všimne je už pouhá délka samotné zbraně. Je to velmi dlouhý obouruční meč, silný a rozhodně ne pro slabé ruce. Meč není o mnoho menší než poměrně vysoký stojící muž.
Čepel se plynule zužuje do velmi ostrého hrotu, téměř přímo. Vyhnutí je pouze těsně u jílce kdy se zbraň z šíře těsně u jílce zužuje o něco prudčeji a totéž pak těsně u hrotu. Středový žlábek je přímý stejně jako zbytek meče a také se směrem ke hrotu lehce zužuje ale to je okem postřehnutelné jen obtížně.
Jílec je hladký, těsně omotaný černou kůží z křídel vládců plamene. Což znamená, že na výrobu meče musel být některý z nich zabit, vyvážený hladkou kulatou kamennou koulí z neznámého druhu kamene. Záštita je v podstatě jednoduchá, lehce zalomeného tvaru s vyrytými ornamenty, některé však jdou rozpoznat jen zblízka a rozhodně nikomu nedoporučuji se k této zbrani přibližovat tak blízko abyste je mohli vidět.
Celý meč je vyloženě černý, černý je kov, kůže na jílci i kamenná koule vyvažující celý meč. Podél středového žlábku čepele se táhne nepravidelná kresba plamenů. Oproti tmavému kovu je o něco světlejší, temně šedá.
Zbraň vlastně vypadá i přes svou relativní jednoduchost zpracování velice elegantně. Nebo vypadala by kdyby z ní skutečně nevyzařovala hrozba a to i když meč někde spočívá klidně a bez pohybu.


Schopnosti:
Síla Hrúthrongu je nevyzpytatelná. Meč disponuje ohromnou energií vycházející z černého plamene jehož kresbu má na čepeli a z moci vládců rasy která stála u zrodu meče. V boji je schopen sám útočit, pokud ho majitel nechá, pak nemilosrdně ničí. Ostří nelze žádným známým způsobem ztupit ani zlomit. Tedy.. možná by to v extrémních případech možné bylo, jenže meč se dokáže sám opravit. Je-li poškozen, meč se zahalí do černých plamenů a když po chvíli uhasnou, je opět v pořádku.
Čepel však může hořet černým ohněm i v nepoškozeném stavu. Pokdu ji v takovém stavu spatříte, utečte a to co nejdál. Nedovolte aby se vás zbraň byť jen dotkla. Plameny z čepele jsou jedovaté a navíc nejdou uhasit, propalují se skrz kůži a svaly do kostí a nemilosrdně zabíjí. Je jen velmi málo mágů kteří je dovedou uhasit. Zbraň i bez ohně je schopná proniknout jakkoliv pevným a dokonce i očarovaným kovem. (Natož s plamenem) Ani kámen není překážkou.
Hrúthrong navíc dokáže absorbovat cizí kouzla. Ať už vyloženě magické štíty, útoky a nebo magii z očarované zbroje. Soupeřovu magii prostě pohltí do sebe a získá z ní sílu navíc, tu si následně přetvoří na vlastní druh síly. Tato schopnost je ovšem omezená kontaktem s dotyčným kouzlem.
Zbraň navíc dokáže rozvracet mysl soupeře a způsobovat strach a zoufalství.


Něco málo o historii a vzniku meče:
Hrúthrong vykoval nejvyšší vůdce Vládců černého plamene (viz související článek). Zbraň se proto skolní pouze před vůlí jednoho ze starobylých Vládců, před nikým jiným. Meč byl vytvořen pro válku, boj a zkázu, nic jiného. Smrt byla přítomna i u jeho zrodu. Při výrobě byli zabit výrobcův syn a to jeho vlasntí rukou. Prolitá krev byla přidána do kovu a pevně s ním spojena. Právě proto má meč schopnost používat černý plamen, jinak by to nebylo možné. Z kůže zabitého byl vytvořen i potah jílce meče. Přestože Hrúthrong má duši, nejedná se o duši zavražděného. Jde o duši vytvořenou napolovic uměle právě výrobcem meče. Toto umění je dnes už ztracené. Vinou toho však v meči schází některé emoce které by v něm jinak mohly být kdyby v něm byla normální duše. Právě proto je tak agresivní a těžko zvladatelný.
Jak stála smrt u jeho zrození, tak provázela meč i později během jeho existence. Právě Hrúthrong byl tou zbraní která se účastnila konce rasy Vládců černého plamene. Potom meč na čas zmizel a jen občas se objevil v rukou různých tvorů, jimž nakonec přinesl také jedině zkázu. Až po delší době meč opět zmizel, neznámo kam. Objevil se znovu po velice dlouhé době, v rukou posledního žijícího Vládce.


Duše meče:
Jak už bylo řečeno, není to normální duše jaké bývají obvyklé. Nemá tudíž stejnou povahu. Hrúthrong byl stvořen pro zkázu a ničení a taková je i jeho duše. Temná, nemající zájem o světlo ani o mír. Je agresivní, divoká, nezkrotitelná, podrobí se pouze rase svých tvůrců protože tehdy nemá na výběr. Nikoho jiného neposlechne.


Vztah meč a majitel:
U této zbraně velice záleží na tom kdo je majitelem. Podrobí se totiž pouze Vládcům černého plamene, jinak nikomu. Je to dáno jeho spojením s černým plamenem jako takovým.
Pokdu Vládce je rozhodnut ničit, není pro něj lepší zbraně. Meč mu bude pomáhat a společně dokáží rozpoutat strašlivou zkázu. Kdysi, velmi dávno kam už paměť dnes žijících nesahá tomu tak skutečně i bylo, než byli Vládci vyhubeni. Pokud však Vládce ničit nechtěl, meč se snažil vzdorovat i jemu. Sice se podrobil, nicméně neochotně a vždy měl sklony spíše ničit i když mohl být donucen i k opaku.
V rukou kohokoliv jiného než Vládce je meč vzpurný. Hrúthrong je velice divoký. Sice existují co se hrubé síly mocnější zbraně, nicméně energie této zbraně je agresivnější a divočejší a tudíž působí na mysl a vůli (a vlastně i na cokoliv jiného) mnohem destruktivněji. Velice rychle zbraň ovládne majitele a převezme vládu nad jeho činy. Konec je pak nevyhnutelný, meč po smrti předchozího majitele sebere někdo jiný a historie se opakuje.

Obvyklý postroj:
Hrúthrong je možné nosit vlastně v jakékoliv pochvě nebo postroji do které se vejde. Meči je to jedno, nedbá na krásu ani na honosnost postroje. Ve skutečnosti se na něm dřív či pozdjěi každá pochva rozpadne. Obvykle musí být navíc šita na míru, protože na všechny obvyklé je prostě příliš dlouhý. Obvykle je nošen v postroji na zádech tak, že jílec vykukuje nad ramenem. K pasu by se nikomu prostě nevešel. Původní první vytvořený postroj na tento meč byl vyroben z kůže Vládce zavražděného u jeho výroby. Ten již však dávno neexistuje.


Můj názor:
Je to zbraň která snad ani neměla být vytvořena. Nepřátelská životu, všemu a všem. Přesto svým zvláštním děsivým způsobem krásná. Současný majitel nemá zájem ničit. Snad se mu podaří ve zbrani rozdmýchat jiskřičku jiné povahy a zkrotit jeho ničivou sílu. Pokud se mu to nepodaří, dost možná bude muset meč zničit, roztavit v čistém černém plameni, což je jediný způsob jak je možné tuto zbraň skutečně poškodit.


Vládci černého plamene

4. dubna 2009 v 18:32 | Aiendall |  Démoni a jiné příšerky
Starobylá a vznešená rasa o které se ví jen málo. O to víc že dnes už vlastně neexistují, svou zkázu si stvořili sami.


Vzhled:
Vládci mají přirozeně dvě podoby. První je vcelku nenápadná. Vypadají v ní jako lidé, vysocí a štíhlí s rovným držením těla a pružnou chůzí, snad trochu šlachovitě působící, ale pořád lidé. Nápadný je na nich pouze účes a oči. Mají vždy mohutné rozježené vlasy připomínající něco mezi dikobrazem a pankáčem (Viz obrázek pod článkem.) což je způsobeno tím že v hustých vlasech mají skryté tenké ale dost dlouhé a velice ostré ostny které mohou podle svého přání i vystřelovat.
Na ty ostny je třeba dávat velmi dobrý pozor, jejich hroty jsou napuštěné velmi nebezpečným jedem. Oči jsou nápadné jednak tím že Vládci mají vždy černá oční víčka, což je vidět už zdálky, a pak také tím že mají vždy černé oči, s úzkými svislými zorničkami které jsou temně krvavě rudé. Vlasy mívají vesměs spíše tmavé. Nejčastěji tmavěhnědé, občas černé. Blonďáci se nevyskytují vůbec, není znám jediný případ za celou dobu existenci rasy.
Potom mají také bojovou verzi, ta je mnohem nápadnější. Při přechodu na bojovou verzi se jim nejprve změní vlasy. objeví se v nich temně rudé pramyn a pruhy, zbytek vlasů je pak černý, u původně hnědovlasých Vládců zůstane jen sem tam pramen původní hnědé barvy. (Poznámka: Ke změně barvy vlasů značící hrozbu přechodu do bojové verze může docházet i pokud jsou velmi rozčilení.) Následně se pozmění kůže, na rukou až téměř k lotrům a na nohou tak do půl lýtek jim zčerná, po zbytku těla vystoupí na kůži černou barvou pdobná kresba jakou má třeba mramor. Současně jim narostou místo nehtů velmi ostré drápy, černé a podobné tvarem a funkčností trochu kočíčím. Podobně jako kočky je také mohou zatahovat a vytahovat. Jako poslední jim narostou velká černá kožnatá křídla a dlouhý, rovněž černý, jako bič tenký ocas. Kůže křídel je velmi odolná a rozhodně ji není možné prostřelit šípem a meč po ní obvykle pouze sklouzne. Bojovou podobu obvykle používají pouze při práci nebo v boji, i bez ní jsou fyzicky dost silní.


Životní prostředí:
Vládci měli vlastní svět v kterém sídlili. Přesto v podstatě mohou žít kdekoliv. Jsou velice odolní co se okolního prostředí týká a tudíž jim nevadí ani extrémní podmínky. Nevadí jim vlhko ani nedostatek vody i když vyloženě morkým místům se raději vyhýbají protože je nemají rádi. Potřebují poměrně málo jídla, dokáží vydržet velice dlouho o hladu, téměř neomezeně, síly pro tělo si mohou brát z černého plamene. Stejně tak vydrží i dost dlouho bez vody třebaže pít musejí a snesou i pro lidi nedýchatelné ovzduší plné sirných výparů a kde čeho, i s nízkým obsahem kyslíku. Spát jim pohodlně stačí jednou týdně a je-li to nezbytné vydrží i déle.
Neublíží jim silný mráz, třebaže jejich hlavní dominantou je schopnost odolávat velmi vysokým teplotám. Jejich tělo je stavěné vydržet žár černého plamene který je ve své nejčistčí formě dokonce žhavější než jádro hvězdy.
Nejraději však mají prostředí v kterém bez problémů mohou žít i lidé. S podnebím odpovídajícím mírnému pásmu, v oblibě mají skalnatá místa, nižší hory a skalní města střídaná hlubokými tmavými lesy. Sídla si s oblibou budují právě na sklanatých vrcholech, na holé skále odkud je rozhled. Mají rádi majestnání stavby a hrady vybudované z tmavého kamene, ozdoby jedině tesané z kamene. V sídlech si často drží větší počet otroků různých ras s kterými ovšem nezacházejí právě nejlépe. Sami obvykle nepracují, práci nechávají na otrocích. Mají dostatek sil a moci aby si poslušnost vymohli. Jakákoliv neposlušnost je obvykle trestána roztrháním otroka na kusy holýma rukama. Závažnější případy v mučírně. Podrobnosti opravdu lépe vynechat.
Třebaže skutečně dokáží žít téměř kdekoliv, rádi se obklopují luxusně provedenými předměty, nepříliš zdobenými ale kvalitními. Jedině ruční práce. Strojově vyrobené kusy by odmítli.



Strava:
Původně jsou to vyloženě masožravci, dravci. Aspoň tka to býval ov době kdy jejich rasa vznikala. Postupem času jak si vybudovali společenské uspořádání a sídla přešli na upravovanou stravu, dokonce se vyžívají v kuchařdském umění a různé úpravě jídel. Otroci ovládající kuchařské umění byli patrně jediní kteří u nich měli poměrně dobré postavení. Vládci jsou skuteční labužníci, přestože vždy dají přednsot masitým jídlům, sladkým jídlům se většinou vyhýbají.



Rodina a společenské vztahy v druhu:
Vládci žijí uspořádáni v rodech. Každý rod, nezávisle na tom jak je velký ži významný, vede jeden vůdce, ten nejsilnější a nejschopnější. Celou rasu potom rod který má největší význam a sílu. Je to neustálý boj kdy se prosadí jen ti nejlepší.
Přestože rodu mohl vládnout jen nejsilnější a nejschopnější (jiného by ostatní ani neposlechli), tak se obvykle dědila vláda na nejschopnějšího syna předchozího vůdce. Důvod byl prostý. Nejsilnější Vládce si mohl vybrat i nejlepší partnerku a tudíž i jejich děti bývaly obvykle ty nejschopnější v rodu. Mezi vládci se nevybíralo podle vzhledu nebo citů, ale vždy podle schopností a kvalit budoucího partnera. City byly považovány za slabost a nevýhodu protože omezují vůči jiným osobám.
Stejně tak se jen velmi málokdy stalo že by přešla vláda nad rasou na jiný rod, opět ze stejného důvodu. Nejsilnější rod měl nejlepší podmínky a tudíž mohi lépe cvičit vlastní dovednosti a vyvýjeli se, narozdíl od hůře postavených rodů.
Slabší se museli spokojit i se slabšími partnery a protože společenství Vládců nikdy nebylo místem tolerance a podpory, slabí jedinci prostě nepřežili - takový přirozený výběr. Dost možná právě tomuto vděčí celá rasa za svou mimořádnou sílu a odolnost.
Páru se obvykle rodil jen jeden potomek, jen velmi vzácně se stalo že se narodily dvojčata. Případ že by se narodilo víc než dvě děti nebyl zaznamenán za celou existenci rasy. Obvykle to nadále probíhalo jako podobně u lidí. Tedy po několika letech další dítě a tak dál. Protože vládci jsou velmi dlouhověcí, prakticky nepodléhají věku (třebaže se málokterý dožije víc než pár tisíc let kvůli podmínkám ve vlastní společnosti), nebylo tedy nic neobvyklého že rodina mohla být i dost početná. Teda asi by byla, nebýt toho že jen málo dětí se dožilo dospělosti.
Tak jako byl vždy drsný svět dospělých vládců, svět jejich dětí byl snad ještě horší. Mladí museli bojovat o své postavení. Rodiče jim poskytli jídlo a výcvik a také úkoly na kterých mohli prokázat své dovednosti. Nejčastěji šlo o boj a prokázání svých schopností, síly a ano, také důvtipu. Ale museli být schopní se probojovat mezi sebou a vše si tvrdě zasloužit. Slabší nebo jakkoliv oslabení jedinci neměli šanci.
Pokud se některý z potomků ukázal být mírnější povahy, ne tak dravý, byl odstatními odstrkován a jediné co si vysloužil byl zvýšený výcvik rodičů kteří se k němu chovali ještě hůře než k ostatním, zadávali mu ještě obtíženější úkoly a nepříjemnější práce aby v něm tyto "nevhodné" sklony potlačily.
Přesto i mezi nimi panovala jistá hrdost na potomky. Samozřejmě opět pouze v závislosti na jejich schopnostech které zaručovaly zachování významu rodu.



Schopnosti:
Vládci jsou samozřejmě démoni a tudíž disponují velkou fyzickou silou a odolností a také velkými zásobami energie. Také jsou nezvykle rychlí a obratní, v bojové podobě mohou létat a jsou velmi obratní letci kteří dokáží neztratit orientaci a rovnováhu ani při nejdivočejších manévrech. Jejich přirozená síla je ještě znásobená tvrdým výcvikem který trvá vlastně nepřetržitě a tudíž jsou i velice vytrvalí.
současně si dokáží brát energii a sílu z černého plamene a tudíž je téměř nemožné je unavit.
Ve všeobecnosti patří mezi nejnebezpečnější rasy jaké kdy existovaly, naštěstí je obvykle příliš zaměstnávaly vnitřní záležitosti a tak nebyli příliš výbojní, pouze když potřebovali nějaké otroky a nebo zaměstnat mladé tak byli agresivní, jinak se vesměs zaměřovali na boj a postavení ve vlasntí rase.
Kromě toho že se ve všeobecnosti vyučovali magii zacházení s enrgiemi, často i živly a různým dovednostem jako zacházení s mečem, se zbraněmi, boj, fyzickou výdrž a odolnost, případně i kovářství a mnoho dalších vcelku běžných věcí, vždy se vyučovali v ovládání černého plamene a to velice pečlivě, protože se jedná o jejich hlavní schopnsot.
Vlastnosti černého plamene jsou velice jedinečné. Nelze ho uhasit vodou ani žádným obvyklým způsobem a kromě toho kdo jej vyvolal jej dokáže uhasit pouze mocnější vládce než byl vyvolavatel a nebo bílý mág vysoké úrovně. Černý plamen navíc má obrovsou energii. Plně ho může ovládat skutečně pouze tato rasa a žádná jiná. Někteří mágové a jiné rasy sice s černém plamenem také pracují, ale vždy je to pro ně dost nebezpečné, ať už to vědí a nebo ne. A i nejslabší vládce by i skupinu takových mágů lehce překonal, mohl by jim jejich pracně vytvořený výtvor a ovládaný plamen bez problémů přebrat a otočit proti nim. Navíc černý plamen má několik stupňů intenzit a druhů a pouze vládci mohou ovládat všechny. Ostatní rasy mohou vytáhnout pouze asi polovinu méně výkonných variant. Víc se dosud nikomu nepodařilo a je to jedině dobře protože z nevědomosti by mohli rozpoutat obrovskou zkázu.
Vládce může obklopit plamenem vlastní tělo jako štítem a pak mu prakticky nemůže ublížit žádný útok, plameny útoky pohltí. Dokáží se propálit i velmi odolnými štíty a jakýmkoliv materiálem.
Přesto jdou použít i k tvoření, úpravou některých kovů v černém plameni vzniká jiný, dosti specifický druh kovu - lehký a přesto velice odolný. Kovářství je jedno z mála řemesel které bylo mezi vládci oblíbené. Nejčistčí a nejsilnější formu plamene mohou i vládci používat pouze s opatrností a uchylují se k tomu pouze v nouzi a nebo při výcviku.
Pomocí černého plamene mohou také aktivovat vlastní regeneraci a tudíž se rychle zotavit i z těžkých zranění. Bývá to jedna z prvních dovedností kteoru se mladí s plamenem učí.



Nemoci a co je může ohrozit:
Vládci prostě nemocní nebývají. Jsou imunní téměř proti všem nemocem a velkému množství jedů. Taková odolnost se u nich vyvinula přirozeným výběrem. Ti co onemocněli v konkurenčím boji uvnitř rasy prostě nepřežili, proto je celá rasa zdravá a odolná. Mohou však být zraněni. Jejich kůže v bojové verzi je sice poměrně dost odolná ale rozhodně se nerovná třeba dračí. (Vyjma blány křídla. Ta je mnohem odolnější než zbytek.) Pravda však je že je těžké je vůbec zasáhnout tak aby je bylo možné zranit. Navíc hodně zranění si dovedou vyléčit sami regenerací. Co ne, to prostě nechávají zahojit přirozeně, může však zasáhnout léčitel, to se ovšem nikdy moc nestávalo. V nebojové verzi je jeich kůže odolná pouze srovnatelně s lidskou, ale mají pevnější kosti šlachy a svaly. Musí vydržet jejich mnohem větší fyzickou sílu.




Chování k lidem a ostatním rasám:
Obvykle jim věnovali pozornost, jen když se jim to hodilo, chtěli získat otroky, nové území nebo cokoliv dalšího. Ostatní rasy viděli vesměs jako zdroje, nic víc. Pouze některé rasy nenáviděli a pronásledovali je když se s nimi setkali, vesměs šlo o rasy ovládající vyšší bílou magii.


Chování k nim:
Jediné možné - mimo bílých mágů nejvyšších úrovní, případně démonů jiné rasy stejné síly, platilo jedině zdrhat, zdrhat a zdrhat. A to co nejrychleji a nejdál.


Zánik rasy:
Třebaže jsem o nich vesměs mluvila v přítomném čase, ve skutečnosti to nebylo moc vhodné. Rasa sama však dnes již neexistuje. Žije už jen jeden z nich, poslední svého druhu. Ten který rasu vyhubil.
Vládci si svou zkázu přivodili sami. Poslední žijící Vládce byl pátým z osmi žijících synů vůdce rodu který v té době vládnul celé rase. Byl jiný než ostatní, navzdory tomu přežil do věku kdy byl podroben výcviku. A jeho odlišnost se ukazovala dál. Tento Vládce si totiž nepřál boj a ničení, snažil se starat o své bratry a sestry které miloval a když rodičům se dost vyhýbal. Tento měl city a přátelskou duši. Čím více se učil používat vrozené schopnosti tím více to bylo znát. Brzy přežíval jen díky tomu že byl opravdu dost nadaný a halvně chytrý a vynalézavý. Ale rodu se to samozřejmě nelíbilo, podle rodičů byl nepovedeným synem, zmetkem nevané ceny pokud se s jeho chováním něco neudělá.
Tudíž ho nakonec podrobili nejtvrdšímu známému výcviku v dějinách rasy. A bohužel podcenili hrozbu. Mladý démon pod vlivem příšerného výcviku zešílel.
Kvůli už dokončenému výcviku zacházení s plamenem i jiných dovedností se stal nejděsivějším z Vládců všech dob. Ve vražedném šílenství zabil své mučitele, vyvraždil celou rodinu a tím to pouze začalo. Jeho mysl se pomstou neuzdravila, postupně vyhubil celou rasu. Pokoušeli se ho zastavit, ale než si uvědomili jak je ve skutečnosti nebezpečný bylo už pozdě, šílená mysl neměla strach použít to před čím ostatní váhali, a už s nedokázali spojit aby ho skutečně zastavili. Pronásledoval je jako divou zvěř, do posledního. Mladý démon se pak stal jedním z nejděsivějších démonů které kdy nosil svět a řádil dlouhý čas než byl po mnoha zoufalých pokusech zastaven. Spoutala ho mladá dívka pečeticí technikou při které nabídla vlastní život výměnou za zastavení zkázy kterou démon rozpoutal aniž by vlastně věděla čemu se hodlá postavit. Jak je možné že se jí to povedlo a démona spoutala dodnes nikdo neví. Faktem je pouze to že po velice dlouhé době se poslední Vládce opět objevil na světe, s myslí vyléčenou z šílenství. Stále disponuje děsivou silou svojí rasy a svých schopností, nyní však zůstává stranou dění a pokud ho snad potkáte, jeho minulost mu nepřipomínejte. Nikdy se zcela nesmířil s tím jakou zkázu způsobil a dnes již není hrozbou pokdu není napaden on a nebo jeho přátelé které si časem dokázal udělat.


Můj názor:
Ať byli jací chtěli, byla to jedinečná rasa s jedinečnými schopnostmi. Nic je však už na svět nevrátí.