Jednorožec

17. března 2007 v 21:39 | Akylasia |  Jednorožci
Jednorožec je tvor podobný koni. Jeho srst je povětšinou bílé barvy, ale existují i formy černé, stříbrné, rezavé, hnědé, strakaté, apod. U každé barvy je odlišná barva hřívy i kopyt. uď dle barvy těla, nebo zlaté, stříbrné a někdy i bronzové. Odlišností od koní je jejich velmi známí roh uprostřed čela.

Jednorožci jsou považování za bytosti nejčistšího řádu. Jsou něžné a bez jediné poskvrnky jejich aury. Skrývají se v temných lesích, kam nevstoupí lidská noha. Pokud se jim to však povede, chytit jednorožce je nesmírně těžké, téměř nemožné. Mají hbité nohy, které jim umožňují skvělí útěk. Navíc jim slouží skvělí smysl pro orientaci a lesy znají jako svá kopyta. Svůj magický roh využívají v krajních případech. Nejčastější je záblesk světla, který jim umožní náskok při útěku. Dále je to iluze, která zmate pronásledovatele. A určitě jim napomáhá i možnost utvářet skrytá útočiště.
Jejich záhubu však přivodí jen máloco. Chytit jednorožce není snadné, ale s pannou bez poskvrnky je to snadné. Když ji jednorožec zahlédne, chová se jako andílek. Lehne si k ní a položí ji hlavu do klína. Nechá si vplétat květiny do hřívy a ocasu a hladit hlavu. Tehdy je zranitelný. Ale zabít tak čistého tvora je hřích. ať už se počítá vražda jako taková, nebo uříznutí jejich magického rohu. Tvor, který zabije jednorožce je již tak odsouzen k záhubě. Avšak jakmile smočí své rty v jeho bledě se třpytící krvi, jeho zatracení je větší. Zachrání ho sice i z cesty do podsvětí mrtvých, avšak za krutou daň. Zabít symbol čistotu je hřích odsouzen krutou smrtí, avšak napít se jeho krve znamená život polovičatý. Zachrání před smrtí, dodá sílu, avšak odsoudí k životu, neživotu.
Avšak tito tvorové žijí dál. Jejich duše neodchází. Dále podnikají své poutě po obloze, dál pobíhají za noci hustým lesem. Dál dodávají štěstí, lásku a naději, dál rozdávají uzdravení zraněným a život umírajícím. Jejich duše sídlí v našem okolí. Hvězdy září jako jejich nádherný roh plný magie. Bílé květiny odráží jejich typický a nejčastější rozšíření a čistotu. A každé narození provází jejich láska, jejich dar a zázraky. Nikdo není navždy ztracen a smrt neodkazuje jeho duši, aby opustil tento svět. Jeho duše pokračuje v celém okolí, stejně jako duše těchto čistých tvorů, které chce každý člověk zahlédnout, tyhle tvory, kterými se chce stát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama