Krása

3. července 2008 v 21:03 | Tyrlandhas (http://www.dracisvet.cz) |  Vaše tvorba
Večerní světla nočních hvězd
shlížejí svou krásu v řece
Každá tak jako obří pěst
když spadne-a každá spadne přece

Odlesk světla na umytém jablku se třpytí
z něj sladké pokušení slibuje
jen pohled, a člověk líp se cítí
Ale jen dokud jablko neschnije

Les je hluboký, hluboký a temný
hrůzostrašný, děsivý a černý
Ale rozhlédni se po něm pořádně
A hned o sto let omládneš

Stromy modlící se k obloze
Za životadárný déšť
Stojí neochvějně v bouři, větru mlze
A cítí slunce i světlo hvězd

A o kus dál vyjdeš na louku už
travnatou, květnatou, zelenou
Slunečnou nádhernou a mírně zvlněnou
dívej se a do vzpomínek se hruž.

Na všechno krásné, co tu už není
Na všechnu nádheru upadlou v zapomnění
Běž tudy krok co krok a přemýšlej
Na mrtvé známé vzpomínej

Ale vzpomeň si též
Ře když stará krása padla
Musíš si tedy říct nešť
vždycky tu nová krása je

Pak dojdeš k moři
moře je živel, modré a zelené
Střemhlav se do něj ptáci noří
ven nesou ryby moři vyrvané

potop se pod hladinu
Pod tvrdou slupku olova a cínu
otevři škebli, uvidíš perlu bílou
Pod krustou hledej duši čilou

V hlubokém lese nádherný stál strom
Pak blízko otevřeli pískovcový lom
Místo něj je tam teď betonová cesta
Strom byl jedinečný-cesta je jedna ze sta

Ještě před smrtí, muž se naň podíval
Jen jeden muř ho smrti zalitoval
Jen jeden muž se jeho krásou potěšil
Než kosti jeho větví kol cesty rozvěsil

Protože někdo jeho krásu viděl
protože někdo o té vraždě věděl
protože věděl a litoval, jenom tak, zadarmo
Strom zemřel rád-nežil přec nadarmo
----------
Dopsal jsem tohle a vzpomínám
Na to, před čím často utíkám
Jak se mi do prsou vbil jako železný hřeb
Přesmutný někoho blízkého pohřeb

S každým z nás odejde krásný kus světa
Na každého z nás nicota čeká
každý nenahraditelný-ale jen v našich očích
Oni jsou všude-v lese, v louce v moři

Tři hřeby už v prsou mám
Z jich ran pomalu umírám
Až padnu, ze srdce mi vyletí
A pro mé blízké si poletí

S každým z nás krása odejde
Ale až čas jednou nadejde
Dítě a s ním i kus světa se zrodí
Stáří odchází, přicházejí mladí

By staré pohřbili, než sami zešednou
By pro ně plakali, než srdce se rozpadnou
By staré nahradili, když tu už nejsou
A stále těžší si břemeno nesou

Když aspoň jednou krásu viděli
Když jednou jen vítr cítili
Pak, když jich těla na zemi dopadnou
Oni vědí, že nežili nadarmo

Ale-co když to neví?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama