Březen 2009

Nová galerie - Krásy země

8. března 2009 v 19:30 | Aiendall |  Systémové
Po dlouhém rozhovoru s Aky jsme se dohodly, že zde zavedeme jistý nepravidelný cyklus fotografií pod souhrnným názvem Krásy země. Aby jsme ukázali, že kouzla nejsou jen ve světě magie a fantasie, ale že je najdeme i zde u nás, stačí se rozhlížet. Snad se vám náš koutek magie naší planety bude líbit.

Fotek bude postupně přibývat, jak je kde v terénu nafotíme. Prozatím fotím hlavně já, Aiendall, bohužel bude vše v horší kvalitě, nevlastním, a nemám ani možnost si vypůjčit, digitální fotoaparát a všechno fotím obyčejným mobilem s nevelkou pamětí a slabým rozlišením. Snad se mi časem povede pořídit něco lepšího.

Co mohu slíbit určitě, že žádná fotografie není a ani nebude nijak upravovaná. Bez jakýchkoliv efektů či filtrů je budu nahrávat v tom stavu v jakém je stáhnu z přístroje. Žádné řezávání, zesvětlování či jiná digitální úprava. Ale také zde nebude vše, neboť fotografie budou pečlivě vybírané a zveřejňované ty nejlepší a nejhezčí. Přesto se máte na co těšit, focením opravdu nešetřím.

Jako první se po naší dohodě objeví sekce s krásami zimy. Užijte si je, jako já při focení a prohlížení bizardních útvarů, krásných východů či problesků slunce v bělostné krajině. :)

Seyennský rudý fénix

8. března 2009 v 14:07 | Aiendall |  Opeření

Zvláštní a těžko zařaditelní tvorové. Divocí a nespoutaní, přesto někdy velmi věrní a s dobrým srdcem.


Vzhled:
Dospělí jedinci mají, jak už napovídá název, rudou barvu. Mouhou mít několik odstínů, ale vždy jde o sytou, výraznou barvu. Pouze pod zobákem mají oranžovou skvrnu, která je ale vidět jen když zvednou hlavu. Pod hladkým svrchním peřím mají ještě jemnou péřovou "podsadu", která je převážně oranžová v různých odstínech ohně, na břichu, spodních částech křídel a krku v odstínech ohnivé žluti. Takto zbarvená jsou i jejich mláďata. Dospělý samec má v ocase v pravidelných intervalech rozmístěna černá pera a samice pro změnu žlutá.
Tělo bez ocasu a krku má v dospělosti asi 40cm délky, k němu dlouhý, volavku připomínající krk a štíhlou hlavu zdobenou rudou chocholkou, která je vepředu delší a směrem dozadu se její pera zkracují. Letky mají přímé, křídla elegantně tvarovaná, prvních několik per na letkách je však delších, působí trochu ozdobným dojmem. Dlouhá pera se na sném konci lehce kroutí. Celý fénix působí spíše štíhlým elegantním dojmem, nožky má na fénixe relativně delší, vždy temně rudé, ve stejné barvě jako zobáček a chocholku. Oči mívají v odstínech ohně s černou, kupodivu kulatou, zřítelnicí.


Životní prostředí:
Původně se vyvinuli v horách s aktivními sopkami v blízkosti lesů a právě horskému lesnatému prostředí s blízkostí sopečně aktivní oblasti dávají přednost, přesto jsou natolik přizpůsobiví, že dokáží žít v jakýchkoliv horách a pokud tam najdou potravu tak vlastně kdekoliv jinde. Jejich spodní peří je totiž chrání proti změnám teplot, vzniklo jako tepelná izolace, která má chránit před přílišným horkem stejně jako před chladem. K tomu došlo právě kvůli místu jejich původu. Často létají ve velkých výškách kde je už zima a u vrcholek hor a stejně tak v jícnech sopek v blízkosti tekoucí lávy kde se pro změu museli vyrovnat s velkým horkem. Svrchní vrstva peří je voděodolná a nehořlavá, aby ochránila háklivější spodní peří.


Strava:
Seyennský rudý fénix je výhradní býložravec. Může se živit obilím, ovocem a jakýmikoliv semínky, jinou stravu není schopen strávit. Právě z toho důvodu dává přednost blízkosti lesů. Také s oblibou občas sezobe trochu sopečného popela, pomáhá mu to v trávení. Není-li k dispozici sopečný popel stačí mu jako náhražka i obyčejný popel z ohniště, ale pouze popel vzniklý hořením dřeva. Mláďata potřebují také menší množství ohnivého obilí, které roste poměrně vzácně v některých sopečně akticních horách. Dokáží bez něj přežít, ale hrozí jim potom špatný vývin jejich peří což jim může v dospělosti působit mnoho problémů, protože jejich peří by nezískalo odolnost vůči ohni.


Mláďata:
Ve snůšce bývá obvykle od dvou do šesti vajec, nejčastěji pouze tři nebo čtyři. Ptáčata se líhnou po šesti týdnech péče rodičů, kteří je udržují v teple. Pokud nejsou vejce v teple, po určitou dobu nevylíhnutý fénix přežije ale nevylíhne se. Nejdelší známá doba, po kterou vejce přežilo, je rok a dva měsíce ale to byla výjimka, obvykle je maximum půl roku. Vylíhlá ptáčata potřebují zpočátku péči aspoň jednoho rodiče, nemohou ještě létat, líhnou se bez peří a nejsou schopná si zajistit potravu. Mohou se živit tímtéž co dospělý, pouze potřebují aspoň menší množství ohnivého obilí. Stejně tak se rodí s nedovivinutými hlasivkami a mají tedy z počátku omezený repertoár zvuků které mohou vydávat. Hlasivky se dovyvinou do plné podoby asi po měsíci, peří začne růst po třech týdnech a mládě se učí létat asi v šesti týdnech života. Dvouměsční mládě už se o sebe v nouzi dokáže postarat samo, je však dost pravděpodobné že nepřežije. Dospělí se o mláďata starají a učí je asi dva roky, třebaže mládě má velikost dospělého už v půl roce, v té době však má ještě peří v mláděcí barvě, plně zbarvený je fénix až přibližně v roce života - to se liší ptáče od ptáčete, všeobecně se přebarvují dříve samičky. V té době jsou již naprosto samostatní, přesto se drží s rodiči.
Fénixové většinou nežijí trvale spolu, přesto jsou známy případy že tvořili celá hejna. Mladí na svou rodinu nezapomínají ani tehdy pokud odlétnou pryč a vždy ji ctí. Stejně se chovají i vůči případným adoptivním rodičům. Pokud se o ně staral někdo kdo není jejich druhu, pak se mu v dospělosti stanou věrným přítelem, aspoň do té doby dokud se jejich "rodič" chová s respektem k přírodě a k rovnováze. Potom umí být velmi věrní, přátelští a svou novou rodinu chrání jak svou vlastní.


Schopnosti:
Jsou to vládci živlů. Umí ovládat všechny čtyři základní živly, nejlépe však oheň a vítr, které jim jsou vlastní. Vítr jim není cizí jako žádnému létavému tvoru, a oheň k nim patří, jeho barvy nesou celý život a dokážou podobně jako draci oheň i chrlit. Jednak oyčejný a pak také 4 druhy zvláštního ohně. Šedobílý plamen, který je natolik studený, že dokáže mrazem rozpukat kámen; modrý plamen, který sice nepálí ani nechladí, ale pokud je jím někdo zasažen, dotyčný zůstane stát jako ve snách a nevnímá okolí dokud vliv ohně nezruší buď sám fénix, nebo jakýkoliv jiný fénix nebo bílý mág. Zelený plamen urychluje růst rostlin a může léčit nemoci a rány a rudý plamen barvou připomínající zář sopek z kterých fénix pochází, tento může fénix vyvolat horký i chladný, dokáže jím pohlcovat a rušit magii a tudíž ho někdy využívá při léčbě magických ran a zakletí. Jejich schopnosti ovládání živlů narůstají s věkem, začínají s tím okolo druhého měsíce života a plných schopností dosahují v pěti letech. Mezi možnostmi pětiletého a tisíciletého fénixe je ovšem samozřejmě propastný rozdíl daný zkušenostmi.
Kromě toho také nádherně zpívají. Zpěv není magický ale kvůli jejich hlasivkám (fénixové všeobecně mají asi nejdokonalejší hlasivky ze všech živočišných druhů) je natolik úchvatný že jím fénix může ovlivňovat chování a náladu ostatních okolo. Po plném vyvinutí hlasivek dokáží bez problémů napodobit jakýkoliv zvuk, který uslyší a protože se rychle učí a mají dobrou paměť, bez potíží se naučí kteroukoliv lidskou řeč. Jako většina druhů i tento druh fénixe dokáže unést náklad mnohonásobně těžší než kolik sám váží, navíc jsou to skvělí a obratní letci,na zemi při chůzi ovšem působí dost neobratně, to už spíš šplhají po stromech. Šikovné pařátky jim to bez problémů umožňují.
Další jejich zvláštností je také takzvané fénixovo vzplanutí. Jde o schopnost shořet ve vlastním ohni a z popela se znovu zrodit. Díky tomu nepodléhají stárnutí, čas nad nimi nemá moc třebaže mohou být zabiti. Nejčastěji vzplanutí používají ve dvou případech: když ztratí někoho sobě velmi drahého, zemřou tak s ním aby dokázali dál žít, je to jejich způsob rozloučení a také pokud je někdo vážně zraněn a nebo je těžce nemocný, převezmou zranění nebo nákazu na sebe a vzplanou čímž se vyléčí a zničí i nemoc. Trvá jim hodinu než potom dorostou do podoby dospělého a asi dva dny jsou oslabení - tudíž zranitelní.



Nemoci a to co je může ohrozit:
Všeobecně nejsou příliš hákliví, jejich nejvážnější nemocí, která se navíc špatně léčí, je poškození vlastností jejich peří. Pokud totiž svrchní vrstva jejich peří ztratí schopnoat odolávat živlům, hlavně ohni, je to pro ně velmi nebezpečné, zraňoval by je pak i jejich vlastní oheň. To se může stát pokd má fénix špatné životní podmínky, nejčastější příčina je nedostatek ohnvého obilí při vývoji peří, pokud se to stane z tohoto důvodu je nemoc obvykle nevyléčitelná. Když se to stane dospělému, doporučuje se držet fénixe v klidu, suchu a pokojové teplotě a do stravy mu zařadit ohnivé obilí. Obvykle se nakonec vyléčí, trvá to však často až rok. Celkově je pro ně jakékoliv výraznější poškození nebo ztráta peří nebezpečná.
Jejich největšími nepřáteli jsou temní mágové, kteří by si je rádi zotročili aby mohli využívat jejich schopnost. Seyennští jsou povahou neutrální s velkou úctou k přírodě a rovnováze vůbec, proto se často připojí ke světlým mágům při obraně rovnováhy a tudíž jsou někdy temnými loveni. Občas také hloupými lidmi, z těch si ovšem fénixové mnoho nedělají, s jejich letovými schopnostmi a ovládáním živlů jim osamocený člověk stěží dokáže ublížit.


Chování mezi sebou a k ostatním:
Vůči svému druhu se chovají vždy přátelsky. Nemají pevné uspořádání, ani ho nepotřebují. Partnery si hledají na dlouhou dobu a odchovají spolu hezkou řádku mláďat. Pokud jeden z partnerů zahyne, nějakou dobu se osamělý fénix drží stranou a truchlí, nakonec se však zapojí zpět do běžného života.
Vůči jiným druhům se chovají neutrálně, ve stylu žít a nechat žít. Pokud někde najdou zraněné zvíře, obvykle se ho snaží vyléčit. Vůči jiným magickým stvořením se chovají tak jak ona magická stvoření k ostatním. S draky obvykle vychází dobře a ti s nimi někdy rádi diskutují, jednorožce na straně rovnováhy ctí a přátelí se s nimi, temným se spíše vyhýbají.


Chování vůči lidem a jak se k nim chovat:
Divoce žijící fénixové se lidem spíše vyhýbají. Asi tak jak se jim bude vyhýbat divoká zvěř v lesích. Přesto je možné si získat jejich přátelství a někdy i sami fénixové přilétají mezi ostatní a snaží se pomáhat tam, kde se rozmáhají zlé síly. Potom klidně spolupracují třeba i s lidmi, s kterými hovoří jejich řečí. Svůj vlastní zpěvavý ptačí jazyk nikoho neučí. Fénix mezi lidmi důvěřuje jen těm co zná a ostaní nejprve chce poznat než si udělá názor. Nikdy nedbá na původ a minulost, pouze na to čím je kdo v té chvíli. Nikdy se jim však nesnažte lhát, buďte upřímní. Nemusíte jim říkat svá tajemství, ale nevymlouvejte se na něco jiného, poznají to.


Můj názor:
Je složité si je získat. Jsou vždy i trochu tajemní a zdrženliví, přesto když si je získáte, budete překvapeni jejich velkým a hřejivým srdcem. Chovejte se k nim upřímně a budou vás ctít.