Leden 2008

Magie a koně

2. ledna 2008 v 20:31 | Akylasia |  Tvorové-smíšené texty
Koně jsou božským stvořením, znázorněním elegance, krásy a divokosti. Kůň je pro člověka zábavným přítelem, kterého mají rádi. Ovšem i mezi nimi se najdou ti, kteří ublíží. I na dále však zůstává v lidech stopa, myšlenky, doměnky. Jsou to potomci, nebo předchůdci bájných stvoření? Nejsou ani jedno. Koně jsou pozůstatkem z široké větve, mezi něž patří už jen tři známé, magické, a to Jednorožec, Pegas a Kentaur. Povíme si tu nejen o těchhle třech. Zmíníme tu i pár jiných a postupně budeme tuto debatu rozvíjet o další poznatky.

Kůň
Koně jsou snad jediní, kteří nám z dávných dob zůstaly. V jejich těle kolují kouzla, která se na povrchu vyznačují jednoduchostí, krásou, elegancí. Kůň je pro člověka přítelem, pracantem, ale i krasavcem. Pro každého kůň znamená něco jiného. Jen málokdo v něm však vidí tak přímou spojitost s magickými tvory minulosti. Přesto to tak je, ať anatomií, nebo duší. I tak člověka dosti často napadne otázka: Je kůň potomkem, nebo předchůdcem s magickými tvory? Nebo je to příbuzný? Ano. Je to příbuzný, jedna z mnoha odvětví těchto záhadných tvorů. Ovšem je jediný přeživší v realitě, jediný, kterého lid vidí bez přetvářek.

Jednorožec
Jednorožec je pro člověka bájí, pověstí, výmyslem. Přesto jsou jednorožci vyobrazeni, přestou jsou zmíneni v knihách. Jednorožec je pro člověka dar z nebes, který byl zmařen, obrácen z daru ve tvora loveného. Jednorožec má mnoho podob. Nejčastěji je znám jako kůň s bělostným tělem a hřívou, s ocasem podobným lvím, krátkou bradkou a spirálovitým rohem uprostřed čela. Nejsou však jediní. Mezi jednorožce též patří jedinci různých barev, od černé, až po žíhanou. Oblíbenými se stali jednrožoci anatomií velmi podobní dnešním koním, na jejichž čele sídlil starý známí spirálovitý roh. Pro člověka byl znamením čistoty, krásy a nedotknutelnosti. Bylo těžké se k němu přiblížit, ale lov byl pro některé až příliš snadný, když vidinou byl magický roh, většinou ze zlata či stříbra. Nikdy ovšem nebylo jasně psáno, že roh je magickým činidlem jednorožce. Samostatný roh po nějakém čase ztrácel svou účinost, pokud necítil život, čistý, ničím nezkalený život. Největší možnost, kde jste je mohli zahlédnout, byli husté lesy, kam se mohl kdekoliv ukrýt a kde se uplatnila jeho schopnost rychlého kličkování.

Pegas je další ztělesnění krásy a čistoty. Tento okřídlený kůň se stal častým znázorněním a pomocníkem člověka. Stejně jako jednorožec je i on velmi plachý. Nestal se však takovým terčem likvidace, neboť jeho jedinou okrasou byla velká, opeřená nebo blanitá křídla. Jednorožec tráví většinu svého života v oblacích, k zemi slétává na noc či k nutným potřebám, pro vodu a napást se. Přesto, že nebyl terčem lovců, i jeho dny pomíjeli v očích lidí, až vymizeli. Pegas se stal též legendou a vzpomínkou.

Kentaur
Kentauři jsou ztělesněním spojení člověka a koně. I oni obývali husté lesy, kde se skrývali v nepřístupných místech. Kentauři mají tělo koně, ale od hrudníku navazuje na lidský trup. Spolu s tělem koně a člověka měl kentaur i dvě srdce, s trupu koně i v trupu člověka. Kentauři byli zoceleni životem v lesích, kde nemuseli svou lidskou část vůbec skrývat. Jejich těla byla samí sval, schopnosti lovu, útoku a obrany nesmírně dobré. Kentaur nebyl dobrým nepřítelem. Přesto i jejich existence byla pohřbena. Byli zapomenuti, nebo vyhlazeni? Nic není jisté.


Pekelný kůň (Noční můra)
Pekelný kůň je anatomií k nerozeznání dnešnímu. Jeho schopností je vláda nad ohněm a magií temna. Občas se stává, že je spolčen s jednorožcem. Jeho domovinou jsou místa, kde se může nerušeně prohánět a kde jeho mysl nezastíní pocit likvidace, což lze pochopit, neboť jen málokterý z Pekelných koní dokáže uhasit svou hřívu a ocas. Pekelní koně vymizeli spolu s temnými pláněmi.

Ač jsou, nebo nejsou. Proč se trápit hledáním? Každý ho vidí, každý ho zná i cítí. V každém z nás je kousek těchto magických tvorů, kteří putují s námi v našich myšlenkách, vzpomínkách, otázkách. A najdou se i tací, kteří je vidí. Každý je může vidět. Ve snech, představách. Žijí, ač je nevidíme. Žijí, ač si nemůžeme sáhnout na jejich hebkou srst. Žijí, ač neslyšíme jejich ržání. Žijí v každém z nás

básen

2. ledna 2008 v 0:23 | Scara |  Vaše tvorba
Z prázdného ticha nevyřčených vět
z propadlých ohňů, z vyhořelých let
čerpám svou sílu
Sytí mě dny, jež ztratily svůj cíl
jsem pánem havranů a neprožitých chvil
jsem přítel stínů


Slýchávám hlasy tišší než můj dech
letmé jak přání, jak vítr na hrobech
jen šepot pouhý
Ty smutné sny, jež mrtví musí snít
mě svými ozvěnami nutí stále bdít
jsou plné touhy


Když měsíc zpívá bledé písně své
království květin a mramoru mě zve
brodím se šerem
A mrtvým krásné oči otvírám
jsem jako bůh a oni jsou můj chrám
jsme jedním tělem



možná jí už znáte,ale mě se moc líbí.