Červenec 2008

Rytíř a drak

9. července 2008 v 11:21 | Arima (http://www.dracisvet.cz) |  Vaše tvorba
Krčí se u skály,strachy se potí,
nevěří svým očím,pomalu se hrotí.
Mohutný řev protne ho jako dýka,
vycházející z nitra tohoto draka.
Roztáhne křídla,vychrlí oheň,
teď je tu král,to on je tím bohem.
S vrčením přiblíží se k rytíři,
tomu se strachem u srdce přitíží.
Pohrdá jím,tím zbabělým tvorem,
roztáhne křídla a dá mu sbohem.
Pomalu mizí z oblohy ten bájný tvor,
už ho zcela pohltily vršky hor.
Jediný dým z ohně zůstat tu po něm může
a také úcta a strach jednoho muže.

Bitva mágů

7. července 2008 v 22:40 | Ormalin (http://www.darkage.cz) |  Vaše tvorba
Mág vždy sní o největší moci,
touží ji mít ,když jsou dlouhé noci
avšak ráno se sen vytratí,
touha po moci rychle se ztratí.


Jeden mág vždy když potká druhého,
chce ukázat svou sílu porazit každého,
avšak ne vždy se jeho cíl povede,
někdy jej mocnější mág ze snu probere.

Blesk tam oheň sem,
kouzla létají lesem,
a přes to všechno neděje se nic
souboje jsou častější čím dál tím víc.


Pak štíty se sešlou v okamžení,
ale nikdo nesleduje lesní dění,
nikdo si souboje nevšímá,
nikoho strach nejímá.

Pak najednou pod mágem hlína se proboří,
zaživa pohřben je pod vysokým pohořím.
Druhý mág souboj vyhrál dnes,
půjde dál přes hustý les.

Až potká se s dalším mágem,
zase ho porazí neb padne na zem,
buď vzdá se když potká mága silného,
neb půjde zas dál a potká jiného.

A tímto způsobem mágl ubývá,
jeden za druhým v bolestech umírá,
časem zlstane jenom jedinný,
a zjistí že naní zase tak nevinný.

Vždyť i on s mágy se vždy bil,
nedával milost takový byl.
Zabil jich mnoho až zůstal sám,
a před ním se rozkládal jen pustý lán.

bez dalších mágl života lán
to on si myslel že je pán.
Pozdě si mág uvědomil,
že hloupým bude a hloupým byl.

Alfirin: Draci a živly

6. července 2008 v 19:22 | Alfirin (http://www.dracisvet.cz) |  Vaše tvorba
Před dávnými věky,
kdy jen hvězdy pluly tmou,
rozhodl nejvyšší,
že samy už nebudou.

I stvořil první svět
mrtvý a temný,
místo vody jen písek jemný.
Vzduch těžký a dusivý byl
a nebyl tu nikdo, kdo by žil.

Tu náhle zaplály ohně,
oblohu protkal rudý květ.
Jasná záře pohltila svět.
Tak zrodil se drak z jícnů žhavých
a na světě již nebylo míst tmavých.

Ze srdce země vyletěl,
celou ji třikrát obletěl.
Pak zamířil vzhůru, stále výš,
dnes už ho tady nespatříš.

Stal se sluncem, jež země obíhá.

Pak písek jasně ozářený
zalila voda bouřlivá,
pohltila jemný písek,
temná a strašlivá.

Z vln se však vynořila
dračice krásná a vznešená,
aby vodu uklidnila
a svlažila místa vzdálená.

Stala se deštěm, který padá z nebe.

Když oheň již plál
a voda proudila,
sama zem, laskavá a mohutná,
dračice hnědá ožila.

Vyrostla tráva, keř i strom,
na místě hor vznikl lom.
Ožila zvířata, ptáci, hmyz
a dračice náhle zmizela pryč.

Stala se matkou všech živých.

Život už na zemi dlouho byl.
A aby mohl žít,
kupředu svou cestou jít,
tajemný, průzračný drak se objevil.

Proletěl nad zemí tam i zpět,
jeho příchod rozvířil svět.
S vodou v ovzduší bojoval
a život tak zemi zachoval.

Stal se větrem, co naději přináší.

Společně draci stvořili zemi svou,
dnes tu však bývat nemohou.
Odešli, povolal je jejich král,
čtyři živly však žijí dál.

Dračí čas

6. července 2008 v 19:21 | Alfirin (http://www.dracisvet.cz) |  Vaše tvorba
V úsvitu ohně zrozený,
pán jež vládne plameny.
Dech horký, oko planoucí
břímě tíživé nesoucí.

Břímě tíživé, tím je sám čas,
je těžký a plížívý
tak mrtvý, tak dusivý
když příchod svůj ohlásí zas.

Než tak však učiní,
my máme krátkou chvíli,
představit si ty draky
co od počátku žili.

Co víme o nich tajemných,
zjevujících se za hvězd večerních?
Jestli to nikdo nezjsistí,
zůstanou navždy pověstí.

Dračí král

6. července 2008 v 19:19 | Magdalena Gajdošová |  Vaše tvorba
Zavři oči a nech se vést,
Pak krokem svým znač jednu s cest:
Jsi dítě, smíš dál než by směl
Dospělí, co už zapomněl.

Tam každou nocí vzlétá kněz
A nosí přání do nebes.
Dýchá mátou, zpívá o mořích
A chrlí plamen, co nehoří.

Odkrývá mraky, aby zřídly
Nebe zakrývá svými křídly
A vede tvé sny cestami
Pod svým měsícem a hvězdami.

On je králem mezi draky
Tvořen tmou a tvořen mraky,
Plápolem ohně bez uhlíků
A kmitem křídel kolibříků.

Až jednou zase sletí k zemi,
Svůj trup vztyčí mezi šalvějemi.
Pak každá z hvězd dá nám svůj třpyt
A každému dospělému,
Co mu kousek duše temno kryje,
Vrátí zpátky dětský cit...
Říká se mu fantazie.

Tyrlandhas:Drak

4. července 2008 v 21:58 | Tyrlandhas (http://www.dracisvet.cz) |  Vaše tvorba
Rychlost letu
větru svistot
skrz realitu
krása, radost!

Krajina dole daleko
letí modrým nebem sám
Slunce nahoře vysoko
Jen drak může tam i tam

Mezi nebem a zemí
letí dál než vítr severní
napříč časem
Tad ykaždáb bolest odezní

Už je výš než slunce
Tančí s hvězdami
Občas zazáří krátce
Mává stužkami

Z prachu kosmického
A prohání se hvětdokupami
Zvedni v noci hlavu, uvidíš ho
Pořád je tam někde nad námi

Tanec s planetami
časem unaví i draka
Výhled s překrásnými scénami
Zas letce dolů láká

Teď se žene nad krajinou
Která rychle ubíhá
všechny krásy světa minou
Drak se směje do ticha

Až konečně přistává
Dál než tvůj zrak dohlédne
Zpět se chvíli zadívá
A na tebe pohlédne

"Létat bys chtěl,
křídla nemáš
Ale jak bys perutě měl
Chladným vzduchem pronikáš

Poleť se mnou na mých křídlech
Tmu z výšky probodávej zrakem
Anebo prostředníka vynech
A sám se rovnou staň drakem!

Jde to:
Kamkoli poletíš
Krásu velkou uvidíš
Místo své neopustíš.

Protože létat
na křídlech dračích
Můžeš i uvnitř
Nemusíš zvenčí!

Let fénixe

4. července 2008 v 21:57 | Niki (http://niki.blog.cz) |  Vaše tvorba
Jsme jako dva rudé ohně
Věříme navzájem jen sami sobě
Společně žít a nebo skončit v hrobě
Ani jedno nezní mi hrozně

Zemřít spolu a spolu povstát
Jen mi řekni, jak toho slibu dostát
Vzejít z popela jak fénixovo ptáče
To přál by si každý, kdo zrovna skáče

Skočit a pak uvědomit si, že chceš dál žít
Jen ohnivý vrabec toho může využít
Naše láska je jak fénixova křídla
Vzduch je chrání, aby neprořídla

V horoucí vášni, letíme spolu
Tak jako káňata, ze zhora dolů
Tak jako dravci v střemhlavém letu
Tak jako poupata v nastalém květu

Třaskavý vrabčáci ohnivých světů
Sleduj tu baladu volného letu
Bladu letu, dvou ptáků zlatavých
Dvou ptáků zlatavých, v paprscích rudavých

Plameny šlehají nejblíže slunci
Plameny zářící, ohniví krahujci
Hoří a plápolá nebeská klenba
Letíc vstříc osudu, jsme tu jen mi dva

Jednorožec

4. července 2008 v 21:56 | Niki (http://niki.blog.cz) |  Vaše tvorba
Když slyšíš v lesích jemný šum, jak větvě pějí ódy

A listí ve svých baladách jim propůjčují tóny

To král ze všech nejbělejší, přichází k nám shůry

S jeho příchodem odchází noční můry

Tělo elegancí se vzpíná

Vznešenou povahu on mívá

Ve zlatém rohu stříbrná je rýha

Mezi stromy se překvapivě rychle míhá

Z jeho hrudi se pne hrdá pýcha

Dlouhou a bohatou hřívou

Žal se štěstím v tobě smíchá

V jeho očích zjeví se ti tisíce hvězd

V nich zapomeneš co jsou reflektory měst

Černé barvy jsou

Temnotu kolem zhltnou

Dlouhý ocas lví co zdobí husté žíně

Ty zahřejí tě místo kočky v klíně

Kopýtka dvojitá-svižný to krok

S ním vteřina je jako rok

Však vteřina sem a vteřina tam

Teď stojíš tu a doufáš, že nebyl to klam...

Nenávist

3. července 2008 v 21:23 | Tyrlandhas (http://www.dracisvet.cz) |  Vaše tvorba
zuby kouškou, tlamy vrčí
horkýá krev tu na zem crčí
znovu, znovu mlátí tlapy
do zad se zatínají drápy

když nenávist jen pro pár vět
chce zničit nám náš celý svět

hoří miliony stohů
zmrzlo peklo, pryč je sídlo bohů
z oblohy se tváře smějí
k šílenství nás dohánějí

když nenávist jen pro pár vět
ničí už nám náš celý svět

Je pozdě na pomoc, je pozdě na spásu
jen země v poutech hvězdnatého pásu
ve světle výbuchů svoje barvy mění
na jejím povrchu už nikdo živý není

Když nenávist jen pro pár vět
zničila nám náš celý svět
otázka je co vlastně chcem:
musí to vážně dojít sem?

Noc

3. července 2008 v 21:19 | Tyrlandhas (http://www.dracisvet.cz) |  Vaše tvorba
Padající provazy do země tu bijí
Divné příběhy si vyprávějí
Ve kterých člověk nemá žádnou moc
není to lidská doba, ale temná noc

Noc která ještě pamatuje draky
Noc v které měsíc stříbrem barví mraky
Noc která ví že i když tajemno se ztrácí
jsou tady draci a ti se pořád vrací

déšť zkončil tak náhle jak začal
Lehký větřík nocí váti začal
Měsíc stříbrem zemi ozařuje
klid a mír si lehce vyzařuje

Ale také hrozbu zubů vlkodlačích
jej světlo lechtá k smíchu a srdce škrtí k pláči
nezná dobro a nezná ani zlo
obojí se v noci nějak rozpadlo

Noc sama je starší než obojí
na vratkých základech nestojí
Je jí jedno zda je pro nás svatá
anebo třeba stotisíckrát kletá

Podívej se teď nahoru
a jenom koutkem oka
kolik se třepetá tu dračích praporů?
a tohle je tlapa nebo ruka?

Hranice se někde ztrácí
elfi, draci se k nám vrací
svět je pro ně jindy pouští
ale noc je sem k nám vpouští

Voní něčím zvláštním
voní něčím nočním
Vůní co jindy nepoznáš
jen v tajemnu ji rozpoznáš

Jsou tu zvuky tvorů divných
jsou tu zvuky samé noci
tvorů nehmotných a silných
jimi má tě noc v své moci

Teď a tady ty nic nevíš
teď a a tady jsi vždy sám
tak jen v noci mlčky stojíš
ticho se nese ke hvězdám

Konec Země

3. července 2008 v 21:18 | Tyrlandhas (http://www.dracisvet.cz) |  Vaše tvorba
On nebo Ona-kdo to ví?-
poslouchá větru výsměch hvízdavý
a přemýšlelí jak se to stalo-
vždyť přece neudělal málo!

Dostali řeky a dostali mraky
na pomoc celý svět, za strážce draky
proč to teď všechno ničí jen?
proč je už fyzika víc než sen?

Zničili přírodu, zahnali draky
pobili zvířata, vraždili ptáky
nemusí to býti peklo nebo nebe
měli by ale věřit v něco víc než v sebe!

S jasnou tváří do záhuby jdou
hudby jim k tomu vyhrávají
a rychle vždycky chytří odejdou
ne těla, ale duše umírají

dívá se, dívá, a nevidí
blesky na své kůži necítí
naposled své síly povolá
do všech hlav lidí zavolá:

"Znáte už jen zmaru hymnu
rozhod ses, člověče, jak tedy chce.
opustíš-li mne, nezahynu
opustíš-li mne zahyneš.
Dnes ale já tebe opouštím!

Návrat odnikud

3. července 2008 v 21:17 | Tyrlandhas (http://www.dracisvet.cz) |  Vaše tvorba
Skořápka se rozpadává
Malé dráče pomrkává
Divně nějak skřípe svět
Co nezná slov ani vět

Našedlá barva dechu
A modrá oblohy
Veliké polštáře zeleného mechu
Oblohu máme na létání, zemi pod nohy

Stříbrný záblesk čtvrtnočního slunce
Které je obrazem polodenních hvězd
Dráček si poskočí a nadechne se prudce
Nezná zradu, smrt ni lest….

Svět je barevný a velký
Něco ale chybí
Stále znějí smíchu znělky
Pořád se mu ten svět líbí

Něco v něm ví-je zle
Otočí se a uvidí
Jen čtyři oči vyhaslé
Poprvé v životě děs cítí

Dvě šupinaté malé hory
Na zemi leží nehnutě
Dokonce okolní smrčiny a bory
Šumí si trochu pohnutě

Tulí se k jedné z nich
Čenichem šťouchá a prosí
K čemu prosby? Nemá kdo vyslyšet jich
Dráče marně tiskne velké nosy…

Poprvé oči se vylily
A drobné tělíčko se otřáslo
Slzy mu poprvé po tvářích stékaly
Až dráče únavou do spánku upadlo

A i teď tlapky svírají
Nehybnou hlavu matky
Na její šupiny dál slzy ztékají
Že není cesty zpátky

Spal minuty či hodiny?
Dráček to prostě neví
Nepozná svojí rodiny…
Pak zaslechne zvuk nový

Lehounké tiché zamručený
A jemný dotek tlapy
Svět ze z smrti v život mění
Dotykem s zataženými drápy…

Obrovské rány zmizely
Všichni tady dech ztrácí
Co oči dráčky viděly?
Dnes už vím proč vlaštovka se vrací…

Období

3. července 2008 v 21:16 | Tyrlandhas (http://www.dracisvet.cz) |  Vaše tvorba
tady všechno začíná a končí
stříbrný šíp bodá do očí
všechno pod sněhem tiše spí
tak dloujo než ten se roztopí

o čem asi stromy sní?
z nebe padá těžký sníh
občas je nad něčí síly
a pak je ze sněhu rubáš bílý

najdenou sněhy, ledy tají
zvuky zelené se rozléhají
život se vrací a je všude
než uplyne a smrtí bude

dřív kořínky sílu ukáží
léta trpělivě skálu rozráží
jejich síla není snadno patrná
může být příjmná i záludná

pak je slunce náhle vysoko
svítí široko a svítí daleko
jen občas bouřky mraky s černou tváří
skryjí zem před silnou září

zas list po listu opadává
les svou duhu barev dává
pořád je života plná mez
spánek ho už ale chytá do želez

vítr věští sníh budoucí
pomalu putují hvězdy stárnoucí
krajina zvolna pod bílou plachtou mizí
to co nám patřilo je opět cizí

Draci

3. července 2008 v 21:14 | Tyrlandhas (http://www.dracisvet.cz) |  Vaše tvorba
Jediné co může trvat delší dobu než tohle napsat je to přečíst. Před nějakou dobou jsem psal některým drakům básničky do profilů, tohle je jenom souhrn.

Z Taniquentilu vyhnanec
co vrátí se tam na konec
A protože je z hory bohů
má věnec slávy z vlastních rohů

Oči hledící daleko
křídla nesoucí vysoko
Jen ten kdo vždycky pravdu vidí
Ten s každým životem pak cítí

Věčně spící
věčně bdící
I když stále srdce bolí
Střeží dál své údolí

Šupiny tvoří odlesky
když tančí sama mezi blesky
Sama, protože je poslední
ostatní došli k svému dni.

Má vždy s sebou zmrzlý plamen
Který všechen život láme
Stříbrné znaky na křídlech
Seberou oči, tep a dech...

Usni a už se neprobudíš
bude poslední, co uvidíš
Života všeho krutý vrah
strhává hvězdy z jejich drah

Horká krev porudí v divných žilách
Napůkl mrtvá, napůl živá
Něco masa, něco kovu
Snad je tím pokusem bohů

Stříbrná a modrá sytá
bývá tu pod zelenou skrytá
někdy se promění v lovce
co loví krávy a ovce
a tebe...

I když léta běží
stále vodní říši střeží
nádherná je, modrá, bílá
Vyzařuje moc a síla.

Na obloze zlatá záblesk
od šupin letí vždy odlesk
místo rohů hnědá hříva
Nevidíš ji-přece na tebe se dívá

S kopím se k doupětí blížíš
Trochu strach a hrůzu cítíš
A pak se mihnou měděné šupiny
Srdcem ti proletí dráp jediný
A tvoje tělo spálí kyselina
Byl jsi hloupý-byla to tvoje vina

Oči ho od ostatních liší
mohl by si hrát jak kočka s myší
Má ale jiné starosti než tebe
Hlídat rovnováhu, zemi i nebe.

Mistryně dračí magie
jí kouzla nevidíš-ale cítíš je
a ůedový dech jistě zmrazí
zrádce, co bývali jí drazí

Pernatá křídla pomalu víří vzduch
Přelétá nad tebou vtělený lesní duch
Hnědá a zelená, parohy a hříva
Lesní oči a pernatá křídla

Plačící oči vyhaslé
nelze se divit, že je jí zle
je elegantní, nádherná
hlavně ale poslední a jediná

Hnědá s bílou hřívou
před očima se ti mihnou
Pomalu se přestáváš bát
pak smrt-a ona krev začíná sát

Mohutný zelený drak
dvojbaevné oko, ostrý zrak
Mohutné zelené šupini září
vidí ho ti, kdo v něho věří

Rudozlatý na nočním nebi
Vždycky nad hlavou ti letí
Když o něm nevíč, nejspíš je tam
Duch se ve tmě vznáší sám

Stříbrné nitky spoutávají černá křídla
Vyletí vždy v noci ze stínů zřídla
vydává se zas a znovu cestou cest
Chceš-li, možná tě může tam vést

temné noci černý plamen
ne stín, poevná jako kámen
Když letí kolem, černá se leskne
Je slyšet ozvěna písně teskné

Černá a červená jak v ohně plameni
Tvoří ohně jasné znamení
Ocasní trny pevně se k nebi tyčí
Slyšíš jen jak podrážděně syčí
A pak už nic

Možná blázen-kdo z nás ale není?
o co přišel si každý nejvíc cení
Cesta jen tam pro něj i zpátky vede
nezůstal na vždy ve světě šerém
Alextrasza...

Šedá a zelená, lesa maskování
a přece na slunci okamžitě zkrásní
nelze žít věčně jen ve skalní jeskyni
snad nějakou chybu se snaží odčinit?

Střbrné odlesky od jejích šupin
Zalétnou i do nejhlubších hlubin
Vidí i to, co je tobě skryto
očima jako jantarové pravdy síto

Tyčí se na hlavě zatočené rohy
snadné je splést si ji s bohy
Oči ty zelené vidí až do tebe
Tak podívej se někdy na nebe
Bude tam, modrá a zelená
Veklá a mocná a hlavně nádherná

Posel zkázy, ničení a smrti
pod svými tlapami všechno v cestě drtí
rudé šupina, černá blána a všude rohy
označí tvůj život jako "pouhý"
a je to tak...

Stříbrná a bílá
na ní přímo planou
hřeben, rohy křídla
křídla s černou blanou

je to čaroděj anebo drak
marně hledáš nějaký znak
Ono je to asi celkem jedno
Před oběma totiž hvězdy blednou

Světlo odráží chladný kov
světlo i statisíce slov
kovová snad, ale živá taky
kov co nese dračí znaky

Mohutná křídla s peřím
pomalu vzduch víří
Vidíš z něj jen břišní pláty
každý jeden z nich je zlatý
vidět hřbet je nad tvé síly
právě ten je celý bílý.

Once he was Earth guardian
but The three had another plan
forced to make Demon´s soul
his fault is now every ghoul
Now he is called Deathwing
everything he is destroing
till the end of Neltharion
until the Day of the Dragon

Krátká srst spadající
z ne zcela dračího těla
stále je stvoření létající
a ve své duši je celá

Podobu změnila
svou starou rozbila
Protože to tak cítí
Protože se jí líp letí
A kdo ne?

utrpení a smutek se v očích zračí
a to většinou dlouhý život značí
Znaky záží na mohutném rudém těle
tak užásném v rychlosti a síle

pomalu se snáší z nebe
a pozoruje přímo tebe
za kříla jen na obloze visí
a přestože je ti zcela cizí
máš pocit, že ji znáš

Šupiny hrají barvami duhy
není takový drak druhý
Pod úrovní myšlenek je něco více skryto
Zuřivost, vznětlivost, zoufalství, lítost

Šupiny zlatem zářící
a rohy k drakům patřící
Tmavě modrřé oči na tě klidně hledí
jeden pohled-a už všechno vědí

Stále barvy těla mění
každou z nich si stejně cení
zůstávají jen fialová křídla
ta a ještě dračí síla

Obrovská strážkyně svých hor
které se táhnou kol a kol
Zlaté oči i to skryté vidí
nejen kdo jsi, ali i co cítíš

Vyhnanec

3. července 2008 v 21:12 | Tyrlandhas (http://www.dracisvet.cz) |  Vaše tvorba
Zástupem lesa černých hvězd
s ozvěnou nikdy nevyřčených gest
kde mrtvá barva silně voní
a slzy křišťálu skála roní
on který jediný zná
proč ten křik havraní zní pořád dál...

jde drak světem hrozných zázraků
jeho hlava naráží v něm do mraků
A staré smutky, zvolna tiše jdoucí
jsou vzlykem smutku ruce vztahujícím
stalo se čeho se nejvíc bál
teď ten křik havraní zní pořád dál...

Škoda že na něj smrt teprv sáhne
sny zjizvené a roztrhané
na ramenou tíží jako ze tmy plášť
s korunou trnovou co tvoří zášť
vítr nes popel a dál se hnal
nad ním křik havraní zní pořád dál...

Proč vyhnali ho jeho druzi
nemůže plakat, došly slzy
oči si duhovky vyplakaly
když zlomil se drak tvrdší skály
kdysi byl mocný dračí král
teď jen křik havraní zní v duši dál...

Slova v meče překonaná
strašná obvinění planá
proč řekli nakonec aby šel
tohle drak zkrátka nevěděl
nenávist hořela a výsměch plál
křik havraní je živil stále dál...

Jiskřičky smíchu se v oheň promění
na duši strašlivé krvavé znamení
výsměch hluboko vyryl
od draka k draku se šířil
každý kdo řekl to lhal
přesto křik havraní zněl pořád dál...

Jen černá voda zapomnění
lístek dubu na hlavu mu padá
pro něj jak pro draka cesta zpátky není
v tom kusu stromu vepsána rada
vždyť už jsi před soudem dávno stál
ať ten křik havraní zní klidně dál...

Je to dopis-čistý list
ne očima máš ho číst
a těle nezáleží, stářím se rozpadá
na duši taky ne, v bahna se propadá
cokoli vyhnanec rád by dal
ať ten křik havraní nezní už dál!

Tak tam drak tiše dokonal
nikdo to nevěděl a nikdo neplakal
nikdo to neviděl, nikdo se nezasmál
jen výsměch havranů, ten tam zní dál...

Tyrlandhas+Nerianna: Artefakt

3. července 2008 v 21:11 | Tyrlandhas (http://www.dracisvet.cz) |  Vaše tvorba
Na hranici deště
bez mraků a zraku
tam stojí ještě
artefakt zázraků.


pomalu si bije
beze slov,melodie zpívá
zatím ještě žije
v kostech věky skrývá


Je starší než draci,
jen oni ji možná znají,
proč se někdy ztrácí
když chytit ji chtějí.


A proč když už nevěříš
že vůbec někdy přijde
Smutně hlavou otočíš
A náhle v tobě vzejde


Probudils ji ty
nebo ona tebe?
bez ní jsou jenom cesty
a nad nimi nebe


s ní teprve můžeš žít
stokrát zvětší každý vjem
stačí málo-jen rád mít
vzbudili jste se navzájem

Návrat života

3. července 2008 v 21:11 | Tyrlandhas (http://www.dracisvet.cz) |  Vaše tvorba
Mizí čistý bílý sníh
v blátě stopy, no a v nich
příslib krásy budoucí
cítíš vůni trávy rostoucí

život se vrací ve všech věcech
v prvních snad nesmělých květech
v tichém a krásném ptačím zpěvu
a v každém dalším novém zjevu

Stromy staré zas obsypou se listím
semena loňska kořínky pustí
po dlouhém zimním spánku
probouzí šeptání vánku

je to vůně větru co tu cítíš
je to mladá zeleň kterou vidíš
je to nový život, co tu znovu roste
zas letos poprvé a přece posté

je to zvuk nohou, po louce běží
všechno je nové, všechno je svěží
Roztáhnout ruce, běžet a točit se chceš
směješ se a přestat nemůžeš

víš je jednou všechno skončí
tady ale všechno začíná
život proti pesimismu svědčí
všude svou korunu rozpíná.

Dvě kratší: Duch, Vrány

3. července 2008 v 21:10 | Tyrlandhas (http://www.dracisvet.cz) |  Vaše tvorba
DUCH

Duch někoho, kdo už tu není
není to žádné zlo plíživé
pořád mi myšlenky mění
snad jen to ticho tíživé

když dům hlasy, smíchem ožije
všechno v pořádku se zdá
pak se ale v tichu cosi rozbije
duše se tady rozpadá

neskutečný duch
nacítili by ho mloci
je tu jen čistý vzduch
no a v něm-genius loci.

VRÁNY

Krákání vran
snad ze všech stran
ke mě doléhá
těžce se vůkol rozléhá

noční bouře zuří
někde v dálce cosi hoří
a déšť bije do oken
a nic z toho není sen

skrz oranžové závěsy
rudé světlo dopadá
tím víc se na mě zavěsí
čím více se svět rozpadá.

Tempora mutantur

3. července 2008 v 21:09 | Tyrlandhas (http://www.dracisvet.cz) |  Vaše tvorba
Zkus to:

zavři oči
otevři oči

Jedno, zda zavřeny byly třeba vteřin pět
anebo třeba tři sta tisíc let
tak nebo tak-změnil se svět

každou chvílí svět je jiný
mění ho moje i vaše činy
Byl sladký a teď je slaný
Bouřný byl a teď je slunný

Změnil se a nebude stejný
každým okamžikem se mění
cítils parfém a teď zas, je levný
ale předtím ti byl trochu více divný
není to on a ty jsi taky jiný

Víme že mění se svět
Ale málokdy vidíme zpět
že měli jsme prstů pět
a teď jich je náhle šest
předtím zaťatou pěst
teď nenápadnou lest

Nejen světa se týká věčná změna
ztrácí na ni i nejtvrdší měna
Každá chvíle z bdění anebo ze sna
zadarmo ti spadla do klína
A ty ji nejspíš ještě proklínáš
přitom je každá jiná
unikátní, neopakovatelná

Hodně jich MOŽNÁ máš
snad proto plýtváš
sobě chvil pramálo dáš
sobě a těm co rád máš
náš čas je málokdy náš
stále jen někam pospícháš

Marníš drahocenné chvíle
chvíle černé i ty bílé
vtěřin mince nám tak milé
Chvíle hrozné, chvíle skvělé
čisté chvíle ve svém síle

přejdou a jsou nenávratně pryč
tak pořád zarývej do hlíny rýč
když chceš, vlastní čas si nič
ničíš si tím k světu klíč

Stále vpřed a nevíš ani co chceš
na hlavě vyrostla ti pleš
tvé práce je jako tvá věž

není na tom špatného
jen ochudil ses o království krásného

Zas po tobě ale třeba něco zbyde...

Aspekty reality

3. července 2008 v 21:08 | Tyrlandhas (http://www.dracisvet.cz) |  Vaše tvorba
Na hvězdnatém stole, tam stojí váhy
nahoru anebo dolů, strážce rovnováhy
Když někde přidají, pak jinde uberou
a cestou nahoru kus nás nám seberou
ony jsou prvním aspektem reality

Daleko za stolem, tam leží tma
Můžeš plakat anebo se jí smát
Stejně tam budeš muset jít
začátek a konec, tak to musí být
Konec je druhým aspektem reality.

Vysoko nad stolem vznáší se kniha
Text se jí na stránkách jen míhá
V ní stojí světa zákony
definitivně dány
Ony jsou třetím aspektem reality

Na desce stolu hemží se člověk
nevidí, neslyší, krátký má věk
Obchází knihu a váhy znevažuje
Když vidí následky, rukama rozhazuje
on je čtvrtým aspektem reality.

Nad stolem, vedlě něj i pod ním
vznášíse draci a tiše sní
váhy vyvažují a knihu chrání
aby o tom člověk neměl zdání
oni jsou pátým aspektem reality.