Březen 2007

Fénix

18. března 2007 v 21:42 | Akylasia |  Opeření
Fénixové. bájná stvoření, jejichž počátky nikdo nezná. Dochovávají se však o nich záznami již z dřívějších dob. Fénix, jako sokol s volavčí hlavou, jehož tělo je pokryté žárem ohně. Je pověstný nádherným zpěvem a neuvěřitelnou moudrostí. Jeho zbraní je, jak jinak, oheň.
Málokdo však ví, že barva fénixě není pouze klasická barva ohně. Je to sice nejrozšířenější forma, ale existuje i několik dalších druhů, které se rozlišují barvou. Další rozšířením, které skýtá velký počet, je černý fénix, též zvaný temný. Další formy už jsou téměř neznámé. Jsou to fénixové barvy modré, temně rudé, zlaté i stříbrné. Dále se objevují i žlutý jedinci a občas i růžoví. Barva fénixe se odvíjí od základních barev, po kombinace. Stjeně jako jsou barvy pastelek, jsou barvy fénixů.

Fénix je znám svou magickou podstatou. Jeho tělo plné žáru a zdobící nádherné odstíny ohně, je pro něj podstatou. Dalším prvkem, který je uznáván je jeho nádherný hlas s léčivými účinky. Jeho hlas se line míle daleko se stejnou intenzitou a napodobit jeho zpěv je téměř nemožné. Jeho moudrost sahá do neuvěřitelných dob a jeho magie je založená na jeho elementu, na ohni. Dokáže též léčit slzami, jelikož zpěv léčí duši. Slzi léčí zdravotní potíže. Je znám svou schopnbostí znovuzrození a to z vlastního popela. v určitém stáří jeho tělo pohltí zářiví plamen, který fénixe zpopelní. Z tohoto popela se pak zrodí nový a silný jedinec, ovšem je to ten samí, který shořel.
Pro fénixe existují dva druhy smrti. Je to stářím, kdy se již nedokáže zregenerovat ze svého popela. Je to ovšem záležitost několika tisíciletí a to minimálně. Dalším způsobem, jak fénixe zabít, je smutkem. Když člověk uvězní fénixe, v jakémkoliv prostoru, fénix přestane zpívat, jeho oheň slábne a nakonec zemře. Zbyde z něj jen popel. Uzavřít fénixe, je pro něj trestem a fénix tento trest nebere, jako lidé vězení. Fénix potřebuje svou volnost a navrací se pouze do míst, kde byl rád, kde byl šťastný.
Tak nebo tak je fénix stále ten samí magický tvor, který uchvacuje oči lidí. Stále je v mysli provází ten nádherný zjev hořícího těla ptáka, jehož hlas se nese okolím. Vidět tohoto vznešeného tvora před sebou a slyšet jeho hlas je snem těch, jež nacházejí kouzlo v magii a ohni. Mě samotnou pohled na něj přímo fascinuje. Jak jste na tom vy? Jaký je váš názor na tohoto skvostného tvora?

Vítáme Vás

17. března 2007 v 22:14 | Akylasia |  Systémové

Zabloudil jsi, pocestný, do této země. Vítáme tě zde s náručí otevřenou, ale zároveň tě musíme varovat. Výtržníky tu nestrpíme! Tato země je mírumilovná nedovolíme zde rozepře
Ale nač se starat o to, co každý dobrodruh jistě ví. Vždyť kdo by chtěl pořád jen utíkat? Mi ti nabízíme planoucí krb, nocleh a dobré jídlo. Sklenka medoviny či korbel silného piva už stojí na stole a vedle něj mísa s kouřícím zvěřinou a plackami
Obklopili tě dychtiví vesničané přejíc si slyšet tvé příběhy. Usedni tedy, najez se a napij a začni vyprávět. A pak poslechni ty příběhy těchto světů jenž jsou zasvěceny lidské fantasii a nekonečné víře v to že není jen jednoho světa. Máš společníky? Tím lépe, zábava bude větší. A nudíš-li se, jsme tu proto, aby jsme vymazali aspoň na chvíli tvá trápení. Řekni čím se bavíš, řekni, co se ti líbí a mi se pokusíme ti toto přání splnit
Tak už dost povídání pojď dál, a usedni teplo našeho domova láká, v krbu praská oheň a naše náruč je otevřená. Pojď nechť padne opona!

Jednorožec

17. března 2007 v 21:39 | Akylasia |  Jednorožci
Jednorožec je tvor podobný koni. Jeho srst je povětšinou bílé barvy, ale existují i formy černé, stříbrné, rezavé, hnědé, strakaté, apod. U každé barvy je odlišná barva hřívy i kopyt. uď dle barvy těla, nebo zlaté, stříbrné a někdy i bronzové. Odlišností od koní je jejich velmi známí roh uprostřed čela.

Jednorožci jsou považování za bytosti nejčistšího řádu. Jsou něžné a bez jediné poskvrnky jejich aury. Skrývají se v temných lesích, kam nevstoupí lidská noha. Pokud se jim to však povede, chytit jednorožce je nesmírně těžké, téměř nemožné. Mají hbité nohy, které jim umožňují skvělí útěk. Navíc jim slouží skvělí smysl pro orientaci a lesy znají jako svá kopyta. Svůj magický roh využívají v krajních případech. Nejčastější je záblesk světla, který jim umožní náskok při útěku. Dále je to iluze, která zmate pronásledovatele. A určitě jim napomáhá i možnost utvářet skrytá útočiště.
Jejich záhubu však přivodí jen máloco. Chytit jednorožce není snadné, ale s pannou bez poskvrnky je to snadné. Když ji jednorožec zahlédne, chová se jako andílek. Lehne si k ní a položí ji hlavu do klína. Nechá si vplétat květiny do hřívy a ocasu a hladit hlavu. Tehdy je zranitelný. Ale zabít tak čistého tvora je hřích. ať už se počítá vražda jako taková, nebo uříznutí jejich magického rohu. Tvor, který zabije jednorožce je již tak odsouzen k záhubě. Avšak jakmile smočí své rty v jeho bledě se třpytící krvi, jeho zatracení je větší. Zachrání ho sice i z cesty do podsvětí mrtvých, avšak za krutou daň. Zabít symbol čistotu je hřích odsouzen krutou smrtí, avšak napít se jeho krve znamená život polovičatý. Zachrání před smrtí, dodá sílu, avšak odsoudí k životu, neživotu.
Avšak tito tvorové žijí dál. Jejich duše neodchází. Dále podnikají své poutě po obloze, dál pobíhají za noci hustým lesem. Dál dodávají štěstí, lásku a naději, dál rozdávají uzdravení zraněným a život umírajícím. Jejich duše sídlí v našem okolí. Hvězdy září jako jejich nádherný roh plný magie. Bílé květiny odráží jejich typický a nejčastější rozšíření a čistotu. A každé narození provází jejich láska, jejich dar a zázraky. Nikdo není navždy ztracen a smrt neodkazuje jeho duši, aby opustil tento svět. Jeho duše pokračuje v celém okolí, stejně jako duše těchto čistých tvorů, které chce každý člověk zahlédnout, tyhle tvory, kterými se chce stát.