Modrobílé hory Theriony

24. listopadu 2008 v 22:37 | Akylasia |  Místa
Jsou místa, která zastaví dech, jsou místa všední, která v jádru naprosto okouzlí. Může to být sen, ale i realita. Je možné, že to místo existovalo a nám již nyní zbyli jen pohaslé úlomky a zbytky?

Vaše kroky vás skrze hustý les přivedly k úpatí vysoké hory. Nevidíte, kam až sahá její vrcholek, neboť vám dosud brání stromy, hustě rostoucí kolem sebe. Je až s podivem, že můžete mezi stromy procházet. Ještě ke všemu jsou mezi stromy mnohé keře, mnohokrát i nepříjemně pichlavé. Sluneční paprsky pronikají skrze koruny stromů s nazelenalím nádechem. V korunách hojně čiřikají ptáčci, kolem sebe slyšíte šustící listí pod kopýtky divočáků či ladných laní. Kdesi nad korunami stromů se ozývá křik jestřábů. Brzy jej však střídá houkání sovy za nočního třpytu hvězd.

Spolu se sluncem se opět probouzíte. Vykročili jste dále. Skrze les, stále výš. Prodíráte se keři, které trhají oblečení a škrábou kůži. Přesto jdete dál. Keře začínají pomalu střídat vysoké kapradiny, stromy jsou menší a zdá se, že i dál od sebe. Skrze koruny stromů prosvítá mnohem více slunečních paprsků, než dříve. V hustém porostu hopkají zajíci všech barev, po stromcích pobíhají rezavé veverky. Další den se pomalu kloní, ukládáte se ke spánku a s ránem opět kráčíte dál.

Jdete stále dál, avšak nohy už unaveně protestují a sluneční paprsky slábnou. Kapradiny pomalu mizí a již kráčíte v měkkém koberci složeném z listí a trávy. Stromy jsou již viditelně dál od sebe a mezi korunami stromů můžete zahlédnout i šedavé nebe s narudlým nádechem zapadajícího slunce. Náhle se před vámi otevírá nádherná louka ohraničená stromy. Odsud krásně vidíte, že se kdesi ve výšce nad vámi třpytí bělostné vrcholky. Jedna hora, avšak mnoho vrcholků, rozčleněných na větší množství. Slunce pomalu zapadlo a na nebe vystoupil měsíc spolu s miryádami hvězd. Je krásně jasná obloha, avšak občas měsíc potemní, jak přes něj něco přeletí. Mraky však nikde nejsou k zahlédnutí. Přesto spánek je silnější než strach.

Probudí vás sluneční paprsky na lících a cvrlikot ptáků. Pomalu se probouzíte a kráčíte opět dál. Opět kráčíte do měkkého podrostu lesa, příliš dlouho si jej však neužijete. Brzy jsou stromy roztroušené jen na některých místech. Ne dlouho poté stromy zmizí úplně. Objevuje se zelená pláň jemné a jasně zelené trávy. Ovšem pláň zabírá mnoho dní, kdy se ukládáte ke spánku. S každým měsícem, který vystoupá na oblohu se znovu a znovu objevují tajemné stíny, stále častěji a zřetelněji.

Slunce září vysoko na obloze a přímo před vámi mezi zelení trávy rozsvěcuje bělostný třpyt. Když kráčíte ještě blíže, ukazuje se zvláštnost, která vcelku ohromí. Tráva začíná řídnout a mezi ní se leskne sněhově bílí kámen. Kráčíte dál. Tráva postupně mizí a ukazuje, jaký omyl jste si mysleli. Kámen není bílí, je modrobílí, třpytiví a zdá se, že vydává i drobnou záři. To se dokáže i nocí, kdy vám poprvé za celý výstup nedá spát. Kámen pod vámi opravdu drobounce světélkuje. O to více je znát každý stín přelétající po obloze.

Konečně je opět rozbřesk a jdete dál. Před vámi se tyčí vysoké zubaté hory, třpytící se v záři slunce. Čím blíže jste, tím více cítíte drobné chvění kamene po nohama. Přikročili jste k prvním zubatým skaliskům, když se před vás postavil drak barvy noční oblohy poseté hvězdami. Tváří se přísně, avšak neútočí. Po chvíli přichází další, který kývl na prvního draka. Ten ustoupil. Mohli jste vejít. Drak, který před chviličkou přišel, na vás mávl, ať jdete s ním. Kráčí kupředu skrze další vrcholky a pahorky třpytivě modrobílého kamene.

Draci se sbíhají kolem vás. Mladí, staří i drobná a veselá dráčata. Všichni si vás zvědavě prohlíží. Zastavujete se uprostřed jakési pláně ohraničené výběžky. Tam stojí dva mohutní draci.
Jsme Therionští draci. Právě jste vkročili do Therionu, našeho sídla a domova. Jste našimi hosty. poví větší drak. Poté odchází do jedné sluje. Drak, který vás doprovázel, vás popostrčí, ať draka následujete. Váš průvod uzavírá druhý mohutný drak, lépe řečeno, dračice.

Vcházíte do jeskyně, která se třpytí snad ještě více, než kámen samotný. Cítíte sílu, surovou a mocnou, která z kamene vyzařuje. Jeho záře je spíše modrá, avšak s bělostným nádechem či občasnými bílími pruhy nebo flíčky. Stěny jsou hladké a příjemné na dotek, avšak síla kamene vám nedovolí dlouho se kamene dotýkat. Stěny jsou dlouhé, táhnou se hluboko. Ač stále klesáte, cítíte příjemný chlad, nikoliv teplo, jak by se dalo očekávat.

Nakonec jste se zastavili v kruhové jeskyni. Jemná záře je tlumenější, než dosud, podlaha je plná mechu a vršek jeskyně je načernalí od ohně. Stěny jsou všude kolem vyzdobené vydrápanými obrazci draků a jiných bájných tvorů. Draci se na vás otočí.
Každá jeskyně je vyzdobená dle vkusu draka. Toto je jeskyně pro vás. Přesto výs žádám, aby jste co nejdříve odešli a o tomto místě se nikdy nezmínili. řekl drak a odešel.

Ráno před jeskyní čekali všichni draci. Nepustili vás jinam, než na zpáteční cestu nebo na cestu vpřed, aby jste mohli jít dál. Ale do dalších jeskyní vás nepustili. Pět draků vás následovalo až na hranici zelené trávy. Tam vás opustili, ale nedovolili vám, vrátit se zpět.

Jsou místa, která můžete navštívit jen jednou. Ale i místa, která můžete navštívit vícekrát. Záleží jen na chování, záleží na obyvatelích. Jako má sen svůj průběh, který končí, mají takový průběh i jistá místa. Ale stejně, jako se sen může vrátit, můžete se i vy vrátit na některý místa. Stačí jen chtít a správně se zachovat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama