Poslední let 2

3. července 2008 v 20:58 | Tyrlandhas (http://www.dracisvet.cz) |  Vaše tvorba
Padá, padá, padá věčně
tváří se vesele a vděčně
Po dlouhých letech zase letí
pak všimnul si hrobů svých dětí
"Rodiče by neměli
vidět své děti umírat
Aspoň že dříve zemřeli
než jejich matku potkal pád."
Drak vzpomíná si:zelená
S velkými křídly krásnými
V hlase laskavost úžasná
pak byla křídly mými.
"Když křídla jsem si polámal
nechtěl jsem s nikým mluvit
svůj starý život rozlámal
Začal se draků stranit.
Jak také ne, když pohled
Na mocná křídla ve vzduchu
Vzbouzel vzpomínku na vlastní let
Pálící víc než oheň duchů.
Když jsem se draků začal stranit
Oni opláceli stejným
Když mi teď společnost vadí
Když se stal jinm."
Jen ona dokázala poznat
6e pořád potřbuje společost i lásku
Sám sobě teď musí drak přiznat
že odháněl jak moh' tu krásku.
Nejdříve totiž bolelo
že někdo pronikal duše zdí
Pak ale vědomí soucit rozeznalo
A ozvalo se s odpovědí.
pak měl zase dojem, že
tady jde jen o soucit,
ona ale řekla že
nemohla by soucit mít
Že nemohla by ho pod krunýřem objevit
že nemohla by štíty jeho odstranit
Kdyby ho nemilovala
kdyby neplápolala
Podařilo se jí na čas
udělat z něj znovu draka
Dokonce i smál se občas
Nebe už ho tak neláká.
Měli děti, krásné děti, děti nádherné
které se staly radostí jeho života
Pak jedno začalo být nemocné
Slyšel, stále zuby drkotá
Léčili ho,vyléčili
Uzdravili, zapomněli
Osud však nezapomíná nikdy
Čeká na svůj čas, kdy
Splní se to, co nezměníš
však jen, když mu to dovolíš.
Smrt ale, ta si tě najde vždy
ignoruje tvé úklady
Ani ty se jí nevyhneš
nakonec i TY zahyneš
A tak modrá, velkokřídlá
nakonec odešla
i po smrti jako víla
všechny blízké obešla
A pak už musela jít
a nemoc se vrátila
Jenom tak křídla, KŘÍDLA mít
snad moh' by něco udělat
Takhle mohl jen stát
A tišit je při umírání
Nidko nemoh' ale útěchu jemu dát
Zažil příliš mnoho strázní
Nemohl nikomu pomoct
Na vrchol hory odešešel
vážně už nechtěl žádnou pomoc
A se světem se rozešel
Přemýšlel o životě, o moci
O magii, o smrti a o dracích
Nakonec došel k jasnému závěru
že za několik srdečních úderů
Tlapa odrazí a on skočí
Teď už se s ním svět točí
Přemýšlel staletí nepohnutě
Oči však září mu pohnutě
Věděl, že umírá stářím
Dubům ne šupinách svých věřil
"Není to zlé strávit život
přemýšlením o systému dohod
které má vzduch se zemí"
S křídly by takhle nepřemýšlel
To se rozumí
Tak už k bilanci došel
Že život mohl být i horší
Že ležet a myslet
Sám ve stínu olší
nahrazuje křídel let
Nahrazuje křídel let...
Však rád by letěl naposled
Když už stejně umírá
Naposled na svět zazírá
Padá, padá padá věčně
tváří se vesele a vděčně
A když pak konečně dopadne
Život běžet před očima přestane.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama