Leden 2009

Hiragana

31. ledna 2009 v 14:30 | Akylasia |  Zbraně

Jako slunce spadlé na zemi s hvězdným třpytem spolčený, jako záře s temnotou ruku v ruce kráčející, jako démon s andělem s klidem při sobě stojící. Naprosto vylučující se situace spolčené v jedné jediné čepeli.


Vzhled zbraně: Na první pohled se vůbec neví, zda je to magický meč nebo ne. Jílec je krásně zdobený, připomíná břečťan, který se motá do stran, zakončené spirálou a nahoru, též zakončené spirálou. jsou to tlusté stonky, na kterých jsou vystouplé vzory břečťanových listů. Ve středu jílce sídlí krásný zaoblený a zářivě zelený smaragd. Čepel pak vypadá jako z lesklého kovu, dlouhá a zužující se do špičky.Na čepeli, těsně pod jílcem, je zlatými runami sepsán jakýsi text v neznámém jazyce.
Když však meč najde někoho, kdo je pro něj ten pravý, při každém tasení se změní. Jílec je zářivě zlatý, na němž jsou čirým stříbrem vykreslené břečťanové lístky. Při každém doteku a pohybu smaragd jasně září. Čepel pak vypadá jako živé slunce ve tvaru čepele, ve kterém se míhají stříbrné pruhy. U jílce je sepsán stejný text filovo černou barvou.

Schopnosti: Tento meč nemá známé schopnosti, neboť je to meč zapomenutý. Jeho schopnosti byli zapomenuty spolu s ním. Přesto se v legendách říká, že meč reaguje jako slunce a nepřítele ochromý obrovským množstvím světla. není to meč, co by zabíjel, jeho potenciál je spíše obranný. Když však musí, i on umí vzít život. V jedné pověsti se říká, že když majitel bodl démona, meč vpustil do jeho těla neuvěřitelné množství síly, světla a naděje. Démon v jednu chvíli získal mnohem víc síly, ale i na něj ji bylo příliš mnoho a démona zabilo to, co měl v sobě. Síla, nenávist, která se prala s nadějí a světlo bojující s tmou. Také v ní zmíněno, že smaragd reaguje na nebezpečí a špatné lidi. Říká se, že zbraň velmi ráda reaguje na muže, kteří mají dobrou mysl. a to proto, že v čepeli se ukrývá dívčí duše.

Vztah meč a majitel: Nikdo neví, kde se právě Hiragana nachází. Ve špatných rukách je to obyčejný meč. Ani ozdoba jílce není tak netypická, spíše nepatrný text by ji mohl prozradit. Přesto, reaguje pouze na dobré srdce a čisté myšlenky. Takovému člověku je Hiragana věrná a chrání ho. Smaragd reaguje na nebezpečí a varuje i před špatnými lidmi.

Obvyklí postroj: Hiragana sídlí v obyčejné pochvě z jemné, tmavě hnědé kůže. U jílce má však vypálený plameny směřující ke špici. Zbytek pochvy je pokryt různě velikými, též vypálenými, hvězdami. Pochva je připevněná na opasku, kde jsou též vypálený různě veliké hvězdy.

Něco z historie: Hiragana je údajně vytvořena posledním mágem nejvyššího stupně, který kdy měl moc ovládat sluneční cykli. Při jedné sluneční erupci tento proud ze slunce vyjal, aby z něj vytvořil meč, s jehož pomocí mohl snadněji slunce ovládat. Zároveň dostal padlou hvězdu, kterou rotavil oním slunečním základem meče a spojil tyto dva prvky dohromady. Do jílce vryl poselství meče, které od jeho smrti nikdo nedokázal rozluštit. Říká se, že v jílci je uchovaná čistá duše jeho dcery.

Duše meče: Tvůrce meče měl dceru, sladkou a milou dívčinu. Tu však zabil jeden démon, který chtěl mágovi ublížit. On však zachytil duši své dcery a vložil ji do meče. Meč pojmenoval po ní, Hiragana. Dívčina byla veselá, ale i moudrá. Věděla, kdo je nebezpečný a zlý podle jeho očí a aury. Také vždy byla vstřícná a milá k dobrým lidem, kterým pomáhala. tyto vlastnosti se vtiskly do meče, proto jej může aktivovat pouze a jen dobrá duše a proto také meč dokáže chránit.

Hiragana a já: Hiragana je podle mě meč vhodný obdivu, neboŤ je v něm velmi mladá duše, přesto tak milá a tak schopná, s velkou inteligencí. Je to zbraň čítající věky. Nechtěla bych takovou zbraň, protože se nepovažuju, abych jí byla hodna. Pokud by se mi dostala do rukou, hledala bych někoho, u koho by mohla s klidem spočinout.

Luiberské laně

27. ledna 2009 v 15:50 | Akylasia |  Tvorové

Jako hvězdy na zem spadlé, takové jsou hvězdné laně. Laně rodu luiberského, pohledu a srdce laskavého. Třpyt jejich těla není jediný, kterýž to člověka okouzlí. neviděni, neslyšeni, přesto kráčí mezi všemi.


Vzhled: Mají velké černé oči, hluboké a něžné, jejich srst je o maličko delší, než u laní, které potkáte tady u nás a leskne se jako stříbro. Koloušci jsou čistě černý. Ale jelen? Jeho paroží září, jako hvězdy na obloze. Jeho oči jsou černé, ale i ony jako by něčím vyzařovali. Jeho srst je stříbrná, ale protkaná černými chloupky. Hruď má temně černou, ale místy září bod různých barev, vypadá to, jako by měl na hrudi jednu velkou galaxii.

Místo: Luiberské laně milují rozlehlé pláně, kde mají přehled okolí a kde si užívají třpytu hvězd. Avšak rádi mají poblíž hluboké lesy, kde se i jejich les skryje. Poblíž jejich teritoria se vždy nachází pramen a jezero. Sdružují se ve velkých skupinách, protože mnoho takových míst není. O to ve, že dávají přednost speciálnímu druhu trávy, která je přes den šedá, ale za noci se třpytí, jako stříbro.

Strava: Jako každá laň, i luiberské laně jsou býložravci. Většinu času tráví pastvou jemné, stříbřité trávy. Milují čerstvou vodu a mimo trávy si rádi pochutnají na lístcích vrby nebo břízy. Specialitkou pro jejich chutě jsou však drobné kvítky, jejichž květ má temně rudou barvu, avšak střed květiny se třpytí stříbrně. Lístky jsou temně zelené. Tato květina jim napomáhá ke správnému probarvení srsti a správnému zažívání.

Mláďata: Jedna laň mívá obvykle jednoho nebo dva koloušky v jednom vrhu. Koloušci se na nohy postaví okamžitě po narození a následují matku na každém kroku. Matka je učí společnému životu ve stádu a správnému chování, stejně tak čemu se mají ve svém jídelníčku vyhnout a naopak. Hlavním předmětem jejich učení je zvládání jejich speciálních schopností. Mláďata pak většinou zůstávají ve stádu, málokdy odchází. Ovšem v případě mladých jelenů je to složitější. Pokud se nebudou k vůdčímu samci patřičně chovat, budou vykázáni. Popřípadě se mohou pokusit sesadit jej, pokud se to nepovede, bývají taktéž vykázáni. Pokud ovšem nedokáží samci svou podřízenost.

Schopnosti: Jejich moc se točí, jako jejich rod, kolem magie hvězd. Využívají jejich sílu, jejich světlo a záři. Mohou je rozzářit na denní obloze, pokud chtějí varovat nebo někomu ukázat cestu. Jejich moc a schopnosti se nedají přímo popsat, neboť každý jedinec vládne jiným schopnostem, přizpůsobených jemu samotnému.

Nemoci, léčení: Na první pohled se zdá, že je nesklátí žádné nemoci. To však neplatí. Jejich strava je pro ně velmi důležitá, jinak jejich organismus upadá a je náchylný na veškeré nemoci, byť i slabou infekci. Díky své stravě si udržují pevné zdraví a tělo si dokáže se vším poradit, aniž by jste to na laních poznali.

Ohrožení: Jejich ohrožením je nedostate potravy. Specifické rostliny potřebují specifické prostředí a toho začíná být velký nedostatek. Laně se tak dostávají mezi ohrožené, neboť větší množství na jednom sežere mnoho rostlin, které nestíhají dorůstat. Tím začínají hladovět. Na tomto má svůj podíl i člověk, který za noci poblázněn září po tunech odváží trávu i květiny. Ráno je pak zahazuje.

Chování mezi sebou: Jsou jako velká rodina, jejíž hlavou je vůdčí jelen. Ten má nejvyšší pravomoce, avšak spíše hlídá stádo, než by se jinak vzrušoval. Nerad se vzdává této pozice, ale silnějším ustoupí, prokáže podřazenost a dále pobývá ve stádu.

Chování k lidem: Jsou to velice plachá stvoření a drží se před lidmy spíše ve skrytu hlubokých lesů. Z lidí mají strach, neboť ví, jakou váhu mají oni na jejich hladovění.

Chování k nim: Trvá velice dlouho, než si získáte důvěru těchto tvorů. Musíte prokázat snahu na jejich záchranu, zalíbení a samozřejmě patřičnou úctu. Docházejte k jejich blízkosti často. Časem si na vás zvyknou a poté se s vámi i spřátelí. Ale běda vám, pokud tak činíte se špatnými úmysly,

Můj názor: Jsou to asní tvorové, kteří si zaslouží úctu a život. Milují třpytivé dárečky a rádi mají pozornost, když ji získají. Mají svou ladnost, jsou laskaví a přítulní.

Sileonský vlk

27. ledna 2009 v 14:17 | Akylasia |  Vlci
S eleganci, rozumem, zpívá písně vlčím hlasem. Jejich vytí jako zvon, nese v dáli větrný shon. Okouzlení, krása, klid, ruku na ně nevztáhne lid.

Vzhled: Útlé a pružné tělo je minimálně o polovinu větší, než je obvyklé. Nohy jsou dlouhé a tenké , hruď větší, tělo se však směrem k zadku zužuje. Hlava je útlá a podlouhlá. Uši ve tvaru obráceného V mohou libovolně natáčet, ocas je dlouhý a mohutný. Zbarvení je různé, typická je však vlčí kresba na lících a čistě jantarové oči.

Místo: Jako správní zástupci vlčího rodu mají i sileonští vlci nejraději lesy, pláně nebo zarostlé pohoří, kde mají volnost, ale i úkryt. Jsou však schopni přežít i ve městech a na místech, kde by se jiný život neuchytil, jako například pouště, pláně sopek, zasněžené vrcholky hor, apod. Jsou to všestraní a přizpůsobivý tvorové.

Strava: Jsou to patřiční zástupci vlčího rodu, tudíž jsou i oni masožravci. Nejradši mají jeleny a králíky, dobrůtkou na zub je pro ně nějaká ta myška. Pochoutkou jsou pro ně Luiberské laně (viz. připravovaný článek). Kvůli dobrému zažívání okusují trávu, v lesích s velkou oblibou borůvčí. Milují vodu vyvěrající přímo z pramene nebo rychle tekoucí bystřinu.

Mláďata: Sileonští vlci jsou velmi dobří rodiče. V jednom vrhu mívají od jednoho až po sedm mláďat. Po narození jsou mláďata holá a slepá, matka je neopouští ani na okamžik. Stravu pro ni zajišťuje samec. Po dvou týdnech již mají heboučkou srst a otvírají oči. Od této doby se matka s otcem střídá na lovu. Po čtyřech týdnech a pečlivé výuce o možném nebezpečí, ochraně a jak předejít takovému nebezpečí, vyvádí oba rodiče vlčata ven. Nejprve je zkouší, zda si zapamatovala signály. Poté jim dají čas na rozhlédnutí kolem, načež přichází dalí výuka o životě obecně. v osmém týdnu již vlčata přeučují na maso. Když je vlčatům rok a půl, učí se lovu a základům přírody. Mezitím je rodiče učí i vrozené schopnosti. u dvouletých vlčat se pak začínají projevovat ojedinělé schopnosti, které rodiče též pomáhají učit zvládat a používat. Tříletá vlčata jsou plně samostatná, většinou se však drží u rodičů nebo v jejich blízkosti.

Schopnosti: Jejich specializací a vášní je rychlí běh. Dokáží vyvinout rychlost vyšší, jak gepard. V těch chvílích se však kolem jejich těla objevuje jasná bílá záře, která je chrání před únavou, horkem, přetažením a nebezpečím. Stejná záře se kolem nich objevuje při pocitu nebezpečí. S touto září mohou jakkoliv manipulovat. Rána touto září je velmi nebezpečná, neboť popálí kůži při letmém doteku. Při přímé ráně protne jakoukoliv hmotu skrz naskrz. Především však tato záře zasahuje samotnou podstatu bytosti. Další schopností je jejich vrozená schopnost regenerace. Další schopnosti již sepsat nemohu, neboť jsou individuální, u každého jedince jiné.

Nemoci, léčení: Jejich tělo dokáže napadnout jakákoliv nemoc, stejně jako např. Evropského vlka. Jejich tělo však poté obklopí bledě modrá záře, která poukazuje na aktivnost regenerace. Je to jejich základní schopnost, díky které přežívají.

Ohrožení: nebezpečím na životě je pro ně vážnější zásah samotné podstaty, nebo zásah Temnou čepelí přímo do srdce. Jejich mrštnost a schopnosti však tyto možnosti snižují na minimum.

Chování mezi sebou: Každý pár vlků je vůči sobě pevně zavázán. Vztahy mezi sebou udržují pevně, vzájemně se navštěvují a vzájemně si pomáhají. I samotáři jsou mezi sebou vždy vítáni. Určité zvyky nemají, proto nemusí žádné dodržovat. Žijí volně, nevázaně a spokojeně, přesto při potřebě pomoci ochotně vystavují sami sebe nebezpečí.

Chování k lidem: Lidé je většinou od obyčejných vlků příliš nerozeznají, proto je loví stejně. Přesto Sileonští vlci nepociťují vůči lidem zášť nebo nepřátelství. Když lidé prohlédnou a zjsití, že mají co dočinění s vlkem Sileonským, jsou ochotni jim pomoci a vysvětlit vše možné.

Chování k nim: Určitě se nepokoušejte je ulovit, nebo jakkoliv zranit. Nechají si líbit dost věcí, ale toto je rozlítí. Nezabijí vás, ale vyženou a málokdy vás později na své území znovu pustí. Navíc předají zprávu dalším párům, kteří se zachovají stejně. Jednejte s nimi jako sobě rovnými.

Můj názor: Jsou to ojedinělí tvorové, přizpůsobiví, milí a spokojení s každým přátelstvím. Jsou úžasní a zaslouží si úctu a přátelství.