Siaranové

29. června 2008 v 18:15 | Akylasia |  Tvorové
Strážci hor mají mnohé podoby, některé se vymykají představám, jiní tak naprosto nevypadají. Přesto jimi jsou. Siaranové jsou strážci hor. Moudří magičtí tvorové hlídající průsmyky, vrcholy i jeskyně. Ochránci, kteří hlídají kroky lidí. Je jich však pomálu a mnohdy neodkloní zkázu, která přichází. I oni uctívají osud a nekráčí mu do cesty. Tací jsou Siaranové. Tvorové moudra, fantasie. Tvorové neznáma.
Vzhled: Siaranové jsou podobní lvům. Jsou zde však menší odlišnosti. Stejně jako samci lvů mají výraznou hřívu na krku, která pokračuje přes břicho až ke slabinám, která s nimi roste již od útlého věku. Barva hřívy je jasně modrá, ani tmavá, ani světlá, jakýsi střed. Hlava je mohutná, dokonale tvarovaná. Uši jsou malé, zakulacené a vzadu mají modravý pruh. Oči blankytně modré, mnohem hezčí, než jasná zátoka. I u Siaranů jsou oči důležitým smyslem a stejně tak jsou pokryty vrstvou, která odráží i slabé paprsky světla, díky nimž vidí 6-7x lépe než člověk a v noci při osvětlení svítí. Čelisti jsou mohutné a silné, vyrůstá z nich řada zubů o počtu 30 kusů, přičemž dominují špičáky dlouhé až 7 cm. Čenich mají silný a široký, mířící šikmo dolů, jako u člověka, čímž přidává Siaranům moudrý a lidský výraz. Na pyscích, nad očima a na bradě má delší i kratší vousky. Mají silné, svalnaté a pružné tělo, avšak útlejší, než lvi. Nohy jsou silné a zakončené zatažitelnými drápy, které, stejně jako špičáky, dosahují délky až 7 cm. Srst je delší, než u lvů, uzpůsobená k životu ve vysokých výškách, zabarvená do čistě bílé. Lvice mají břicho a vnitřní strany nohou s velmi slabím namodralím nádechem. Ocas mají nápadně dlouhý, zakončený střapcem středně modré barvy, stejně jako hříva.
Zvyky: Siaranové díky svému postu ochránce mají několik zvyků. Každodeně tráví svůj čas na pochůzkách v horách. Nemají určenou dobu jídla ani odpočinku. Vše závysí na jejich kondičce a náladě. Když zahlédnou někoho v nebezpečí, zachrání ho, většinou aniž by se mu ukázala. Avšak většinou se příliš nezdržují. Jejich místo je někde jinde. Když někdo zabloudí, jsou ochotni ho vyvést tam, kde vede cesta, či na kraj hor.
Strava: Siaranové jsou výlučně masožravci. Jejich potravou je vše, co při svých pochůzkách mohou ulovit. Od horských myší a králíků, přes horské ryby až po kamzíky, horské kozy a další kopytníky a menší savce. Pro své dobré zažívání občas spolknou nějaký ten křemík a s velkou vervou vyhledávají horské růže, jejichž listí dodává jejich srsti lesk a hřívě jejich nadýchanost a očím jasnost.
Schopnosti: Moudrost a magie. Dva faktory, které krom tělesné pohyblivosti a síly Siaranové ovládají. Jejich moudrost je rovna dračí, tak opěvované, tak známé. Siaranové se však skrývají, proto nejsou tak známí. Jejich magie je zaměřena na oheň a jejich rodnou půdu, skály. Vládnou i vodě, aby zabránili sopkám jejich činnosti a dokázali uhasit požáry drobných horských porostů. Avšak síla k uhašení sopky je pouze ve větším počtu.
Mláďata: Samice jsou schopni porodit 2-3 mláďata třikrát do roky. Na jaře, v zimě a na sklonku léta a počátku listopadu, to jak u které. Mláďata vychovává samice i samec i páry sousedící, záleží na tom, jak jsou jednotlivé páry vytížení. V době březosti samec pouze loví, cestu, kterou do té doby vykonával si rozdělí okolní samci. Po narození mláďat si určí kratší trasu, kterou prochází v době poledne, kdy mláďata spí. Ve chvíli, kdy mláďata zkoumají okolí již samci prochází celou svou trasu. Mláďata se odstavují ve věku 5-7 měsících, od 10 měsíce putují po boku otců, aby viděli původ jejich práce, mohli se připravit a zkoušet pod zkušeným dozorem. Mláďata mají béžovou barvu, jemnou jako nadýchané hedvábí. Od 16 měsíce odcházejí od rodiny a hledají vlastní území k ochraně.
Chování: Siaranové jsou věrní tvorové. Žijí v páru, který pro ně znamená život i smrt. Jiný partner pro ně neexistuje. Někdy se stává, že žijí ve větší skupině, pokud samec mláďatům "odkáže" část svého území. Siaranové jsou vůči sobě mírumilovní. Jejich moudrost se vyjadřuje i mezi vzájemnými vztahy. Čím starší člen, tím vyšší úcta. Nemusí se to ani učit, už mladí druhové ví, kam až musí zajít. Siaranové se dožívají vysokého věku, kolem 500 letech. Přesto je jich pomálu a to jen díky lidem, sesuvům kamení a silnější magii.
chování k nim: Když potkáte bílého lva s modrou srstí, polije vás studený pot a tělo se roztřese strachy. Siaranové ví, jaký strach z nich i přes jejich mírumilovnost čiší. Proto jen zachrání a odejdou. Avšak nemáte se čeho bát. Jsou to ochránci pocestných. Když natáhnete ruce před sebe a jemně skloníte hlavu, postačí jim to, jako důkaz vaší dobroty. Když na ně zaútočíte, zaútočí i oni. Nezabíjí, pouze zahání. Nevyžadují úctu, stačí jim, když se k nim budete chovat přátelsky a oni vám stejně oplatí.
vztah k lidem: Přítel k příteli, nepřítel k útěku. To je jejich heslo. K přátelům se chovají přátelsky, povídají si (ano, umí mluvit) jako s dávným přítelem a pomůžou. K těm, co na ně však zaútočí s jasným záměrem, nikoliv ze strachu, ty s jasným záměrem zažene a projeví sílu, která v nich sídlí. Pokud zaútočíte ze strachu, skloní se před vámi. Nemá strach ze zbraní, ani z lidí. Siaranové jsou přátelští a veselí tvorové.
Můj názor: Poznej nepoznané. Siaranové jsou milí tvorové, přátelští a v době, kdy se starají o mláďata uvítají návštěvu, co vypomůže a se kterou si mohou popovídat. Mohu vřele doporučit seznámit se s nimi. Jsou nevídané přítulní, sálá z nich teplo a laskavost a pokud máte problém, dokáží vám poradit. A mít je jako přítele? Výtečná věc. Stačí poté zavolat jejich jméno a oni jsou schopni vám pomoci v jakékoliv hoře, průsmyku, údolí i palouku. Kdekoliv jste.
Info: Pomůcka k dokonalému sepsání vzhledu nalezena na stránce: http://animals-milli.7x.cz/lev-berbersky
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama