Draci

3. července 2008 v 21:14 | Tyrlandhas (http://www.dracisvet.cz) |  Vaše tvorba
Jediné co může trvat delší dobu než tohle napsat je to přečíst. Před nějakou dobou jsem psal některým drakům básničky do profilů, tohle je jenom souhrn.

Z Taniquentilu vyhnanec
co vrátí se tam na konec
A protože je z hory bohů
má věnec slávy z vlastních rohů

Oči hledící daleko
křídla nesoucí vysoko
Jen ten kdo vždycky pravdu vidí
Ten s každým životem pak cítí

Věčně spící
věčně bdící
I když stále srdce bolí
Střeží dál své údolí

Šupiny tvoří odlesky
když tančí sama mezi blesky
Sama, protože je poslední
ostatní došli k svému dni.

Má vždy s sebou zmrzlý plamen
Který všechen život láme
Stříbrné znaky na křídlech
Seberou oči, tep a dech...

Usni a už se neprobudíš
bude poslední, co uvidíš
Života všeho krutý vrah
strhává hvězdy z jejich drah

Horká krev porudí v divných žilách
Napůkl mrtvá, napůl živá
Něco masa, něco kovu
Snad je tím pokusem bohů

Stříbrná a modrá sytá
bývá tu pod zelenou skrytá
někdy se promění v lovce
co loví krávy a ovce
a tebe...

I když léta běží
stále vodní říši střeží
nádherná je, modrá, bílá
Vyzařuje moc a síla.

Na obloze zlatá záblesk
od šupin letí vždy odlesk
místo rohů hnědá hříva
Nevidíš ji-přece na tebe se dívá

S kopím se k doupětí blížíš
Trochu strach a hrůzu cítíš
A pak se mihnou měděné šupiny
Srdcem ti proletí dráp jediný
A tvoje tělo spálí kyselina
Byl jsi hloupý-byla to tvoje vina

Oči ho od ostatních liší
mohl by si hrát jak kočka s myší
Má ale jiné starosti než tebe
Hlídat rovnováhu, zemi i nebe.

Mistryně dračí magie
jí kouzla nevidíš-ale cítíš je
a ůedový dech jistě zmrazí
zrádce, co bývali jí drazí

Pernatá křídla pomalu víří vzduch
Přelétá nad tebou vtělený lesní duch
Hnědá a zelená, parohy a hříva
Lesní oči a pernatá křídla

Plačící oči vyhaslé
nelze se divit, že je jí zle
je elegantní, nádherná
hlavně ale poslední a jediná

Hnědá s bílou hřívou
před očima se ti mihnou
Pomalu se přestáváš bát
pak smrt-a ona krev začíná sát

Mohutný zelený drak
dvojbaevné oko, ostrý zrak
Mohutné zelené šupini září
vidí ho ti, kdo v něho věří

Rudozlatý na nočním nebi
Vždycky nad hlavou ti letí
Když o něm nevíč, nejspíš je tam
Duch se ve tmě vznáší sám

Stříbrné nitky spoutávají černá křídla
Vyletí vždy v noci ze stínů zřídla
vydává se zas a znovu cestou cest
Chceš-li, možná tě může tam vést

temné noci černý plamen
ne stín, poevná jako kámen
Když letí kolem, černá se leskne
Je slyšet ozvěna písně teskné

Černá a červená jak v ohně plameni
Tvoří ohně jasné znamení
Ocasní trny pevně se k nebi tyčí
Slyšíš jen jak podrážděně syčí
A pak už nic

Možná blázen-kdo z nás ale není?
o co přišel si každý nejvíc cení
Cesta jen tam pro něj i zpátky vede
nezůstal na vždy ve světě šerém
Alextrasza...

Šedá a zelená, lesa maskování
a přece na slunci okamžitě zkrásní
nelze žít věčně jen ve skalní jeskyni
snad nějakou chybu se snaží odčinit?

Střbrné odlesky od jejích šupin
Zalétnou i do nejhlubších hlubin
Vidí i to, co je tobě skryto
očima jako jantarové pravdy síto

Tyčí se na hlavě zatočené rohy
snadné je splést si ji s bohy
Oči ty zelené vidí až do tebe
Tak podívej se někdy na nebe
Bude tam, modrá a zelená
Veklá a mocná a hlavně nádherná

Posel zkázy, ničení a smrti
pod svými tlapami všechno v cestě drtí
rudé šupina, černá blána a všude rohy
označí tvůj život jako "pouhý"
a je to tak...

Stříbrná a bílá
na ní přímo planou
hřeben, rohy křídla
křídla s černou blanou

je to čaroděj anebo drak
marně hledáš nějaký znak
Ono je to asi celkem jedno
Před oběma totiž hvězdy blednou

Světlo odráží chladný kov
světlo i statisíce slov
kovová snad, ale živá taky
kov co nese dračí znaky

Mohutná křídla s peřím
pomalu vzduch víří
Vidíš z něj jen břišní pláty
každý jeden z nich je zlatý
vidět hřbet je nad tvé síly
právě ten je celý bílý.

Once he was Earth guardian
but The three had another plan
forced to make Demon´s soul
his fault is now every ghoul
Now he is called Deathwing
everything he is destroing
till the end of Neltharion
until the Day of the Dragon

Krátká srst spadající
z ne zcela dračího těla
stále je stvoření létající
a ve své duši je celá

Podobu změnila
svou starou rozbila
Protože to tak cítí
Protože se jí líp letí
A kdo ne?

utrpení a smutek se v očích zračí
a to většinou dlouhý život značí
Znaky záží na mohutném rudém těle
tak užásném v rychlosti a síle

pomalu se snáší z nebe
a pozoruje přímo tebe
za kříla jen na obloze visí
a přestože je ti zcela cizí
máš pocit, že ji znáš

Šupiny hrají barvami duhy
není takový drak druhý
Pod úrovní myšlenek je něco více skryto
Zuřivost, vznětlivost, zoufalství, lítost

Šupiny zlatem zářící
a rohy k drakům patřící
Tmavě modrřé oči na tě klidně hledí
jeden pohled-a už všechno vědí

Stále barvy těla mění
každou z nich si stejně cení
zůstávají jen fialová křídla
ta a ještě dračí síla

Obrovská strážkyně svých hor
které se táhnou kol a kol
Zlaté oči i to skryté vidí
nejen kdo jsi, ali i co cítíš
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama