Po konci světa

3. července 2008 v 21:05 | Tyrlandhas (http://www.dracisvet.cz) |  Vaše tvorba
Je noc
je mlha a přesto prší
už nemá moc
A déšť mu do šupin buší


Oči jsou otevřené, ale nevidí
Déšť dopadá, ale on ho necítí
Blesk lámané obrazce tvoří
ale on se do vzpomínek noří


Vzpomínky...to jediné, co mu zbylo
A má jich než by mu bylo milo
Když každý živý odešel
Když konc života nadešel


Jak se stalo, že je poslední?
Proč už nikdo další není?
Vlastně spíš-proč zrovna on to přežil?
Proč právě on konec všeho zažil?


Otázky bez odpovědí, on to ví
tak natáhne svůj krk bolavý
A chce se ptát nebe, proč?!
Pak spadne a svět je jak kolotoč


Svět se mu vysmívá
nebe se soucitně dívá
ale mlčí
A svět se s drakem pořád točí


Má teď vztek a chtěl by řvát
Aby se soupeř začal bát
A chtěl by chrlit plameny
Aby soupeč byl už spálený


Nemůže řvát, pomalu ani mluvit
A jen těžko lze oheň chrlit
Plameny života jeho pohasly
je slepý, chromý a vyhaslý.


A svět se točí a směje se
A drak se dívá jen k obloze
Nedokáže zemřít ani
nehne se a nemá stání


A odpověď chybí stále
na otázky velké malé
Tak to ale bylo vždy a on to dobře ví
On s jedním křídlem děravým a druhým zlomeným


Ví už, kde vždycky byla odpověď
proč je zlato cennější než měď
Ale nemůže už pro ni jít
Může jen v bouři ležet a prostě být


Protože ani smrt už tu není
aby přinesla mu zapomnění
Na pancíř se stále valí příval vod
Slepé oči se zaostří na jeden bod


Ale tím se nic nezmění
magie, ta už tu s ním není
A najednou slyší kroky
vždy jeden dlouhý a jeden krátký


Přeludy minulosti se vrací se svých cest
Nechce už vzpomínat těch známých slov a gest
Opět usíná a přízraky mu berou spaní
Stále jen ptají se-Proč jen jsi nešel s námi?


Vtom zarachotil hrom a objevil se blesk
A šupiny, které dávno ztratily svůj lesk
Jsou taky pryč a maso se pálí
Pryč jsou též přízraky, které tu stály


A zase sám je drak
Nic už nezaujme nevidoucí zrak
Jen země strašně krutý smích
Jen její slova a nic v nich


A on hrozně chtěl by snát
proč mže jen ležet a sám se bát
Proč je tu on, když ostatní už pryč
No tak mě znič, země, znič!


Nato mu v hlavě vybuchlo poznání
Co ještě bude a co je za námi
Proč ještě žije a svět ne
Proč ostatní šli za světlem


Škubnul sebou, v očích děs
I chromé může posednout běs
Snad aby s rozumem mu bylo dáno umírat
Tak za bouře a mlhy pad.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama