Ve světle úplňku je všechno jnak....

3. července 2008 v 17:50 | Katy.Hole (http://www.dracisvet.cz) |  Vaše tvorba
Dávám sem básničku, vymýšlenou v noci, kdy byl úplněk tak zářiví, že mi osvicoval celý můj pokoj, který je jinak ponořen do tmy.
Má docela netradiční verše a střídavou melodii , tak se nelekněte...


Orosená tráva...
Máčí mi... Tlapy!
Zelené.
S velkými, hnědými drápy...

Za mnou ocas se plazí,
jak had s trny na hřbetě.
Oči mé září...
Jsem na jiné planetě.

Křídla mám složená.
Padám na všechny čtyři.
Kolem divoká zvířata,
klaní se mě. Dračici.

Pod očima skvrny,
jak chce se jim, vlní se.
Uši mé kmitají,
naslouchají... Svitu měsíce...

Odhalím tesáky bělejší sněhu,
celý les slyší můj řev...
Já však vnímám jen ozvěnu.¨
Ta od skal přichází...
Ke mě, své paní.

Tma ustupuje a silnice stoupá.
Za mnou auta se hromadí...
Zničená. Hloupá¨.
Jejich páni a paní, na stromech visí...
A křičí...

Pomoc však nepřijde dokud nedojdu domů.
Krátery v cestě zacelí se...
Je slyšet jen šumění stromů.
...A křik...

Ploty míhají se před mýma očima.
slunce vychází.
Shoe skončila, jak začíná...

Kapky v trávě,
odráží třpyt měsíce.
Jdu trávu...
Mokré mám... Nohavice...


Na schodech bosá,
oči víc než obloha modré.
Kdo jsem já, že svět svazuje mě?
Úplněk pohasíná.

Další dračí noc končí...
Další dívčí den začíná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama