Listopad 2008

Ragnael

24. listopadu 2008 v 23:08 | Akylasia |  Zbraně
Vzhled zbraně: První, co člověka zaujme je jeho velikost a mohutnost. Meč má 150 cm a jeho šířka by se mohla rovnat kmenu řádně vzrostlého stromu. Čepel byla zhotovená z čepele, jejíž barva není známá, neboť čepel pulzuje žlutorudou září. Jílec meče je široký, je stavěn jako obouruční meč, či-li pro dvě ruce za sebou. Jílec není nijak ozdobený, přesto při doteku cítíte podivné brnění a cizí sílu.

Schopnost: Zbraň je nebezpečná nejen pro nepřítele, ale i pro samotného majitele. Pro nepřítele je nebezpečný tím, že přímo baží po krvi a i jediný škrábanec je smrtelný. Nikoliv kvůli jedu, ale kvůli schopnosti rozložit do dvou minut člověka na nejniternější základ. Pro majitele je nebezpečný svou vlastní vůlí. Díky jeho touze po krvi má silnou vůli a mnohdy dokáže změnit povahu člověka na krvelačnou a vraždící bestii.

Vztah meč a majitel: Meč není jenom prostředek, je schopen sám poukázat na svou touhu, je schopen sám pomoci majiteli v obran či útoku. Jakmile se dostane do dlaně, spojí svou sílu se silou člověka. Když člověka něco ohrozí, meč jako by sám pohnul rukou majitele, aby ho uchránil. Stejně tak však dokáže zaútočit. Zvládnout takový meč vyžaduje velký potenciál a sebeovládání. Přesto, že je meč natolik mohutný, je lehký jako pírko, pokud ovšem meč přijme toho, jenž se ho dotkne. Pokud jej nepřijme, neuzvedne ho nikdo.

Obvyklý postroj: Nejčastější způsob k nošení takového meče je nosit jej na zádech. Postroj k tomu byl užívaný jednoduše, na zádech byl kožený pruh se špicí, do které se zasunula špička čepele. Podél čepele směrem vzhůru je pět úzkých, avšak silných řemínků, které lze lehkým škubnutím uvolnit. Jednoduché vytažení meče a zároveň i jednoduché upevnění, neboť stejně jako meč i tento postroj míří od ramene k opačnému boku.

Něco z historie: O historii Ragnaelu se toho mnoho neví. Cí se jen, že je jeden ze čtyř nejsilnějších mečů, které kdy byli vytvořeny. Ragnael a jeho společníci, jejichž jména již dávno leží v zapomění, byl postrachem i výrobcům, kteří také jako první padli za oběť jejich vlivu. Kromě Ragnaelu byli ostatní meče zničeni, přestože existují dohady o jednom, který je někde uschován.

Ragnael spolu s ostatními: Všechny meče byli tvořeny společně a ze stejného kusu kovu. Rozdělit tyto čtyři bylo velmi náročné, neboť nejsilnější jsou společně. Svou sílu si uvědomovali a nechtěli se jí vzdát. nakonec se to však povedlo. Dlouho trvalo, než se všichni dohodli, aby byli meče zničeni, avšak nepodařilo se jim to. Přesto už nikdy plnou sílu nezískají.

Ragnael dnes: Ragnael byl skryt za mnoha nebezpečnými úseky. Překonat je všechny je velmi náročné, přesto se to povedlo a Ragnael se pomalu začal ukazovat opět na světě. Jako zázrakem se ovšem dostal do dlaní, které jej umí ovládnout a ví, kdy jej použít. Ragnael se stal mečem pod vládou, poprvé za svůj vznik. Jeho síla vzrostla, těžko říci, jakým přičiněním.

Ragnael a já: Ragnael je velmi nebezpečný meč. Jen z doslechu jsem poznala mnoho těch, kterým naskakovala husí kůže a kteří by si nedovedli jej ani zkusit ovládnout. I ve mě Ragnael vyvolává mrzení v zádech. Je to meč vlastní vůle a velké síly. Dostat jej do rukou znamená velkou moc, ale zároveň i zodpovědnost. Takovou, kterou bych nikdy nechtěla mít a nikomu ji nepřála.

Modrobílé hory Theriony

24. listopadu 2008 v 22:37 | Akylasia |  Místa
Jsou místa, která zastaví dech, jsou místa všední, která v jádru naprosto okouzlí. Může to být sen, ale i realita. Je možné, že to místo existovalo a nám již nyní zbyli jen pohaslé úlomky a zbytky?

Vaše kroky vás skrze hustý les přivedly k úpatí vysoké hory. Nevidíte, kam až sahá její vrcholek, neboť vám dosud brání stromy, hustě rostoucí kolem sebe. Je až s podivem, že můžete mezi stromy procházet. Ještě ke všemu jsou mezi stromy mnohé keře, mnohokrát i nepříjemně pichlavé. Sluneční paprsky pronikají skrze koruny stromů s nazelenalím nádechem. V korunách hojně čiřikají ptáčci, kolem sebe slyšíte šustící listí pod kopýtky divočáků či ladných laní. Kdesi nad korunami stromů se ozývá křik jestřábů. Brzy jej však střídá houkání sovy za nočního třpytu hvězd.

Spolu se sluncem se opět probouzíte. Vykročili jste dále. Skrze les, stále výš. Prodíráte se keři, které trhají oblečení a škrábou kůži. Přesto jdete dál. Keře začínají pomalu střídat vysoké kapradiny, stromy jsou menší a zdá se, že i dál od sebe. Skrze koruny stromů prosvítá mnohem více slunečních paprsků, než dříve. V hustém porostu hopkají zajíci všech barev, po stromcích pobíhají rezavé veverky. Další den se pomalu kloní, ukládáte se ke spánku a s ránem opět kráčíte dál.

Jdete stále dál, avšak nohy už unaveně protestují a sluneční paprsky slábnou. Kapradiny pomalu mizí a již kráčíte v měkkém koberci složeném z listí a trávy. Stromy jsou již viditelně dál od sebe a mezi korunami stromů můžete zahlédnout i šedavé nebe s narudlým nádechem zapadajícího slunce. Náhle se před vámi otevírá nádherná louka ohraničená stromy. Odsud krásně vidíte, že se kdesi ve výšce nad vámi třpytí bělostné vrcholky. Jedna hora, avšak mnoho vrcholků, rozčleněných na větší množství. Slunce pomalu zapadlo a na nebe vystoupil měsíc spolu s miryádami hvězd. Je krásně jasná obloha, avšak občas měsíc potemní, jak přes něj něco přeletí. Mraky však nikde nejsou k zahlédnutí. Přesto spánek je silnější než strach.

Probudí vás sluneční paprsky na lících a cvrlikot ptáků. Pomalu se probouzíte a kráčíte opět dál. Opět kráčíte do měkkého podrostu lesa, příliš dlouho si jej však neužijete. Brzy jsou stromy roztroušené jen na některých místech. Ne dlouho poté stromy zmizí úplně. Objevuje se zelená pláň jemné a jasně zelené trávy. Ovšem pláň zabírá mnoho dní, kdy se ukládáte ke spánku. S každým měsícem, který vystoupá na oblohu se znovu a znovu objevují tajemné stíny, stále častěji a zřetelněji.

Slunce září vysoko na obloze a přímo před vámi mezi zelení trávy rozsvěcuje bělostný třpyt. Když kráčíte ještě blíže, ukazuje se zvláštnost, která vcelku ohromí. Tráva začíná řídnout a mezi ní se leskne sněhově bílí kámen. Kráčíte dál. Tráva postupně mizí a ukazuje, jaký omyl jste si mysleli. Kámen není bílí, je modrobílí, třpytiví a zdá se, že vydává i drobnou záři. To se dokáže i nocí, kdy vám poprvé za celý výstup nedá spát. Kámen pod vámi opravdu drobounce světélkuje. O to více je znát každý stín přelétající po obloze.

Konečně je opět rozbřesk a jdete dál. Před vámi se tyčí vysoké zubaté hory, třpytící se v záři slunce. Čím blíže jste, tím více cítíte drobné chvění kamene po nohama. Přikročili jste k prvním zubatým skaliskům, když se před vás postavil drak barvy noční oblohy poseté hvězdami. Tváří se přísně, avšak neútočí. Po chvíli přichází další, který kývl na prvního draka. Ten ustoupil. Mohli jste vejít. Drak, který před chviličkou přišel, na vás mávl, ať jdete s ním. Kráčí kupředu skrze další vrcholky a pahorky třpytivě modrobílého kamene.

Draci se sbíhají kolem vás. Mladí, staří i drobná a veselá dráčata. Všichni si vás zvědavě prohlíží. Zastavujete se uprostřed jakési pláně ohraničené výběžky. Tam stojí dva mohutní draci.
Jsme Therionští draci. Právě jste vkročili do Therionu, našeho sídla a domova. Jste našimi hosty. poví větší drak. Poté odchází do jedné sluje. Drak, který vás doprovázel, vás popostrčí, ať draka následujete. Váš průvod uzavírá druhý mohutný drak, lépe řečeno, dračice.

Vcházíte do jeskyně, která se třpytí snad ještě více, než kámen samotný. Cítíte sílu, surovou a mocnou, která z kamene vyzařuje. Jeho záře je spíše modrá, avšak s bělostným nádechem či občasnými bílími pruhy nebo flíčky. Stěny jsou hladké a příjemné na dotek, avšak síla kamene vám nedovolí dlouho se kamene dotýkat. Stěny jsou dlouhé, táhnou se hluboko. Ač stále klesáte, cítíte příjemný chlad, nikoliv teplo, jak by se dalo očekávat.

Nakonec jste se zastavili v kruhové jeskyni. Jemná záře je tlumenější, než dosud, podlaha je plná mechu a vršek jeskyně je načernalí od ohně. Stěny jsou všude kolem vyzdobené vydrápanými obrazci draků a jiných bájných tvorů. Draci se na vás otočí.
Každá jeskyně je vyzdobená dle vkusu draka. Toto je jeskyně pro vás. Přesto výs žádám, aby jste co nejdříve odešli a o tomto místě se nikdy nezmínili. řekl drak a odešel.

Ráno před jeskyní čekali všichni draci. Nepustili vás jinam, než na zpáteční cestu nebo na cestu vpřed, aby jste mohli jít dál. Ale do dalších jeskyní vás nepustili. Pět draků vás následovalo až na hranici zelené trávy. Tam vás opustili, ale nedovolili vám, vrátit se zpět.

Jsou místa, která můžete navštívit jen jednou. Ale i místa, která můžete navštívit vícekrát. Záleží jen na chování, záleží na obyvatelích. Jako má sen svůj průběh, který končí, mají takový průběh i jistá místa. Ale stejně, jako se sen může vrátit, můžete se i vy vrátit na některý místa. Stačí jen chtít a správně se zachovat.

Therionský drak

24. listopadu 2008 v 19:42 | Akylasia |  Draci
Tak jako svět má svůj začátek i konec, má jej i tento dračí rod. V dobách slávy a míru byli známí všude možné, teď jsou pouhou legendou či neznámím druhem. Měli začátek a přichází konec. Nebo je to pouhý pokles??

Vzhled: Útlá hlavička je dobře tvarovaná. Její tvar kopírují dlouhé jemné rohy. Na lících jsou menší růžky. Z hlavičky záči dvě oči, temně černé barvy, bez duhovky, bez bělma. Krk je dlouhý a útlý, jemně klenutý, většinou ve stejné poloze, jakou mají labutě na vodě. Tělo je útlé a dobře stavěné pro náhlé změny trasy. Hruď má mohutnou, avšak přechází v útlé tělíčko. To pak přechází v dlouhý úzky ocas připomínající bič. Stejně tak se s ním dá zacházet. Na zádech má dlouhé útlá křídla uzpůsobená k náhlé změně trasy a rychlému letu. Má čtyři tlapy, též útlé, ale tak, aby udrželi váhu těla. Tělo je temně černé barvy, ve které se lesknou miriády stříbřitých bodů, přesně jako noční obloha, ve které se ztrácím. Křídla jsou průhledná a připomínají pavučinu, která se třpytí ranní rosou. Drápy a ostny na hlavě a po celých zádech jsou temně černé. Na konci ocasu má plamen, který má temně modrou až černou barvu též prozářenou stříbřitými body připomínajícími hvězdy. Celková výška s nataženým krkem je 15 metrů.


Místo: Therionští draci jsou pojmenovaní dle místa, kde žijí. Jsou to modrobílé hory, Theriony. Na první pohled se zdají jako obyčejné hory, do poloviny pokryté hustým lesem, od poloviny řídnoucím, přecházejícím v holou skálu. Skála vypadá z dálky jako posetá sněhem, ovšem ve skutečnosti to tak není. Skála má modrobílou barvu, kámen má v sobě mnoho energie, kterou vyzařuje spolu s teplem a jemnou září. (více v článku Místa)

Strava: Therionští draci jsou všežravci. Stejně jako lidé, je na každém, jaký druh stravy si vybere, zda bude masožravec nebo býložravec.

Mláďata: Therionští draci jsou výborní rodiče. Jako savci rodí živá dráčata, která jsou schopná okamžitě se pohybovat a mají zrak, čich i sluch dospělých jedinců. Rodiče je od malička učí všem zvykům a učí je ovládat obecné schopnosti rodu. zároveň je učí historii rodu i okolí. Jsou to tvrdí učitelé, ale následné znalosti se jim výborně hodí do budoucnosti. Učí je létat s elegancí, ale rychle a zároveň velmi obratně. Pro každé dráče je přístupná "knihovna", kde mohou najít veškeré existují texty.

Zvyky: Jejich hierarchie je tvrdě založená, mají vůdčí pár, který určuje druhotné postavení ostatních draků. Každý má své místo, každý má svůj úděl pro celý rod. Pokud ovšem někdo vystoupí, má svůj názor opačný, než vůdčí pár, nikdo ho neztrestá. Vůdčí pár jej vyslechne a pokud drak dokáže svůj názor řádně obhájit, jsou schopni ustoupit. Nemají rádi ve své domovině návštěvy, neboť je to jejich posvátné místo, ovšem pokud se návštěva objeví, nevyženou ji. Naopak ji pohostí. Běda však těm, kteří přichází s nekalými úmysly.

Schopnosti: Každý jedinec je schopen utvořit si vlastní kouzla a techniky, které jsou jim na míru. rodiče učí dráčata základní kouzla, kterými jsou především ovládání síly nebes a hvězd. Dále je učí základní ovládání všech 4 elementů, vody, vzduchu, zemi a vodě. Jedineční dráčci jsou schopni ovládat všech pět živlů najednou a s dokonalostí. Existují však i Experti, kteří jsou schopni ovládat i průchody do smrti, skrze všech osm bran. Ti se většinou stávají vůdčím párem.

Nemoci, léčení: Therionští draci jsou díky vysoce položenému místu jejich pobytu velice odolní. Nepotřebují pravidelný přísun potravy, jsou schopni si vystačit s málem. Jejich metabolismus je schopen se vypořádat téměř se vším, proto nejsou nemocní. Též mají velmi vysoce vypracovanou regeneraci, proto jim zranění nedělají problémy. to ovšem neplatí při vážných zranění, kdy jejich regenerace uvede draka do bezvědomí. Vážná zranění však dokáží vyléčit natolik, aby zbytek dokázali vyléčit ostatní, nebo případně přežili do doby, než se drak znovu probere. Jediná věc jim dělá velké potíže, to je černá magie či zásah temnou čepelí, se kterou se vypořádávají velmi pomalu a složitě. (více v chystané sekci černá magie a zbraně)

Ohrožení: Jak je již výše psáno, jsou to velmi odolní draci. Nemají strach z boje, ani z jedů, se kterými si jejich metabolismus dokáže dokonale poradit. Jejich ohrožením je, též výše uvedená, černá magie nebo temná čepel, obojí v hojném množství.

Chování mezi sebou: Jak je již výše uvedeno, mají tvrdou hierarchii. jsou schopni ustoupit pádným argumentům, nemají rádi návštěvu, kterou však jsou ochotni případně pohostit. Jejich hyerarchie jim zaručuje poklid mezi sebou, nikdo si nestěžuje, neboť každý má svou práci, která přispívá k prosperitě rodu.

Chování k lidem: Lidi jsou pro ně nepochopitelný druh. Nerozumí tomu, proč vedou války mezi sebou, proč se podrážejí či pomlouvají. Jejich chování je pro ně něčím opovrženíhodným. Proto lidi moc v lásce nemají a neradi je vidí ve svém okolí. Tak se k lidem i chovají. S opovržením, které si takový tvor podle nich zaslouží. Ovšem, pokud je zaujmete, změní svůj názor. Je možné získat je jako přítele, ale je to velice těžké. Therionští draci jsou vůči lidem velice nedůvěřiví.

Chování k nim: nikdy jim nelžete, říkejte pravdu a váš názor. Ocení to. Pokud jim budete lhát a oni na to přijdou, zachovají se velmi tvrdě. Nesnáší zklamání a pokud je zklamete, stanete se jejich nepřítelem. Dejte jim najevo úctu, kterou k nim chováte. A pokud je chcete za přítele, dokažte jim to a buďte k nim naprosto upřímní.

Můj názor: Ztělesněná noční obloha a síla hvězd.. Pokdu už budete mít to štěstí že nějakého poznáte, važte si toho. Málokdy se tak děje.

Kenderlští vlci

2. listopadu 2008 v 19:10 | Akylasia (s výpomocí) |  Vlci
Jako závoj noci, jako paprsek slunce. Hbití, moudří, neústupní. Elita mezi vlčími rody.

Všeobecný popis: Tito inteligentní vlci bývají někdy mylně označováni za vlkodlaky. Před nimi toto však neříkejte, nemají takové oslovení rádi. Děje se tak na základě skutečnosti že pokud si to přejí, dovedou na sebe vzít lidskou podobu. Jsou to spíš tvorové noci, nebojí se však ani dne a světla. Jsou houževnatí, rychlí a velmi vytrvalí.

Vzhled: na první pohled vypadají jako obyčejní, byť docela velcí štíhlí divocí vlci. Oči mají nejčastěji šedozelené, vzácněji šedohnědé. Hustá srst stříbrošedé barvy je spolehlivě chrání před nízkými teplotami. Na hřbetě mají o něco temnější pruh, u kohoutku s delšími chlupy. Tento druh vlka nešediví se stářím, pouze u opravdu hodně starých vlků zmizí tmavší barva na hřbetním pruhu a zůstavají celí stříbrošedí.
Promění-li se v člověka, mívají tmavé nebo stříbrné vlasy, robustní postavy s dlouhými končetinami. I v lidské pdobě jsou vytrvalí a lehkonozí běžci.


Prostředí: kenderlští vlci dávají přednost lesům a nebo horám, případně chladnějším severním končinám. Nemají v oblibě velká horka, nevadí jim však zima a to ani velmi silné mrazy. Ve svém kraji se velmi dobře vyznají a orientují, ale dokáží se stejně dobře orientovat i v neznámém prostředí.

Povaha: ač inteligentní, přece jsou to dravci a tak si tedy dávejte pozor. Nejsou to žádní roztomilí psíci na hraní. dovedou se rychle přizpůsobovat a zorientovat v situaci. Jsou hrdí a sví, nezávislí a svobodní. Nikdy se jim nepokoušejte lhát. Mají skvělý pozorovací talent, dokonalý čich a toto spolu s jejich vrozeným instinktem jim umožňuje prohlédnout opravdu hodně. Neochočíte si je, nidky. Ani kdybyste někde přišli k opuštěnému vlčeti a snažili se je vychovávat sami. Pokud si ale získáte jejich úctu, budou se podle toho chovat a budou ochotni vám pomáhat. To se vám nidky nepodaří slovy nebo sliby. Ostatních druhů se straní a nenavazují mnoho přátelství. Nejsou přehnaně útoční. Hájí si svoje, ale nemají snahu vybíjet jiné.
Pokud je však kdokoliv zkusí omezit a nebo spoutat, i kdyby to mělo být pro jejich dobro, nikdy na to nezapomenou a stávají se zavilými nepřáteli. Nedají si pokoj dokud se nepomstí. Mají skvělou paměť, takže pokud jim cokoliv provedete, nezapomenou a dříve nebo později za to zaplatíte.

Rodinné vztahy: žijí ve smečkách, smečku vždy vede dvojice nejschopnějších vlků a všechny smečky poslouchají krále, který je vybírán z vůdců smeček. Vybírají si partnery, kterým jsou zcela věrní. Pokud jeden z partnerů ale zahyne, po delší době si někdy najdou nového, je to však vzácné. Vlasntí rodinu hájí a drží pospolu. Vlčice obvykle rodí 2 - 4 vlčata, o které se důsledně stará. není to ale právě šetrná výchova. Vlčata jsou velmi brzy vedená k samostatnosti a odolnosti a i když je rodiče chrání a pečují o ně, mladí vlci nemají na růžích ustláno. Rodiče opouští asi po dovu letech a žijí pak samostatně. v té době už jsou skvělými lovci.

Zvláštní schopnosti: kromě schopnsoti proměny v člověka mají skutečně mimořádný pozorovací talent. Stejně tak skvělý čich, zrak i sluch. Vidí i za nejhlubší tmy. jsou to jedni z mála tvorů co vidí i tam, kde není žádný zdroj světla. kromě toho že dovedou porozumět jazykům lidí, mají i svůj vlasntí, vlčí, a kromě toho také dokáží komunikovat mezi sebou za pomoci řeči těla, signály tak nenápadnými, že nejen že jim neporozumíte, ale ani je nepostřehnete. Kenderlští vlci zdánlivě nejsou příliš mocní, ale na to nesázejte. Skrývají víc než je patrné a jsou nebezpeční. Na potravu obvykle loví neinteligentní druhy vysoké zvěře, za pochoutku však považují maso jednorožce. Loví je však velice vzácně. Nicméně jsou schopni ulovit například sumerského jednorožce a jsou důstojnými soupeři i mnoha dračím durhům. Inteligentní druhy ovšem většinou raději nechávají napokoji.

Můj názor: Kenderlští vlci jsou úžasné bytosti. Držet se rad a pochopit je, jsou to nejlepší přátelé. Jejich přátelé jsou pro ně dražší, než jejich život, jsou veselí a jsou i vtipnými společníky.

Aitia

2. listopadu 2008 v 18:52 | Akylasia |  Národy
Síla není jen v tom, jakou skálu dokážete rozbít. Síla je i v tom, jak se kdo chová. Záleží na tom, jak se na to kdo podívá. A mi se podíváme z jiného úhlu.

Vzhled: Nejjasnější bytost jemnosti a síly. Jak by jste si ji představili?? Jde to ztěží, jejjich pravá forma není známá. Mohou být v jakékoliv, kterou si umanou. Jednorožec, drak, jelen nebo i člověk. Jejich pravá forma je záhadou i pro někoho, kdo je zná. Přesto v každé podobě je jejich rod znám.
Nejčastější formy:
Jelen: Stavba je jako klasický jelen či laň. Oba druhy jsou elegantnější a jeleni mají ohromné paroží. Jejich srst je čistě bílá, oči naopak temně černé, ale v jejich hloubce se skrývá mnoho. Pohled do očí je velmi zvláštní a celkem dost zarazí. Aitiu v jiné formě dozajista poznáte, protože jejich srst slabounce září.
(fotografie kamarádky Domči, pražská zoo)
Jednorožec: Často se na první pohled můžete zmílit. Je čistě bílí, jemně zářiví, roh je stočen z černé a bílé. Oči jsou jako vždy černé a s neuvěřitelnou hloubkou. Jako jednorožec se ani neskrývá, ani neútočí, popřípadě se snaží bránit sebe nebo přátele či jiné blýzké.
Drak: I ve své dračí formě je v bílé, avšak v kombinaci s černou. Rohy, výběžky, drápy a křídla jsou černé, tělo bílé. Oči stále stejné, beze změn barvy nebo toho, co v nich uvidíte. Své dračí schopnosti příliš nevyužívají.
Člověk: Jako člověk vypadají netypicky. Mají světlou pleť. Oči jsou pro tentokráte azurově modré, pohled do nich je krásný, ale i mrazí. Vlasy mají zásadně dlouhé, jsou od přírody bílé s černými proužky. Nosí zásadně pohodlné a volné oblečení v barvě bílé, černé, nebo modré, nejčastějí však kombinace. Nejsou moc veselí, ani mluvní, ale umí se změnit, když mají pro koho.

Místo: Aitiové žijí všude. Jsou mezi vámi, jen je nevidíte. Stačí se řádně dívat a poznáte je. Mezi sebou. Třeba jsou to vaši nejbližší.

Strava: jsou zvyklí na cokoliv, nejčastěji se stravují dle své podoby. V podobě člověka jsou všestraní a záleží na nich samotných.

Mláďata: Zde se hodně odlišují. Jsou to starostliví rodiče, kteří však berou v potaz přání svých potomků. Starají se o ně s velkou péčí a nechávají je u sebe, dokud se sami nerozhodnou odejít. Stravují je podle jejich podoby, učí je používat jejich schopnosti. Mají posunutý čas, potomci se v matce vyvíjí pouhý týden až dva, ale od narození jsou inteligentní. Tehdy se jejich čas naopak zpomalí, v přepočtu na náš čas se tak schopnosti naučí během patnácti let.

Zvyky: často jsou plaší, ale také mohou být rázní či "neviditelní". záleží na tom, v jaké podobě se nachází a poté na tom, jakou mají povahu, neboť i na tom dost záleží. Každá povaha je jiná a stejně tak jsou i jiné reakce.

Schopnosti: pro nás jsou schopnosti naprosto neznámé. Jejich repertoár je neznámí, zaměření též. Jsou všestraní, učí se velmi rychle a velmi rychle dokáží vytvářet schopnosti nové, elegantní, efektivní a hlavně silné a mocné.

Nemoci, Léčení: Život a smrt jsou pro ně normálními pojmy. Jsou stejně náchylní, jako každý tvor, ve kterém se právě nachází, ale jsou schopni se rychle léčit vlastními schopnostmi.

Ohrožení: nebojí se odhalení, nebojí se životu mezi zvěří nebo lidmy. jejich ohrožením jsou všichni, kteří v nich vidí neznámé a jako každý se neznámého bojí. Jejich strach ústí v boje, které však dokáží odrazit, ale také skryté úmyslnosti v oblasti lidí, které eliminovat nezvládají. Podrazy, pomluvy a hádky nedokáží vykompenzovat a nejčastěji umírají na psychické kolapsy.

Chování mezi sebou: jsou to většinou samotáři, ale jsou citliví a rádi, když se potkají, tak si povídají, vzpomínají a rozebírají, jak na tom kdo je. Jsou ochotni si pomáhat, scházet se, povídat si. Jsou společenský, ale někteří samotářští. Záleží na jedinci.

Chování k lidem: Jelikož žijí i mezi nimi, neberou je jako hrozbu. nestraní se jich, až na některé, nebojí se jich. Chovají se jako oni, i když s rozdílem. Nejsou schopni podrazů a pomluv, jako lidé.

Chování k nim: Buďte přátelští, neodhalujte je a nepoužívejte jako pomůcku k získání slávy či přátel, kteří za to nestojí. Využít je, je pro ně něco, co je dost mrzí a zabijou kus v jejich nitru. Nedělejte si z nich atrakce na získání kde čeho. To je jeden způsob, jak je zničit.

Můj názor: Je sen, je přání, je skutečnost. A je něco, co spojí vše dohromady. Aitiové mají zvláštní schopnost připoutat k sobě zájem. Lidé jsou nejistí, ale nemají důvod, neboť i když je v jejich očích modurost, inteligence, nesmírná dlouhověkost, jsou stejní. Přejí si přátele, štěstí, smích. Hledají je, ale neříkají o sobě vše, ze strachu z toho, co by se mohlo stát a jak by to mohlo dopadnout. Jsou velmi citliví a nikdo to nepozná, dokud se opravdu nezhroutí z maličkostí. Teprve pak se ukáže, jak citliví jsou.